Mám pykat za prohřešky jeho bývalky
Je mi třicet let, mému příteli o pět víc. Já jsem svobodná, on již rozvedený. Poznali jsme se v době, kdy byl již půl roku sám, naše seznámení bylo více méně náhodné, nicméně jsme si padli do oka a začali spolu chodit. Nyní jsme spolu již tři roky, z toho dva spolu bydlíme.
Zpočátku jsem některým jeho projevům nevěnovala pozornost, ale s postupujícím časem si čím dál víc uvědomuji, že s ním není něco úplně v pořádku. Chová se ke mně totiž velmi majetnicky a chce mít přehled, kde jsem, co tam dělám, kdy přijdu atd. Už dříve jsem si všimla, že je mu značně proti srsti, když jdu někam s kamarádkou, nebo s vícero kamarádkami. Pokaždé se tvářil velmi uraženě, jako by mi chtěl dát najevo, že dělám něco nepatřičného.
Postupně se to čím dál víc zhoršovalo a teď už to začíná být téměř neúnosné. Vysloveně mi zakazuje kamkoli chodit bez něj. Když mu oznámím, že jde například po práci ještě na kafe s kámoškou a zdržím se, je naštvaný a doma mi pak dělá dusno, vydrží se mnou nemluvit třeba týden.
Chtěla jsem tomu přijít na kloub, zjistit, proč je takový. Nakonec to z něj vypadlo. Tohle byl prý důvod jeho rozvodu. Prý dal své ženě přílišnou volnost, nebránil jí, aby se chodila bavit, a nakonec si na jedné takové své sólo akci našla milence a zapříčinila tak rozpad jejich manželství. Prý se touto zkušeností natolik poučil, že nechce udělat stejnou chybu dvakrát. Proto je mu nepříjemné, když někam jdu bez něj, bojí se, že udělám to samé, co jeho bývalka.
Mám ho ráda, kromě této podivnosti ve svém chování je to naprosto skvělý muž. Hodný, pracovitý, zodpovědný. Máme spoustu společných zájmů, stejné názory na trávení volného času, dovolené, líbí se nám podobné filmy i hudba, rádi chodíme na túry a jezdíme na kole. Nikdy jsem nepoznala nikoho, s kým bychom takto souznili.
Bohužel, ta jedná jeho „vada na kráse“ mi dělá starosti. Nechci se kvůli jeho paranoidním stavům vzdát svých kámošek, možnosti jít se s nimi pobavit a pokecat čistě po žensku. Vysvětlila jsem mu, že naše dámské dýchánky jsou skutečně jen dámské, že nechodíme nikam lovit chlapy. Jde nám čistě jen o pokec několika spřízněných kamarádek.
On vypadal, že to snad i chápe, nicméně scény z jeho strany trvají neustále. Nese to prostě velmi těžce a patrně je to silnější než on. Přitom nechodím nijak často, tak jednou za týden, za dva. I on si občas zajde s kamarády zahrát volejbal do tělocvičny. To mu připadá normální.
Jsem trochu v rozpacích, co mám udělat. Jak jsem psala, mám ho velmi ráda, nerada bych ho ztratila. Jenže mám obavu, že bude svůj nátlak stupňovat a já nakonec pro klid „v rodině“ ustoupím a stanu se nesvéprávnou puťkou, která nesmí vyjít bez partnera ani na krok.
Myslíte, že je ještě šance ho té zbytečné a velmi omezující paranoi zbavit? Jak ho mám přesvědčit, že za to, co udělala jeho bývalá žena, nenesu žádnou odpovědnost, že jsem jiná a tím pádem by se měl zklidnit a nechat mne žít?
5.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Z těhotenství mi udělal jeden velký stres
- Virtuální nevěra prý není nevěra. Já si to nemyslím.
- Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Diskuse ke článku - Mám pykat za prohřešky jeho bývalky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
a já si teda nemyslím, že když přestaneš chodit někam s kámoškama tak že se z tohoto důvodu staneš nesvéprávnou puťkou.....
já bych ho za to nesoudila, je to prostě v něm, bojí se že mu utečeš jinam............já bych ho asi párkrát na pořádnej babinec vzala sebou, bude tam sedět jak suchá huba , nudit se , a třeba ho to časem přejde,myslím, že to není ani tak žárlivost jak obava že o tebe přijde a vůbec kterej chlap nežárlí, aspoň trošku každý !
teď jsi mladá , baví tě chodit za zábavou , na kafe ale jestli on má jen tuhle chybu pak si myslím, že by byla škoda jej ztratit.....
zamysli se, přehodnoť, víš , já říkám , že manželství je super instituce na stáří......už taky něco pamatuju a něco jsem prožila a spoustu věcí bych dnes udělala jinak.......
představ si to obráceně......a neříkej, že by ti to bylo úúúúplně jedno.....
