Naše dcera se chce provdat za muslima
Naše dcera byla vždycky průšvihářka. Samá poznámka, samá stížnost sousedů nebo učitelů. Učila se průměrně, protože doma se na učebnici ani nepodívala. Byla pořád obklopená houfem kamarádek a měla spoustu aktivit. Nikdy tedy nebyla tichá, zadumaná studentka nebo rodičovský mazánek. Byla a je jako vítr. Nespoutaná, přímá a strašně aktivní.
Máme spolu velice pěkný vztah. Mluvíme otevřeně, hádky se nekonají, a pokud máme rozdílné názory, snažíme se najít kompromis. Dcera ovšem odrostla dětským střevíčkům, je z ní dospělá žena a na některá její rozhodnutí můžeme jen z povzdálí koukat.
Teď se zamilovala do cizince. Kdyby to byl Evropan, tak si sice povzdechneme, ale dobrá. Potíž je v tom, že dceřin přítel je muslim. Pochází z Kataru. Nejsem rasistka, barvu pleti bych neřešila. Vidím ale veliký problém v kultuře, náboženství, výchově.
Mahmet u nás studuje vysokou školu. Na návštěvě se chová slušně, je pozorný k dceři i k nám rodičům. Nezastírá ale, že po studiích a praxi se vrátí do své vlasti. Naše dcera v tom problém nevidí. Chce jít s ním. Není s ní rozumná řeč. Kompromis je nemožný a argumenty pouští jedním uchem tam, druhým ven.
Na Mahmetovi je vidět, jak se musí přemáhat, když dcera s něčím nesouhlasí, nebo není po jeho. I když se přemáhá, je vidět, že mu to není milé. Zrovna tak chování mého manžela, když mi jde pomoct s úklidem nebo jenom odnést talíře od oběda. Podle jeho slov toto muži v jeho vlasti nedělají.
Nemůžu říct, že by nám něčím ublížil, nebo se choval drze, zle. Je k nám slušný, zdvořilý. Přesto mám strach. Když vypráví o domově, mluví s úctou o otci a bratrech. Matku zmiňuje jen okrajově, a že má také sestru, jsme se dozvěděli až v souvislosti s nějakou dívkou, která byla přísně potrestána za neposlušnost. Teprve tehdy Mahmet prohlásil, že jeho sestra by byla potrestána mnohem přísněji.
Naše dcera přestala nosit tílka a krátké sukně, šortky. Nosí dlouhé sukně i rukávy. Je prostě zamilovaná. To chápu. Existuje vůbec způsob, jak jí otevřít oči? Jak jí ukázat, co ji v jeho domově čeká?
Po přečtení článků jen papouškuje Mahmetova moudra: „Nechovala se jako správná manželka. Nebyla pokorná. Pošpinila jméno rodiny.“
Mám strach. Přiznávám to. Já mám opravdu strach, že naše dcera skončí kdesi v Kataru a pomoc pak pro ni bude velice složitá, ne-li nemožná.
Máte někdo zkušenost s takto smíšeným manželstvím? Nebo se životem v Kataru?
21.8.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 112 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naše dcera se chce provdat za muslima
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Kassy: jaképak dítě ? jasně L. píše, že odrostla dětským střevíčkům a je z ní dospělá žena......ale máš pravdu, i ta má právo na omyly, jen se opět opakuju, vysvětli to zamilovanýmu "dítěti"....
Stanik: Ja to bohuzel nemam z knizky, deje se to 16 km od meho baraku 
. Te turecke komunity se tu boji i policie 
. Vypada to, ze na tyhle mizery je i cely pravni system kratky, oni ziji ve sve uzavrene komunite a v podstate, pokud tam nekdo vstoupi, velmi tezko se odtamtud dostava pryc 
Faktem je, ze kdyz ptacka lapaji, jsou tyhle muslumani galantnost a laskavost sama a az uz maji dotycnou pekne omotanou a zpracovanou, nastava ten ¨vsedni zivot¨ 
.
.jpg)
Milá Ludmilo,
myslím že zákazy obecně, nic neřeší, naopak způsobí, že dcera půjde svou cestou a ještě vás bude mít za nepřátele, kteří jí nepřejou její lásku...
Moje sestra se před 10 lety vdala za Afghánce a žijí střídavě zde a střídavě v Moskvě, kde mají byt a kde její manžel podniká. Je pravda, že to není ortodoxní muslim, ale jejich manželství je pěkné a nemají žádné z uvedených problémů - jako že by se s námi nestýkali nebo něco takového.
