Chtějí po mně peníze a nesmím vidět vnoučata
Je mi strašně hořko a smutno, musím se vám tady aspoň svěřit. Jsem rozvedená, žiju sama, mám jediného syna, který je už dávno dospělý a má dvě děti, šestiletého chlapečka a čtyřletou holčičku. Svá vnoučata nade vše miluji.
Když se syn oženil, bydleli u mne. Měla jsem velký byt, tak jsem mladým poskytla útočiště, aby si mohli něco našetřit. Za rok po svatbě se narodil Tomášek, za další dva Terezka. Vnoučátka jsem si od počátku moc užívala a snaše s nimi pomáhala, jak jen to bylo možné. Často jsem hlídala, aby si mohli někam vyrazit, pro všechny jsem vařila, prala.
Před dvěma lety se mladí odstěhovali do svého. Díky mé pomoci se jim podařilo našetřit slušnou částku, takže si sice museli vzít hypotéku, ale v menší výši. Jejich stěhování jsem neprožívala nějak negativně. Chápala jsem, že se chtějí osamostatnit a žít spolu jako rodina. A upřímně, to společné soužití už na mne bylo chvílemi moc, svým způsobem jsem se těšila na trochu klidu.
Hned po jejich odstěhování jsem začala řešit prodej svého bytu, pro mne samotnou byl čtyřpokojový zbytečně velký. Prodej se mi podařil, bydlím teď v dvougarsonce v klidném prostředí, přímo u parku a v dosahu městské dopravy. Navíc mi zůstaly nějaké peníze z prodeje, uložila jsem si je na horší časy, dnes není doba jednoduchá.
Nikdy by mne nenapadlo, že právě to bude problémem a způsobí to rozkol mezi mnou a synovou rodinou. Oba dva se totiž hned, jak jsem byt prodala, začali zajímat, kolik jsem utržila, kolik mne stála koupě nového a nenápadně mi podsouvali, jak by zrovna teď potřebovali nové auto. V klidu jsem si s nimi sedla a řekla jim, že o své finanční situaci je informovat nebudu, že si musí uvědomit, že už mi bude pomalu šedesát, jsem sama, musím myslet na blížící se stáří. A že jsem jim už snad pomohla dost, když jsem je u sebe i s dětmi nechala několik let bydlet a neplatili ani nájem ani jídlo apod., aby si mohli šetřit na své bydlení.
Nepochopili to. Syn mi přímo řekl, že netušil, že jsem tak lakomá, že budu schopná sedět na penězích a nepodpořím je, když potřebují. Doslova mi vpálil, že jsem ho hodně zklamala. A jeho žena že je prý také zklamná a nechce se se mnou vůbec vidět, dokonce si nepřeje, aby ke mně chodily jejich děti, má vnoučata.
Připadám si jako ve zlém snu. Prožívám něco, o čem jsem občas jen někde četla a připadalo mi to přitažené za vlasy. Nikdy by mne nenapadlo, že se to může mezi lidmi, kteří jsou si nejbližší, skutečně stát. Je mi nesmírně hořko, hlavně od syna bych takový postoj nečekala, zlobím se na něj. Neomlouvá ho ani to, že je patrně ve vleku své ženy. Nemá si to přece nechat líbit, tímto způsobem od sebe nechat odříznout vlastní matku a od dětí babičku.
Je to strašné. Mladí mi dali jasně najevo, že pokud jim přispěju finančním obnosem na to auto, tak bude vše v pořádku. A to já udělat nemůžu. Tedy, teoreticky bych mohla. Ty peníze opravdu mám. Ale prakticky bych se tím vydala z celé rezervy, která mi zůstala. A z toho mám strach. Zároveň se ale bojím samoty. Momentálně jsem ztratila svou rodinu. Každý večer pláču steskem po vnoučatech, doslova mne bolí srdce z toho, jak se ke mně syn a snacha zachovali.
