Nevěru mi prý už odpustil, ale nechová se tak
Je mi osmatřicet let, jsem vdaná, máme dvě děti ve věku 11 a 10 let. S manželem jsme spolu osmnáct let včetně doby, kdy jsme spolu chodili. Žijeme celkem slušně, řekla bych jako každá normální rodina. Občas se pohádáme, ale to většinou rychle vyšumí. Děti jsou zdravé, docela hodné. Mohla bych říct, že mi v podstatě nic nechybí. Tyto řádky by asi měly být spíše psány v minulém čase.
Před rokem jsem totiž udělala něco, co mne dnes hodně mrzí. Zapletla jsem se v práci s kolegou a nezůstalo jen u společných obědů. Stýkali jsme se intimně asi tři měsíce. Věděli jsme, že je to jen nezávazný úlet, oba máme své rodiny a rozvádět jsme se nemínili. Bylo nám spolu ale dobře, vyloženě jsme jeden druhého vyhledávali. Po čtvrt roce jsme se dohodli, že vztah ukončíme, ale úplně se nám to nepodařilo. Ještě nějakou dobu jsme se občas sešli v soukromí…
Jak je známo, ve společnosti lidí se nic neutají. A i když jsme byli opatrní, přesto se okolí o našem vztahu dozvědělo a byla jen otázka času, kdy to nějaká dobrá duše donese našim partnerům. Stalo se. A byla to pořádná pecka. U mého milence to skončilo manželčinou žádostí o rozvod, u nás to zatím tak daleko nedošlo, i když mám dojem, že se k tomu schyluje.
Mého manžela zpráva o mé nevěře velmi zasáhla, cítil se dotčený, podvedený, prý mi maximálně věřil a já ho zklamala na tom nejcitlivějším místě. Chápala jsem ho a bylo mi to moc líto. Bohužel, co se stalo, už jsem vrátit nemohla. Omluvila jsem se, slíbila, že se už nikdy nic takového nestane. Nějakou dobu byl manžel skoro nemluvný, pak jsme si spolu sedli, všechno si společně vyříkali a dohodli se, že nebudeme kvůli jedné avantýře ničit dětem rodinu.
.jpg)
Já se snažím, opravdu. Vím, že mám máslo na hlavě, a dělám všechno pro to, abych své provinění odčinila. Jenže můj muž mi to vůbec neulehčuje. Od doby, kdy se o nevěře dozvěděl, se mnou ještě nespal, je odměřený, málomluvný, zapšklý. S dětmi komunikuje naprosto v pohodě, ale na mne je jak na cizí.
Trvá to už docela dlouho a já nevím, jestli to takhle vydržím dál. Vzduch mezi námi by se dal krájet, dusno je doslova k zalknutí. Ptala jsem se manžela, jak dlouho se takhle míní chovat, že se tak nedá žít. Jen pokrčil rameny a neřekl ani slovo.
Deptá mne to. Začala jsem uvažovat o rozvodu, i jsem mu to řekla, že pokud se mnou odmítá mluvit, nemusíme spolu žít. Na to mi odvětil, že v tom případě ať se připravím na to, že bude usilovat o svěření dětí do své péče. Prý jsem to já, kdo rozbíjí naši rodinu.
Ano, já jsem udělala něco, co se nedělá. Mrzí mne to, omluvila jsem se, snažím se všechno napravit. Ten, kdo teď ničí naši rodinu, je on. Tím, jak se chová, mi nedává absolutně šanci obnovit náš normální manželský život. Nevím, co bych ještě měla udělat, aby bylo všechno jako dřív.
Myslíte, že je ještě možnost, že se naše manželství srovná a zachrání? Je vůbec možné odpustit partnerovi nevěru a zapomenout na to? Nebo se mám připravit na to, že už to v manželovi navždy zůstane a tento můj škraloup se potáhne celým naším životem?
