Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

vranoj: ta sluzka je fantastická s dovolením si jí vypujcím

Tarantule:

Kdyz jsem poznala manzela tak to bylo taky podej, prines a zenske prace .Tchyne byla typicka posluhovacka . Tak jsem sla, zabalila kufr a chystala se zpatky k mamince . Zustal na mne tehdy v soku hledet, tak jsem mu vysvetlila svoje duvody a jak si predstavuji nase souziti. Nasledoval rychlokurs jak se spousti pracka a vysavac, co je to pripravek na nadobi apod. . Pak jsem mesic vzala v praci prescasy a sem tam i tu sobotu. Kolegyne me tehdy byly moc vdecne . A manzel fungoval, sice ne ze by bytem tancoval s prachovkou a prospevoval si pritom, ale co bylo nutne podelal. Od te doby u nas o zenskych pracech nepadlo ani slovo, upozornila jsem ho, ze to jeste nekdy uslysim a prastim ho panvickou . On vi, ze slovo drzim .
Takze bych zkusila odjet, popripade jit na cas ke kamaradce. Snad se chytnou za nos, drzim . Jen nevim, jestli to nebylo moc dlouho, obskakovat je cele ty roky. Mamka mi tehdy o techto zalezitostech ve spolecne domacnosti uvedla jako priklad stenatko . Taky kdyz si je jeden donese domu, nauci ho, aby v byte nedelalo louzicky a to co nejdriv . Nebude je prece nekolik let po steneti uklizet ?

kominice: dceruška bude mít prořízlou pusinku zřejmě po mamince, že...

Když už jsi to nechala dojít tak daleko, měla bys alespoň zakázat dceři, aby posluhovala synovi. Až řekne podej, přines, řekni jí "Seď, má nohy".
Jinak s myslím, že chtít někoho měnit po 15 letech je nesmysl. Jediné, koho bys měla měnit, jsi ty. Můžeš s posluhováním skončit a pokud začne někdo dělat dusno, sebrat se, a jít třeba do kina. Jenže, na to zřjmě nemáš povahu, takže jsi odsouzena k tomu, dělat celý život Popelku.

A ještě něco - dobře, manžel se alespoň stará o technické věci, opraví, obstará auto, ale co dělá syn, místo šaškování s hadrem, když opravovat ještě neumí ?

kominice: s tebou by žádnou Itálii nezažil, protože ty by sis takovýhleho tydýta nikdy nevzala. Můj otec je něco podobného, domácí práce mu taky nic neříkají a tak když jsem se vdala, koukala jsem jako blázen, když manžel vzal v sobotu prachovku, vysavač a kýbl na vytírání, neboť byl na to z domova zvyklý. Ještě víc koukal můj otec, když k nám jednou přijel a našel manžela v kleku s hadrem v ruce, jak vytírá . Je fakt, že mám alergii na roztoče, takže utírání prachu, převlékání postelí a tak je pro mě očistec a když vezmu do ruky hadr, že vytřu, případně uklidím WC a koupelnu, mám vyrážku. Po rukavicích taky. Takže na takovéhle práce je doma manžel. Já se starám o vaření, nákupy, praní a žehlení, takže vlastně taky dělba práce. A všechny tři děti aktivně zapojujeme, neboť co se v mládí naučíš...
Jak radí holky, dceru k babičce, ty ke kamarádce, ať se chlapci snaží