Riki: já když jsem jednoho usměrnila, páč lhal mě i společné kamarádce, tak mi napsal něco jako "dnešní rande se mi moc nelíbilo, ale budeš mít šanci to příště napravit" 
vždyť přesně tohle jeho chování bylo příčinou jeho rozvodu... a navíc se snaží v tobě vyvolat pocit viny!
Asi jde o to, kde je hranice mezi "normálním" žárlením, které k lásce tak trochu patří a patologií. Když se ale nad článkem zamyslím, jak Ivana píše, že chodí někam za 1-2 týdny a přítel s ní potom až týden nemluví, vyplývá mi z toho, že spolu nemluví tak polovinu času. To už je moc a pokud bych to nechtěla rovnou zabalit, asi bych se taky poohlédla po nějakém odborníkovi.
miluju věty "kromě toho, že...., je jinak hodný a miluje mě"
Taktně bych ho poslala k psychologovi a oznámila, že když ti bude svobodu brát, akorát utečeš. Ty jsi jeho majetek, že kdyby "ti dával víc svobody", mohla bys mu utýct? Nejspíš se tak choval i k bývalce, jen nedával žárlivost tak nejevo.
Takže bych mu v klidu oznámila, že si budeš chodit kam chceš, a jestli chce zuřit, ať si zuří, ale sám. Jsi sebevědomá ženská (nebo bys měla být), tak nikomu nedovoluj takový chování.
.jpg)
Jsem shopna tolerovat ruzné prohresky, vady na kráse, konícky, kámose..... ALE jedno jediné ne a to omezování mojí svobody. Takze v mém prípade bych mu velice durazne dala najevo ze tohle teda ne. Jsem dospelá svépravná osoba a jdu si kdy chci, kam chci, s kým chci a nikomu nemám povinnost se sverovat. Maximálne v rámci dobrého vychování reknu, ze zítra vecer nejsem doma a kdy cca hodlám dorazit.
Ze s tím on nedokáze zít, ze se on spálil je JEHO problém ne tvuj. Takze bud s tím on bude neco delat (pro me za me treba at jde k psychologovi, do poradny, dá si panáka a nebo jde ve stejnou dobu taky nekam ven) a nebo mu zamávám na rozloucenou.
Bože, proč to každá potřebuje slyšet extra?
Takže: TOTO JE FORMA DOMÁCÍHO NÁSILÍ A PRAVDĚPODOBNĚ SE TO BUDE STUPŇOVAT. OD DOMÁCÍHO NÁSILNÍKA RUCE PRYČ, I KDYBYSTE SEBEVÍC "SOUZNĚLI".
Ivano, copak ty to sama nevidíš? Chce mít nad tebou kontrolu, chce tě zbavit sociálních kontaktů. A ty už se začínáš hájit (nechodím nijak často, on chodí občas taky...) a za chvíli začneš uvažovat o tom, jestli opravdu neděláš něco špatně a jestli neustoupit...
Už věta "Prý dal své ženě přílišnou volnost" vypovídá mnohé. Co má co svéprávnému dospělému člověku "dávat volnost"? Copak mu jeho bývalka byla podřízená? Může se tak maximálně DOHODNOUT na oboustranně akceptovaných pravidlech vztahu. Nenapadlo tě nikdy, že zaměňuje příčinu a následek? Že svoji bývalku úplně stejně kontroloval a dělal jí scény a proto od něj odešla?
Ruce pryč od takového chlapa. Domácí násilníci umí velmi dobře "souznít", být hodní, nosit dárky a kytky... ale jen do té doby než si ženu pojistí - nejdřív jí zakážou pod nějakou takovouhle záminkou kamarádky, pak přijde na řadu původní rodina a nakonec si pořídí dítě a pak už ji mají pěkně uvázanou na krátkém řetězu v kuchyni a ona se nemá na koho obrátit o pomoc, protože o všechny sociální kontakty ji muž už předem úspěšně připravil. Jestli takhle chceš dopadnout, tak s ním zůstaň, ano.
Tohle není "malá vada na kráse", tohle je velmi zásadní věc a šance je jedině v případě, že ten pán pochopí, že chyba je v něm a vyhledá odbornou pomoc. Dokud bude sebe i tebe utvrzovat v tom, že on je v právu, ať už používá jakékoliv argumenty, není šance z toho vybudovat rovnocenný partnerský vztah.
zabudla som napisat, ze je dolezite nevzdavat sa priatelov zo zivota "pred nim" ... keby bolo podla neho, tak stratis vlastnu identitu a budes podla jeho obrazu... niektori si mylia partnerov s osobnym majetkom 
První manželství mého muže taky skončilo z podobného důvodu, jeho bývalá žena se často chodila bavit, až si někoho našla. Já si občas zajdu ven, např. zacvičit , s hokama, atd., a je pravda, že mi nic neřekne, ale vidím na něm, že se mu to nelíbí. Ale rozhodně mi nedělá žádné scény apod. Někdy, když jdme s holkama ven, tak mu řeknu, že má pro mě večer zajet, nebo mě někam odvézt, popř. po cestě nabereme ještě hoky a pak nás veze do hospody, takže vidí, že je to vyloženě dámská jízda. Pokud tvůj přítel ti dělá vyloženě zle, tak si to vyříkejte. On taky chodí ven a ty mu neděláš scény, tak ať on zase nedělá scény tobě. Pokud se mu nebude líbit, že chodíš ven, tak si pozvi kamarádky domů, ať je pozná. Jinou radi nevidím.
