Nevěru mi prý už odpustil, ale nechová se tak
Je mi osmatřicet let, jsem vdaná, máme dvě děti ve věku 11 a 10 let. S manželem jsme spolu osmnáct let včetně doby, kdy jsme spolu chodili. Žijeme celkem slušně, řekla bych jako každá normální rodina. Občas se pohádáme, ale to většinou rychle vyšumí. Děti jsou zdravé, docela hodné. Mohla bych říct, že mi v podstatě nic nechybí. Tyto řádky by asi měly být spíše psány v minulém čase.
Před rokem jsem totiž udělala něco, co mne dnes hodně mrzí. Zapletla jsem se v práci s kolegou a nezůstalo jen u společných obědů. Stýkali jsme se intimně asi tři měsíce. Věděli jsme, že je to jen nezávazný úlet, oba máme své rodiny a rozvádět jsme se nemínili. Bylo nám spolu ale dobře, vyloženě jsme jeden druhého vyhledávali. Po čtvrt roce jsme se dohodli, že vztah ukončíme, ale úplně se nám to nepodařilo. Ještě nějakou dobu jsme se občas sešli v soukromí…
Jak je známo, ve společnosti lidí se nic neutají. A i když jsme byli opatrní, přesto se okolí o našem vztahu dozvědělo a byla jen otázka času, kdy to nějaká dobrá duše donese našim partnerům. Stalo se. A byla to pořádná pecka. U mého milence to skončilo manželčinou žádostí o rozvod, u nás to zatím tak daleko nedošlo, i když mám dojem, že se k tomu schyluje.
Mého manžela zpráva o mé nevěře velmi zasáhla, cítil se dotčený, podvedený, prý mi maximálně věřil a já ho zklamala na tom nejcitlivějším místě. Chápala jsem ho a bylo mi to moc líto. Bohužel, co se stalo, už jsem vrátit nemohla. Omluvila jsem se, slíbila, že se už nikdy nic takového nestane. Nějakou dobu byl manžel skoro nemluvný, pak jsme si spolu sedli, všechno si společně vyříkali a dohodli se, že nebudeme kvůli jedné avantýře ničit dětem rodinu.
.jpg)
Já se snažím, opravdu. Vím, že mám máslo na hlavě, a dělám všechno pro to, abych své provinění odčinila. Jenže můj muž mi to vůbec neulehčuje. Od doby, kdy se o nevěře dozvěděl, se mnou ještě nespal, je odměřený, málomluvný, zapšklý. S dětmi komunikuje naprosto v pohodě, ale na mne je jak na cizí.
Trvá to už docela dlouho a já nevím, jestli to takhle vydržím dál. Vzduch mezi námi by se dal krájet, dusno je doslova k zalknutí. Ptala jsem se manžela, jak dlouho se takhle míní chovat, že se tak nedá žít. Jen pokrčil rameny a neřekl ani slovo.
Deptá mne to. Začala jsem uvažovat o rozvodu, i jsem mu to řekla, že pokud se mnou odmítá mluvit, nemusíme spolu žít. Na to mi odvětil, že v tom případě ať se připravím na to, že bude usilovat o svěření dětí do své péče. Prý jsem to já, kdo rozbíjí naši rodinu.
Ano, já jsem udělala něco, co se nedělá. Mrzí mne to, omluvila jsem se, snažím se všechno napravit. Ten, kdo teď ničí naši rodinu, je on. Tím, jak se chová, mi nedává absolutně šanci obnovit náš normální manželský život. Nevím, co bych ještě měla udělat, aby bylo všechno jako dřív.
Myslíte, že je ještě možnost, že se naše manželství srovná a zachrání? Je vůbec možné odpustit partnerovi nevěru a zapomenout na to? Nebo se mám připravit na to, že už to v manželovi navždy zůstane a tento můj škraloup se potáhne celým naším životem?