vranoj: Formulka s Andulkou je dokonalá

Ignorovat, ignorovat, ignorovat!!!! Nehádám se (skoda energie), mám jedovatou hubu takze jsem jízlivá (mám neco podobného doma, ten sice netvrdí, ze je to zenská práce, ale nechápe ze i to blbý pradlo zabere cas, ze se obcas musí vysát i tam kde není videt a kdyz neco reknu tak ano uklidí ale jenom to co je videt, ano vypere ale jenom svoje, ano uvarí ale jenom sám pro sebe a to mu to musím nekolikrát ríct, protoze sám to nevidí ). Takze jsem doma zavedla, je to málo slaný, nevadí prines si sul. Nechutná ti, fajn zítra varís ty. A komentuji to ze pokud je mi známo muzi se také rodí s 2 rukama a 2 nohama takze si to muze udelat sám. Prádlo které se povaluje kdesi mimo kos neperu, ponozky smuchlané do koule neperu, kdyz se to choti nelíbí a drzkuje tak klidne preberu prádlo a vyperu pouze svoje a dcer a jeho nechám v kosi. Jé já nemám nic ve skríni - no a co je to muj problém, jsi dospelý chlap zdpovedný sám za sebe, mít hromádky prádla ve skríni a veceri na stole NENI má povinnost, to je má dobrá vule a drahá polovicka si to holt musí uvedomit. Ale já mám dve dcery, takze nemám problém se synem jako ty, ale na druhou stranu kluk je uz dost velký naucit se starat sám o sebe, takze zkus ignorovat jeho spinavé prádlo dokud nezmáckne ten pitomý knoflík na pracce sám - ruka mu neupadne. Ted jsou prázdniny muzes toho vyuzít (kdyby si nevypral a týden chodil v tom samém tak se svet nezborí, do skoly nemusí a mezi kámose to prezije).
Manzela jsem vzdala, vím ze ho neprevychovám, ale uz z toho nejsem denne vysinutá, proste ignoruji a nebo obcas popichuji. Jako vcera. Momentálne natírám garáz, kazdý den po práci 2-3 hodinky, jenze teplou veceri, domácnost a milión vecí s dcerami uz nezvládám, takze jsem choti oznámila, ze jestli chce mít natrenou garáz musí uvarit a nebo bude mazaný chleba. Chleba mazal 2 dny a prestalo ho to bavit a tak vcera varil - sice s kecama, ale varil, a já nemela nic lepsího na práci nez ze kdyz jsem se sla napít pripomela jsem mu, ze k opecené klobáse mám ráda cervené zelí. Ten ksicht si nedokáze nikdo predstavit, kdyby pohled vrazdil bylo po me a pres zuby procedil jsem snad kuchar, tak jsem mu s úsmevem odpovedela, ze by mohl o víkendu neco ugrilovat, v mrazáku je pecene a spousta párku a já jdu natírat. A kdyz volal k veceri tak bylo i zelí. Ale kuchyn po sobe neuklidil a zbytek vecera se po nem zem slehla - nemuzu chtít zázraky

Tak podej, přines a podobné zkoušel také párkrát. Jediné co v tomto případě u nás fungovalo bylo, že jsem se otočila a do prostoru zavolala: Andulko buďte tak hodná a přineste pánovi ...( doplň ). A poté co se pochopitelně nic nedělo jsem se otočila a povídám: jé, já jsem zapomněla služka má dneska volno.
A protože je chytrej mužskej nebylo to třeba opakovat mockrát.
Samozřejmě pokud do té kuchyně mířím a on mě požádá zdy bych byla tak hodná a přinesla mu ...., tak neřeknu ne.
Druhá možná odpověď je: jistě miláčku už běžím-s tím, že se samozřejmě ani nehnu. Proč bych to dělala.
Ale je pravda, že jsou domácí práce, které muž taky nemusí: žehlení, pračku sice zapnout umí, ale nedělá to a já to tedy nevyžaduji. Jsem smířená s tím, že holt domácí práce přesně napůl rozdělené nejsou a nebudou, ale na částečné pomoci trvám.

Oska: A musela sama vygruntovat celej zaprasenej byt!