Občas mne napadne, že jim snad ty peníze radši dám, ale mám obavu, že by to nebylo dobře, láska se přeci penězi koupit nedá. Kdyby mne měli opravdu rádi, nikdy by se nemohli takhle zachovat. Co si o tom myslíte a jak byste se zachovaly vy, kdybyste byly na mém místě?
31.1.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 108 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chtějí po mně peníze a nesmím vidět vnoučata
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zanka: Tak to už o tom museli mluvit předtím, to už bylo připravený, že se tě jako nenápadně zeptaj kolik máš rozdíl mezi prodejem a nákupem a pak to z tebe vytáhnou. To nevypadá na spontální nápad. A přesně jak řikáš, kdyby ci to chtěli pujčit se smlouvou a splácet, ale oni chtěli asi opravdu ty peníze dostat zadarmo. Když to vezmu z pohledu snachy, mě by hamba fackovala 
Verera: ta žádost o peníze na auto vyplynula z rozhovoru, když u mne byli poprvé na návštěvě v novém bytě. Začali se vyptávat na ty peníze, za kolik jsem prodala ten bývalý a kolik mě stál tenhle. Já jsem v tomhle stará škola, nerada mluvím před kýmkoli detailně o svých financích. Tak jsem jim to nechtěla říct. A oni přešli k tomu autu, že by nutně potřebovali. Já bych možná nereagovala tak odmítavě, kdyby mne požádali o půjčku, ale oni si představovali, že jim ty peníze prostě dám. Když jsem řekla, že to nejde, tak syn zmlknul a nic už k tomu neříkal, snacha byla hodně naštvaná, na ní jsem to viděla. A pak druhý den mi syn telefonoval, jak jsem ho zklamala, to už je napsaný v článku. Podle mne je hlavní strůjkyni snacha, ale to syna neomlouvá.
Ono to zní poměrně jednoznačně - syn je parazit, matka chudák. Ale je tu pár nejasností. Paní přišla k bytu jakým způsobem? Zakoupila ho za celoživotní úspory, nebo ho získala relativně levně s privatizaci družstevních bytů? Protože pokud k bytu přišla levně, jak slepý k houslím, tak na jednu stranu chápu potomky, že se zajímají o to, co s penězi bude. Z vlastní rodiny to vidím kolem sebe, například jedna tetička zbohatla tím, že levně koupila byt do osobního vlastnictví, kde žila od narození jako nejmladší dítko a byt prodala poté za 6M. Ostatní sourozenci utřeli hubu, ti si museli zajistit už dřív bydlení vlastní a tetička, která měla zajištěné bydlení, na tom nakonec vydělala. Ve vlastní rodině podobné situace - matka moje i manželova hezky prodávají majetek získaný v restituci, na který vydělali naši společní předkové, a postupně si užívají života. My tedy nemáme tu drzost chtít na tom podíl, holt čekáme, zda na nás něco nezbyde, ale s rychlostí, s jakou si babičky přilepšují, asi utřeme hubu.
Nic není černobílé. Navíc si nemyslím, že syn pouze ve vleku své ženy, ale že paní sklízí i plody své práce, tedy výchovy.
.jpeg)
Zanka - 31.1.2012 8:58 
hlavně neustupuj. Se synem promluv mezi čtyřma očima. Pokud má mozek v hlavě, musí pochopit, že období hodokvasu skončilo. Auto mají, alespoň tak jsem to pochopila, jen se jim zachtělo nového. Není to tedy životní nutnost, je to jen rozmařilost.
Hodně sil
Hlavně se nenech vydírat. Tohle je opravdu hnus. Nikdy bych si nedovolila říct tchýni ani o korunu. Oni si budou vozit prdel v autě a ty budeš stará a hladová. Auto se dá dneska koupit za pár desítek tisíc, tak ať si ho koupěj na leasing, když ho tak nutně potřebujou. Boha jeho, tohle mě dokáže tak nasrat 
Linda - 31.1.2012 7:55
.jpg)
Zanka: hodně vydrž já bych se synem promluvila o všem ,ale nedej na sliby od nich ,že to tak nemyslel atd
,ale to musíš už vyřešit SAMA držím pěsti
no já bych se jich zeptala, jestliže když je teď podpořím, budou oni podporovat v důchodu mně, peníze bych jim nedala
Zanka: A to o těch penězích na auto ti říkali společně, byli u toho oba? Pokud myslíš, že se syn až tak nezměnil, možná by stálo za to si s ním promluvit o samotě. Ne mu něco dávat, ale ujasnit si názory a důvody. Vědět, jak moc on souhlasí s vývojem situace.
