Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ivana udělala chybu - to je bez diskuse. Udělala chybu dvojitou, protože 1/byla nevěrná 2/se to provalilo. Za sebe mohu říct, že pochopím nevěru takovou, kdy je manželství vë stadiu, že je nefunkční či před jasným koncem: tj. neplní ani jedno ze svých poslání a nikomu ze zúčastněných nepřináší nic hezkého, krom věčných tahanic, starostí, hádek, naschválů či trápení. Ivana udělala chybu, ovšem to není důvod k tomu, aby za ni trpěla do konce života. Jasně - muž je na koni, cítí se v právu. Ale i Ivana má právo na klidný slušný život, má právo jako každý na lásku partnera. Pokud tenhle poněkud nešťastný způsob spolužití bude přetrvávat, má právo z takového manželství i odejít. Nekamenujte mě - a u soudu bych se na jejím místě bila o děti jako lev. Protože každá mužská ješitnost na prvních patáliích s každodenní výchovou a péčí o potomky - pan uražený zvládne veškeré domácí práce levou zadní? - rychle vyšumí...Kdyby se to nedozvěděl, vše by bylo OK. A kdyby byl nevěrný on, jistě by ji označil za hysterickou žárlivku. Dámy, lehké to nemáme. P.S. Řekla bych, že Ivana patří do procenta lidí, co s první utajenou nevěrou a vlastním fungujícím manželstvím si řeknou - zaplaťpánbu, užila jsem si to, neprovalilo se to, už to nebudu pokoušet, nestojí mi to za ten strach...Můžeme být moralisty - ale hoď kamenem, kdo jsi bez viny a nikdy neříkej nikdy...Neodhadneme, čeho jsme schopni, dokud to nepotká nás. Ivano, dejte si čas, dokdy počkáte a pak muži oznamte, že než takové manželství, to raději sama.

mashanka: Ale tady nejde o provalení. Tady jde o to, že tou nevěrou narušuje ten současný vztah, ať se to provalí nebo neprovalí. Že do toho jde vědomě s tím, že je to něco, co by dělat neměl, že to vůči partnerovi není fér, a přesto to udělá a dokonce tu situaci záměrně udržuje. To by pro mě prostě znamenalo naprostou ztrátu důvěry a cítila jsem v pozici té podváděné jako kus hadru na němž vůbec nezáleží a na který netřeba brát ohledy.
Prostě jsme si s partnerem slíbili věrnost (a je celkem jedno, jestli úředně sňatkem, vzájemnou dohodou nebo jen tím, že jsme se spolu rozhodli žít) a on se vědomě rozhodl tento slib porušit jen proto, že se mu zrovna chce ho porušit. To by mi prostě vadilo, protože ten slib by ztratil jakýkoli význam.

mashanka: To přece musí vědět už na začátku, aspoň malá část mozku říká, že to není fér vůči partnerovi . A jde o to, jestli ji dotyčná poslechne nebo je jí to v tu chvíli jedno.

Teoretik: Ona i ta neznámá nevěra uráží manžela. Já si nějak nemůžu představit, jak někdo může chodit 3 měsíce domů, kde na něj někdo čeká, projevovuje lásku, teší se z jeho přítomnosti, a přitom se pravidelně stýkat s někým jiným.
Ještě možná pochopím, když někdo tohle nedomyslí, udělá to jednou a pak mu to teprve dojde. Ale přetvařovat se celou dobu a ponižovat toho druhého, to fakt nevím, jak si v tom někdo může libovat.
Leda by ten první vztah nestál za nic, to ale pak je lepší jít od sebe a ne to lepit.

Verera: pokud jsem se od někoho nemohla na zastávce odtrhnout, tak proto, že jsme k sobě byyli přisátí a fungovala fyzická přitažlivost, zpočátku známosti je to o hormonech To p o18ti letech od manžela, kterýmu bylo třeba zahnout, tak asi není možné chtít- na vztahu se musí pracovat průběžně a ne až když se rozfláka.