Jo, a taky jsem občas nenápadně poukazovala na některé kamarády a kolegy, jak jsou nemožní, když mají něco praktického udělat...No chápeš to? Je jak kluk z děcáku, kterej neumí ani ukrojit chleba!
Omlouvám se všem, ale máme kamaráda, který z děcáku fakt je. Jeho historky o tom, jak přicházel na to, kde se vlastně všechny ty věci a jídlo berou...nebo jak vypadají půpvodně, jak se s čím zachází...to jsou fakt horory!Máme všichni takovou formulku...No to by zvládl i Antonín!

souhlasím se vším, co bylo napsáno pode mnou jenom bacha na to, že až se Markéta i s dcerou vrátí za 14 dní z dovolené, aby manža se synem nebyli odstěhovaní u tchánovců a Markéta je ještě nemusela odprosit, aby se vrátili

Hmmm, zanedbaná výchovaTedy z tvé strany. Je jedno na co byl zvyklý manžel za svobodna v mamahotelu. Prostě nová samostatná bojová jednotka, nová organizace. Proč posluhuješ? Proč se necháš ponižovat? Mají ručičky a nožičky, tak ať si donesou, podají, pomůžou...
Můj manžel je soběstačný, teda sice něco občas udělal úplně naopak nebo měl dojem, že když něco dělá, tak musí pořádněČili prádlo jakékoliv na nejvíc stupňů, aby se teda fakt vypralo, že? Zaprané slipy a trika do růžova pak statečně nosil!Při odjezdu na dovolenou lepím k pračce informativní ceduli, i když už chápe, že někdy méně je více

Tak to je teda docela děs, můj přítel na mě tohle taky zkoušel. Vlastně to zkusil jen jednou. Vyrůstal v silně patriarchálním modelu rodiny a jeho maminka je pro jeho otce opravdu jen služka (avšak na děti se to nevztahuje, ty nikdo neobskakoval - pro péči o manžela na to nebyl čas). Jednou, jen jednou mi řekl že neumyje WC protože je to špinavá, a tudíž ženská práce. A já mu dala takovou ránu že vzal druhou o stůl u kterého seděl. On pak beze slova vstal a ten záchod umyl. Od té doby při jakémkoli náznaku nechuti k domácím pracem stačilo zvýšit hlas a hned se dělilo hezky spravedlivě napůl. Uznávám že to byla trochu drsná metoda ale já mám holt takovou prudčí povahu. Dneska (po pěti letech) už mu nemusím vůbec nic říkat, natož zvyšovat hlas. Bere už "pomoc" v domácnosti jako samozřejmost. Jenže já tohle udělala hned zezačátku (nechodili jsme spolu ani pár týdnů)... co dělat po tom, co jsi mu tohle několik let tolerovala to fakt nevím. Jako samozřejmě by mohla zabrat "stávka" v podobě odcestování na prázdniny a chlapci starejte se. Možná by bylo dobré se při hádkách nerozbrečet, po tolika letech snad přijdeš na způsob jak mít poslední slovo. Hlavně se nevžívej do role oběti která se nechá přinutit k posluhování, to pro dceru rozhodně není dobrý příklad pro život. I syn tím bude poznamenán, ale s trochou štěstí ho nějaká z jeho budoucích přítelkyň propleskne jako já..

Tak tohodle chlapa bych si přes práh nepustila. A mohl by mi zkusit tohle říct přítel. Jednou mi řekl, že normální ženská přeci prádlo vypere, pověsí, sundá a vyžehlí. Tak jsem mu to vysvětlila po svém. 14 dní byl na párkách, páč jsem nevařila, prala jen sobě a dělala, že je jen spolubydlící. Od té doby je zlatíčko. Kromě plnění pračky zvládá vše - utírá prach, umývá vanu, luxuje, ...... Jen jídlo nedělá, páč to opravdu neumí a nerada bych měla žaludeční problémy.
Takže moje rada: s dcerou bych stávkovala a zkusila možná nějakou poradnu. Protože pokud si syn nenajde nějakou putičku (v této době to asi bude těžké), tak ti skončí na krku, páč ho žádná nebude chtít.