19.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel ji mlátí a ona si to nechá líbit
- Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
- Miluji ho, ale je ženatý
Diskuse ke článku - Nevěru mi prý už odpustil, ale nechová se tak
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
na druhou stranu je fakt, ze Ivana ted vic udelat nez rict "promin" nemuze. Pak uz je rada na obou, zacit aktivne na vztahu pracovat, predelavat ho, mozna to vzit jako prilezitost ve vztahu uklidit a zacit znovu, ale tady je potreba prace obou dvou. Kazdopadne si myslim, ze potrebujou k sobe kouce - treba tu poradnu. Urcite to nepujde tak, ze tak teda jdeme dal a ticho po pesine, budem zit jako pred tim a delat, ze se nic nestalo. To proste nepujde.
Myspule3: nojo, ale me neprijde, ze by se autorce proste nevera jen tak stala... ona sla do nevery s tim, ze "je to nezavazny ulet a rozvadet se nemini"... kdyby se ji nevera proste stala, tak by to spis bylo napr. jednorazove a neplanovane... ale kdyz se s nekym schazim tri mesice... 
Vim, ze to takhle cernobile asi nebude, ale ja byt jejim manzelem, mela bych pocit, ze si proste chtela uzit sve za kazdou cenu bez ohledu na okoli a na dusledky s tim, ze prece pak se muze omluvit... a to by me na tom stvalo asi nejvic a uprimne, nevedela bych, jestli ji jeste nekdy muzu verit, protoze s timto podtextem bych mela pocit, ze se ji neda verit - tot ta duvera... ale tohle vsechno by si meli ti dva doma vyrikat...
Johanka74: ...Pos.ala jste to milá dámo, takhle se k partnerovi člověk chovat nemá.......Takhle jednoznačně bych autorku nesoudila. Co se má, či nemá, je jedna věc. Druhá pak to, že nikdo nejsme neomylný a nevěra se prostě stane....nikdy neříkej nikdy.
Autorka si polde popisu moc dobře uvědomuje, co její nevěra způsobila, a za svou chybu pyká a snaží se jí napravit. Ta ztráta důvěry je ovšem propast, a ne každý podvedený partner se z ní dokáže vyhrabat. Taky bych se přimlouvala za tu manželskou poradnu.
.gif)
Ota: kytku za manželovy úlety si zásadně kupuju sama a dám za ní obrovskou sumu ... před třemi lety jsem si pořídila před Vánoci takovouhle nádheru 
.JPG)
Jemu jsem zakázala, aby kytky ze špatnýho svědomí nosil, že stačí, když se bude chovat přijatelně 
a kytky nosit nezávisle na svých špatných skutcích
Ale jinak k článku - podle mě potřebuje čas a potřebujete společně pracovat na svém manželství. Je hodně náročný přijmout, že se partner může citově angažovat i jinde a přitom nechtít rozbořit to, co má doma... třeba prostě jen proto, že zamilovanost je tak krásná a užít si v životě jen jednou je asi smutný.
Zároveň si ale myslím, že to, že se to stalo, zas až tak nevypovídá o vztahu předtím, maximálně to vypovídá o tom, že jste se na něj oba dva trochu vybodli... tak byste na něm teď měli oba dva zapracovat, a iniciativa by měla jít od tebe. Mmch - manželská poradna je skvělá věc a znám několik případů, včetně mého vlastního, kde to pomohlo velmi. Na manželství bez krizí nevěřím, věřím na překonávání problémů a na to, že dříve nebo později každý vztah vypadá velmi podobně, i jen proto, že já do něj vnáším něco stejného, a to je 50 % vztahu...
Ota: no, ono totiz kdyz zenska neni zvykla, ze chlap nosi kytku jen tak, aby mela radost a najednou kytku prinese, tak je to vic nez podezrele... ja si vzdy vzpomenu na Takovou normalni rodinku, kdy Zdenecek prinese Kacence kytku a matinka se rozplace a objima Kacenku a rika "dite nestastnyyyyy!!!!" 
.jpg)
Viv :o): mimochodem to s tou kytkou je pěkná zhůvěřivost a nemyslím, že jen chlapská.
Vidím to o tchána, tak když přijde kytka tak tchyně začne koumat co se stalo, co se děje, nebo co se chystá.
