Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Problémy s rodiči tchán tchyně

Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?

Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?

Chtěla bych znát váš názor na mou situaci. Jedná se o bydlení. Mám přítele, chodíme spolu čtyři roky, bydlíme zatím ve dvougarsonce, která je jeho, má ji po své babičce. Teď čekáme miminko a za měsíc se budeme brát. V souvislosti s narozením dítěte jsme začali řešit i bydlení. A já jsem narazila na problém, který je pro mne velmi nepříjemný.

Když jsem otěhotněla, měli jsme oba velkou radost, dítě jsme si přáli. Padlo i téma, jak uspořádat bydlení. Byt, ve kterém jsme, je pro dva dostačující, s dítětem už poněkud stísněný. Můj návrh byl, že bychom ho mohli prodat a koupit něco většího, aspoň třípokoják, na rozdíl bychom si vzali hypotéku. Partner s tím nejdřív souhlasil, ale jen do chvíle, než o tom mluvil se svými rodiči.

Abych vás uvedla do obrazu. Jeho rodiče jsou velmi bohatí. Majetek získali částečně dědictvím a částečně díky podnikání, kterému se otec věnuje. Když jsme jim oznámili, že čekáme miminko, byli oba velmi rádi. Asi za týden k nim přítel jel a když se vrátil, sdělil mi úžasnou novinu. Rodiče mu totiž nabídli, že zafinancují komplet stavbu rodinného domečku, máme si jen vybrat, kde ho chceme mít a jaký by měl být. Všechno ostatní už bude na nich, o vše se postarají. Než to bude hotové, tak to s miminkem v té dvougarsonce vydržíme a až se přestěhujeme, můžeme ji pronajímat a mít tak nějaké peníze k dobru.

Zní to krásně. V první chvíli jsem byla nadšená a cítila k nim velkou vděčnost. Považovala jsem to za ohromné gesto z jejich strany. Jenže mě to rychle přešlo. Dům bude totiž napsaný na ně. Čili nebude náš. Prý z důvodu, že kdyby se náhodou stalo, že bychom se rozváděli, aby bylo jednodušší vypořádání majetku. Hodně mě to zarazilo, najednou jsem se cítila jako prašivá, že se mi nevěří a představa, že bych měla bydlet v domě, ve kterém jsem trpěná jako nějaká chudá příbuzná, který není můj a ještě mám být vděčná, je mi hodně proti srsti.

Měla bych sto chutí příteli říct, že v žádném domě bydlet nechci,že budu radši clý život v té dvougarsonce. Ale asi bych ho tím ranila, on to vidí jinak, nic divného mu na tom nepřijde, považuje za správné, že dům patří tomu, kdo ho zaplatil.

Mně je z toho dost hořko a nevím, jak se k tomu postavit. Co myslíte, mám to překousnout a být ráda, že budeme mít vyřešené hezké bydlení? Nebo mám být hrdá? Myslíte, že to jejich opatření s napsáním domu na sebe, ačkoli to prezentují, že dům je pro nás, pro naši rodinu, je v pořádku? Já to vnímám jako podraz na mě.

Andrea


29.8.2016   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 109   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3,1/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-109
Bellana
Bellana - 2.9.2016 17:05

Piafka: Takže mi vlastně dáváš za pravdu, že jít do hypotéky, když mohou bydlet mnohem levněji, je zbytečné. Z bytu by ho nevyplatila, jeho rodiče by mu mohli obratem poskytnout dobré bydlení, při sporu o děti by opět tahala za kratší konec. Není to souměrný vztah a v současnosti už to není nic neobvyklého. Nejlepší je brát věci tak, jak jsou a problémy řešit až nastanou. A vést rodinné účetnictví a schovávat účtenky. A nebýt protivná a uštěkaná víc než je nezbytně nutné. Nebo si najít někoho,kdo má stejný příjem jako ona, nemá bohaté rodiče a všechno si budou muset pořídit spolu a za své. Jenže je tady to dítě.

