Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Stokrát nic umořilo maminu na mateřské dovolené

Stokrát nic umořilo maminu na mateřské dovolené

„A pak že ženský na mateřský dovolený nemají co dělat!“ objevil se před pár dny na redakční diskusi zoufalý výkřik Elen, jejíž syn se právě naučil otáčet na bříško. Bohužel jen na bříško. Zpět na záda to zatím nejde. Popřála jsem jí upřímnou soustrast, protože jsem si velmi živě vybavila, jak plodně a efektivně jsem i já zhruba před 16 lety trávila svou mateřskou dovolenou. Rázem mi hlavou začaly běžet vzpomínky.

Vyndat prádlo z pračky, otočit řvoucí dítě, které se právě naučilo otočit na bříško, zpátky na záda… pověsit dva kousky prádla, otočit řvoucí dítě zpátky na záda… pověsit dalších pár kousků prádla… otočit řvoucí dítě na záda…. otevřít dveře od koupelny… otočit řvoucí dítě na záda… posadit se na záchod, čůrat a přitom poslouchat řvoucí dítě, které chce otočit na záda… A tak dokola celý den.

Zrovna tak jsem si užívala na procházkách. Jen co jsme vyrazili z domu, synek mrsknul dudlíkem kamsi do křoví. Načež začal řvát, jako když ho na nože berou. Zvedla jsem cumel, opláchla proudem vody z láhve a zastrčila řvoucímu pacholíkovi do pusy. Ztichl, dvakrát přemýšlivě přežvýknul a pak poťouchle vyplivl dudlík do kaluže a začal řvát. Díky synkovi jsem tenkrát měla výborně vypracované všechny svaly, jelikož jsem za jednu jedinou procházku udělala tak dvě stě shybů. A musela jsem s sebou vozit 2-3 litry vody, aby to stačilo na permanentní oplachování dudlíku. Batolata, u nichž se už v raném věku začaly projevovat známky geniality, dokázala dudlíkovou show úspěšně obměňovat. Velmi oblíbenou alternativou bylo u nás například řinčící chrastítko padající pravidelně ve dvouminutových intervalech na betonový chodník. Zvláštní je, že mého syna nikdy nenapadlo vyhazovat chrastítka s nenápadným nebo libým zvukem. Zasedl si na ta nejhlučnější a nejřinčivější. Možná si řeknete, proč jsem synka nenechala jednoduše řvát a proč jsem se stala jeho dobrovolným otrokem. Inu, párkrát jsem to vyzkoušela. Vydržel řvát klidně dvě hodiny v kuse a několikrát se během té doby stihl dokonce dusit. A tak jsem to časem vzdala.

Anebo podkládání hlavičky. Nevím, jestli se to dnes ještě dělá, ale za mého mládí se dbalo na to, aby hlavička miminka byla řádně vytvarována. Některé děti však bohužel preferovaly ležení s hlavičkou otočenou pouze na jednu stranu. Nezbylo než hlavičku podkládat. Polštářkem, kilovkou moučkového cukru, prostě čímkoli, co aspoň na chvíli zafixovalo hlavičku v požadované poloze. Mimino, ačkoli teprve měsíční či dvouměsíční, však bylo maminavynalézavé. Naučilo se šoupáním odsunout o dva centimetry vedle a ejhle, během dvou tří minut byla hlavička zase otočena na preferovanou stranu. Skoro každá mamina v mém okolí, mne nevyjímaje, tak v panické hrůze z šišaté hlavy svého potomka strávila tři čtvrtiny svého denního času podkládáním hlavičky. Mám takový pocit, že mít dítě teď, kašlu na to a nechám dítko, ať si z hlavy klidně vyrobí cosi připomínající tvarem rugbyový míč. Jo, tomu se říká životní nadhled.

Z libých úvah na téma "dítě se čtvercovou, případně kuželoidní hlavičkou" mne vytrhla Meryl, která si coby zasloužilá matka vybavila další z vytrvalostních aktivit našich milovaných dětiček a do redakční diskuse přispěla svým dílem: „To si pamatuju! To samý bylo se stoupáním na nohy. Ivka se vždycky po šprušlích postýlky vyšplhala do stoje. Děsně se jí to líbilo, ale za chvilku ji nožičky začaly bolet, tak začala vřískat. Já přiběhla, posadila ji a do minuty už holka zase stála…Ta úleva, když se konečně naučila dřepnout si sama!“

