Nevěru mi prý už odpustil, ale nechová se tak
Je mi osmatřicet let, jsem vdaná, máme dvě děti ve věku 11 a 10 let. S manželem jsme spolu osmnáct let včetně doby, kdy jsme spolu chodili. Žijeme celkem slušně, řekla bych jako každá normální rodina. Občas se pohádáme, ale to většinou rychle vyšumí. Děti jsou zdravé, docela hodné. Mohla bych říct, že mi v podstatě nic nechybí. Tyto řádky by asi měly být spíše psány v minulém čase.
Před rokem jsem totiž udělala něco, co mne dnes hodně mrzí. Zapletla jsem se v práci s kolegou a nezůstalo jen u společných obědů. Stýkali jsme se intimně asi tři měsíce. Věděli jsme, že je to jen nezávazný úlet, oba máme své rodiny a rozvádět jsme se nemínili. Bylo nám spolu ale dobře, vyloženě jsme jeden druhého vyhledávali. Po čtvrt roce jsme se dohodli, že vztah ukončíme, ale úplně se nám to nepodařilo. Ještě nějakou dobu jsme se občas sešli v soukromí…
Jak je známo, ve společnosti lidí se nic neutají. A i když jsme byli opatrní, přesto se okolí o našem vztahu dozvědělo a byla jen otázka času, kdy to nějaká dobrá duše donese našim partnerům. Stalo se. A byla to pořádná pecka. U mého milence to skončilo manželčinou žádostí o rozvod, u nás to zatím tak daleko nedošlo, i když mám dojem, že se k tomu schyluje.
Mého manžela zpráva o mé nevěře velmi zasáhla, cítil se dotčený, podvedený, prý mi maximálně věřil a já ho zklamala na tom nejcitlivějším místě. Chápala jsem ho a bylo mi to moc líto. Bohužel, co se stalo, už jsem vrátit nemohla. Omluvila jsem se, slíbila, že se už nikdy nic takového nestane. Nějakou dobu byl manžel skoro nemluvný, pak jsme si spolu sedli, všechno si společně vyříkali a dohodli se, že nebudeme kvůli jedné avantýře ničit dětem rodinu.
.jpg)
Já se snažím, opravdu. Vím, že mám máslo na hlavě, a dělám všechno pro to, abych své provinění odčinila. Jenže můj muž mi to vůbec neulehčuje. Od doby, kdy se o nevěře dozvěděl, se mnou ještě nespal, je odměřený, málomluvný, zapšklý. S dětmi komunikuje naprosto v pohodě, ale na mne je jak na cizí.
Trvá to už docela dlouho a já nevím, jestli to takhle vydržím dál. Vzduch mezi námi by se dal krájet, dusno je doslova k zalknutí. Ptala jsem se manžela, jak dlouho se takhle míní chovat, že se tak nedá žít. Jen pokrčil rameny a neřekl ani slovo.
Deptá mne to. Začala jsem uvažovat o rozvodu, i jsem mu to řekla, že pokud se mnou odmítá mluvit, nemusíme spolu žít. Na to mi odvětil, že v tom případě ať se připravím na to, že bude usilovat o svěření dětí do své péče. Prý jsem to já, kdo rozbíjí naši rodinu.
Ano, já jsem udělala něco, co se nedělá. Mrzí mne to, omluvila jsem se, snažím se všechno napravit. Ten, kdo teď ničí naši rodinu, je on. Tím, jak se chová, mi nedává absolutně šanci obnovit náš normální manželský život. Nevím, co bych ještě měla udělat, aby bylo všechno jako dřív.
Myslíte, že je ještě možnost, že se naše manželství srovná a zachrání? Je vůbec možné odpustit partnerovi nevěru a zapomenout na to? Nebo se mám připravit na to, že už to v manželovi navždy zůstane a tento můj škraloup se potáhne celým naším životem?
19.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel ji mlátí a ona si to nechá líbit
- Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
- Miluji ho, ale je ženatý
Diskuse ke článku - Nevěru mi prý už odpustil, ale nechová se tak
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A už tahle situace trvá déle,než jste manžela podváděla?
