Nechci dělat mamahotel. Syn ani manžel to nechápou.
Máme pětatřicetiletého syna, který se před rokem rozvedl. Bývalé ženě a dceři nechal byt a přestěhoval se k nám. Jak říkal, je to jen dočasné, než si najde nějaký rozumný pronájem. Neměli jsme s tím s manželem problém, syn byl z rozvodu dost špatný, považovali jsme za správné ho podpořit.
V poslední době se mi však synův pobyt u nás začíná čím dál více zajídat. Zpočátku na něm bylo vidět, že je vděčný za poskytnutý azyl a snažil se zapojovat do prací v domácnosti, ale postupně si začal zvykat a nyní už bere vše jako samozřejmost. Bohužel, jediný, komu to vadí, jsem já, manžel v tom problém nevidí. Podle něj je úplně jedno, jestli vařím pro dva nebo pro tři, prádlo prý pere pračka a uklízet musím tak jako tak, ať je u nás syn, nebo ne.
Jistě, když se na to člověk dívá takhle, je to celkem logické. Ale mně to prostě vadí. Je mi pětapadesát let, vychovala jsem tři děti, teď si chci užívat svůj život a věnovat se vnoučatům. Navíc chodím do práce.
Stydím se za ty myšlenky, ale přiznávám, že mi syn u nás doma začíná čím dál více vadit. Veškerý servis bere jako samozřejmost. Pravda, přispívá do rozpočtu a platí také třetinu nájmu, ale asi má pocit, že si těmito příspěvky platí kompletní servis pradleny, kuchařky a uklízečky. Hlavně od začátku tohoto roku se jeho přístup rapidně změnil. Dříve se alespoň snažil. Teď už ne.
Neudělá doma vůbec nic, ostatně stejně, jako jeho otec. Ten je taky zvyklý chovat se jako když je doma jen na ozdobu. Jediný, kdo doma kolem všeho kmitá, jsem já a když se ozvu, koukají na mne oba dva jako bych spadla z višně a nechápou, o co mi jde. Jistě, domácí práce jsou většinou ženská záležitost, ale to neznamená, že budu dělat služku.
V současné době to cítím tak, že mám doma dva balvany. Bohatě by mi při tom stačil jen jeden v podobě manžela, o němž vím, že už se ve svých 
šedesáti letech asi nezmění.
Vypadá to u nás tak, že pánové se chovají jako šlechta. Neuklidí po sobě, neodnesou ani hrnek. Špinavé prádlo hážou v koupelně na zem vedle koše, aby je občas napadlo vzít vysavač nebo umýt nádobí, o tom se mi může leda zdát.
Už jsem měla se synem vážný rozhovor, řekla jsem mu, že takhle to nejde, že je dospělý a musí se o sebe postarat sám a že by mne neměl takhle zneužívat. Zastyděl se a chvíli se snažil. Za pár dní ale bylo vše opět ve starých kolejích.
Jsem vzteklá, podrážděná, hádavá. Tím, jak jsou tam dva takoví lenoši, kteří čekají, že jim všechno strčím pod nos, je to na mne prostě nějak moc. Ne, že bych to nezvládala fyzicky, s tím problém nemám, já to ale nezvládám psychicky. Strašně mi vadí, že chodím do práce stejně jako oni a doma dřu na dva balvany, kteří se pomalu nezvednou z gauče, v synově případě od počítače.
Promluvila jsem i s manželem, řekla jsem mu, že takhle to dál nejde, ale on to vůbec nechápe. Koukal na mě jako bych se zbláznila, co prý najednou z ničeho nic šílím, když doteď všechno normálně fungovalo. Prý se mám uklidnit a nedělat scény.
Asi mi řeknete, že jsem hloupá, že jsem v manželově případě měla zakročit už dávno a nezvykat ho na dokonalý servis. A budete mít pravdu. Teď to vidím, že to byla velká chyba. A má to dopad i na chování našeho syna, který plně převzal otcův model chování a považuje to za normální.
Možná už je pozdě, ale třeba taky ne. Chtěla bych to nějak změnit. Docílit u manžela alespoň nějakou pomoc v domácnosti a – neukamenujte mne prosím – hlavně chci, aby se syn odstěhoval a postavil se na vlastní nohy. Jak to mám udělat, abych nebyla za hysterku, které přeskočilo v hlavě? Domluvy ani prosby na ně neplatí.
30.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dělat mamahotel. Syn ani manžel to nechápou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
a ještě: žena přes padesát, chodící do práce na plný úvazek, už toho má za den dost a měla by mít nárok po příchodu domů sebou praštit na gauč a oddechnout si, ne se vrhnout do druhé směny. Bylo by vhodné upozornit na věk a že už není žádná mladice. Pokud chtějí, aby jim máma a manželka ještě pár let vydržela, měli by nabídnout pomocnou ruku. Okázale vzdychat, posedávat, aby se lekli, že omarodí
...... a ono se to určitě zlepší!
