Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.

Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. S manželem jsme se už delší dobu o miminko pokoušeli a pořád se nedařilo. Každý měsíc jsem tak pravidelně oplakala, že zase nic.


Po roce a půl se konečně zadařilo a já jsem přišla do jiného stavu. Těšili jsme se moc. Celé těhotenství jsem prožila v pohodě, chystali jsme pokojíček, výbavičku a bylo nám moc dobře.


Pak se narodila Janička. Štěstí, jaké mne zaplavilo, se nedá ani popsat. Nemohla jsem se dočkat, až nás z porodnice pustí domů a my budeme všichni pohromadě. Konečně nastal den, kdy si nás manžel odvážel.


Byla jsem šťastná. Pořád jsem se s malou mazlila, chovala ji, vůbec mi nevadilo k ní v noci vstávat. Všechno jsem zvládala jako po másle. Pravda je, že i manžel se vydatně zapojil, a tak nebylo všechno jen na mně.


Tak uplynulo několik prvních měsíců v naprosté pohodě a já jsem se cítila skutečně šťastná a naplněná. Janička je roztomilá, směje se a brouká. Manžel je z ní celý pryč.


Jenže v posledních třech týdnech zjišťuji, že se u mne něco změnilo. Malé je půl roku, je hodná, manžel je chápavý a starostlivý, nemáme nějaké výrazné existenční problémy, a přesto v těch posledních týdnech nejsem v pohodě..


Najednou už necítím to velké štěstí, ale začínám být nějaká nespokojená. Vadí mi všechno. Hlavně ten sterotyp, do kterého jsem zabředla. Když ráno vstávám, nakrmím malou, obstarám ji a pak vím, že musím vyvětrat, uklidit, uvařit, vyprat... pořád dokola. Každý den to samé. Připadám si najednou jako naprogramovaný stroj. Je to pořád stejné. Nádobí, prádlo, hadr, vysavač, procházka, koupání a ráno zase nanovo. Když si představím, že takhle to bude ještě několik let, sevře se mi žaludek a udělá se mi špatně. Mám pocit, že se zblázním.


Nejhorší je, že se to už projevuje na mém chování k dceři. Nemám na ni tolik trpělivosti, vadí mi, když začne plakat a já musím od nějaké rozdělané práce k ní jít. Pořád jen lítám sem a tam a jsem čím dál víc nervózní. Navíc Janičce rostou zoubky a poslední noci hodně pláče. Skoro vůbec se nevyspím a včera jsem už na ni byla i zlá. Přestala jsem se ovládat, křičela jsem na ni, ať už proboha spí a ona samozřejmě plakala ještě víc. Seděla jsem u postýlky na zemi a brečela jsem s ní.


Cítím se úplně vysílená a vyčerpaná. S manželem jsme o tom mluvili, on se snaží mne chápat, ale nějak to není ono. Párkrát v týdnu malou večer vykoupe, když přijde z práce dřív, vezme ji třeba na procházku, ale to jsou jen malé chvilky, které mi nějak výrazně nepomohou. Nejradši bych se sebrala a třeba na týden někam odjela. Sama, bez nikoho. Jenže to nemůžu. Pořád kojím. Jsem prostě doma uvázaná jako pes u boudy a nemám šanci se z toho dostat.


Obě babičky chodí do práce, ty mi pomoci nemůžou a přiznám se, že bych se jim ani nesvěřila. Ony jsou z té staré školy, kdy ženská neremcala a makala. Jenže to se přece nedá vydržet!


Jsem protivná sama sobě, pořád bez nálady, utrhuji se na manžela a už i na malou. Přitom je mám oba moc ráda. Nevím, co se se mnou děje. Možná jsem zralá na psychiatra. Kdybych měla alespoň nějakou kamarádku, ale já tady nikoho neznám, ani jsem u nás neobjevila žádné mateřské centrum.


Jsem jenom sama a sama. Nemám žádnou kamarádku, se kterou bychom třeba šly společně s dětmi na procházku. Nikoho tu neznám a stydím se navázat třeba v poradně s někým kontakt. Celý den si nemám s kým promluvit a večer, když přijde manžel z práce, dokážu se s ním akorát pohádat. On je pořád ještě trpělivý, ale já si říkám, jak dlouho mu to vydrží?

