Mám pykat za prohřešky jeho bývalky
Je mi třicet let, mému příteli o pět víc. Já jsem svobodná, on již rozvedený. Poznali jsme se v době, kdy byl již půl roku sám, naše seznámení bylo více méně náhodné, nicméně jsme si padli do oka a začali spolu chodit. Nyní jsme spolu již tři roky, z toho dva spolu bydlíme.
Zpočátku jsem některým jeho projevům nevěnovala pozornost, ale s postupujícím časem si čím dál víc uvědomuji, že s ním není něco úplně v pořádku. Chová se ke mně totiž velmi majetnicky a chce mít přehled, kde jsem, co tam dělám, kdy přijdu atd. Už dříve jsem si všimla, že je mu značně proti srsti, když jdu někam s kamarádkou, nebo s vícero kamarádkami. Pokaždé se tvářil velmi uraženě, jako by mi chtěl dát najevo, že dělám něco nepatřičného.
Postupně se to čím dál víc zhoršovalo a teď už to začíná být téměř neúnosné. Vysloveně mi zakazuje kamkoli chodit bez něj. Když mu oznámím, že jde například po práci ještě na kafe s kámoškou a zdržím se, je naštvaný a doma mi pak dělá dusno, vydrží se mnou nemluvit třeba týden.
Chtěla jsem tomu přijít na kloub, zjistit, proč je takový. Nakonec to z něj vypadlo. Tohle byl prý důvod jeho rozvodu. Prý dal své ženě přílišnou volnost, nebránil jí, aby se chodila bavit, a nakonec si na jedné takové své sólo akci našla milence a zapříčinila tak rozpad jejich manželství. Prý se touto zkušeností natolik poučil, že nechce udělat stejnou chybu dvakrát. Proto je mu nepříjemné, když někam jdu bez něj, bojí se, že udělám to samé, co jeho bývalka.
Mám ho ráda, kromě této podivnosti ve svém chování je to naprosto skvělý muž. Hodný, pracovitý, zodpovědný. Máme spoustu společných zájmů, stejné názory na trávení volného času, dovolené, líbí se nám podobné filmy i hudba, rádi chodíme na túry a jezdíme na kole. Nikdy jsem nepoznala nikoho, s kým bychom takto souznili.
Bohužel, ta jedná jeho „vada na kráse“ mi dělá starosti. Nechci se kvůli jeho paranoidním stavům vzdát svých kámošek, možnosti jít se s nimi pobavit a pokecat čistě po žensku. Vysvětlila jsem mu, že naše dámské dýchánky jsou skutečně jen dámské, že nechodíme nikam lovit chlapy. Jde nám čistě jen o pokec několika spřízněných kamarádek.
On vypadal, že to snad i chápe, nicméně scény z jeho strany trvají neustále. Nese to prostě velmi těžce a patrně je to silnější než on. Přitom nechodím nijak často, tak jednou za týden, za dva. I on si občas zajde s kamarády zahrát volejbal do tělocvičny. To mu připadá normální.
Jsem trochu v rozpacích, co mám udělat. Jak jsem psala, mám ho velmi ráda, nerada bych ho ztratila. Jenže mám obavu, že bude svůj nátlak stupňovat a já nakonec pro klid „v rodině“ ustoupím a stanu se nesvéprávnou puťkou, která nesmí vyjít bez partnera ani na krok.
Myslíte, že je ještě šance ho té zbytečné a velmi omezující paranoi zbavit? Jak ho mám přesvědčit, že za to, co udělala jeho bývalá žena, nenesu žádnou odpovědnost, že jsem jiná a tím pádem by se měl zklidnit a nechat mne žít?
5.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
- Virtuální nevěra prý není nevěra. Já si to nemyslím.
- Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Diskuse ke článku - Mám pykat za prohřešky jeho bývalky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Bellana: co si predstavujes pod pojmem prilis volny vztah?
nechapu co je na tom, jit s kamskou, ci kamaradem na kafco a parkrat do roka si uzit ciste damsky vikend bez manzela ( a naopak manzel jezdi cca 3-4 za rok s partickou kamosu)... ale to sji prislis volnym vztahem snad nemyslela? nebo ano? prosim o osvetleni pojmu 
mam-ča: no pro me rozhodne.. ale nektere ( dost zenskych) maji smaritansky komplex a mysli , ze chlapa vychovaji... zasadni chyba dle meho...
