Nevěru mi prý už odpustil, ale nechová se tak
Je mi osmatřicet let, jsem vdaná, máme dvě děti ve věku 11 a 10 let. S manželem jsme spolu osmnáct let včetně doby, kdy jsme spolu chodili. Žijeme celkem slušně, řekla bych jako každá normální rodina. Občas se pohádáme, ale to většinou rychle vyšumí. Děti jsou zdravé, docela hodné. Mohla bych říct, že mi v podstatě nic nechybí. Tyto řádky by asi měly být spíše psány v minulém čase.
Před rokem jsem totiž udělala něco, co mne dnes hodně mrzí. Zapletla jsem se v práci s kolegou a nezůstalo jen u společných obědů. Stýkali jsme se intimně asi tři měsíce. Věděli jsme, že je to jen nezávazný úlet, oba máme své rodiny a rozvádět jsme se nemínili. Bylo nám spolu ale dobře, vyloženě jsme jeden druhého vyhledávali. Po čtvrt roce jsme se dohodli, že vztah ukončíme, ale úplně se nám to nepodařilo. Ještě nějakou dobu jsme se občas sešli v soukromí…
Jak je známo, ve společnosti lidí se nic neutají. A i když jsme byli opatrní, přesto se okolí o našem vztahu dozvědělo a byla jen otázka času, kdy to nějaká dobrá duše donese našim partnerům. Stalo se. A byla to pořádná pecka. U mého milence to skončilo manželčinou žádostí o rozvod, u nás to zatím tak daleko nedošlo, i když mám dojem, že se k tomu schyluje.
Mého manžela zpráva o mé nevěře velmi zasáhla, cítil se dotčený, podvedený, prý mi maximálně věřil a já ho zklamala na tom nejcitlivějším místě. Chápala jsem ho a bylo mi to moc líto. Bohužel, co se stalo, už jsem vrátit nemohla. Omluvila jsem se, slíbila, že se už nikdy nic takového nestane. Nějakou dobu byl manžel skoro nemluvný, pak jsme si spolu sedli, všechno si společně vyříkali a dohodli se, že nebudeme kvůli jedné avantýře ničit dětem rodinu.
.jpg)
Já se snažím, opravdu. Vím, že mám máslo na hlavě, a dělám všechno pro to, abych své provinění odčinila. Jenže můj muž mi to vůbec neulehčuje. Od doby, kdy se o nevěře dozvěděl, se mnou ještě nespal, je odměřený, málomluvný, zapšklý. S dětmi komunikuje naprosto v pohodě, ale na mne je jak na cizí.
Trvá to už docela dlouho a já nevím, jestli to takhle vydržím dál. Vzduch mezi námi by se dal krájet, dusno je doslova k zalknutí. Ptala jsem se manžela, jak dlouho se takhle míní chovat, že se tak nedá žít. Jen pokrčil rameny a neřekl ani slovo.
Deptá mne to. Začala jsem uvažovat o rozvodu, i jsem mu to řekla, že pokud se mnou odmítá mluvit, nemusíme spolu žít. Na to mi odvětil, že v tom případě ať se připravím na to, že bude usilovat o svěření dětí do své péče. Prý jsem to já, kdo rozbíjí naši rodinu.
Ano, já jsem udělala něco, co se nedělá. Mrzí mne to, omluvila jsem se, snažím se všechno napravit. Ten, kdo teď ničí naši rodinu, je on. Tím, jak se chová, mi nedává absolutně šanci obnovit náš normální manželský život. Nevím, co bych ještě měla udělat, aby bylo všechno jako dřív.
Myslíte, že je ještě možnost, že se naše manželství srovná a zachrání? Je vůbec možné odpustit partnerovi nevěru a zapomenout na to? Nebo se mám připravit na to, že už to v manželovi navždy zůstane a tento můj škraloup se potáhne celým naším životem?
19.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel ji mlátí a ona si to nechá líbit
- Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
- Miluji ho, ale je ženatý
Diskuse ke článku - Nevěru mi prý už odpustil, ale nechová se tak
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Lujza: Proč by manžel neměl po rozvodu získat děti? Vždyť oba rodiče mají na děti stejné právo. Mám známého, ten chce syna do vlastní péče (teď mají střídavou, ale až půjde do školy, tak to nebude možné) a velmi mu fandím, je to fakt super táta.
Ota: s tím souhlasím, ono to není nic příjemného, chtít vyšetření kvůli záletům, takže by to postižený manžel mohl přijmout jako jistou formu pokání a uklidnit se.
modroočka: o věrnosti se přesvědčit nedá nikdy, bohužel. Já bych se k tomuto tématu snažila spíše nevracet, velmi se mi líbí rada Sallie pokusit se o nový začátek, na manžela určitě nespěchat, netlačit na něj se sexem. Možná ani ta manželská poradna není od věci, ale vlastní zkušenost nemám, ani nevím, že by někomu z mých přátel a známých pomohli.
.jpg)
Renda68: mě to baví, už jsem to říkal Almeze
Takže zde máme rovnou příklad, kdy chlap se aspoň snaží a manželka milence rovnou poslala do rozvodu, ale stejně to máme na tapetě jak to ženy umí řešit jinak než muži 
Almega: bych neřekl, že obráceně se to považuje za normální.