Merylin příspěvek mi navodil další vzpomínky. Naprosto nejšílenější období mé mateřské dovolené totiž nastalo, když se mí synkové naučili postavit se a chvíli stát bez opory, ovšem rovnováha byla ještě nedokonalá, a tudíž přechodná. Obvykle to vypadalo tak, že se synek, celý rudý ve tváři námahou, postavil, chvíli se kýval jako třtina ve větru a pak se zřítil, naprosto rovně jako prkno na zem dozadu. Samozřejmě přímo na hlavu. Bylo jedno, jestli byl na podlaze, v ohrádce nebo v postýlce. Prostě se postavil a - PRÁSK. V postýlce to bylo ještě horší než na zemi. Tam totiž hrozilo, že si pádem na šprušle zlomí vaz. V té době jsem ve snaze uhlídat děcko nejedla, nechodila na záchod a možná ani nedýchala. Nezřídka jsem přemýšlela o výhodách svěrací kazajky. Problém byl v tom, že svěrací kazajka velikosti 90 - 110 jaksi nebyla k dostání. I přes veškerou mou sledovací snahu sebou každý z mých synů několikrát takto velmi efektně prásknul o zem. Dodnes žasnu, že mají oba kluci nadprůměrné IQ. I když, možná se jim právě tenkrát při těch pádech na kebuli rozsvítilo... 

Skoro celou mateřskou to prostě bylo "kdo s koho". Nevadilo mi přebalování, kojení, praní plen, žehlení, vyvařování lahviček ani spousta dalších činností. Vadilo mi, že si ze mne moje dítě chvílemi viditelně dělá šprťouchlata! Někdy si mysím, že jsou naše děťátka mimozemšťani, kteří nás testují a zjišťují, kolik toho vydržíme. Já to přežila kupodivu ve zdraví. Ovšem toho troubu, který vymyslel název „mateřská dovolená“, bych za trest nechala pověsit do průvanu. A ani se neptejte, co jsem měla chuť udělat svému manželovi, když se večer vrátil domů a při pohledu na vyčerpané stvoření před sebou udiveně pronesl: "Unavená? A co jsi tady prosím tě celý den dělala?" 

 A co vy? Taky vzpomínáte na mateřskou „dovolenou“ a na stokrát nic, co umořilo osla?

 

Kadla


29.6.2010   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 110   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Stokrát nic umořilo maminu na mateřské dovolené

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-111
dadka
dadka - 29.6.2010 12:37

Ráda na MD s dětma vzpomínám. Bydleli jsme na okraji města, hned vedle byla louka, les, pískoviště, bazén. Byli jsme tam všichni s malými dětmi, v létě jsme byli pořád s dětma venku.Mohla jsem nechat venku v kočárku spát malou pod okny, jen jsem nakoukla, když jsem třeba vařila.Dnes by to asi nešlo, i když zase bydlíme na okraji města, kde je hodně zeleně a klid.

 
Sheeni
Sheeni - 29.6.2010 12:34

Kadla: Když se chlap nezapojí, je to špatně.

 
Kadla
Kadla - 29.6.2010 12:31

Kotě: No, já třeba s druhým synem od jeho 7 měsíců do jeho dvou let prakticky nespala. V sedmi měsících se mi otrávil vadnou šarží Feminaru, skončili jsme na JIPce, přikurtovali ho na zádech, aby mu mohli zavést infuzi. Jenže on byl zvyklý spát na bříšku, takže mu ty čtyři dny na zádech totálně rozhodily spánkový režima on pak prostě a jednoduše nespal. Respektive, on si přes den občas trochu zdříml. Zato já nespala vůbec. Manžel mi tenkrát vůbec nepomohl. Synek si v noci chtěl hrát a když jsem nebyla ochotná, ječel. Po pár měsících jsem vypadala jako zombie a skončila na práškách. Tenkrát skončilo i mé manželství. Papírově a fyzicky sice trvalo ještě mnoho let, ale vnitřně skončilo právě tenkrát. Buď ráda, že jsi měla (a máš) neproblémové děti. Se starším synem jsem taky byla v pohodě.

 
Madietta
Madietta - 29.6.2010 12:29

mam-ča: všimni, že jsem psala "pokud má člověk normální, zdravé děti". smajlik - 58 Samozřejmě, že pokud se vyskytnou zdravotní problémy či postižení, je to rázem jinak a náročnost takové péče by mě v životě nenapadlo zpochybňovat.

PEGG: no, já toho taky věru moc nenaspím, ježto po večerech a nocích pracuju (bo jsem k tomu všemu ještě hnusná kariéristka, která nechtěla vypadnout z procesu smajlik - 42smajlik - 68), ale to už tak nějak k těm dětem patří, ne? smajlik - 58

 
mam-ča
mam-ča - 29.6.2010 12:23

Kotě: Pokud jsou děti zdravé, tak taky moc problémů nevidím. Ale navštěvuješ-li RHB, doma cvičíš s mrňaty Vojtovou metodou (pacholíkům se to nelíbí, proto řvou až jim praskají cévky kolem očí...), s jedním běháš na neurologii, logopedii, s druhým cvičíš okohybné svaly a do toho je ten nejstarší nejčilejší a nejzdravější věčně omotán kilometry obinadel a náplastí, tak ta pohoda trochu skřípe. smajlik - 42
Ale přežili jsme to, a zpětně musím říct, že to bylo nejhezčí období života.