Ten nadpis je zavádějící. On pouze řekl, že nevěru odpustil ( a možná se o to skutečně pokusil) , ale ve skutečnosti ji vnitřně v sobě neodpustil.
Odpouštět je božské, ale my jsme jenom lidé někdo to zkrátka nedokáže. Samozřejmě, dát tomu čas může být řešení, ale někdy ani to nepomůže. Radila bych vytahnout manžela někam ven na večeří, jen sami dva, ještě jednou mu říct, jak tě moc mrzí, co jsi udělala a že se to už nebude nikdy opakovat..bla, bla, bla...a pak mu říct, že pokud by ti ten tvůj poklesek chtěl předhazovat až do konce života a dávat ti najevo, že jsi pochybyla, tak že takové manželství nemá smysl a je lepší se rozvést. Ať se tedy zamyslí, zda se s tvým proviněním dokáže vyrovnat a pak ti řekne.

Verera: Každý člověk doufá, že se to neprovalí, ale ne z ohledů k citům partnera, ale aby nemusel poslouchat výčitky, nemusel se cítit provinile, nemusel nést následky. To je zásadní rozdíl.

To vůbec nemusí být pravda. Každý to vnímá jinak. Nemůžeš říct, že všichni to vnímají tak a a tak. Ty nevíš, jak to kdo cítí. Já myslím, že většina normálních lidí, když se jim potom mozek vrátí zpátky do lebky, myslí naopak právě na to, že by to zranilo partnera

Z mého života - Nevěra je lákavá věc, posílí ego a někdy nahradí stereotyp. Pozor ale na ztrátu lásky, která se může přenést na druhého partnera a přístup k vlastnímu muži již nemusí vejít do stejných kolejí. Jestliže někdo jde do jiného vztahu jen s tím, že předpokládá jeho ukončení, měl by se dle toho chovat. Diskrétnost nadevše. Něvěra /veřejně známá/ uráží vašeho manžela a ten by měl být vaší vizitkou.

mashanka: Každý člověk doufá, že se to neprovalí, ale ne z ohledů k citům partnera, ale aby nemusel poslouchat výčitky, nemusel se cítit provinile, nemusel nést následky. To je zásadní rozdíl.

To je jako když dítě sní sestře bonbóny a doufá, že se to neprovalí, protože pak dostane výprask, ne proto, že to bude sestře líto.

Nemůžu si pomoct,a le neuznávám to, že nevěra se stane, že se to může přihodit každému. Každý snad má mozek, který dokáže předvídat následky. A pokud do toho jde i přesto, tak zřejmě vyhodnotil ty následky jako přijatelné, stojí mu to za to, takže si nezaslouží žádné ohledy. A pokud doufám, že to skončí bez následků, tak to je dětinské chování, na které už dospělý člověk nemá nárok.

Chování manžel mi přijde přirozené. Chce odpustit, rozumově možná odpustil, ale chová s e tak jak to cítí. Má se snad přetvařovat, když je mu mizerně?

Asi by stálo za to se ho bez nějakých výčitek zeptat, jestli opravdu stojí o to manželství zachovat a jak by si to představoval. Nevnucovat mu svoji představu, ale naslouchat mu.

Dát mu čas, na sex zatím zapomenout a zkusit najít zase radost ze vzájemné přítomnosti jako na začátku, kdy jste třeba stáli hodinu na zastávce a nechali ujet tři autobusy jen abyste mohli být ještě chvíli spolu. Dělat něco společně, vzpomenout si na společné zájmy, takový celodenní výlet na kole nebo na běžkách udělá své.

Až teď jsem si všimla ankety... a teda formulace "Ano, ale ..." mi přijde, že to prostě není ano... Odpuštění přece přinese to dobré hlavně tomu, kdo odpouští, ten, komu je odpuštěno, to může být putna. Takže pokud bych odpustila, ale zůstalo to ve mně, tak to podle mě není odpuštění ... odpuštění vnímám jako to, že se já sama něčeho pustím.

Kassy: ono to tak ale být nemusí, že ten vztah ničí... možná by bylo zajímavý se na ten vztah podívat z pohledu - takhle to bylo předtím, než jsem si s někým začala, takhle to bylo v době, kdy jsem ho měla, a takhle je to teď, když se to provalilo. Ono ne vždycky má nevěra pro vztah fatální následky - jasně, pokud s partnerem kvůli milenci/e přestanu spát a komunikovat, tak ano, ale pokud nevěru drží jakž takž pod rozumovou kontrolou, tak to může do vztahu přinést zajímavý pohledy... ale chce to dobrý přístup od obou.

můj partner moc dobře věděl, že mi tím ublíží, ale bylo mu to JEDNO.

