Chtějí po mně peníze a nesmím vidět vnoučata
Je mi strašně hořko a smutno, musím se vám tady aspoň svěřit. Jsem rozvedená, žiju sama, mám jediného syna, který je už dávno dospělý a má dvě děti, šestiletého chlapečka a čtyřletou holčičku. Svá vnoučata nade vše miluji.
Když se syn oženil, bydleli u mne. Měla jsem velký byt, tak jsem mladým poskytla útočiště, aby si mohli něco našetřit. Za rok po svatbě se narodil Tomášek, za další dva Terezka. Vnoučátka jsem si od počátku moc užívala a snaše s nimi pomáhala, jak jen to bylo možné. Často jsem hlídala, aby si mohli někam vyrazit, pro všechny jsem vařila, prala.
Před dvěma lety se mladí odstěhovali do svého. Díky mé pomoci se jim podařilo našetřit slušnou částku, takže si sice museli vzít hypotéku, ale v menší výši. Jejich stěhování jsem neprožívala nějak negativně. Chápala jsem, že se chtějí osamostatnit a žít spolu jako rodina. A upřímně, to společné soužití už na mne bylo chvílemi moc, svým způsobem jsem se těšila na trochu klidu.
Hned po jejich odstěhování jsem začala řešit prodej svého bytu, pro mne samotnou byl čtyřpokojový zbytečně velký. Prodej se mi podařil, bydlím teď v dvougarsonce v klidném prostředí, přímo u parku a v dosahu městské dopravy. Navíc mi zůstaly nějaké peníze z prodeje, uložila jsem si je na horší časy, dnes není doba jednoduchá.
Nikdy by mne nenapadlo, že právě to bude problémem a způsobí to rozkol mezi mnou a synovou rodinou. Oba dva se totiž hned, jak jsem byt prodala, začali zajímat, kolik jsem utržila, kolik mne stála koupě nového a nenápadně mi podsouvali, jak by zrovna teď potřebovali nové auto. V klidu jsem si s nimi sedla a řekla jim, že o své finanční situaci je informovat nebudu, že si musí uvědomit, že už mi bude pomalu šedesát, jsem sama, musím myslet na blížící se stáří. A že jsem jim už snad pomohla dost, když jsem je u sebe i s dětmi nechala několik let bydlet a neplatili ani nájem ani jídlo apod., aby si mohli šetřit na své bydlení.
Nepochopili to. Syn mi přímo řekl, že netušil, že jsem tak lakomá, že budu schopná sedět na penězích a nepodpořím je, když potřebují. Doslova mi vpálil, že jsem ho hodně zklamala. A jeho žena že je prý také zklamná a nechce se se mnou vůbec vidět, dokonce si nepřeje, aby ke mně chodily jejich děti, má vnoučata.
Připadám si jako ve zlém snu. Prožívám něco, o čem jsem občas jen někde četla a připadalo mi to přitažené za vlasy. Nikdy by mne nenapadlo, že se to může mezi lidmi, kteří jsou si nejbližší, skutečně stát. Je mi nesmírně hořko, hlavně od syna bych takový postoj nečekala, zlobím se na něj. Neomlouvá ho ani to, že je patrně ve vleku své ženy. Nemá si to přece nechat líbit, tímto způsobem od sebe nechat odříznout vlastní matku a od dětí babičku.
Je to strašné. Mladí mi dali jasně najevo, že pokud jim přispěju finančním obnosem na to auto, tak bude vše v pořádku. A to já udělat nemůžu. Tedy, teoreticky bych mohla. Ty peníze opravdu mám. Ale prakticky bych se tím vydala z celé rezervy, která mi zůstala. A z toho mám strach. Zároveň se ale bojím samoty. Momentálně jsem ztratila svou rodinu. Každý večer pláču steskem po vnoučatech, doslova mne bolí srdce z toho, jak se ke mně syn a snacha zachovali.
Občas mne napadne, že jim snad ty peníze radši dám, ale mám obavu, že by to nebylo dobře, láska se přeci penězi koupit nedá. Kdyby mne měli opravdu rádi, nikdy by se nemohli takhle zachovat. Co si o tom myslíte a jak byste se zachovaly vy, kdybyste byly na mém místě?
