Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Včera byl důležitej den. Včera jsem ve školním rozhlase slyšela krásnou básničku o jednom pánovi. Jmenoval se hrdý Budžes, byl velice statečnej a vytrval, i když měl všelijaký potíže.

Hra o hrdém Budžesovi mě vrátila zpátky do dětských let, kdy jsem spoustu věcí znala jen z poslechu a se psaným textem jsem se seznámila až o mnoho později. Musím přiznat, že jsem se pokaždé tvářila stejně jako Bára Hrzánová, když zjistila, že pan Budžes neexistuje. Začalo to rystupií. Znělo to tak cizokrajně a strašidelně zároveň. Byla jsem přesvědčená, že rystupie je obrovský pták, který za soumraku odnáší děti a je biologicky příbuzný s harpyjí.

Pozdravujte mú milú, frajárečku moju, zpívalo se potom v jedné písni. Můmila, to je ale pěkně blbý jméno, říkala jsem si. A co teprve takoví mikoně! To budou asi divocí koně, když tolik vyvádějí při sedlání. Jiná říkanka začínala slovy Erteple jsou v pekle. To je jasné, běželo mi hlavou, v pekle by to er přece nemohlo být studené. Omyly se děly i v reálném životě. Maminka mi jednou oznámila, že ta holčička je z Loun. Místo, abych si s ní pokojně hrála na písku, nervózně jsem čekala, kdy mě ten zloun praští lopatkou po hlavě. Nebuď labuť, pokřikovali jsme na sebe ze školních lavic. Ale to bylo bez obav, vzbudit labuť by mě opravdu ani nenapadlo. A bylo toho daleko víc. Jen význam těchto mouder mi zůstával utajený. Teprve až čas mě postupně přivedl k poznání.

Zmást se ale nechám i dneska. „S kým budeme hrát na mistrovství světa určil los,“ četl moderátor v rádiu zprávy. Hm, zajímavé ... tak los! A už jsem v duchu viděla zvíře s velkým parožím, jak noří tlamu do losovacího bubnu a vytahuje oslintaný lísteček. Jen jestli to není zneužívání zvířat!

Veselo bývá i na pracovním poli. „Volal mi pan prorektor Sauta, že se mu máte co nejdříve ozvat,“ nechala mi na záznamníku vzkaz jeho sekretářka. Sauta? Toho ale neznám, vrtalo mi hlavou. Že by byl nově jmenovaný? Prohlížela jsem stránky univerzity a nakonec i googlovala jako o život, ale nikoho, kdo by mohl odpovídat zadaným indiciím jsem nenalezla. Vytočila jsem tedy paní sekretářku, abych ze sebe následně udělala blbečka měsíce. Pan prorektor je pořád ten samý. Jenom jí volal z auta.

Nejsem v tom ale sama. Kamarádka se mi přiznala, že teprve nedávno přišla na to, že v písničce, kterou v Noci na Karlštejně zpívají Matuška s Kopeckým je text Kdypak tetřevi hon s lovci prohrají. Celou dobu si myslela, že se tam zpívá Kdypak tetřev i Honzlovci prohrají. No co, když byly Vršovci nebo Ronovci, proč by nebyli i Honzlovci.

Také jste prožili kus života v omylu? A schválně, kdo z vás pamatuje na tehdy úžasný hit s lidovým názvem „Jaminau"?