To je přece nesmysl - každý takový člověk doufá, že se to neprovalí. Kdyby věděl, že jo, málokdo by se nenechal zakít chuť

Jako dřív to nikdy nebude, s tím se Ivano smiř. Manželovo chování docela chápu, musí to pro něj být hodně bolestivé. Na druhou stranu je fakt, že pokud to manželství chcete zachránit, bude se muset snažit i on. Tys udělala obrovskou chybu, ale má-li vztah fungovat dál, musí být odpuštěna a ne že tu vinu budeš před sebou vidět pořád a odčiňovat ji do smrti. Pokud to tvůj muž nedokáže, je to pochopitelné a ty na tom nic nezměníš, ale asi bych na tvém místě chtěla, aby ti na rovinu řekl, jak to vidí a pak se podle toho začal chovat. Lepší rozvod než život v trvalém napětí a dusnu.
Ovšem píšeš velmi neurčité časové údaje. Ono to může trvat i pár měsíců, než si k sobě znovu najdete cestu, tak mu dej čas. Jako dobrý nápad mi připadá začít od začátku - nesnažit se skočit rovnýma nohama zpět do stavu před nevěrou, ale začít ten vztah budovat znovu a lépe. Pozvi ho na rande a uvidíš, jak zareaguje.

Mně by na té popsané situaci z pohledu podváděného asi nejvíc vadilo, že to bylo naprosto vědomé a racionální rozhodnutí podvádět. Ne rozhodnutí mít sex s někým jiným nebo založit novou rodinu, ale podvádět. Asi bych zkousla jednorázový úlet vyprovokovaný hormóny, bojovala bych, když by se muž zamiloval jinde a chtěl s ní začít nový život. Ale nevím, jestli bych dokázala překonat to, že mě partner, kterému bezmezně důvěřuju, zcela vědomě dlouhodobě záměrně podváděl a ničil tím náš vztah. Asi bych měla velký problém žít s člověkem, který je schopen postoje typu "Věděli jsme, že je to jen nezávazný úlet, oba máme své rodiny a rozvádět jsme se nemínili." Štvalo a bolelo by mě to vědomí, že můj partner moc dobře věděl, že mi tím ublíží, ale bylo mu to JEDNO. Nemohla bych už nikdy tomu člověku věřit, že mu na mně záleží.

Takze ve jmenu smireni a odpusteni si muzeme v pohode ublizovat (kdyz ja to beru tak a tak, ten druhy to tak prece brat taky musi, tak nechapu, ze si stezuje) bez ohledu na protejsek, protoze si lidi prece maji odpoustet... Moc pekne...

Zdá se mi,že se z toho dělá bůhvíco...Je to jako s velkou vodou-když přijde,tak je každý zděšen a zaskočen,místo toho,aby s tím počítal dopředu a připravil se na to,např.nácvikem,přichystáním zavazadla a tak.Nevěra je součástí našich životů,tak proč z ní dělat záležitost: stalo se, život jde dál...Ani kdyby se někdo pak neplazil na kolenou,a vyškubal si všechny vlasy,tak už se to stalo a nejde to odestát...Jsem pro smíření a kdyby to jó nešlo,no tak rozvod....Ale koukat na "ublíženecké ksichty" a mít furt pocit "hrozné viny",a to po dlouhou dobu ,to je nanic.

Dej mu čas. Nediv se, že se nehrne s tebou do sexu, když si představí, jak se, z prominutím, po tobě válí cizí chlap.

Prostě mu dej čas a nikam ho netlač.

asi bych taky zkusila tu poradnu

a že manžel nechce sex chápu, představa že mě manžel podvádí a pak chce spát se mnou...dlouho by to trvalo než bych (pokud bych s ním zůstala), s ním spala...(ale jak píše Viv, nevím jestli to tak mají chlapi, ale myslim že někteří určitě, zase tak velký rozdíly mezi chlapama a ženskýma nejsou)