Syn a dcera - na oba jiný metr?
.jpg)
V naší rodině to v současné době vypadá, jako bychom byli na válečné stezce. Na vině je manželův postoj k výchově našich dětí, se kterým nesouhlasím ani já, ani dcera.
Máme čtrnáctiletého syna a dvanáctiletou dceru. Můj manžel je typ klasického „vyznavače tradičních hodnot“. Potrpí si na důkladné rozlišování ženských a mužských prací a ani po patnácti letech manželství se mi nepodařilo jeho postoj změnit.
Bez problémů se postará o všechny technické záležitosti, které je čas od času v bytě nebo na autě potřeba udělat, ale aby vzal do ruky utěrku, hadr, nebo vysavač, to se ještě nikdy nestalo. Dokonce ani v době, kdy jsem byla nemocná. Postaral se o děti, umyl nejnutnější nádobí, nakoupil, ale tím to haslo. Aby utřel prach, dal prádlo do pračky, to pro něj bylo nemyslitelné, vždycky říkal, že to vydrží, dokud se neuzdravím.
Zpočátku jsem se s ním kvůli jeho postoji hádala, ale k ničemu to nevedlo, tak jsem rezignovala. Sice mi vadilo, že náš syn v něm nemá v tomto ohledu zrovna dobrý příklad, ale změnit jsem to nedokázala. Syna jsem se od malička snažila vést k pomoci v domácnosti, ale tatínek mu z druhé strany vštěpoval pravý opak, tak jsem to vzdala.
Teď však zjišťuji, že moje laxnost nebyla na místě, a přemýšlím, jak tomu „machismu“ v naší rodině učinit přítrž. Dcerka, které je sice teprve dvanáct, je, co se týká práce v domácnosti, naprosto v pohodě. Už umí uvařit několik jednoduchých jídel, dokáže vyžehlit a každý týden se mnou dělá větší úklid. Nevadí jí to, často se sama nabídne, že s něčím pomůže, a když přijdu z práce, kolikrát už jede pračka, protože ji dcera naplnila.
Co mi však vadí strašně, je přístup manžela a i syna. Oba dva si myslí, že my dvě jsme od toho, abychom se staraly o jejich blaho, sloužily jim. Už i syn používá hlášky jako „ženská práce“ nebo hůře „přece nejsem nějaká slepice, abych tady šaškoval s hadrem“. Samozřejmě, že to má do tatínka. Když si sedneme všichni ke stolu a večeříme, oba dva nás sekýrují: přidej, přines, dojdi… V poslední době jsme se tomu začaly obě bránit a posluhovat jim odmítáme. Manžel pak vždycky udělá úplné dusno a skončí to hádkou.
Přemýšlím, co s tím. Změnit manžela, to už jsem vzdala dávno. Není mi však jedno, jakým způsobem se tento model může podepsat na našich dětech. Ze syna by tak mohl vyrůst pořádný sobec a už předem lituju jeho budoucí ženu. Dcera by naopak mohla skončit jako putička, která se bojí ozvat a nechá si všechno líbit.
Vím, že velký podíl viny na současné situaci mám i já sama, neměla jsem dopustit, aby to došlo tak daleko. Přesto vás prosím o radu a názor. Je možné stav v naší rodině nějak radikálně změnit? Jakou taktiku bych měla zvolit? Domluvy a vysvětlování, ani odmítání dělat posluhovačku nezabírají, pokaždé to skončí křikem, hádkou a mým a dceřiným pláčem.
25.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 108 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn a dcera - na oba jiný metr?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Markéta taky nenapsala jak to mají s penězy. Mám totiž kolegyni, která má doma taky pána tvorstva a nemůže se ani zdržet v práci, protože přece musí vařit večeři!!! Manžílek dobře vydělává a ona si nechá vše líbit.
Takže si Markéta musí srovnat v hlavě sama jestli jí to stojí za to. A zajít za psycholožkou by jí pomohlo, aby našla ztracené sebevědomí, po letech rezignace bude prostě úplně ušlápnutá.
Linda: 
adresu, plííís
mno, manzel je mirne receno na ranu... rodice tez rolisovali mezi mnou a bratrem.. oblibena vet byla " no ale ty si holka"
moznataky proto jsem takovej rebel...
.jpg)
evica: Mamina6: a spol: tak se hromadne sbalte a 
ke me, pristavím obytný príves (je v nem místo na spaní pro 6) a udeláme si pár dní dámskou jízdu 
..... ten muj lenoch se z toho sletu ceských zenských jen tak nevzpamatuje
evica: nemusí se jet zrovna ke kamarádce, k babičce, prostě vypadnout z domu, taková holčicí jízda by byl balzám na duši pro obě dvě. Zaplatit si někde penzion, chatku v kempu, věřím, že by si to obě užily. Pánové asi taky
evica: Abych uvedla na pravou míru-podle fotek, co si hážeme na netna diskuzi, se známe, to jo, ale přímo osobně ještě ne....
evica: Však už tu padly návrhy dovolené (místo kámošky)
evica: my se ještě neviděly, známe se přes netale jedu...