Kdo ví, jestli mezi nimi nejsou takové vztahy, že si netroufá ženu moc usměrňovat , protože má strach, že by ty děti neviděl ani on. Ale to už je katastrofický scénář. Možné je jen to, že si zvykl a zalíbilo se mu to, jak jste to vedli , má dojem, že i tobě a že tudíž jsi jaksi automaticky hodlala dávat vše jim.
.jpg)
Zanka: díky že reaguješ a ještě jednou pevné nervy nevěřím že jsou tak bezcitní a jednou nepřijdou
Linda: odvolávám co jsem odvolala
všechno jinak já a děti bábovku
azyl a ještě mu přečte pohádku
Dobrý den, děkuju vám za vaše názory a hlavně za podporu. Většinou to vidíte stejně nebo podobně, jako já. Že by byla hloupost mladým peníze dávat. Jejich lásku bych si tím stejně nekoupila. Ale bolí to hodně, hlavně to zklamání ze syna. Víte, já si nemyslím, že on takový byl už dřív a já jsem to jen neviděla. Nebyl. Když jsem jim nabídla bydlení, aby si mohli ušetřit na svoje vlastní, byl mi hodně vděčný, vážil si toho. Možná byla chyba ve mně, dala jsem jim až moc. Nechtěla jsem po nich ani příspěvek na nájem a služby, dokonce i většinu jídla drogérie jsem kupovala sama. Dělala jsem to pro to, že jsem jim opravdu chtěla pomoct, mladí to dnes nemají lehké. Nikdy by mne nenapadlo, že se mi odvděčí tímhle způsobem. To strašně bolí. Jsem sama už hodně dlouho, rozvedla jsem se před patnácti lety. Mně nevadí žít sama, mám kamardáky, podnikáme různé akce, není to tak, že sedím doma a pláču. Ale ta ztráta vnoučat, té radosti a lásky v rodině, to strašně bolí a chybí. Ten pocit, že vlastně nemám nikoho blízkého. To člověku žádné zájmy nenahradí. Je tam to prázdné místo a hlavně pocit hořkosti a křivdy, které se na mně dopustila vlastní rodina. Já jen doufám, že syn prohlédne a dojde mu to. Asi se budu muset hodně sebezapřít a udělat, co některé z vás radí. Dát jim najevo, a to velmi razantně, že vydírat se nenechám. Moc vám děkuji.
To vydírání vnoučaty - hnus. Nechci se mladých zastávat, ale holt si asi představovali, že z prodeje bytu něco dostanou a třeba uplatí kus hypotéky nebo koupí rodinné auto. No, musí utřít pusu a smířit se se skutečností. Vůbec to neunesli, způsob jakým teď vystupují je špatný. Řekla bych synovi, že jejich způsob chování je nedospělý, že by ho měli přehodnotit. Pokud by se uklidnili, pak bych možná uvažovala o půjčce, ale podepsané u notáře atd.
.JPG)
Pomohlas jim dost, už je načase, aby se postavili na vlastní nohy.
Stejně jako některé přede mnou mám pocit, že syn je rozmazlený a vždycky dostal všechno, co bylo možné.
Z toho soudím, že finanční rezerva na stáří je opravdu věc prozřetelná, protože on by nebyl ochotný se postarat. 
A divlia bych se, kdyby nepotřebovali hlídání, takže až je přestane bavit vydírat, určitě přijdou a ještě budou dělat, že se nic nestalo
.jpg)
evropka: to más jeste dobrý, moje tchyne by nám dala prednásku na tema pouceni z krizoveho vyvoje a mozná by venovala kousek bábovky svemu drahému synáckovi 