19.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel ji mlátí a ona si to nechá líbit
- Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
- Miluji ho, ale je ženatý
Diskuse ke článku - Nevěru mi prý už odpustil, ale nechová se tak
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ztratit důvěru, to už je asi po zbytek života a sebevětší snaha to nenapraví. Ikdyž s Vámi bude manžel žít, už to bude jiné, ne tak upřímné a srdečné jako dřív. Vypadá to, že to asi nepřekousne a pokud ano, tak už to nebude ono. To je těžké radit, já osobně, kdyby mě něco takového udělal partner a zůstala jsem s ním, tak už to nebude ten pravý vztah, protože kde není důvěra, ztrácí se láska a to je asi váš případ. Pokud se manžel do nejbližší doby nezmění, tak Vám asi nic jiného nezbyde, než ten rozvod. Nemyslím, že by měl při rozvodu získat děti on. Ikdyž jste rozbila rodinu, tak jste se snažila dát vše do pořádku, ale bohužel to nevyšlo, tak nevidím důvod, proč by při rozvodu měl dostat děti manžel.
Nebylo by nejjednodušší zajít do manželské poradny? Odborník určitě poradí, a hlavně manžel by viděl, že to myslíš vážně.
já si myslím, že potřebuje čas... mě by něco takového zasáhlo a prostá omluva je sice pěkná, ale asi by mi trvalo, než bych začala zase partnerovi věřit. Těžko bych se dokázala tvářit že se nic nestalo a milovat se s ním ze dne na den jen proto, že se omluvil....
... nevím samozřejmě, jak to cítí tvůj muž. Ale kdybych byla já v jeho situaci, asi bych ocenila, kdyby partner na mě nespěchal a zkusili jsme vztah od začátku. Kdyby mě vzal někam na rande, které by skončilo jen pusou před barákem a tak... možná bys měla zkusit něco takového - nechat děti babičkám a jít spolu na večeři, na výstavu - nebo na něco co by tvůj muž ocenil. Možná byste mohli zkusit najít nějakého společného koníčka nebo sport - jestli by vás sblížilo to, že občas spolu děláte věci, které nesouvisí sexem a partnerským životem - ale děláte je spolu.
Prostě zkusit nějaký nový začátek - i když už máte za sebou tolik let a děti, tak zase zkoumat, co by vás bavilo a v které oblasti můžete být kamarádi.
Možnost záchrany manželství je, ale musí k tomu být oba. A to zatím nejste.
Mít slušný rodinný život a nechat se strhnout okouzlením a ještě k tomu vědět, že se nechci rozvést, to je opravdu silné kafíčko. Nevěř tomu, že mimomanželský poměr je manželskou vzpruhou! To jsou jen hloupé kecy a omlouvání slabosti a stability partnerů.
Nejedno manželství se trápí tak, že si to žena-autorka problému řeší celý zbytek života... manžel pro jejími zraky svádí každou sukni... vyvrcholilo to jejím psychickým zhroucením. A on se cítí dobře, protože jen vrací to, co ona začala. A vrací toho mnohem více, snad proto aby si zapamatovala.
Pokud nechceš takto dopadnout, je potřeba najít způsob, jak manžela přesvědčit o své věrnosti.
Sama vidíš, že Tvoji omluvu přijmul, ale důvěru k Tobě necítí, o odpuštění nemůže být řeč. Snad by bylo dobře, kdybys humornou formou zkusila ho přetáhnout na svou stranu. Třeba mu kup píšťalku a na povel zkus poslouchat (alespoň dočasně), pás cudnosti apod. Nebo mu kup nějaké sexuální šidítko, aby ho nenapadla stejná hloupost jako Tebe, protože by Ti bylo moc líto, kdyby ... protože ON JE TEN NEJLEPŠÍ.
Myslím si, že si budeš muset sypat hodně popel na hlavu a chválit jeho velikost, úžasnost a třeba i nahlas nechápat sama sebe, proč jsi to udělala...
Snad se tu objeví další nápady, které zaberou. Přeji hodně štěstí. 
.JPG){kind=avatar}
Dej mu ještě půl roku. Pokud se bude chovat stejně, nemá smysl v manželství zůstávat. Pokud chce děti, předstírala bych souhlas. Stejně by z toho vycouval, jsou to jen silácké řeči. Prostě má potřebu tě dusit a tys mu k tomu dala dobrou záminku. Je to dobrý příklad, proč se člověk nemá k nevěře přiznat. Nikdo vám u toho nesvítil, tak se z toho dá vždycky nějak vybruslit.