Já bych na podvod nikdy nezamomněla.
veď presne to- máš pravdu- NIE JE v tom rozdiel, či podviedol muž, alebo žena...ALE reakcie okolia a spoločnosti -na neveru muža a ženy nazerajú a hodnotia ju diametrálne odlišne
...a to ma hnevá a myslím, že to všetci vieme...a zvláštne je, že sú to práve ženy, čo ju tu niektoré skoro pranierujú...(to muži sú voči sebe v tomto solidárni až až
)Kým ona sa trápi, mrzí ju to, trvá to už dlho, ako píše, nepochybne sa 1000x ospravedlnila, sľúbila, že sa to nebude opakovať, 1000x to spolu dopodrobna prebrali atď atď...chápem, že dôvera sa obnovuje dlho predlho a ťažko...ale čo má ona ešte urobiť??????Znovu sa pýtam, ako by radili ženy jej, ak by situácia bola opačná, a ona by sa teraz správala presne, ako jej muž- krk dám nato, že zase by bola tá zlá ona, že mu nevie "prešľap" tak ľahko odpustiť, a jeho by ľutovali, že sa snaží chudáčik, a ona to dostatočne nadšene neoceňuje...Také sme žiaľ voči sebe my ženy...
danielitko..ja si nemyslim ze je v tom rozdiel, ci to bola zena, alebo muz kto druheho podviedol. Neviem, ci by som dokazala zit s niekym s vedomim, ze ma dlhodobo pravidelne podvadzal...nesudim, lebo naozaj neviem ako by som sa zachovala. Prva reakcia by ale urcite bola hrozna a ak by mi ten druhy chcel nieco este vycitat, tak by to malo z mojej strany rychly spad.
Ten kto podvadzal priviedol druheho k spravaniu ku ktoremu by zrejme inak nedoslo, takze obvinovat hpo z toho
Takto muži chybujú bežne a často, ale spoločnosť to hodnotí podstatne zhovievavejšie...akože podvedená žena MA zabudnúť( ak to nezvláda sama, tak s pomocou psychológa), priam povinne mužíčkovi dať 2. šancu, nemá mu sťažovať návrat, nepripomínať, nevracať sa k tomu donekonečna, aby ho náhodou opäť neznechutila... podľa možnosti má podstúpiť skrášľovací proces, aby sa mu milostivému páčila, má byť milá, usmiata, dobre navarené...A ČO MUŽ??? Niektoré jej tu dávate najavo, že on ju teraz môže vydierať deťmi, trápiť, trucovať, týrať psychicky- a ona NEMÁ právo na 2. šancu?????!!!!!!!
v prvom rade si poloz otazku ci s nim chces dalej zit. Ak ano, tak uz nikdy na neho nevytahuj rozvod, lebo ta moze prekvapit a naozaj sa rozviest...
Ty si chybila a hodne, necakaj ze sa vsetko vrati k normalu v kratkej dobe. Ono to boli ...
Neobvinuj ho ze rozbija rodinu..mozno len ked sa na teba pozrie, tak sa mu to vsetko premietne pred ocami a je mu z teba spatne. Podla mna je to normalna reakcia.
Ak ho teda chces ostava len jedno - sekat dobrotu, spravat sa normalne - nie sebaobvinujuco, ale milo, a cakat a cakat a cakat ze sa mozno dovera obnovi...
Ramondia: Asi si děvče nepoložilo pořádnš otázku, kdyby to bylo naopak. Podvod ve vztahu se těžko tráví. Co sis holka nadrobila, to si musíš vylízat. A ještě se můžeš děsit toho, aby muž se nevzmužil a s plnou parádou ti to neodvedl. Možná vč. rozvodu. Ono posypat hlavu si v životě nenestčí. 
Ramondia: Asi si děvče nepoložilo pořádnš otázku, kdyby to bylo naopak. Podvod ve vztahu se těžko tráví. Co sis holka nadrobila, to si musíš vylízat. A ještě se můžeš děsit toho, aby muž se nevzmužil a s plnou parádou ti to neodvedl. Možná vč. rozvodu. Ono posypat hlavu si v životě nenestčí.
Jo, holka, za blbost se platí. Někdo se přes to přenést nedokáže. Buď je lepší se do takových úletů vůbec nepouštět, anebo holt musí bejt člověk chytrej a obezřetnej. Píšeš, že jste byli opatrní? To těžko, jinak by se ten váš románek neprovalil už po 3 měsících.