31.1.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 108 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chtějí po mně peníze a nesmím vidět vnoučata
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
taky souhlasím se všemi...NEDÁVEJTE
jsem trochu v pozici Vašeho syna. Akorát začátek byl jiný, nebydleli jsme zadarmo u rodičů, ale dali nám část peněz na byt (stejně jako manželovi rodiče, on má ještě bratra, ten dostal peníze jinak, píšu teď jen o sobě, protože jsem taky jedináček), na zbytek máme hypotéku. Teď na jaře by jsme potřebovali nové (resp. novější,ojetinu) auto. Chtěli jsme si vzít půjčku a táta nám nabídl že půjčí on (bezúročně a bez hrozby exekutora v případě že někdy nevyjde na splátku). Jsem VDĚČNÁ (už nám takhle půjčil jednou, to jsem mu už splatila) a NIKDY BY MĚ NENAPADLO TO PO NĚM CHTÍT ABY MI TO DAL. Jsou v důchodu a on celý život šetřil aby jednou (právě až nebudou chodit do práce) měl rezervy na nájem apod.
S tou rezervou děláte dobře, myslím si co ostatní, že kdyby se něco stalo, tak by se o vás nepostarali
Držím palce at se situace změní a dojde jim co už jste pro ně udělala a že to enní vaše povinnost 
Nedávej! Nedávej. Mysli především na sebe!!!! Mám vlastní zkušenost 
Starej se o sebe a peníze nedávej, Taky jsem dávala, i to co jsem dostala od matky, dala jsem mladým a pak stačila maličkost a nemám ani snachu ani vnoučata a o synovi? Divím se, co jsem to vychovala .
Dáš jednou, budeš muset dávat pořád. Přece si nebudeš kupovat lásku svých nejbližších??????? Když neví oni, jak se mají chovat, musíš mít rozum!
Mám to za sebou, už odsmutněné, odbrečené. Kdybys potřebovala ty, nedej bože třeba na operaci, nemocnici, myslíš že by ti něco dali???? Nedali, strčili by tě do LDN a bylo vystaráno.
Buď silná!!! Držím ti pěstičky, aby ses rozhodla správně, ale kupovat si je??? To ne!!! Blanka
.gif)
tornado-lou: 13:31...Tak jako já nevěřím Juaně, tak nevěř ty mě....ale opravdu bylo.....je dobré nikomu nic nezávidět a je každého věc co s majetkem či penězi udělá a myslím, že Juanina je to ta nejmenší starost a já prostě zase nevěřím že Juana by něco takového prostě odmítla jen proto že by to nebylo "košéér"......ony ty její příspěvky o něčem vypovídají, ale na druhé straně má na svoje názory právo i když se tu s téměř nikým nestotožní......
.jpeg)
Moje teta taky skončila v důchoďáku, když rozdala poslední majetek, tak pro případ smrti nechala zřídit přístup ke zbylým penězům (rezerva na horší časy) synovi a jeho ženě. Jenže pak zjistila, že se konto podstatně ztenčilo a podotýkám, že už to bylo v době, kdy byla v důchoďáku
Takže nedávat, nenechat se vydírat. 
Pani Evo, dobre jste udelala. At si syn hezky financuje svoji rodinu. Umel si udelat deti, tak si je taky musi uzivit. A holt ted budou mit stare auto nebo zadne. Jsou vlaky a autobusy...Jenom jim neustupovat. Ze syna hanba nefackuje. Ja jsem byla na sebe tak pysna, ze jsem se mohla financne co nejdrive osamostatnit od svych rodicu. Kdyz nekdy neco dostanu tak jsem vdecna, ale nic necekam. Synacek je asi peknej zmetek...
Je to známá věc:jedna generace nahromadí,druhá udrží,třetí rozfrcá....Nemá cenu teoretizovat,co by kdo udělal,kdyby....Kolik lidí kdysi vyhrálo spoustu peněz např. ve sportce a za několik let nebo i dříve neměli zase nic...Dneska si někteří nakradli ze státních zakázek,nastavěli óbr vily,jejich potomci možná nebudou mít ani na údržbu....
.jpg)
Juana: 11:12 Již jsem se nechtěla k tvému příspěvku vyjadřovat, ale nedá mi to. Kdybys řádně četla, tak zjistíš, že píši, že jsem dala dětem peníze na rozjezd, tudíž, každý má vlastní bydlení, auto a podobné vymoženosti. Také mám vlastní bydlení a samozřejmě rezervu na stáří, abych je do budoucna nemusela zatěžovat. Nikdy člověk neví co se stane. Tebe ovšem popuzuje slovo "restituce". Moje děti jsou však spokojené a díky svému vzdělání dobře situované.