.JPG){kind=avatar}
Johanka74: Kromě toho části z nich chybí hra na vojáčky, tak dělají binec jako rowdies. Někdo argumentuje tím, že se kluci na vojně naučili kouřit a pít a mluvit sprostě. Nepozoruji kolem sebe, že by se kouřilo a pilo méně a o slovníku značné části mládeže se raději nebudu vyjadřovat. 
Markýza: 12:19 Svatou pravdu díš ! 
Když se mi narodili tři kluci, tak jsem si říkala, že chudinkové budou muset na vojnu. V 15ti bych je byla nejradši poslala na vojnu šupem, a nejlíp k paragánům. 
Vojnu zažil jen jeden, a určitě mu prospěla.
Ti dva než dostudovali, tak mezitím vojnu zrušili, a někdy mám fakt dojem, že by jí ke svému zdárnému sociálnímu vývoji potřebovali. 
.gif)
Markýza: Taky si myslím. Fakt ta vojna jim dala hodně. Uznává to i můj manžel,kterej byl sice už jen na rok a předtím sám na intru,ale přesně říkal,že ten rok ho teprve naučil postarat se o sebe se vším všudy. Kdežto dnešní hoši kolem dvaceti a více seděj doma, ani nestudujou,ani nepracujou, a když už pracujou, tak to utratěj za sebe a maminko starej se 
Markýza: 
na tom něco je.
.jpg)
Almega: 10:09 - mám teorii proč to tak je. Protože zrušili povinnou vojenskou službu!!!! Dřív byl kluk odveden od maminky v devatenácti letech na dva roky daleko pryč - nejlépe na druhý konec republiky - a musel se naučit postarat se sám od sebe. Teď jsou doma opečovávaní do té doby, než si je odvede nějaká jiná žena - a tím pádem jhsou prostě závislí na ženských a neumí bez nich být a ani žít. Tím pádem trpí chorobným strachem z opuštění a samoty - a chovají se jak pitomci, dělajíc všecho proto, aby ho ženská opustila.
*odkývat
Riki: 
Netopýr.
hmmm, já mám opačnou pověst. U dvou kamarádek jsem byla označena za rušivý element, který narušuje jejich vztah, protože nejsem ochotná těm jejich ješitným pitomcům všechno odývat a plácat je po ramenou, jak jsou úžasní, když mi uvaří kafe. Jeden mě dokonce nazval "zkurvenou feministkou" - v jeho případě si tohoto označení nesmírně vážím.
Nessie - 5.5.2011 11:02 ani Kate Middleton nepodepsala poslušnost.
Stanik: No, já nevím. Předělávat dospělýho chlapa za pomoci psychologa ?
Není jednodušší najít si "nekazovýho" už hotovýho, přijatelnýho nežárlivce ?
Nejsem příznivkyní příliš volných vztahů (to pak spolu nemusíme být), ale ani příliš těsných vztahů (to bych se dusila). Partneři se především musí domluvit a stanovit si pravidla. Systém, že si jeden dělá, co se mu zlíbí a druhý mu do toho nemá co mluvit, se mi nelíbí. ALe ani systém, kdy se jeden ptá málem i na to, jestli smí jít na nákup. Takovému muži bych prostě sdělila, že jednou týdně budu chodit s kamarádkami na kafe, protože to potřebuji a chci. On v té době může s kamarády na fotbal nebo sedět doma a kousat si nehty, jak je mu libo.
a tedy poku pani utikat nechce, mel by pan jit k psychologovi. Protoze jeho chovani je patologicke a odbornik by mu mohl pomoci.
No ona Ivana musi predevsim pripominat jemu, ze nedela nic spatnyho. On je ten kdo by si to mel uvedomit. Jinak si myslim, ze rict ve vztahu, ze se mi neco nelibi (vseobecne) je v poradku, zaroven se ale musi respektovat svobodna vule druheho... jak uz tu padlo, tohle je na domluve a komunikaci. Pokud selze rozumna domluva a komunikace a partner si bude narokovat "poslusnost" protejsku (v cemkoliv), je zle... v ten moment je lepsi zdrhat...
Nessie: presne tak.
pani radim zdrhat... zamindrakovaneho blba nepotrebuje. Zakazovanim kamosek to zacina a domacim nasilim povetsinou konci. Mam takovou jednu kamaradku, nesmi na krok, jinak ma doma neskutecne dusno.
