Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

S mým trápením mi asi nikdo neporadí. Je to však něco, co vůbec nedokážu překousnout. Bolí mne, že se jedná o rodinu mého bratra, především o jeho děti, které mám velice ráda.

Jsem vdaná, zatím bezdětná, nicméně rodinu plánujeme a na děti už se moc těšíme. Zatím své mateřské pudy uspokojuji na dcerkách mého brtara, kterým je 5 a 8 let. Často je bereme na výlety, do kina, někdy i na celý víkend. Bratr se ženou jsou pracovně dost vytíženi a za občasné pohlídání jsou nám vděčni.

Na první pohled vypadají naše vztahy docela idylicky. Jenomže tak to není.

Začátkem tohoto roku se totiž bratr se svou ženou stali svědky Jehovovými. Jejich rozhodnutí nechci soudit, ačkoli si o tom myslím své. Jestliže je to naplňuje a věří tomu, je to jejich věc.

Trápí mne však něco jiného. Oni ke své víře přistupují doslova fanaticky a všem nám oznámili, že nebudou slavit Vánoce. Ať s nimi nepočítáme na žádné sváteční rodinné obědy a sešlosti a ať jim, ani jejich dětem nekupujeme žádné dárky. Pro ně prý Vánoce jednoduše neexistují.

Jsme z toho všichni pěkně přepadlí. Jak mohou svým malým dcerkám něco takového udělat? Připravit je o to nejkrásnější, na co se všechny děti těší? O stromeček, dárky, o tu krásnou atmosféru? Nechápeme to a opravdu nám to rve srdce.

Holčičky jsou ještě malé a je jim to pochopitelně líto. Jejich rodiče už je sice poučili, jak to letos bude, a jim nezbývá nic jiného než to přijmout, ale pochopitelně jsou z toho smutné. Když u nás byly o víkendu, zrovna jsem pekla cukroví. Obě dvě mi nadšeně pomáhaly, vyptávaly se, jestli budeme mít stromeček a dárky. Ony prý nic z toho mít nebudou.

Je mi jich strašně líto, už pro ně mám nakoupené dárky a těšila jsem se, jakou z nich budou mít radost.

Mám na bratra i švagrovou vztek, zkoušela jsem s nimi promluvit, ale jsou jak hluší. Nabídla jsem, že tedy na Štědrý večer vezmeme holčičky k nám a uděláme jim Vánoce u nás, ale oni kategoricky odmítli. Jsou to prý jejich děti a my nemáme právo se do toho míchat.

Co teď s tím? Vím, že jakkoli jsou u nás neteře často, bratr si dá záležet na tom, aby se k nám kolem Vánoc nepřiblížily, abychom nekazili jejich výchovné metody.

Neuvěřitelně se mi to příčí a nevím, co s tím můžu udělat. Asi nic. Jen je mi líto těch malých holčiček.

Nenapadá vás jakékoli řešení, jak to zaonačit, aby ty dvě alespoň nějaké Vánoce měly, a přitom se vyhnuly následným výčitkám svých rodičů? O nás nejde, na mně ať si oba klidně žáhu zchladí, ale ty holčičiky za to nemůžou. Přece mají právo užít si vánoční atmosféru se vším všudy.