Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Eduna: Ano, a zrestituovaný majetek dále ochraňuješ, využíváš a zhodnocuješ, nebo jsi ho jen prodala a peníze utratila? Protože to je přesně to, o čem mluvím. Jedna generace se dře, aby za ní něco zůstalo, a pak další generace vše utratí. V případě pisatelky je to to samé - prací vydělala na byt a syn by rád onen majetek utratil.
Pobavilo mne, jak mne tu osočují z toho že jsem zlatokopka apod. - takže začínali jsme s holým zadkem a nikdo nám nic nedal, jen jsme s manželem léta dřeli, dlouho jsme ani nejezdili na dovolenou. Takže se některými reakcemi spíše bavím - že vy máte, dámy, mnohé samy máslo na hlavě?

Juana: nevím proč, ale nevěřím ti........takže je lepší třeba peníze na které dřely předkové nechat raději propadnout státu....to nemůžeš myslet vážně...

Zanka: 3.
Za ten bod 4 se na mě nezlobte, ale chtěla jsem Vás jen varovat, že to většinu nebývá jako v pohádkách, jeden hodný a jeden zlý, ale pravda bývá spíš někde uprostřed. Před tím často člověk, zvlášť, když jde o jeho dítě, rád přivírá oči.

Zanka: Dobrý den. Souhlasím s ostatními, že se asi někde, v synově výchově, stala chyba. Ale určitě jste dělala to, co jste považovala za nejlepší a tak je to i správné. Jen jste se na něj asi moc upnula a dávala mu vše. Tak i teď udělejte to, co je pro něj nejlepší a je správné - vytrvejte, i když je Vám to líto a bolí Vás to a ty peníze jim nedávejte. To pro něj bude velice užitečná lekce, že peníze by neměli být na prvním místě, že jde hlavně o vztahy a ty se penězi vyčíslit nedají. I když někdo si to myslí, vidím to i v mé rodně, bohužel. Z mého pohledu jim je ani nepůjčujte, když se takto chovají. Bylo by to jako aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Při jejich neskutečně otrslém předpokladu, že jim ty peníze dáte, by jim to bylo stejně málo. Jinak jsem Vám ale ještě chtěla připojit pár věcí, snad můžu.
1. Šedesát let není žádný věk a stáří. Máte ještě spoustu možností, než se jen upnout na vnoučata. Chápu, že je milujete a že to bolí, ale než si vztahy kupovat, tak si raději skutečně najděte jiné vyžití. Porstě jiné vztahy, koníčky, zábavu.
2. Zní to, jako že jste velmi dobrá duše a rodina toho jen využívala. Ale Vy nemusíte nikomu vysvětlovat, jak jste k čemu přišla, jak s těmi penězmi chcete naložit a prostě co a proč jste udělala, tak jak udělala a ještě uděláte. Ten velký byt byl Váš, teď je ten malý byt Váš a peníze jsou taky Vaše a Vy nejste povinna nikomu nic dávat, ani vysvětlovat. To nejste stará škola, na peníze se skutečně není slušné takto vyptávat. Možná to má někdo jinak, ale podle mě ani takto v úzké rodině. Natož, když mají zcela průhledný cíl Vás dostrkat k nějakému finančnímu daru a to značnému. Ale i bez něj.
3. Je skutečně super, že máte nějakou rezervu, člověk skutečně nemůže vědět, co se zlého může přihodit. Teď můžete mít bezva pocit bezpečí pro případ nouze, na to jsou ty peníze skutečně dobré. Takže určitě bych si mírně vyhodila z kopýtky, ale jinak nikomu nic dokazovala a schovala je na případné horší časy.
4. Pozor na ty soudy, že za všechno může snacha. Často prostě matky omlouvají své syny/popř. děti až do alelujá, i když v tom často nebývají zcela nevinně. Pokud v tom jede spolu s ženou, tak je pěkně sobecký vyděrač, pokud ne, tak zmanipulovatelný slaboch.
Za te

Zanka: Pak je v naprostém pořádku, že neustupuješ. Pokud jsi začínala z ničeho (jako například i my s manželem), tak sis na to tvrdě vydělala.
Píchla jsem do vosího hnízda, jak koukám. Pořád je prostě rozdíl, jestli někdo užívá peníze, které si vydělal svou prací, nebo jestli jen rozhazuje peníze, které vydělali jeho předkové. A je jedno, jestli to dělá podle platných zákonů. Prostě je smutné, když předcházející generace dřely a jejich potomci toho jen využívají ve stylu "po nás potopa". A takoví lidé mezi námi opravdu jsou. Proto jsem nadhodila do diskuze, že nevíme, jakým způsobem paní k bytu přišla. Samozřejmě, když na něj šetřila a dřela, je vše v pořádku. Tím se samozřejmě nechci dotknout někoho, kdo majetek vytvořený předky opečovává a dále využívá. Ovšem za sebe klidně napíšu, že kdybych byla v situaci a snadno přišla k majetku, pak bych opravdu zvažovala, jakou část mám přenechat dalším generacím a jestli mám morální právo utratit vše sama (což dle mého prostě nemám).

Eduna: klídek....Juana je asi jedna z těch co by řekly děkuji nechci kdyby mohly něco získat v restituci či výhodně koupit byt.....

Než jsem dopsala příspěvek, tak se objevilo mnoho dalších. Příspěvek Juany mně přímo vytočil. Také jsem restitulovala a jak jsem psala, dala jsem dětem na rozjezd a tím to pro mně končí. Děti jsou dospělé, a musí se umět o sebe a své rodiny postarat. Člověk nikdy neví v jaké situaci se ocitne a zda nebude potřebovat na stáří pomoc pečovatelek a pod. A v případě, že po mně něco zbyde, tak si to do hrobu nevezmu. Zanko, jak říká Křeček, je třeba myslet na zadní kolečka, takže neustupovat.

