Mám pykat za prohřešky jeho bývalky
Je mi třicet let, mému příteli o pět víc. Já jsem svobodná, on již rozvedený. Poznali jsme se v době, kdy byl již půl roku sám, naše seznámení bylo více méně náhodné, nicméně jsme si padli do oka a začali spolu chodit. Nyní jsme spolu již tři roky, z toho dva spolu bydlíme.
Zpočátku jsem některým jeho projevům nevěnovala pozornost, ale s postupujícím časem si čím dál víc uvědomuji, že s ním není něco úplně v pořádku. Chová se ke mně totiž velmi majetnicky a chce mít přehled, kde jsem, co tam dělám, kdy přijdu atd. Už dříve jsem si všimla, že je mu značně proti srsti, když jdu někam s kamarádkou, nebo s vícero kamarádkami. Pokaždé se tvářil velmi uraženě, jako by mi chtěl dát najevo, že dělám něco nepatřičného.
Postupně se to čím dál víc zhoršovalo a teď už to začíná být téměř neúnosné. Vysloveně mi zakazuje kamkoli chodit bez něj. Když mu oznámím, že jde například po práci ještě na kafe s kámoškou a zdržím se, je naštvaný a doma mi pak dělá dusno, vydrží se mnou nemluvit třeba týden.
Chtěla jsem tomu přijít na kloub, zjistit, proč je takový. Nakonec to z něj vypadlo. Tohle byl prý důvod jeho rozvodu. Prý dal své ženě přílišnou volnost, nebránil jí, aby se chodila bavit, a nakonec si na jedné takové své sólo akci našla milence a zapříčinila tak rozpad jejich manželství. Prý se touto zkušeností natolik poučil, že nechce udělat stejnou chybu dvakrát. Proto je mu nepříjemné, když někam jdu bez něj, bojí se, že udělám to samé, co jeho bývalka.
Mám ho ráda, kromě této podivnosti ve svém chování je to naprosto skvělý muž. Hodný, pracovitý, zodpovědný. Máme spoustu společných zájmů, stejné názory na trávení volného času, dovolené, líbí se nám podobné filmy i hudba, rádi chodíme na túry a jezdíme na kole. Nikdy jsem nepoznala nikoho, s kým bychom takto souznili.
Bohužel, ta jedná jeho „vada na kráse“ mi dělá starosti. Nechci se kvůli jeho paranoidním stavům vzdát svých kámošek, možnosti jít se s nimi pobavit a pokecat čistě po žensku. Vysvětlila jsem mu, že naše dámské dýchánky jsou skutečně jen dámské, že nechodíme nikam lovit chlapy. Jde nám čistě jen o pokec několika spřízněných kamarádek.
On vypadal, že to snad i chápe, nicméně scény z jeho strany trvají neustále. Nese to prostě velmi těžce a patrně je to silnější než on. Přitom nechodím nijak často, tak jednou za týden, za dva. I on si občas zajde s kamarády zahrát volejbal do tělocvičny. To mu připadá normální.
Jsem trochu v rozpacích, co mám udělat. Jak jsem psala, mám ho velmi ráda, nerada bych ho ztratila. Jenže mám obavu, že bude svůj nátlak stupňovat a já nakonec pro klid „v rodině“ ustoupím a stanu se nesvéprávnou puťkou, která nesmí vyjít bez partnera ani na krok.
Myslíte, že je ještě šance ho té zbytečné a velmi omezující paranoi zbavit? Jak ho mám přesvědčit, že za to, co udělala jeho bývalá žena, nenesu žádnou odpovědnost, že jsem jiná a tím pádem by se měl zklidnit a nechat mne žít?
5.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
- Virtuální nevěra prý není nevěra. Já si to nemyslím.
- Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Diskuse ke článku - Mám pykat za prohřešky jeho bývalky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nessie: 13:38 
Viv :o): Já ti nevím, to že bude připomínat, že nedělá nic špatného zní skoro jako by se mu omlouvala, což je nesmysl. Leda by to podala patřičným tónem, aby se zklidnil.
daty: Tak pozor - já ho nijak nepřevychovávala. To je podle mě blbost a notabene to ani nejde - převychovat dospělýho člověka. Já jsem jen cítila moc dobře o co se snaží a stála jsem pevně zza svým. I za cenu hádek a následného rozchodu - nepodvolila jsem se té manipulaci.
Nyní je můj manžel skutečně svým způsobem převychován - ale došel na to sám a musel předtím padnout až na dno. 
A je to v pohodě.
Nessie: Tak to je dobré, že si to srovnal v hlavě. Já jsem si řekla, že po světě běhá spoustu chlapů, co už maj v hlavě srovnáno
, neměla bych na převýchovu sílu a nervu (a není to můj styl), navíc asi bylo pozdě, já se nikdy s manipulátorem dřív nesetkala, tak dost dlouho trvalo, než jsem procitla. Mě to dokonce ani nikdo neříkal (jak bývá v těhle situacích běžné), mým kamarádům sice nebyl moc sympatický, ale na okolí jsem působila jako generál vztahu já.
daty: Ano, ano.Můj nynější manžel zpočátku taky zkoušel takovou velice nenápadnou manipulaci do pocitů viny, když jsem si vyrazila někam bez něho nebo šla na nějakou svou aktivitu sama. Jenže měl smůlu - nikdo, NIKDO není takový manipulátor jako moje matka - tudíž já manipulaci bezpečně poznám na sto honů a může být sebenenápadnější
Takže jsme se pěkně párkrát dohádali, já jsem trvala na svým a měla dál svůj soukromý život...pak jsme se na půl roku dokonce rozešli, načež on si to srovnal v hlavě a teď jsme manželé, máme malý dítě a není problém. Každý máme svůj soukromý život. A tak to má být. 
Markýza: 13:05 - tak to ma ted afakt kliku, ze muy je presne takovy. Jak me nekdo zacne omezovat v tom ka smim a kam ne, prskam a zdrham.
Bellana: oki , diky za vysvetleni... 
pokračování: (ehm, normálně volím postup z druhého konce, ale to opakovaně selhalo, podezřívání jsem mu nevymluvila).
No a to je konec jedné telenovely, pokračovalo to ještě několika měsíčním pokoušením o obnovu vztahu, kdy mě přemlouval a prosil a zároveň si do zálohy hledal jinou, kvůli které pak přestal. A neopomenul ze mě veřejně udělat sobce, mrchu, manipulátorku a cizoložnici. Ano to všechno jsem a dokonce ráda, raději než něčí majetek.
Jinak bych ti ještě ráda řekla, že po těch víc než 3 letech se sakra dlouho učím chodit za zábavou bez výčitek, že chudák partner sedí doma (nesedí
), zároveň to na rovinu říct popravdě (i kdybych šla ke kamarádovi domů) a nemanipulovat partnera (protože je jednoduší říct co chci). Prostě si to člověk zažije a hodně dlouho se toho zbavuje (já už skoro rok a půl a k dokonalosti, mému dřívějšímu já se vším všudy, tomu ještě nějaký čas chybí.
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Podle mě je příliš volný vztah ten, kdy jeden přijde domů a řekne, že zítra odjíždí na dva týdny na dovolenou, kdy nemají potřebu své aktivity sladit, kdy si každý dělá, co chce a s kým chce a hlavně kdykoliv. Na druhou stranu vztah, kdy jsou pořád spolu jak siamská dvojčata, by mi taky nevyhovoval, i když znám pár, kde to oběma vyhovuje už pětatřicet let. Normální je mít své kamarády, vyrazit občas na pánskou nebo dámskou jízdu. Když je poměr víkendů s partnerem a bez partnera buď stejný nebo je jich více s partnerem, tak je to OK, pokud ale devadesát procent volného času tráví každý s někým jiným někde jinde, pak vzniká otázka, proč spolu vůbec být. To je pro mě nepřijatelně volný vztah. I když někomu jinému to může vyhovovat.
