Chtějí po mně peníze a nesmím vidět vnoučata
Je mi strašně hořko a smutno, musím se vám tady aspoň svěřit. Jsem rozvedená, žiju sama, mám jediného syna, který je už dávno dospělý a má dvě děti, šestiletého chlapečka a čtyřletou holčičku. Svá vnoučata nade vše miluji.
Když se syn oženil, bydleli u mne. Měla jsem velký byt, tak jsem mladým poskytla útočiště, aby si mohli něco našetřit. Za rok po svatbě se narodil Tomášek, za další dva Terezka. Vnoučátka jsem si od počátku moc užívala a snaše s nimi pomáhala, jak jen to bylo možné. Často jsem hlídala, aby si mohli někam vyrazit, pro všechny jsem vařila, prala.
Před dvěma lety se mladí odstěhovali do svého. Díky mé pomoci se jim podařilo našetřit slušnou částku, takže si sice museli vzít hypotéku, ale v menší výši. Jejich stěhování jsem neprožívala nějak negativně. Chápala jsem, že se chtějí osamostatnit a žít spolu jako rodina. A upřímně, to společné soužití už na mne bylo chvílemi moc, svým způsobem jsem se těšila na trochu klidu.
Hned po jejich odstěhování jsem začala řešit prodej svého bytu, pro mne samotnou byl čtyřpokojový zbytečně velký. Prodej se mi podařil, bydlím teď v dvougarsonce v klidném prostředí, přímo u parku a v dosahu městské dopravy. Navíc mi zůstaly nějaké peníze z prodeje, uložila jsem si je na horší časy, dnes není doba jednoduchá.
Nikdy by mne nenapadlo, že právě to bude problémem a způsobí to rozkol mezi mnou a synovou rodinou. Oba dva se totiž hned, jak jsem byt prodala, začali zajímat, kolik jsem utržila, kolik mne stála koupě nového a nenápadně mi podsouvali, jak by zrovna teď potřebovali nové auto. V klidu jsem si s nimi sedla a řekla jim, že o své finanční situaci je informovat nebudu, že si musí uvědomit, že už mi bude pomalu šedesát, jsem sama, musím myslet na blížící se stáří. A že jsem jim už snad pomohla dost, když jsem je u sebe i s dětmi nechala několik let bydlet a neplatili ani nájem ani jídlo apod., aby si mohli šetřit na své bydlení.
Nepochopili to. Syn mi přímo řekl, že netušil, že jsem tak lakomá, že budu schopná sedět na penězích a nepodpořím je, když potřebují. Doslova mi vpálil, že jsem ho hodně zklamala. A jeho žena že je prý také zklamná a nechce se se mnou vůbec vidět, dokonce si nepřeje, aby ke mně chodily jejich děti, má vnoučata.
Připadám si jako ve zlém snu. Prožívám něco, o čem jsem občas jen někde četla a připadalo mi to přitažené za vlasy. Nikdy by mne nenapadlo, že se to může mezi lidmi, kteří jsou si nejbližší, skutečně stát. Je mi nesmírně hořko, hlavně od syna bych takový postoj nečekala, zlobím se na něj. Neomlouvá ho ani to, že je patrně ve vleku své ženy. Nemá si to přece nechat líbit, tímto způsobem od sebe nechat odříznout vlastní matku a od dětí babičku.
Je to strašné. Mladí mi dali jasně najevo, že pokud jim přispěju finančním obnosem na to auto, tak bude vše v pořádku. A to já udělat nemůžu. Tedy, teoreticky bych mohla. Ty peníze opravdu mám. Ale prakticky bych se tím vydala z celé rezervy, která mi zůstala. A z toho mám strach. Zároveň se ale bojím samoty. Momentálně jsem ztratila svou rodinu. Každý večer pláču steskem po vnoučatech, doslova mne bolí srdce z toho, jak se ke mně syn a snacha zachovali.
Občas mne napadne, že jim snad ty peníze radši dám, ale mám obavu, že by to nebylo dobře, láska se přeci penězi koupit nedá. Kdyby mne měli opravdu rádi, nikdy by se nemohli takhle zachovat. Co si o tom myslíte a jak byste se zachovaly vy, kdybyste byly na mém místě?
31.1.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 108 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chtějí po mně peníze a nesmím vidět vnoučata
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zanka: Ano, zasloužíš 
.jpg)
Juana: tohle kdyby řekla moje snacha nebo dcera ta konečná!!!!a mohly by mít třeba deset vnoučat
sharon: Almega: snacha toho od rodičů asi moc nedostává ani nemůže. Je ze čtyř děti, žije vlastně už jen její maminka. Tatínek jí zemřel před dvěma lety.
