Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Já mám Vánoce opravdu ráda, to už jsem zde často rozmazávala. Je to pro mě jediné světlé místo na odporném zaníceném vředu času zvaném Zima. Na co se já těším nejvíc?

To přichází na řadu tak dva týdny před Vánoci, jelikož mám geniální recept a pečivo se nemusí dlouho rozležet (ono by se to totiž ani NESTIHLO rozležet). Jeden den peču tak pět tisíc kousků a potom dva-tři dny trávím veškerý volný čas zdobením. Báječně u toho relaxuji. Nepovedené jedince ihned likviduji v osobním drtiči.

Pustím si koledy, zapálím pár svíček a rozbalím tu čím dál větší krabici s ozdobami. Posléze popustím uzdu své ujeté fantazii a s pečlivostí mozkového chirurga aplikuji ozdoby na stromek. Synátor mi rád pomáhá. Manžel se nudí a zlobí – kupříkladu mi tajně věší na záda vánoční řetězy nebo zvonečky.

Už spoustu let máme společný Štědrý večer i s tchýní, nevlastními dcerkami, jejich matkou a otčímem. Nikdy jsem nebyla na Štedrý večer šťastnější než v téhle bandě. Nejdřív večeře – dva druhy salátu, smažený kapr. Modlitba v podání štkající tchýně. Manžel, úmyslně zdržující odchod ke stromku, a nervózní syn, který z toho může vyskočit z kůže. Konečně je na řadě stromeček, rozdělování dárků, opět štkající tchýně („to si vůbec nezasloužím“) a jásající synátor s očima navrch hlavy. Po rozbalení si všichni navzájem poděkují, potřesou končetinami nebo se obejmou a popřejí si šťastné Vánoce. A teď přijde na řadu zlatý hřeb večera – všichni si předvádějí dárky a dělá se módní přehlídka. Nakonec se začnou ochutnávat tekuté dárky a pustí se vánoční pohádka. Je to všechno tak krásné, uvolněné a láskyplné, že celý večer skoro nedýchám.

A co vy? Těšíte se? A na co nejvíc?