Křeček: Přesně tak, postarala se o dítě o jeho ženu a myslí ještě na to, že se musí postarat o sebe, aby nedej bože "nezůstala na krku" synovi. To je přece třeba brát jako zodpovědnost.

Zanka: Tak to by asi odpověď synovi měla znít, že on zklamal tebe.
Dovedu si představit, že jsi po nich nechtěla nájem, aby se mohli rychleji osamostatnit a nemuseli jste bydlet společně. To je velká pomoc a dělala jsi to i pro sebe.
Může být situace, kdy teď bydlí někde na vesnici a bez auta je tam člověk s dětmi dost ztracený, pak chápu nutnost auto pořídit, i to, že by požádali o nějakou půjčku na nějaké starší, ale chtít dát a urazit se, když nedostanou, to je hodně přehnané.

Možná snacha sama doma moc neměla a došla k závěru, že u nich v rodině bylo něco divně, že všude jinde, kde je míň dětí, se dělá vše jen pro ně, že má nárok si vynahradit chudší dětství. To by ji měl ale syn rozmluvit, ne ji v tom podporovat.

Teď je syn samostatný, má práci, má kde bydlet a už je jen na něm, jak si zařídí život. Ty máš teď právo si něco užít ve svém čase a za svoje peníze, za pár let to třeba už nepůjde. Mladí budou mít možná vztek, ale nemají právo se zlobit. Oni někdy mají pocit, že v 60 je člověk pomalu nad hrobem a nic nepotřebuje. Chci vidět je v tom věku, jak změní názor

Ono se všechno dá vidět ze dvou úhlů.
"Ona si jezdí po světě, místo aby nám dala ty peníze na auto."
"Koupili si auto,místo abych jela za ty peníze na dovolenou".

Kdo má větší pravdu, co je správně? V podstatě jen otázka priorit, a názoru. Takže s penězi ať si každý nakládá jak uzná za vhodné, ovšem se SVÝMI.

Zanka: jedna věc je, že si peníze za starý byt zasloužíš, a další věc je, že to je od tebe velmi zodpovědné, myslet na zadní kolečka

Juana: Když maminka zdědila peníze po svém synovi, tedy je vlastně získala za nic, tak si můj druhý bratr myslel, že na ně má nárok a že je povinná mu je dát. Udělal jí příšernou scénu. Brácha má smůlu. Ty peníze jsou na mém účtu a já rozhodnu, kdy mu z nich jeho podíl dám. Co když bude maminka potřebovat celodenní pečovatelku? Už vidím, jak se brácha hrne, aby mi na ni přispěl. Takže nejspíš dostane jen to, co zbude po maminčině smrti. Do té doby to jsou její peníze a nesáhnu na ně ani já, ani můj manžel, ani moje děti. Jsme už dospělí a žijeme výhradně za to, co si sami vyděláme.

Juana: ty musíš být hodně nešťastná ........nebo že by nějaká závist ? kolik vychovalas dětí ? Dítě přece může vyrůstat ve slušné rodině s dobrou výchovou a stejně se z něj může stát kriminálník......

Můj názor je, že si tuto situaci zavinila Eva trochu sama. U nás je zvykem, že děti je třeba podporovat až do konce našeho života. Myslím, že je to špatně. Mám dvě děti, od smrti manžela jsem s nimi byla sama. Vystudovaly VŠ a ještě chvíli byly doma. V tom okamžiku, jak začaly pracovat musely odvádět do domácího rozpočtu. Poté, když se rozhodly osamostatnit, dostaly peníze na rozjezd a tím moje finančí pomoc skončila. Mám svůj život. Starala jsem se dost dlouho. Snacha se také snažila o to, že bych mohla dát víc, ale syn jí rychle vyvedl z omylu. Ze začátku byla uražená a nejezdila ke mně. Jezdil jen syn s vnoučaty. Nepovolila jsem a dnes je vše v pořádku. Ona hlídací babča se občas hodí. Dnes už jsem v důchodu a bojím se pomalu vyslovit před dětmi, že něco potřebuji. Okamžitě je vykonáno. Proto Evo neustupujte a žijte si svůj vlastní život. Najděte si koníčky, věnujte se svým zájmům. Láska se penězi vynutit nedá. V případě, že vás má syn rád, tak určitě situaci přehodnotí, v případě, že ne, tak se někde ve výchově stala chyba, se kterou dnes již nic nenaděláte. Tak alespoň si stůjte na svém a nezbavujte se své rezervy, mohla byste, až jednou budete potřebovat pomoc vy, špatně dopadnout. V žádném případě neustupujte.

Juana - 31.1.2012 9:47 - u nás to bylo stejné, mamka je ze tří dětí, kluci dostali statek a mamka nic, nikdy se kvůli tomu na ně nezlobila a upřímně, stejně jim to štěstí nepřineslo. Nakonec když strýcové umřeli, děti se tak rohádaly, že spolu do dnes nemluví. To my se nemáme o co hádat, o to se máme raději a víme, že to není jen přetvářka kvůli penězům. Nikdo není povinen někomu něco ze svého dávat, ať už k tomu přišel jak chtěl.

Juana:To myslíte vážně? Může se ukázat chyba ve výchově, ale kde je lidské zacházení? Ono není se čemu divit, chybí vlídné zacházení v rodinách, ve školách, školkách, v zaměstnání, za pár let za pár facek ještě budeme muset poděkovat. Jsem ráda, že nepatříte do mé rodiny, patříte taky mezi zlatokopky, co?