Prožívaly jste taky něco podobného? Třeba je to jenom nějaké pitomé období a já se z toho zase dostanu. Ale momentálně jsem opravdu na dně.

Lucie


6.5.2014   Rubrika: Pro maminky   |   Komentářů 110   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-110
Piafka
Piafka - 7.5.2014 9:05

orinka: ano, je to normální, problémy byly, jsou a budou. Proto je nesmyslné se tady stále otírat o současné matky s tvrzením, že za vás to všechno bylo mnohem těžší.

 
orinka
orinka - 7.5.2014 9:00

Piafka: nikdy to maminky neměly ideální, ale musím trvat na tom, že každý musí začít u sebe. Copak je nutné chodit do kolektivního cvičení? I procházka s kočárkem se může za cvičení pokládat. Do práce jsem šla od dítěte, které nemělo ani rok. Syn byl v jeslích. Paragraf v práci nikdo nevítal, taky jsem musela pár zaměstnání vystřídat. Ale já to brala jako normální věc, chtěla jsem děti, musela jsem se starat a nesvádět vinu na všechno možné.smajlik - 26

 
sharon
sharon - 7.5.2014 8:56

illča: smajlik - 47

 
sharon
sharon - 7.5.2014 8:55

orinka:smajlik - 47 a plavání s dětmi u nás funguje suprově....smajlik - 47

 
sharon
sharon - 7.5.2014 8:53

já si obě mateřské užívala a ráda na tu dobu vzpomínám....a strašně rychle všechno uteklo....nemáš kamarádky a nudíš se ?....co takhle nějaké ruční práce , dnes třeba dělají ženy různou bižuterii doma, něco si prostě najdi co tě bude bavit a těšit....jinak chudák manžel a potažmo i dítě , mít doma otrávenou , znuděnou a nešťastnou manželku a matku není žádné terno.....a ono i to dítě tvé nálady a rozpožení vycítí....

 
Piafka
Piafka - 7.5.2014 8:33

krasaka: orinka: a se současnými matkami se život nějak mazlí?? Každá druhá rodina má hypotéku, i kdybych nakrásně chtěla už po roce nastoupit do práce, tak to nejde, protože jesle téměř nejsou. Problém je dokonce dostat i tříleté dítě do státní školky a tak zůstává spousta matek doma ještě další rok a často ztratí práci, protože dát dítě do soukromého zařízení se jim nevyplatí. Není divu, že jim občas po těch třech a více letech doma hrabe, kdyby bylo víc státních zařízení, mohly by jít třeba na půl úvazku dříve do práce, posílil by se rodinný rozpočet a hned by bylo všechno jednodušší. Po nástupu do práce a po nástupu dítěte do školky vám v práci při jeho nemocech nebudou jen nadávat, ale klidně vás po pár takových paragrafech rovnou vyrazí a můžete se jít směle ucházet o nějaké další lukrativní zaměstnání, všude na vás jako na matku malých a často nemocných dětí čekají s otevřenou náručí. Do toho se můžete jen modlit, aby náhodou nepřišel o práci i partner, který to všechno ty roky, které trávíte doma s dětmi, táhne finančně sám. Argumentovat hotovými příkrmy je taky nesmysl, ne každá matka si je může dovolit kupovat, je to celkem drahá záležitost, stejně jako papírové pleny a všechno ostatní. Takže opět: spousta matek vaří normálně doma, nehledě na to, že nejpozději od roku už vám žádné dítě příkrm ze skleničky jíst nebude, jí normální jídlo jako dospělí, takže při průměrném pobytu 3 roky na rodičovské od půl roku věku dítěte do tří let stejně normálně vaříte.
A nedostatek akčnosti? Je spousta míst v republice, kde prostě chcípnul pes a když se tam nastěhujete jako jediná mladá rodina široko daleko, není to tak jednoduché. Není to ale jednoduché ani ve větším městě, dnes se pěstuje mnohem větší individualismus než dříve a ne každá matka je ochotná se bavit s každou. Samozřejmě, jak jsem už psala níže, stojí za to to zkoušet, chodit do kroužků, do cvičení, do mateřských center, ale není až tak překvapivé, když se to nedaří. I tyto aktivity často stojí nějaké peníze. Absenci babiček už jsem taky zmiňovala, naše babičky jsou mladé a co se týče naší generace, tak my už jako babičky nebudeme fungovat vůbec, protože se důchodového věku ani nedožijeme.