Evo,
doufám, že myšlenku "peníze radši dát" rychle zaženete! Když se chovají takhle, tak přece neveříte, že kdyby vám peníze jednou došly, že se postarají - houby - skončila byste v domově duchodců! Když na auto nemají, tak ho holt nemužou mít. Vy jste vždycky měla hned všechno, co jste chtěla? A s takovýmhle vydíráním bych byla rychle hotová ! Hezky si žijte vlastní život !!! Další už nebude!!!
Zatím tady nepadla možnost, že auto má krátkou životnost. Tedy, že vlastně hodí peníze do stoupi. Co když pak mladí onemocní či jejich děti, nebude lépe, budou-li peníze uschovány u babičky pro tento účel? Ale i kdyby dala babička peníze třeba na šást splátky na hypotéku, kdepak je napsáno, že mladí nepřijdou do situace, že nebudou moci splácet? Domnívám se, že život je košatější ze všech stran, než si vůbec dokážeme představit. Nikdo nevíme dne ani hodiny. To je jediná jistota.
Navíc v době, kdy to Juana psala ještě ještě vubec nebylo jasné, jak to s tím bytem bylo. Byt mohl být třeba za nějaké peníze z otcovy strany atd. Pak bych se taky nedivila, kdyby se syn zajímal, jak je to s penězma z prodeje.
Zanka: musíš vydržet... pokud mají Tvoji kamarádi vnoučata, kompenzuj se tam... jen ať mladí vidí, že láska není v rodině povinná a už vůbec ne "dojná". Můj prastrýc dával a dával a dával... přišel o všechno, skončil v důchoďáku a umřel žalem.
Co jsi chtěla dát, to jsi dala... nevyčítej si, že jsi jim mohla ublížit... problémy nepřišly, když jste bydleli společně, ale až když se odstěhovali.
V podstatě byli zvyklí, že rychle našetřeli, mnohé měli automaticky k dispozici.
A teď to jde podstatně pomaleji. "Kruté" procitnutí a pohled do reality každodenního života. A protože jsi zavřela peněženku, nevydrželi a začali jednat. Je jedno, zda-li je iniciátorem syn či nikoliv. On to řekl anebo tlumočil Tobě. Jinými slovy souhlasil. ... A Ty musíš myslet sama na sebe. 60tka není žádný věk. Přeji hodně štěstí, pevné nervy a chceš-li, i novou lásku. 
Vy ste se teda do Juany pustily. ja sme ji asi pochopila uplne jinak, nez vsichni ostatni. Představte si, že takovej Karel Schwarzenberg, ktery zrestituoval spoustu nemovitosti i ostatních věci si řekne, že to prodá, starat se nebude a peníze rozfrcá. podle zákona má asi právo, ale morálně určitě ne. a nedivila bych se jeho dětem, že se jim to nelíbí. nebo ať nepoužíváme tak extrémní príklad: máte dům, ve kterém zijete několik generaci, stará obraz, šperk po babičce. a vaši rodiče to chtěji prodat a jet za to na dovolenou. Nevěřím, že vám všem, co do Juany ryjete by to bylo jedno. prostě nevěřím.
Vydrž, však oni se sami ozvou a přijdou s prosíkem. Za chvíli jim budeš chybět...kdo by jim pohlídal děti, když někam budou chtít jít za zábavou, nebo když děti budou nemocné? Syn byl asi jako jedináček zvyklý na to, že jen bral a nic nemusel dávat. Je to hulvátství a bezohlednost, takhlke vydírat vlastní matku, která pro ně dělala první poslední.
Ale peníze jim nedávej ani za nic.
jelítko: asi tak nějak, pak je majetek, který se dá zvelebovat jako to máme my, máme zpátky statek,pole a lesy, takže na loukách chová m krávy a koně, což je celoroční dřina, v lese si udělám dříví, což je taky dřina, a představa, že děti si myslí, že to máme prodat a dát jim peníze, tak nevím, kdo by nás pak živil, no a pokud někdo restituoval činžák a prodal ho, tak to beru jako docela rozumný, protože to je jenom starost
Juana: To, že předchozí generace dřou a utrhujou si od huby, aby po nich něco zbylo pro budoucí generaci dělají zcela dobrovolně a když jim ty peníze zcela dobrovolně přenechají, tak si myslím, že budoucí generace holt se svýma penězma, které dostaly od minulé generace dobrovolně může dělat co chce. Chápu jak to myslíš, ale to že někdo někomu dá dobrovolně prachy, neznamená že bude rozhodovat co ten dotyčný s těma prachama udělá. Já zase moc nechápu to nesmyslné rodinné syslení peněz. Lidi syslej prachy, odtrhujou si od huby a kvůli čemu? Dají to budoucí generaci a ta to rzfrcá, tak ať si to radši užijou ne?