Autorka říká, že její milenec je kvůli tomu v rozvodovém řízení.
U národů s mnohoženstvím neexistuje cosi jako rovnomnohoženství.
Je tam prostě 1. manželka a všechny ostatní jsou ve svých právech úplně nějde jinde...
Taky si myslím, že poradna by nebyla od věci. Manžel je nejen ublížený, ale i uražený, ranila jsi jeho ješitnost a to chlapi těžko rozchází. Ženská - když na věc přijde - dokáže v rámci zachování rodiny odpustit, i když nezapomene, ale chlap
.
Nevím,proč se tak nadělá s tím,že se někdo zamiluje ještě do někoho jiného,zkusí si to s ním,pak zjistí,že to není v reálu až tak úžasné,ale v podstatě stejné jako s manželem a tak to skončí....Zdravotní rizika bych viděla jako nejpodstatnější,ale samotná nevěra ? s tím se přece musí vždycky počítat,že by se mohlo něco stát.Každý chápe,že někdo má rád svoji ženu,děti,rodiče,ale nějak se nechápe,že jde mít rád manžela i milého....Národy,kde mají mnohoženství,tak ty manželky zkrátka ví,že je jich 5,jen u nás se se vším nadělá...Muži jsou ješitní,myslí si,že jim bylo nevěrou ublíženo,odpustit neumí a přes 1000 slibů se v tom furt hrabou a zapomenuto to není nikdy.Obráceně se to skoro považuje za normální (muž si najde milenku),vy však asi budete pykat za úlet až do smrti,když už spolu zůstanete...
.gif)
Já bych neuměla nevěru odpustit, natož zapomenout...
PEGG: ono to možná ani není o tom, že by ji chtěl mučit.
Napadá mě například, že poměrně hodně lidí se přímo rochní "ve spravedlivé ublíženosti", takže je klidně možný, že to dělá.
V informaci mi chybí zejména časová osa.
Teda od kdy to manžel ví ?
Co je to za nějakou dobu ?
Jak je to dlouho, co proběhla ta schůzka "všechno jsme si vyříkali" ?
Pokud je to jeden dva měsíce tak se mu ani nedivím, že manželkou zatím nespal.
Taky bych asi dokázal odpustit (doufám, že nebudu muset), ale skotačit s manželkou pár týdnů po té, kdy ona skotačila s jiným ? Pardon, ale to mě přijde minimálně zdravotně neuvážené.
Být já tím manželem tak bez papíru s osvědčením, že manželka při zanášení něco nechytla do toho prostě nejdu.
Když člověk miluje své děti, tak má zájem i na svém zdraví, aby se o ně mohl starat.
Asi vám přijdu jako suchar, nebo prostě hajzl ale tohle bych prostě od nevěrného partnera požadoval.
Byl(a) jsi nevěrný(á) ?
Jseš si jistý(á), že tvůj milenec(ka) tohle nedělal na každém rohu s kdekým ?
Nejseš a nemůžeš.
Tak se dej vyšetřit na pohlavně přenosné choroby.
Tečka.
Pokud chci zachovat rodinu, tak zdravou rodinu dvou zdravých rodičů.
Takže se mu vlastně ani nedivím.
Třeba je to karanténa.
.jpeg)
Je to jako když slepíš rozbitý hrnek,bude použitelný,ale už nikdy nebude perfektní. 
Jsou lidé,kteří dokáží odpustit,ale tvůj muž snad ani odpustit nechce, dělá mu dobře,že tě může mučit. Určitě je taky nešťastný,ale pokud chcete zachovat manželství,musíte se snažit oba. Určitě zajděte do poradny
Ivo, každý je jiný a každému to trvá jinou dobu. Myslím, že to chce čas...?? Možná nějaká ta poradna????
Na druhou stranu manžela chápu. Vidím to z té druhé strany - byla jsem podvedena a já třeba odpustit neumím. Dala jsem partnerovi druhou šanci, ale už to nešlo, ta důvěra se ve mně nikdy neobnovila, takže jsme se nakonec rozešli. Je to už řada let, spolu nejsme cca tři roky a když na to přijde, nevěřila bych mu ani dnes.
Já bych zkusila manželskou poradnu. Pokud budete chtít oba svoje manželství zachovat, dávám odborníkům velkou šanci. Horší by bylo, kdyby ses manželovi natolik zhnusila, že by tě už neměl rád. To pak vidím na rozvod, bohužel.
mno- to, že jsi měla potřebu mít někoho jiného něco o vašem manželství vypovídá- asi tam byly nějaké problémy, citový nebo fyzický chlad...a to jak se manžel chová svědčí o tom, že ten milenec nebyl až tak od věci. Nesnaž se zachovat manželství za každou cenu, jestli i nadále bude takovej studenej čumák, klidně se rozveď, dokud jsi mladá. Než čekat do 50ti
jo, a na tom pracovišti jste pořád s oním "hříšníkem"? To věci rozhodně nepomůže.
Běžte do psychologické poradny, aby se přesvědčil, že není jediný, koho to postihlo. Je to taky otázka mužské ješitnosti, on se taky hodně urazil, že byl někdo lepší, no. Je to pořád v něm a nemůže se toho zbavit, ty mu od toho nepomůžeš, tak ať vám pomůže odborník. Sami to nezvládnete, je toho živoucím důkazem.