.gif)
Domluvy a promluvy v tomto případě neplatí - takže, ponořit se do práce, já bych si našla "truc" vedlejší práci - přece každá žena potřebuje víc, než má, na kabelky, knížky, kytky, parfémy. Případně by přibylo přesčasů, tvářila bych se uštvaně, zaplavila bych je tirádami o bolesti hlavy, únavě a vůbec.
Sice budou koukat jako vrány, ale časem jim to sepne, jen je třeba mít trpělivost, muži jsou přece jenom méně flexibilní a špatně se přizpůsobují, navíc jejich mozek prostě nezvládá řízení a organizaci.
Ředitel je sice ředitel, ale bez schopné asistentky a manželky by chodil s fleky na kravatě a nedostavoval se na důležité pracovní schůzky.
Tímto bych se elegantně vyhnula "hysterickým scénám".
Momentálně jsme doma ve stádiu "koukání jako vrána", že mamina nevaří, nic moc neuklízí, jen tak občas pere - když to stihne
No co, jsem vytížená prací - jako oni
.JPG){kind=avatar}
Já s manželem souhlasím - uklidni se, nedělej scény. A nedělej služku. Holky ti poradily, jak na to. Tak to zrealizuj, v klidu a důsledně. Máš před sebou ještě čtvrtstoletí života, pokud je manžel balvan, ještě stojí za to ho odbalvanovatět. S tvým přístupem, že domácnost je ženská záležitost
, to bude těžké. Pokud nemáte dům, ve kterém se muž stará o údržbu, tak je domácnost záležitost obou. To není otázka fyzických sil, ale otázka psychiky. Spousta věcí mi nevadí, ale jak ze mě začnou dělat Máry, tak se šprajcnu a Máry dává výpověď.
Jarmila1: Přesně to mě napadlo taky. Lázně, aspoň na měsíc. Která žena v 55ti by je nepotřebovala ?
A ať se pánové o sebe starají jak umí. Sice si dovedu představit ten binec po návratu, ale stálo by to za to.
Hlavně chlap (syn) co bydlí u maminky a neumí (nebo nechce) si utřít ani nos, to je fakt terno ! O toho se budou ženský prát...
Miluše, prostě práskni do stolu, a nech je žít v tom svinčíku. Už to tu bylo víckrát - prádlo po nich nesbírej, nemaj vypráno? nedali věci do pračky? jejich problém. Nevař jim. Oznam, že tento večer nevaříš, je to na nich, jsou dva, ať si poradí. Blbý kecy pouštěj druhým uchem ven. Udělej ze svýho problému JEJICH problém. A synek by měl dostat ultimatum, ať si najde pronájem, starej je na to dost. Pročpak se asi rozved?
.JPG)
A to jste vydržela tak dlouho? 
Chlapům nejvíc vadí, když není koryto na stole, tzn. místo vaření se seberte a jděte s kamarádkou na večeři (nebo kamkoli jinam, to je jedno).
Neuklízejte po nich, zkuste začít chodit na třeba nějaké kursy, abyste se na ten čurbes doma nemusela koukat...
A HLAVNĚ BUĎTE DŮSLEDNÁ - to je jak u malých dětí 
Miluško, tady máte jednu radu lepší než druhou. Řiďte se tím a navíc, já bych asi odjela tak na měsíc do lázní. Ve svých 55 letech si myslím, že to prospěje nejen Vám ale i těm Vašim chlapům. Držím Vám palce.
.gif)
caira: pochopitelně si vygoogluj ceník služky a viditelně ho umísti, nejlépe: 1 na ovladač, jeden na obrazovku TV, jeden do lednice
medved: 
přesně to mi napadlo.. že se ani nedivim, že je syn rozvedený
k situaci: nedělat všechno
neříkám nedělat nic, ale tak nějak takticky je zapoj... chtějí mít vypráno. fajn, co nění v koši neperu! Tak rozděl prádlo, podle barev - do pračky to nandá každej blbec, prášek nadávkuj, pračku našteluj večer... a ať aspoň zmáčknou knoflík - i to je pomoc, stejně pere pračka, ale aspoň bude vypráno až dorazíš z práce domů...
Výborný je nápad, hodit jednu večeři a manžela jednu na syna... A nemusí ji dělat i pro Tebe, hlavně ať se oni obslouží a UKLIDÍ po sobě.
Hrnky a skleničky po nich nesklízej, obrň se, schovej si jeden na čaj a jedn na kávu, ty si je oplachuj, a oni ať se zblázní...
