A jaký čaj pijete vy?
Můj první čaj v životě byl s největší pravděpodobností heřmánkový. Dával se totiž miminům proti bolení bříška. Na ten svůj si samozřejmě nevzpomínám, ale matně si vybavuji, že jsem ucucávala z láhve mému o pět let mladšímu bráškovi. Ovšem ne proto, že bych měla takovou žízeň nebo potěšení z heřmánku, ale spíše ze zlosti. Strašně jsem totiž žárlila, a kdyby bráška jedl veverčí hovínka, určitě bych mu je kradla a jedla je taky.
První skutečný čajový požitek si vybavuji z doby, kdy mi bylo asi šest let. Moje babička smažila nepřekonatelné křupavé bramboráčky a k nim mi vždycky uvařila lipový čaj slazený medem. Každým rokem chodila sbírat lipový květ do blízké aleje a sušený květ pak na celou zimu krásně provoněl celý babiččin byt.
Doma s rodiči se čaji moc pozornosti nevěnovalo. Táta většinou uvařil obyčejný černý čaj - on tenkrát moc velký výběr nebyl, vlastně tenkrát nebyl vůbec žádný výběr. Táta do hrnku vrazil tři lžičky cukru nebo tam nalil ovocný sirup a bylo vymalováno. Teprve když jsem se vdala a po Praze těsně před revolucí (a hlavně po ní) začaly růst čajovny jako houby po dešti, zjistila jsem, že existuje i něco jiného než PIGI čaj. Nadšeně jsem zkoušela všechny černé čaje ochucené nejrůznějšími ovocnými chutěmi nebo třeba vanilkou a odvážně jsem se pouštěla i do druhů, které jsem si pak už raději nikdy nedala. Třeba kouřový čaj, který voněl jako uzené, chutnal jako uzené (a dost možná to i bylo vyvařené uzené).
Žádný z těch exotických čajů mi k srdci nepřirostl. Klasický černý čaj mi neslazený nechutnal a slazený jsem si kvůli figuře dopřávat nemohla. Ochucené černé čaje mne brzy znudily. Na příchuť vanilky a smetany jsem začala být téměř alergická, asi proto, že ji výrobci baleného čaje cpali (a cpou) téměř do všeho. Čistě ovocné čaje mi svou přílišnou kyselostí, kterou způsobuje ibišek, dodnes způsobují pálení žáhy.
A tak se mým vyvoleným čajovým druhem a souputníkem stal před dvěma lety zelený čaj a bílý čaj. Oba druhy jsou lahodné i bez oslazení. Vybírám si převážně neochucené druhy. Z ochucených mám ráda zelený čaj s citronem a bílý čaj s červenými plody, ten je v mém žebříčku čajů úplně na prvním místě.
A jaký čaj pijete vy? Pijete od dětství tentýž, nebo se vaše chutě s časem mění a přebíháte mezi různými čji stejně, jako jsem po celý svůj život přebíhala já? Máte už vybrán svůj vyvolený čaj?
Z HISTORIE ČAJE
O vynálezu čaje koluje několik legend. Poprvé je čaj zmiňován v čínské historii v době 2700 let před naším letopočtem, v době císaře Shen Nung. O něm se říká, že objevil čaj během jedné ze svých cest po čínské říši. Když udělal krátkou zastávku k odpočinku, spadlo několik lístků z jednoho keře přímo do jeho šálku s převařenou vodou k pití. Z jeho šálku vystoupila lahodná vůně a zvědavý císař ochutnal nápoj, který tak vznikl náhodou. Nápoj nejen že měl vynikající chuť, ale i osvěžující a posilující účinek. Císař byl ze svého objevu tak nadšen, že začal propagovat zázračný keř. První číský název pro čaj byl "te" a ten se pak změnil na "chai".
Evropě byl čaj poprvé představen v roce 1610, kdy připlul první náklad čaje na holandské obchodní lodi. Po delší dobu byl dovoz čaje omezený, neboť cesty trvaly velmi dlouho. Někdy byla loď na cestě téměř celý rok. V důsledku toho se čaj stal drahým zbožím. Během 18. století došlo ke snížení ceny čaje, což přispělo k jeho rozšíření a popularitě.
Čím výše se čaj pěstuje, tím je kvalitnější. Největšími světovými pěstitelskými zeměmi jsou Čína a Indie, které společně zajišťují asi polovinu světové produkce. Se sklizní se může začít, když jsou čajové keře přibližně čtyři roky staré. Normálně se čajové lístky sbírají ručně, čímž se sklizeň stává nesmírně náročnou na pracovní sílu. Čaj je možné sklízet kdykoliv během roku, ale lístky jsou nejlepší během suchého monzunového období.