 
PEGG
PEGG - 29.6.2010 12:21

Sofffie - 29.6.2010 10:08 - smajlik - 47smajlik - 68
Sofffie - 29.6.2010 11:23 - no právě to víno by bylo třeba to pravé, to by to mimino pak spinkalosmajlik - 68
Kotě - 29.6.2010 12:12 - ti to přeju,faktsmajlik - 61 mě nejvíc vadilo to nespání, z toho jsem umíralasmajlik - 20

 
mam-ča
mam-ča - 29.6.2010 12:17

Blahořečím době, kdy jsem byla v 26ti "stará matka". První dítko bylo "tabulkové", měl správnou váhu, míru...a vůbec, vyvíjel se O.K. Za dva roky jsme si k němu pořídili nedonošená dvojčata, opět rodu mužského, takže problematického.
Když jsme konečně zvládli všechny neduhy nezralosti a dědičné nemoci posbírané po širém příbuzenstvu, nastal klid zbraní.
Od doby školní už to šlo, až dodnes.
Moje kamarádka, která si pořídila prvního potomka v pětatřiceti, občas na to ubohé pubertální dítě hřímá : "Můj přechod a tvojí pubertu přežije jen jeden z nás !"smajlik - 16

 
Madietta
Madietta - 29.6.2010 12:12

Nějak se s tím článkem nedokážu moc identifikovat. Pro mě teda péče o děti (aktuálně 5 a 1,5 roku, dva kluci) není žádným horrorovým zážitkem, na konci dne nebývám vorvaná, naopak lituju manžela, který přijde vysátý z práce, zatímco já mám s dětma vlastně relax. smajlik - 19 Co na tom je taky za dřinu? V dnešní době? Pere za mě pračka, suší sušička, nádobí meje myčka... uvařit oběd či večeři je otázka půl hodinky, bo složitá jídla prostě nevyvářím... náš program - dopoledne si hraju s prckem nebo vyřizujeme pochůzky, odpoledne vyzvednu staršího ze školky a společně něco podnikáme. Pohoda jazz... Záležitosti typu vytahování mrněte zpod skříně, kam se zašouplo, neboť umí lézt jen pozadu, zachraňování před pády, utěšování, mají-li děti zlé sny, dohlížení na to, aby se naučily chovat a podobně, považuju za věci, které ani vědomým mozkem neregistruji jako nějakou lapálii... suma sumárum moc nechápu, proč se s mateřstvím tak hrozně nadělá smajlik - 20 pokud má člověk normální, zdravé děti, tak jsou praktické stránky péče o děti něco, co zvládne cvičená opice, a skutečné věnování se dětem, tedy hraní s nimi, čtení, malování, vyprávění, zpívání, výlety a podobně, to přece není žádné utrpení ani dřina... tož asi tak to vidím já smajlik - 58

 
Sheeni
Sheeni - 29.6.2010 12:03

Sofffie: Já mám labilitu stejnou...někdy je to fakt děs.

 
Sheeni
Sheeni - 29.6.2010 12:02

Sheeni: Ježíši, patří ALE NÁM a ne slevámsmajlik - 98

 
Sheeni
Sheeni - 29.6.2010 12:00

Markýza: Jo, to se používá...slevám teď lezou zuby fakt oběma, jí první a mně poslední osmičkasmajlik - 68

 
sharon
sharon - 29.6.2010 11:56

Sofffie: smajlik - 68smajlik - 68jen se nepodceňuj....

 
Sofffie
Sofffie - 29.6.2010 11:48

sharon: já jsem chodící reklama na slovo NERVOZITA smajlik - 68smajlik - 36

 
sharon
sharon - 29.6.2010 11:43

Sofffie: ještě jsem zapoměla podotknout, že jsme nervoznější až dnes kdy hlídám vnoučata aby se jim něco nestalo, ale to je asi normální.....

 
sharon
sharon - 29.6.2010 11:42

Sofffie: u svých dvou dětí i když je to dávno a byli 4 roky od sebe si taky nevzpomínám na nějaké hrůzy....jak už tu někdo píše, byli jsme venku co to šlo, v parku, ve městě...táta pomáhal co to šlo, pokud jsme si chtěly někam vyrazit pohlídala tehdy ještě svobodná švagrová.....měla jsem novou automatku a to bylo tehdy něco......smajlik - 68

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-111
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77230.
    Archiv anket.