.JPG){kind=avatar}
Zanka: Rozhodně je správné, že myslíš na zadní kolečka. Klidně se může stát, že se něco stane se synem (nemaluji čerta na zeď ani mu to nepřeji), a kdy by se pak o tebe postaral? Snacha určitě ne. Léta letí. Teď jsme ještě fit, ale kdo může říci, že budeme i za deset let?
Kdo si zvykl jen brát a nic nedávat,tak se těžko změní...Já jsem z domova nedostala skoro nic,až po smrti mámy jsem zdědila,a i zato jsem ještě dnes vděčná...Já na vašem místě bych si žila po svém,synovi bych se nepodbízela,když on zavolá nebo přijde,tak bych se bavila,ale již ani slovo o penězích...Myslím,že zatím on víc potřebuje vás,než naopak.Ještě by mne zajímalo,co jeho manželka,jestli byla taky z domova podporovaná nebo ne.
no Juano, fuj
ajjana: taky nechápu, proč bych se měla dřít pro blaho dospělých dětí, já si sice dám synkovi peníze na benzín, ale jen tehdy, když si ho pozvu na práci, nebo když přijedou pomoct se zabíjačkou, tak dostanou kus masa a tlačenky, ale jen tak, to teda ani oylem
.gif)
Evo, ani náhodou neustupuj, chápu jsou tam ta vnoučata , mě by asi taky pukalo srdce je nevidět, ale nedá se nic dělat, najdi si jiné rozptýlení, však děti pořád malý nebudou......
naši mladí jak syn tak dcera bydlí oba na hypotéky, taky jsme pomohly co jsme mohly a dnes ví. že na prodeji většího bytu bychom taky vydělaly, jenže nás od prodeje ještě zrazují.....být ve tvé situaci si neumím vůbec předtavit, ale ty buď silná a neustupuj......
pokud přijdou náhodou na návštěvu tak s nima ale o tom mluv, řekla bych jim oběma, že by mě ani ve snu nenapadlo že se ke mě budou tak chovat......a když já jsem lakomá, jací jsou potom oni ???? chamtiví ? nenažraní ? A co matka snachy ? taky je financuje ?
v hodně rodinách bývají rozbroje kvůli penězům , majetku.....nejsi v tom sama.....přeji ti hodně sil a neústupnost !
Juana: mně ten byt nespadl do klína. Musela jsem ho tvrdě zaplatit. Ještě s manželem jsme si na něj brali dost vysokou půjčku (předtím jsme bydleli v patře v rodinném domku s jeho rodiči, ale došlo tam k neshodám kvůli manželově sestře, která se rozvedla a chtěla se tam s dětmi přestěhovat, tak jsme vyklidili pole). Tu půjčku jsem po rozvodu splácela sama, protože jsem v něm chtěla se synem zůstat. Věř, že jsem si musela hodně utrhávat od úst, abych to všechno utáhla a syna udržela na studiích. I pak, když jsem jim nabídla, aby u mne bydleli, než se postaví na vlastní nohy. To, že jsem to teď prodala a koupila menší a tím si vytvořila rezervu na stáří, je alespoň z mého pohledu něco, co si zasloužím.
ajjana: presne.. musim rict, ze nestacim zirat.
tak nad názorem Juany nestačím žasnout teda..
Hanča: 
amen.
Juana: tak už asi vím, jak se na nás koukají manželovy děti, taky máme restituovaný majetek a momentálně na něm dřeme a nehodláme prodávat a rozdávat peníze dětem, nevím proč by si tvoje matka nemohla užívat peněz z restituovaného majetku, pokud jsi dospělá, tak se o sebe musíš postarat sama
To je strašné. Co to vlastně bylo za rodinu? Už jste jim pomohla hodně, co by ještě chtěli? Za chvíli by tračili, abyste ještě tento byt prodala a šla do domova důchodců. Co by dělali v případě, kdybyste potřebovala peníze a žádné jste neměla? Když jim peníze dáte, myslíte si, že vztah se upraví? V žádném případě, budou chtít víc a víc.
Zanka: neustupovat. Rozhodne ne. To co syn vyvadi je sproste.
Juana: kdo zrestituoval? jak je to podle soudu/zakona? pokud maminky, muzete opravdu leda tak drzet usta a krok. Kominusiti predkum ukradli, sparvne ze stat vratil... a pokud mely narok pouze maminky.. je vse OK, Preci rodice nemusi cely zivot pit vodu a jist chleba ( kdyz to prezenu) .. jen aby detickam neco zbylo. Pokud mate narok na podil a nejste schopni si o nej rict... tak je to vase skoda.