V některých oblastech, kde je nedostatek pracovní síly, je ruční práce nahrazena stroji, ale kvalita sklizeného čaje tak může zásadním způsobem poklesnout. Pro sklizeň čaje se používají tři techniky: standardní sklizeň, při které se sklízejí dva lístky a jeden pupen, střední sklizeň (tři lístky a jeden pupen) a hrubá sklizeň (čtyři lístky a jeden pupen na stopce). Čím je sklizeň výběrovější, tím lepší bude čaj. Na výše položených plantážích, které mají nejlepší podmínky pro pěstování vysoce kvalitního čaje, se používá výhradně výběrová sklizeň.
Čajové keře žijí dlouhou dobu. Assamica se dožívá v průměru 40 let, avšak Sinensis může rodit až po dobu 100 let. (Zdroj: www.pickwicktea.com)
26.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A jaký čaj pijete vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Nejvíc sypaný čistý zelený (sáčky raději ne, málokterý za něco stojí, i když z těch dražších se už dá docela vybrat a kupodivu jsem jednou z úplný nouze koupila nějakou no name pytlíkovou značku asi za 9 korun, páč jinou neměli - a valila jsem oči, že byla fakt dobrá). V těsném závěsu je zelený ochucený opuncií a po něm další příchutě vyjma echinacey. Tu ne-e.
Když není zelený, potom černý Earl Grey. Ovocný jen pod nátlakem...
Nejraději zelený, ale černý a ovocný si někdy dám taky.
Mám moc ráda roibos, zelený čaj, meduňku, mátu. Nejsem ale takový gurmán, abych to kupovala v čajovně, mně stačí obyč. pytlíkový.
Piju i teekane i pickwick, ale nejraději mám čaje z čajoven, kde si můžu vybrat, co by tam mělo být resp. nemělo.. Ovocný jsou naprostá lahoda, i rooibos je dobrý a teď mám čaj s květy růže, sedmikrásek, levandule a já nevím co ještě všechno tam je..
Čaj si nesladím, jen černý s něčím ostřejším, tam mít cukr musím
Kvalitní černý čaj s mlékem , černý čaj s citronem, ovocné Pickwick, černý ochucený, občas bílý čaj.
Nejraději mám meduňkový čaj a další bylinné čaje, taky mi chutná domácí ovocný - nasuším si různé ovoce, pak si je pomelu a chutě míchám podle chuti a nálady.
Pickwick ranní čaj s citronem - ten teď doma pijeme hodně.
tak koukám, že tady docela ten pickwick jede, no nic . ale teekanne je jako jeden z mála levnějších čajů i dobrý to máš Bridgetj pravdu
v dětství to byl taky pigi čaj s citrónem a medem. později ovocný fujkyseláče pickwick apod., pak jsem zjistila, že když si člověk koupí kvalitní ovocný čaj, tak kyselý není. ale nesmí to být obyčejný hnus z hyperkrámu. takže jsem měla období ovocných kvalitních čajů. mňam. pak jsem měla období zeleného sypaného čaje. zjistila jsem, že teplota vody při zalévání má opravdu veliký vliv na chuť. ale teď, poslední dobou, jsem díky svojí mamince objevila konečně MŮJ čaj. a to je mate popřípadě honeybush. mate miluju. můžu ho pít od rána do večera. všechny příchutě, kromě zeleného (ten není nic moc). také se musí přelívat 80° vodou jinak je chuť zkažená. jsem tedy otrokem správné přípravy čaje. takže piju zelený, mate, honeybush a ovocný. ale mám velkou podmínku a to je kvalita čaje. když přídu k někomu na návštěvu a nabídne mi ty hnusy za tři pětky tak se mi moc nezvděčí. a do hospody už si taky nosim v kabelce pytlíky, protože tam většinou mají pickwick (nebo něco podobnýho) a to je jinak můj přítel pije černý anglický čaj s mlíkem a medem. moc tomu nerozumím, ale ráda mu ho připravím jak to má rád
černý earl grey¨
zelený sypaný žlezná bohyně či jak se to jmenuje
japonský hokkicha (prostě ty větvičky)
bílý jakýkoliv
všechny sypané!
jediný ruský černý sladím
Čaje střídám podle chuti a nálady. Chutnají mi ale bez cukru a mléka...to je hnus
Občas přidám med a citron. Docela mi vadí, že se většina čajů přibarvuje ibiškem. Chutě některých ovocných čajů se pak dost podobají. Úžasné jsou sypané čaje z čajoven.
žádný , čaj opravdu nemusím
Bridgetj: Já taky raději než Pickwick Teekanne. Zejména zelený čaj a bílý čaj mají úplně špičkový.
Linda: Pickwick mám ráda. Dobrý je s brusinkami nebo citronem. Ale ještě radši mám Teekanne. To jsou moc dobré čaje. A nejlepší je třešňový
žádný, vůbec mi nechutnáááá