Jídlo: chtějí jíst, nakoupit podle seznamu zvládnou... bez surovi se nevaří :-)
A synovi bych dala ultimátum: Bud se brzy odstehuje, nebo začně platit služku :-) cením si vygoogluj
"Uklízet musím tak jako tak...Jistě, domácí práce jsou většinou ženská záležitost....."- to je tedy fičák. Tak s tímhle přístupem toho moc nezměníte. Oni se měnit nebudou, já bych chtěla taky doma služku, co vše uklidí, navaří a vypere. Leda byste se změnila vy, tj. nevařila, vyprala jen své prádlo, měsíc neuklidila a poté bych jim oznámila, že pokud se nebudou o domácí práce dělit, tak to tak bude pořád.
Linda:
nevim, jaky byl duvod synova rozvodu, ale moc bych za to nedala, ze balvan manzelka dlouhodobe nekousla 
zenska v 55 to mozna jeste prenese pres srdce (i kdyz jak vidno z clanku tak blbe), ale zenska v 35 se na takoveho budizknicemu vykasle bo to nema zapotrebi
.jpg)
Promluvila bych si s nima obema v klidu znovu. Rekla bych co mi vadí a jak si predstavuji nápravu: spinavé nádobí odnést do mycky, peru pouze to co je v kosi na prádlo, varíme na strídacku... Utrid si v hlave co jsi ochotna delat za vsechny 3 a co ne a tak jim to rekni. Napríklad nevadí ti varit ok budes varit, ale na nákupy budou jezdit oni. Nenakoupí ty neuvarís. Nebo at reknou sami co jsou ochotni delat. Bydlíte 3, sviníte 3 tak se o domácnost staráte 3. Ano doted ti to nevadilo a nemás jancit. Ano nevadilo ale ted mi to vadí, lidé se vyvíjí a já jsem dosla k vývinu, ze mi to vadí. Nejancím muj drahý, pouze oznamuji. Ber nebo nech být. A dala bych jim pár dní na zabehnutí rezimu. A pokud se nic nestane tak dodrz co jsi slíbila. Per jenom to co je v pracce nebo kosi na prádlo a prekracuj hromady po zemi. Az zacne jeden z nich jecet ze nemá co na sebe s klidem odpovedet co jancí, ze v kosi na prádlo nic není. A tak to delej se vsím. Bud s jim rozsvítí a nebo riskujes muj prípad, ze chlap to teda udelá (kdyz je mi to tak zatezko) ale udelá to jenom pro sebe. 
A synovi bych dala ultimátum. Ano pomohli jsme v nouzi nejvyssí, ale nejsi tu dozivotne, najdi si neco. A dej mu termín co já vím do dovolený nebo do vánoc. Ze by se stehoval sám od sebe kdyz mu nic nechybí nehrozí (plný servis, zádné "manzelské" povinnosti a to vsechno za tretinu nájmu - byl by blbej kdyby se stehoval).
No tak na ně nedři! Na lístek sepiš nákup, ať ho přivezou, když chtějí mít navařeno. Jinak si namaž chleba. Špinavé prádlo neuklízej, překračuj ho a jdi si sednout s knížkou. Ať jsou rádi, že jim ho roztřídíš a vstrčíš do pračky. A nejlíp bude prostě se sebrat a jít pryč. Však oni si to mezi sebou vyříkají, když nebudou mít navyklý komfort. Syna chápu, má u vás domov a o to víc na něm teď lpí. Jak ho dostat pryč? Jedině, že by si našel babu, to by víc stál o soukromí. Jenomže, která by na něj chtěla otročit? Opakuje tátův model, s tím se neožení.
Chápu, že manžel se po těch letech změní těžko, je to generace, kdy to bylo automatické, že většinu domácích prací dělala žena. Mám doma něco podobného - i když tedy nádobí a prádlo si po sobě uklízí. Ale je nereálné chtít po někom, kdo to celý život nedělal, aby najednou začal třebas žehlit nebo vařit. Jak už tu bylo řečeno, když se nezmění chlapi (a proč by to dělali, když je nic nenutí, že), chtělo by to změnu sama u sebe. Ne třebas nějak hned radikálně, ale v první řadě bych nechala hrnečky a prádlo tam kde jsou, kdybych se sebezapřením kolem toho měla chodit týden. Pak si přidat nějakou svojí aktivitu, občas vypadnout, a ať se pánové postarají aspoň o svojí večeři a o nádobí po ní. A co se týká syna, tomu bych neposluhovala už vůbec. Jenže je to asi pro mámu těžké, teď má něco podobného moje mami s bráchou a taky mě to štve, jak on jí využívá
Tak jim ten servis neposkytuj. 
Asi si zvykli na to, že sice lametuješ, ale pak stejně jdeš a bordel po nich uklidíš. Tak co by se vzrušovali...