 
rychlonožka
rychlonožka - 2.9.2016 16:55

Byla jsem v manželství taky takzvaná chudá příbuzná. Muž dostal od rodičů byt. Já trochu později od svých rekreační objekt se zahrádkou. Naši nám do ničeho nemluvili, ti jeho hodně. Trávili s námi víkendy a léto u mě, ale chovali se, jako by to bylo jejich, i jim to někteří jejich známí, které si tam zvali, věřili. Po rozvodu proběhl pokus mě o to moje připravit, byly mi podsouvány k podepsání zříkající se papíry, vše neúspěšně. Nic jsem nechtěla. Nechala jsem mu byt, auto a garáž a prostě odešla. Pak si přál vyplatit z bytu, že ho nechce. Byly to měsíce a roky odříkání při práci a dvou brigádách. Dneska mám byt a pomalu po svém rekonstruuji to svoje bydleníčko na léto. On bohužel nemá nic. Z těch mých peněz si bydlení nepořídil. On ten život se někdy skutečně vyvine zajímavě. Z toho, že jsem brána jako zlatokopka, co ho o vše obrala, jsem, si už přestala dělat vrásky. Kdo mě zná, ví. Kdo mě nezná, ať si myslí, co chce, co s tím nadělám.Jinak známá dala dům vnučce a její rodině. Mladí se rozešli a vnučka odešla bydlet k příteli. Stará paní s přítelkyní svého prazetě? nevychází a musela dům, v němž prožila život a měla tam výměnek, na stará kolena opustit. I to se může stát, když staří dají objekt mladým!

 
Piafka
Piafka - 2.9.2016 15:13

Bellana: Jenže stejně šetrná bych byla i já na místě pisatelky. V případě, že se rozvede on s ní a budou bojovat a chtít třeba střídavou péči, bude ona ta, která nemá bydlení, možná ani práci atd. atd. Prostě mít děti a nevlastnit ani část nemovitosti mi v dnešní době připadá velice nepraktické pro případné karamboly budoucího života. A úspory při více dětech a tak dlouhé rodičovské, jaká je u nás, padnou na úplně jiné věci než na pořízení kvartýru.

 
Piafka
Piafka - 2.9.2016 15:10

tornado-lou: blázen

 
tornado-lou
tornado-lou - 2.9.2016 14:31

Piafka: 1.9. 13:10 jo, stává se to. a doslova. známý dostal domek od rodičů, rodiče ho pomohli spravit, a sotva byl spravený, obratem ho přepsal na manželku. a ne pulku. ale celý. takže holka, která do toho dala minimum práce a peněz vlastní celý dům.

 
Verera
Verera - 2.9.2016 10:18

Známý se s manželkou dohodl, že ona na něj přepíše půl baráku po babičce, ale on na něm provedl vlastnoručně kompletní rekonstrukci, dal i své peníze a navíc měl špatnou zkušenost, že takhle už jednou předtím zrekonstruoval byt své bývalé přítelkyně, ta se s ním pak rozešla, on se musel odstěhovat a nedostal zpět ani korunu. Takže ho docela chápu, i když ona z toho byla nejdřív dost špatná, co to po ní vlastně chce, že uvažuje o situaci, kdy by se rozvedli.

V případě Andrey by přítel mohl být přinejmenším silně nepříjemně překvapený jejím požadavkem. A nebo záměrem raději platit hypotéku.

 
Almega
Almega - 2.9.2016 9:29

Vzpomněla jsem si na případ známého:napsal barák na syna a jeho manželku.Ona si našla jiného,rozvedla se a svou půlku prodala zcela cizímu člověku (tehdy to zřejmě nějak šlo,že nebylo předkupní právo pro majitele,a původní vlastník se nic bohužel nedozvěděl,tak to nestihnul koupit).Narychlo museli dělit dům,zazdít společná patra,dělat nový vchod,oddělily se zahrady,neobešlo se to bez sporů,nakonec nejezdil do domu ten nový majitel,vlezli tam bezdomovci atdatd.Proto není dobré se unáhlovat a přepisovat majetek na děti,aby to špatně nedopadlo vlivem nepředvídatelných událostí! Bývalá snacha se nakapsovala,ač nikdy na baráku nic neudělala,jen užívala.Což není určitě spravedlivé.