 
orinka
orinka - 7.5.2014 6:05

A zrovna včera jsem viděla na plakátovací ploše výzvu pro maminky s kočárky, aby přišly jeden den v týdnu do parku k Fontáně, že tam bude cvičení a s dětmi že si nemají dělat starost. Že budou s nimi. Takže to chce prostě hledat možnosti, ne si stěžovat, že za námi nikdo s nabídkou nepřišel a nevytáhl nás tam od televize.

 
orinka
orinka - 7.5.2014 6:02

krasaka: to já chápu, to, co popisuješ, neprožily. Zkušenost je nepřenosná. To bych jim tedy nevyčítala, ale co ano, tak pohodlnost k akci. Níž píšu o pasivitě současné mladé generace, že čeká, co se pro ni udělá, ale sama dělá pro sebe málo. Je tak naučená.

 
krasaka
krasaka - 7.5.2014 0:47

my jsme nejak nemely cas na podobne uvahy a sebelitovani, materska pouze rok, pak dite do jesli. Vetsinou bylo casto nemocne,v praci se zlobili nad castymi paragrafy a casto k tomu jeste dalkove studium.Zustat doma dele nebylo mozno kvuli financim a ze by nas nekdo litoval kvuli unave nebo pocitum,ze nestihame?Tozadna zenska ani nepriznala, tehdy byly vsechny skoro udernice! A bez tech dnesnich vymozenosti /latkove pleny,pracky a zdimacky extra,tudiz vyvarovani,zadna hotova jidla ve sklenickach,bez auta v rodine/ a taky jsme to musely vydrzet a prezit. Sice dodnes lituji, ze mi u vsech tri deti utekly ty krasne chvile "prvnich krucku,tvorba novych slovicek,prvni uspechy atd."ale opravdu se nedalo nic delat - zivot se s nami vubec nemazlil. A z deti vyrostli slusni lide /treba i bez otcesmajlik - 76/.Tudiz stiznosti dnesnich maminek naprosto nechapu.smajlik - 66

 
illča
illča - 6.5.2014 20:18

Mateřskou jsem si užívala - byla jsem doma skoro 7 let , vůbec jsem neměla pocit, že blbnu, že se nudím atd. Byla to etapa života, na kteru ráda vzpomínám ...nic mi neuteklo,naopak - maximálně jsem si užila ten nejhezčí dětský věk. Neříkám, že to někdy nebylo těžké - hlavně co se týče peněz ... ale neměnila bych na rozhodnutí -tj využít celou mateřskou - ani minutu.
Navíc syn byl pořád nemocný - kdybych byla zaměstnaná, stresovala bych se , že musím brát paragraf, případně přemýšlet, kdo ho pohlídá...

 
Cinderella
Cinderella - 6.5.2014 17:42

denda04: dadka: PEGG: sevenofnine: smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47 líp bych to nenapsalasmajlik - 75

 
Linda
Linda - 6.5.2014 17:28

vosmajda 16:53: myslim ,zes na to kaplasmajlik - 47

 
vosmajda
vosmajda - 6.5.2014 17:02

Jinak své děti velice miluju, ale na první rok s tím prvním vzpomínám velmi nerada, byl to druhý nejhorší rok mého života, nepopírám ale, že jsem na tom taky nesla vinu, já jsem zase byla maminka neuklízecí. Horší už byl jen rok tápání kolem zaměstnání, když byly tolik potřeba peníze.

 
vosmajda
vosmajda - 6.5.2014 16:53

Almega: To asi pisatelku nejvíc trápí, že o ni až tak moc nejde. To chodí návštěvy, všechny obdivují mimino a nikdo se neptá, co ona. Nebo nemám ráda ty věty, jako my ti vezmeme malou na procházku, aby sis něco udělala. Co kdyby si chtěla třeba odpočinout? A ženy v mém věku to mají podobně, aby děti vystudovaly a o starší rodiče bylo postaráno, a co ony? Je mi někdy až líto, že se mě pořád lidi ptají, co se jak vaří, co do toho dávám, a neřeknou třeba: tenhle šperk by ti slušel.

 
helča65
helča65 - 6.5.2014 14:11

magatao: Omlouvám se, špatně jsem si větu přečetla.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-110
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 399048.
Archiv anket.