Mamina6: pokud jste dobré kámošky,tak to je jiná,já bych třeba neměla kam odjet,a řeknu ti,že bych taky ráda zmizela
.gif)
Jinak bych manžela klidně využila jako autority při výchově syna, pokud je to takový macho, což bezesporu je, neustále bych mu předhazovala, ať si toho spratka vychová. Že ON ho jako OTEC nezvládá.
Je to blbá a ponižující finta, ale funguje.
evica: A já bych jela, teď ve středu právě pojedu s nejmenší. Jak jsem psala, doma máme menší krizi a potřebuju oddych-páč ho jinak umlátím
potřebuju, aby si uvědomil, že to nejní med být celých 24 hodin s dětma pořád vymýšlet činnosti.. tak ho v tom nechám, ať se stará..jediný, co udělám, je jídlo, ale jinak mi polibte prdel. Sama kámoška se mi nabídla, ať k ní jedu a já jedu.....poptřebuju, aby si uvěomil, že jsem doma sice ppotřčebná, ale že jsem taky jenom bytost a hlavně "manželka", né jenom na tu postel....potčebuhju city a proto jedu pryč, aby si to uvědomil...
Jean, doneste prosím......
Andula, vyžehlila pánovi košili
Už jsem dlouho nepoužila, ale to lze v počátcích budování vztahu, to lze i vymáchat v tom čumák. (Kdo tu použil ten příměr o štěňátku - )
Většina radí odjeď ke kamarádce,která z vás by jela ke kamarádce otravovat třeba na celý týden,?a která kamarádka by vás vzala?.A nebo odvez dceru k babičce,
,to není řešení ,a co když babička ani nechce,já jsme nikdy děcka odložený u babičky nikdy neměla.
Musíš si to sama doma vyřešit,přestat posluhovat,a synovi to nějak vysvětlit ,teď je v pubertě ,a třeba časem pochopí.
jo, jo, u nás také letí často hláška - NEJSI DIGITÁLNÍ, nebo NEJSI NA HOTELU, či SLUŽKU JSI SI NEZAPLATIL, a to ne na manžela, ten je v těchto věcech skvělý, ale na syna (19), který to párkrát zkoušel na mladší sestru (8). Zarazit se to musí opravdu hned na začátku, když jsi to tolerovala tolik let, jak myslíš, že se bude teď převychovávat? Přeju hodně trpělivosti.
Ouvej, zanedbaná výchova a rozhodně to není o tom, jestli muž vytírá, nebo nevytírá podlahu a jestli pomáhá, nebo nepomáhá, ale o tom, že si neváží své ženy a nebere ji jako partnerku.
Tohle opravdu není o domácích pracech a o domácnosti, to je o podřízené pozici, o tom, že pán je doma hrdinou, "tam venku" mu patrně takové excesy už dávno neprojdou.
Pokud se nedokážeš vzepřít skutečně tvrdě a nekomromisně, je možné požádat o pomoc a radu odborníky, ale obávám se, že je to ztracené.
Lze mávnout rukou nad tím, že muž zatvrzele odmítá vynést odpadky, nebo cokoliv jiného, ale už si nesmí dovolit utrousit byť jedinou poznámku o tom, že nejsou vynesené.
Jediná možnost, alespoň pro začátek - důsledně vyčlenit obě děti z jakékoliv pomoci. Já vím, teď si řekneš ......."a všechno bude na mně". Bude a bude to trest za zanedbanou výchovu. S tímhle přístupem a pláčem se z toho vymanit nedokážeš, ještě máš možnost zachránit alespoň dceru. Zní to podivně, ale jestliže nemáš dost sil přimět synka k pomoci, musíš vytvořit pro obě děti stejnou pozici, nebo vychováš další služku.
MMCH, taky zvládám domácí práce sama, ale to jen proto, že momentálně nepracuju, ale kdyby si kterýkoliv z mých tří klacků něco takového dovolil, dostane po papuli, před několika dny to řádně schytal manžel, protože "si dovolil" zkritizovat špagetu přilepenou na sporáku. Nechtělo se mi čistit sporák před smažením palačinek. Palačinky smažit nemusí, ale kritizovat cokoliv prostě NESMÍ.
To potom sádruje napůl vyražená futra. (Zkoušel jen jednou)