Místo toho aby měla radost z kytky tak zkoumá co je za tím.
Žena to trochu podědila po ní, ale zdá se, že se mi podařilo ji převychovat nosením kytek jen tak pro radost, z lásky nebo jako připomínku nějaké hezké chvíle.....
Johanka74: 
.gif)
Myslím že se to nedá zapomenout a máslo na hlavě budeš mít vždycky, holt to buď vydržíš, nebo se rozejdete. Osobně mě se nevěra hodně nelíbí, je to podraz,ale jinak mám pocit,že už je v naší společnosti normální nebo co..Jako úlet bych se snad snažila pochopit jednu noc v pomatení smyslů a ne když by ze mě někdo dělal debila několik měsíců a to tak blbě a trapně, že by se to profláklo na veřejnost. Pos.ala jste to milá dámo, takhle se k partnerovi člověk chovat nemá 
PEGG: dovolim si nesouhlasit. Takovy slepovany hrnek, kdyz se slepi poradne nekdy drzi cely zivot.... Ale vsechno samozrejme zalezi na snaze obou stran a okolnostech nevery, atp....
Ja bych se domluvila s manzelem a zasla k psychologovi, ktery se zabyva partnerstvim nebo do manzelske poradny. A bud ta ktera je iniciativni at manzel vidi, ze ti na nem a vasem manzelstvi zalezi. Na tohle bude nejlepsi pohled treti osoby, ktera neni emocionalne zaangazovana. Asi prijde na svetlo spoustu jinych problemu nebo nedorozumeni, ktere jste meli v dobe pred tvoji "aferou". Znam to vse velmi dobre z vlastni zkusenosti. A muzu rict, ze nam to pomohlo. Myslim, ze jeste neni vsemu konec, ale chce to na vasem vztahu znovu zapracovat a najit tu jiskru a duvod proc byt spolu.... Preji hodne stesti!
odpustit mozne je, ale zapomenou nikdy.
Viv :o): 
Jo a co se tyce sexu, ja bych netlacila... Treba proste nechce sex, protoze nema pocit, ze by byl jednicka, treba ma strach, ze bude horsi, ze selze, nebo jen proste nechce protoze by mu to zatim pripominalo co se stalo... proste by jste ted v jeho hlave mohli byt u sexu tri... ale nevim jestli takhle premysli chlapi...
Duvera - byla totalne narusena a hrozne tezko a predevsim dlouho se obnovuje, stejne uz nebude uplne stejna jako driv... nez se duvera dostane jakz takz do normalu, nekomu to muze trvat i dlouhe roky.
Mozna ti odpustil, ale mozna si neni jisty, jestli to dokaze uplne skousnout. Mozna ti UPLNE nedokaze odpustit nikdy a uz to v nem bude porad i kdyz jen uplne malicko, s tim bych taky pocitala.
Rict, promin, je mi to lito a myslet si, ze vse bude jako driv je dost velkej omyl. Pripomina mi to chovani chlapa - mam pruser, prinesu kytku a bude to dobry... Jenomze takhle veci nefunguji, takze nebude. Vas vztah je zmeneny, naruseny, jiny. Proste mi u vas chybi pointa, tecka, carka, vykricnik, prijde mi to jakoby jste se zasekli na jednom miste a nemohli se hnout. Meli by jste zacit znovu. Chybi mi u vas neco jako "rekapitulace", proc se to stalo, jestli to byla z tve strany lehkomyslnost, povyrazeni nebo ti fakt doma neco chybelo, chybi. Vas vztah je nefunkcni a na vasem miste, pokud opravdu spolu chcete zustat, bych volila manzelskou poradnu, aby jste dokazali na necem stavet a ne jen prezivat. On tvuj muz si k tobe musi zase najit cestu a to neni po takoveto zkusenosti snadny...
Pokud je to ale z jeho strany jen trestani a hra na ukrivdeneho bez jakehokoliv progresu, nema to cenu. Nepohnete se nikam...
Ota: souhlasím naprosto.