Na druhou stranu, Katar je ortodoxní muslimská země, takže problémy se dají očekávat. 
postrádám údaj o věku dotyčné dcery, jestli je to 18tka, tak Mahmet vytlouct z hlavy , pokud je to 28tka, tak už by měla mít rozum 
.JPG)
no nazdar 
kdyby bylo možné si to jenom vyzkoušet a pak se vrátit domů, tak bych řekla, ať si jde..ale co s tímhle, to teda nevím 
Cinderella: Já ale nenapsala "tahat ze srabu", já napsala podržet a podat pomocnou ruku - to znamená dát najevo, že i když má průšvih, rodiče ji pořád mají rádi a jsou připraveni jí pomoct problém vyřešit. A pomoct není totéž co řešit za ni, spíš poradit, pokud sama neví, jak na to a hlavně nevyčítat, nekřičet... Na omyly, chyby a přešlapy má v životě právo každý a dítě, které se to teprve učí, tím spíš.
když tak dbá katarec na morálku, musí rodiny představit- východní kultury tak fungují! Naplánuijte setkání, ať se chlapec postará!
ojejej - to je zapeklitá situace. Sharon má pravdu - zamilovaná dcera nedá na nikoho. TAkže - shrnuto - zakazovat, argumentovat, prosit, zapřísahat, rozumně diskutovat, zkrátka cokoliv, co by člověk mohl udělat nebude mít v téhle fázi vůbec žádný efekt. Doufat, že dcera dostane rozum je ošemetné. Pravděpodobně dostane, ale už bude pozdě. Připravit se na nejhorší a být nachystaná dceři pomoct z průšvihu až se bude potřebovat dostat z Kataru domů moc nepomůže - kdo si umí představit, jak se bude situace vyvíjet... Možná ani rada Kassy - přistoupit na jejich zvyky - není hloupá. ale pomůže to? Stejně tak rady o spolubydlení - jistě by fungovaly. V naší kultuře jsou reálné. Jsou ale reálné v muslimské kultuře? vážně nevim....
monyk: no ja jsem mluvila o te knize... rozhodne si nedelam iluze, ze tomuze nastat, i kdyby zustali tady... vsak clovek vi, co doakzou ortodoxni muslimove v turecke komunite v Nemecku.. zabit 16 letou holku, jen proto, ze ma kamaradky a chce s nim aobcas vyrazit ven a trochu se bavit
Stanik: Znam bohuzel i pripady, kdy par muslim-normalni holka zustal v civilizovane zemi a stejne to nepomohlo. Jakmile se vzali, nastal typicky muslimsky rad, dotycna se nesmi stykat s rodinou, musi na slovo poslouchat a kdyz chce videt maminku, musi se s ni pokoutne schazet v jednom supermarketu. Odstrihl ji od internetu, nema mobil a s kamaradkama se nesmi schazet, jsme podvratne zivly, ktere ji tohoto pana uzasneho rozmlouvaly .
Ludmila by opravdu mela dost durazne s dcerou promluvit, sehnat potrebnou literaturu a upozornit ji na to, co ji muze cekat. Jinak pokud by to opravdu slo, navstivit rodinu a hlavne na miste se poinformovat na uradech, pripadne mit nejen telefonni cislo, ale i jmeno nejake kontaktni osoby.
Kassy: jenomže v tomhle průšvihu možná ani rodiče nestihnou nebo nebudou moci dceru podržet, protože už bude přííííliš pozdě...
navíc dítě, které ví, že ho rodiče VŽDYCKY vytáhnou ze srabu, si na jejich pomoc móóc zvykne a pak se nemusí snažit příště se do srabu nedostat, protože od čeho rodiče má, že ano?? 
když budou rodiče dítě ze srabu tahat pořád, tak se chybami asi moc nenaučí 
neříkám, že rodiče nemají pomáhat, ale cílem každého šlápnutí vedle je snad jednat tak, abych příště vedle nešlápla....
Mě ještě napadlo - ale to berte s rezervou - kdyby všechno ostatní selhalo, možná bych si zkusila nastudovat něco o arabských zvycích stran sňatku a pak nenápadně zaútočila na Mahmeta a na to, co jí nasadil do hlavy za moudra o pokoře a poslušnosti - jak vůbec může uvažovat o sňatku bez souhlasu rodičů? Mám dojem, že v arabském světě se za nevěstu platí - to bych tvrdě vyžadovala. Dceru bych nikam nepouštěla samotnou, ani na rande - to přece Mahmet musí pochopit a ona taky, když tomu, co jí říká, tak věří... Prostě bych trochu přijala jejich pravidla hry - když to chtějí, tak ať to mají se vším všudy.
lajika: myslím, že ani ty nemáš ve všem pravdu.....takto si ani já hezký vztah s dcerou nepředstavuju, taky si myslím, že si L. tak trochu protiřečí......ale stejně zamilované dceři nic nevysvětlíš, prostě na matku nedá.....
Stanik: nevypadáš a máš pravdu.......jelikož tu dceru mám, neumím si to ani představit
Cinderella: Dobrý vztah s rodiči přece neznamená poslušnost na slovo 
A dítě-průšvihář, které si zažilo, že ho rodiče v tom průšvihu podrží a podají pomocnou ruku, ho možná bude mít spíš, než to způsobně vychované, které si po každém malém prohřešku vyslechne sáhodlouhou přednášku o nevděku a o tom, jak rodiče zklamalo.