Osobně bych zdrhala, až by se zaprášilo. A to proto, že jsem 3 roky v takovým vztahu byla. Ani nemůžu souhlasit s tím, že bych na tohle byla typ člověka, kterej si nechá něco diktovat (možná jen moc miluji). Můj bývalej taky žárlil a to dost, ale nikdy mi nezakazoval nikam jít nebo nebyl potom buchejř - na první pohled, ale velmi dlouhodobě a velmi nenápadně mě manipuloval k myšlenkách, co by tomu asi říkal? radši nepůjdu?
Od začátku sice neměl rád moje kamarády (to bych i chápala, kamarády mám dost odlišných typů než partnery), zkoušel je předemnou pomlouvat (to jsem mu zatrhla), ale ten kontakt jsem si nakonec zakazovala (no to je silný slovo, spíš znemožňovala) sama. Nutno říct, že i já jsem se stala dobrým manipulátorem a ve všech ostatních věcech se skákalo podle mě (a taky to tak okolí vnímalo)
Když mi to došlo, šlo to dost rychle. Začala jsem natruc svým myšlenkách vyrážet ven, s kamarády, následovala žárlivost (ono mám dost kamarádů-chlapů a když jsem někde s kamarádkama, tak se kolem ty chlapi stejně točí), napětí, hádky kvůli každý pitomině. V tý době jsem si založila facebook, což bylo samozřejmě špatně (bůhví co jsem si tam s kým psala) - samozřejmě ho začal šacovat. Skončilo to tím, že jsem měla románek s jeho dobrým kamarádem, na kterém mi imponovalo, že na sebe s přítelkyní nežárlí (dodnes to nechápu, nikdy jsem ho nevnímala jinak než kamaráda, jeho přítelkyně byla moje kamarádka, znala jsem je celejch 5 let co byli spolu a o něco dýl, opravdu by mě tohle nikdy nenapadlo, ale najednou jsem byla zaláskovaná až po uši). Dokonce jsem si s ním psala zprávu na fb a pak jsem odešla na nákup bez toho abych jsem se odhlásila (jen jsem zavřela okno, po otevření a naťukání příslušné adresy se to načte bez zadávání hesla). Udělala jsem to naprosto vědomě s myšlenkou, že buď se změnil a začal mi věřit (v tom případě bych asi ukončila románek a jala se budovat vztah na pevných základech důvěry, byť podvedené - v heslu co oči to srdce...) nebo ať to teda ví.
Neříkám, že já za svojí nevěru nemůžu (a setsakra se sypu popel na hlavu, už jen kvůli těm dvěma, který jsem tím rozložila, i když měli taky našlápnuto, jak jsem se dozvěděla později, ale to mě neomlouvá), ale vlastně jsem časem pojala myšlenku, že mám-li být z něčeho podezírána, tak ať si to teda užiju (ehm, normálně volím postup z druhého konce, ale to opakovaně se
.jpg)
Stanik: 13:05 - to si piš, to je první a základní věc, co udělá patologický žárlivec se sklony k domácímu násilí - a tuten popsaný vykazuje znaky takového chování.
Rozhodně bych si promluvila s bývalkou!
Stanik: asi jo, my jsme takové ty svobodomyslné bytosti, to bude tím - ale řeknu ti, s takovým hvězdným zatížením je kumšt najít normálního! a pořádného! chlapa :-/
mam-ča: jeste me napadla jedna vec. Kdyby Ivca, jako ja derlqal v praci ve vyhradne muzskem kolektivu, jako treba ja... nutil by ji tu praci zmenit? nejspis jo, coz?
Markýza: hele nemame to my vodnarky nakonec osudove? taky jsem uy parkrat slysela, ze jsem rusivy element... protoze se mnou chodily na dve deci a jednou za mesic na bigbeat...
mam-ča: jojo, taky jsem si říkala, miminka moje, ještě že už na tu vojnu nebudou muset, zlatíčka milované - bože co bych teď dala za povinnou vojnu - minimálně na tři roky!!!!!