První manželství mého muže taky skončilo z podobného důvodu, jeho bývalá žena se často chodila bavit, až si někoho našla. Já si občas zajdu ven, např. zacvičit , s hokama, atd., a je pravda, že mi nic neřekne, ale vidím na něm, že se mu to nelíbí. Ale rozhodně mi nedělá žádné scény apod. Někdy, když jdme s holkama ven, tak mu řeknu, že má pro mě večer zajet, nebo mě někam odvézt, popř. po cestě nabereme ještě hoky a pak nás veze do hospody, takže vidí, že je to vyloženě dámská jízda. Pokud tvůj přítel ti dělá vyloženě zle, tak si to vyříkejte. On taky chodí ven a ty mu neděláš scény, tak ať on zase nedělá scény tobě. Pokud se mu nebude líbit, že chodíš ven, tak si pozvi kamarádky domů, ať je pozná. Jinou radi nevidím.
dala by som mu najavo, ze dovodom rozchodu moze byt nielen milenec, ale aj jeho neunosne spravanie. Skusila by som ho prehovorit na spolocnu navstevu poradne... ak nepocuva Teba, mozno pocuvne odbornika na vztahy a pochopi, ze Ta s takymto spravanim moze stratit... podla toho ako pises, bolo by to skoda.... ten boj musi vyhrat sam so sebou... drzim palce
Pokud ho nechceš hned zatratit, šla bych na to jako HelenaPa. Můj manžel není nějak moc žárlivý, ale první roky, co jsme byli spolu, tak se taky tvářil ublíženě až tragicky,když jsem jednou za týden šla večer cvičit a ještě pak třebas s kamarádkou na skleničku. Šlo o to, kdo vydrží dýl a dneska už mu to ani nepřijde. Možná by pomohlo, kdyby ses s přítelem párkrát domluvila, aby tě na tom babinci vyzvednul, jako že pak třebas ještě někam půjdete, aby viděl, že opravdu jen sedíš s kamoškami a o nic nejde. A když by se zase někdy tvářil uraženě, jak se znám, asi bych taky zařvala, případně ještě s něčím třískla
Takže já bych mu šanci dala, ale jen omezenou dobu, když by to nefungovalo, pak pryč od něj, jak píšou holky dole
Zkus mu vysvětlit, že nejsi jeho bývalka, ale už docela jiná ženská.
Měla jsem doma něco podobného. Jen s tím rozdílem, že když jsme se poznali, on byl rozvedený, já řešila rozvodové papírování. S ex- jsem se rozešla v dobrém, a nadále jsme se stýkali, protože máme společné zájmy a kamarády. Mému současnému manželovi odešla ex- s jeho bratrancem (velmi dobrým kamarádem).
Když jsme spolu začali chodit, nedokázal pochopit, že jsme se s ex- rozešli v klidu, že se spolu dál kamarádíme, ale že ani omylem neuvažuju o tom se k němu vrátit. Měl nejdřív dost připomínek a jedovatých poznámek, když jsem dál sama jezdila na víkendové akce našeho tanečního klubu. Nabídla jsem mu, že může jezdit se mnou, ale tanec ho nebaví.
Když už měly připomínky nesnesitelnou míru, tak jsem se na něj poprvé a naposled (zatím) rozkřikla, že nejsem žádná jeho bejvalka, že jsem to já, že dělám vlastní chyby a ne její. Že jsem s ním, protože s ním chci být a nemám důvod hledat někde někoho jiného. A jestli se mu to nelíbí, tak spolu holt nebudeme moct být. Pokud si nebudeme věřit, nemá takový vztah cenu.
No a jsme spolu dalších 5 let. Blbé poznámky přestaly, když pochopil, že mluvím pravdu. Tedy pomohla jsem tomu občasnou stížností na to, jak je ex- nemožnej a pochvalou, jak ten současný je úžasný. Jemu se zvedlo sebevědomí a je klid.
Takže moje rada na závěr? Zkus mu zvednout sebevědomí, víc mu dát najevo, že on je ten nej (občas někde poukázat na jinýho, cizího, jak je neschopnej - "Ten Marunin normálně ani neumí vyměnit kolo u auta, no věřil bys tomu, že někdo může bejt tak neschopnej? Ještě, že mám tebe." Fantazii se meze nekladou. Pokud by tohle nezabralo, pak je to patologické a rychle pryč.