 
Bellana
Bellana - 1.9.2016 23:22

Piafka: O jak dlouhém časovém úseku mluvíme? Jestliže o pěti až deseti letech, tak ta ztráta hodnoty není tak vysoká a při odchodu je slušný základ pro hypotéku. Pokud o dvaceti až třiceti letech, pak už se inflace projeví, ale mezitím už taky může manžel ten dům zdědit. Rodiče už nejspíš mají blíž k šedesátce než ke čtyřicítce. A po tak dlouhé době už mohou nabýt přesvědčení, že jejich synovi nebezpečí nehrozí a dům na ně přepsat. Asi vědí, že se může cokoliv pokazit, a tak jsou opatrní. Možná proto mají peníze, že s nimi umějí zacházet a nejsou lehkomyslní.

 
kareta
kareta - 1.9.2016 23:13

to je přece náskok jako hrom, nemuset se starat o bydlení, mít v záloze byt, krterý se dá pronajmout a mít z něj peníze...a rodiče toerou velmi racionálně, což je taky fajn, netřeba to s donátorstvím přehánět, pravděpodobně to ještě nebudou starci nad hrobem a ty prachy jsou koneckonců jejich, takže jejich peníze- jejich pravidla. mne by docela nasralo, kdyby nad tím partner ohrnul nos a tvářil se dotčeně, že to nebude jeho. Zní to dost vyčuraně.

 
kareta
kareta - 1.9.2016 23:07

Nechápu, co Andrea řeší, bude bydlet zadarmo, jen za režii, ttak ať si ty prachy investují do společného nájemního bytu, aby měli teda něco společné a bere to jako investici. Když tak strašně touží po hypotéce, nic jí nebrání. nemusí mít věčně holou řiť, může se s manželem taky vypracovat. Já naopak považuju to geto rodičů za velmi pěkné a rozumné. mi by ani případné kontrolní návštěvy nevadilysmajlik - 68

 
Piafka
Piafka - 1.9.2016 19:35

Verera: jo, je to možné, po mě nikdy nikdo z partnerů mou nemovitost ani jinou hodnotnější věc nechtěl, asi jsem měla štěstí....a naopak bych to já nechtěla po partnerovi...i tak částečně slečnu z článku chápu...

 
Piafka
Piafka - 1.9.2016 19:29

Bellana: Hezká teorie, tvoje úspory by ale časem ztrácely hodnotu, zatímco u nemovitosti je to naopak. Bydlení by sis z nich rozhodně nepořídila.
Tady výhledově nebude mít nic ani jeden, počítat s tím, že to syn jednou zdědí - to také nemusí být nutně pravda. Proto bych volila vlastní, byť placené námi přes hypotéku.
Nájemní bydlení se strašně výrazně liší podle kraje.

 
Petruša
Petruša - 1.9.2016 17:56

Verera: 12:34: přesně smajlik - 47

 
Verera
Verera - 1.9.2016 16:52

Piafka: Ne když žena zavelí, ale když ho zahrne argumentací jako je tady nahoře. Že se nemůže cítit dobře v cizím domě, že ji asi nemiluje, když jí nevěří a co já vím ještě.

 
ax
ax - 1.9.2016 16:14

Milá pisatelko, a cos čekala? Že vám dají pět mega a řeknou, ať si ten barák napíšete s přítelem na půl? Že se lidi schází a rozchází je bohužel normální a i kdyby jeho rodiče ty prachy ukradli, ty na ně nemáš žádné právo.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-109
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84337.
Archiv anket.