.gif)
Je to velmi těžké,najít ztracenou důvěru,ať už zahejbá žena nebo muž,ikdyž si myslí že je odpuštěno příde nějaká situace a je znovu vše před očima a to ani nemusí znovu zahnout.Těžko se hledá ztracená důvěra jen čas ukáže.
TAK!! Jak se říká "pozdě bycha honit"...ALE, co se stalo nedá se odestát..
Jestli tato napjatá situace trvá už delší dobu a chcete OBA vztah zachránit, pomohla by už jen manželská poradna, hlavně Tvému muži by dali do lajny jeho ješitnost. Protože...i když se do takové situace může dostat kdokoli, dokonce i ten kdo nevěru odsuzuje, a zdá se, že Ivana o udržení rodiny opravdu stojí. Stál by o ni i její manžel a jako "SPRÁVNÝ??" muž je těžce uražen, spíš jeho mužské ego. Ovšem, když se nevěry dopustí muž, většinou je to žena, která začne znovu a někdy i opakovaně svému muži věřit anebo je vystavena situaci, kdy mužovu nevěru snášet musí ať už právě kvůli dětem nebo ze sociálních důvodů. Takže muži by se měli občas chytit za nos a naučit se taky odpouštět, zvláště když mají rodinu, která za to stojí.
P.S. Nebyla jsem obětí nevěry ani jsem nevěrná nebyla...to jen na vysvětlenou.
Pokud tě miloval a věřil ti, pak jen těžko dosáhneš stavu před nevěrou. Dívám se na to z pohledu chlapa. Pokud bys ujela někde na školním srazu, pak to většina mužů překousne, ale pokud jde o vztah?! Nikdy! Ty jsi jeho nejbližší člověk... člověk, na kterého vsadil celý život. Bere to jako špatné životní rozhodnutí. Možná se vrátíte do postele a na výlety, ale počítej s tím, že ti bude zahýbat a nakonec si najde někoho, komu bude0 věřit. Můj názor je, že jsi mu to měla raději zapřít a doufat, že v něm zbyde troška víry v tebe samou. Samozřejmě to, že jsi měla jiný vztah může vypovídat dost o vašem manželství. Tedy, pokud si v něm nebyla spokojená před, nebudeš ani s pocitem viny teď. Ostatně... zázraky se dějí... a já ti přeji, ať ti to vyjde.
hele to je z jeho strany prirozena reakce, ale neni to duvod k rozvodu. Duvera se snadno a rychle ztrati, ale nez se ziska zpatky tak to trva. Dej tomu cas a nedavej podnety k bourim, on se s tim musi vyrovnat. Pokud te ma rad a odpustil ti, tak se z toho dostanete, ale musis to nechat zahojit jako kteroukoli jinou ranu. Chce to cas cas cas.. vydrz a modli se
rychlonožka: souhlas....kdo jsi bez viny, hoď kamenem.
Já neomlouvám nevěru, neomlouvám ani Ivany chování, nesoudím ani jejího ublíženého manžela. Vůbec nerada soudím něco, čeho nejsem svědkem. Jen mě překvapuje, kolik je tady "dokonalých" žen, co nikdy nechybují, a chybovat jistě nebudou.
.jpg)
Nevěra nic netušícímu partnerovi zlomí srdce. Zlomená noha se léčí několik měsíců, u zlomeného srdce toto platí dvojnásob. Jen slovem PROMIŇ se zlomenina nezahojí a bolest nezmizí. Chce to trochu víc... a čas.
S pisatelkou bohužel ani minimálně nesoucítím, připadá mi jako zvířátko nebo jako malá holka, protože nepředvídá možné následky svých činů. "Udělala jsem chybu, které lituji a manžel by mi mohl odpustit", se dá říct o jednorázovém úletu, ale tohle je systematické dlouhodobější podvádění, u kterého by bylo vhodné si aspoň jednou zkusit položit otázku, co všechno mě to může stát, když se to provalí a jestli mi to stojí za to riziko. Prostě tomu předcházet, a když to nezvládám, musím si nést následky, to je jednoduchá rovnice, sorry. 
