Jsi strašnej! A to jsem ti dneska chtěla upéct štrůdl!
„Není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka,“ říkávala moje babička vždycky, když jsem si postěžovala, že jsme se s manželem trochu pohádali. Jiné moudro zase praví, že na partnerských hádkách je nejkrásnější to usmiřování, které většinou následuje.
No, nevím. Mně to „sladké usmiřování“ většinou moc nešlo. Když přišla bouřlivější výměna názorů a hádka neskončila nějakým oboustranným vysvětlením, obvykle jsem na následné manželské radovánky chuť zrovna neměla. Připadlo mi, že křivdu, která na mě byla právě spáchána (a to byla dle mého názoru pokaždé), nemůže odčinit ani několikanásobný orgasmus.
Až s postupujícím věkem jsem se naučila nevidět za každou hádkou zásadní problém, kvůli kterému bych byla schopná okamžitě vyplňovat rozvodová lejstra. Naučila jsem se nestartovat na první našlápnutí a radši jsem počítala do deseti. Už při čísle „šest“ mi většinou došlo, že kvůli takové prkotině nebudu přece svou energii investovat do nějaké zbytečné slovní přestřelky.
S mým současným přítelem se téměř nehádáme. A když, tak je to většinou právě kvůli těm drobnostem. Ne, že bychom je vyhledávali, ale čas od času to prostě zajiskří, jeden druhému předvedeme, kolik jsme schopní vyloudit ze svého hrdla decibelů, a poté se demonstrativně rozprchneme do různých koutů našeho 3 + 1. Pokud nepovažuji ze své strany hádku za ukončenou, chodím v pravidelných intervalech do partnerova hájemství a doštěkávám na něj ještě poslední „zaručeně nevyvratitelné“ argumenty, na něž on odpovídá absolutním mlčením, čímž mne dostává do stavu, kdy se blížím k infarktu. Když mi argumenty dojdou, konečně se i já někam uklidím a pár minut přemítám o tom, jak jsou ti chlapi strašní, sobečtí, samolibí, nesnesitelní a proč my jemné a křehké ženy s těmito individui vlastně jsme. Bez nich by nám bylo přece mnohem lépe. A to jsem mu, já blbá, chtěla zrovna dneska upéct štrůdl!
Uběhne přibližně půl hodina a mně začne docházet, že „to byla panebože zase ptákovina, kvůli které jsme se chytli“. Zajímavé je, že ve stejném časovém úseku dospěje k podobnému závěru i přítel, a pak už je otázkou několika málo minutek, kdy se z jedněch nebo z druhých úst ozve usmiřující: „Chceš kafe?“ Kladná odpověď je známkou toho, že bouřka je zažehnána, vše odpuštěno, peprnější výrazy zapomenuty... a při pití kávy se už dokážeme oba sami sobě zasmát.
Nějaká dlouhotrvající dusna se u nás skutečně nekonají. Představa, že bychom spolu nemluvili třeba i celý den, nebo nedej bože několik dnů, je pro nás absolutně nepřijatelná. Na druhou stranu, takové vypuštění ventilu je někdy moc užitečné, člověku se tááák krásně uleví.
Jak to máte doma vy? Hádáte se a usmiřujete? Umíte se omluvit? Dokáže se omluvit váš partner vám? A co dusno? Bývá takové, že by se dalo krájet, nebo se ho snažíte co nejrychleji rozptýlit?
21.9.2007 Rubrika: | Komentářů 113 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsi strašnej! A to jsem ti dneska chtěla upéct štrůdl!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
chytrájakrádio: 
ono to spatne nemyslel... ja jsem dneska takovej prudic, pac vcer jsme se znova kvuli tomu doma chytli , mam vztek a tky mi to prislo lito...
Ota: to byla samozřejmě nadsázka s tou pomstou 
kdo by si s tim špinil ruce? neber vše tak smrtelně nebo dojde k nekrologizaci tvýho smyslu pro humor 
Ota: angazovat se nebudu, tahle blka sama doejde na sve chovani, jen se s ni prost enechci stzykat a z toho je ten nejvetsi problem, protoze jsem za tu hlůavni zlou....
ona i takova hlavologie udela sve, holka ze me mela vitr vzdy... po te sobote se mi snad uz na oci neodvazi
.jpg)
chytrájakrádio: kdo jsme abychom soudili ?
a dodám intrikovali nebo mstili aneb nečiň druhým co nechceš aby činili tobě.
Podle mě aktivní rozkydávání kupky hnoje může finálně vést k "selfekalizaci vlastního vztahu"
jen si představ Staníkova manžů jak zjistí, že se aktivně angažuje v nějaký pomstě která se dotkne jeho kamaráda.
Tohle není film Medvídek tohle je život in natura
chytrájakrádio: ja uz nemam silu se tim zabyvat... a abych rekal pravdu byt ona me vytaci neskutecne.. vic me mrzi, ze manza je tak bohorovnej.. ale chlapi jsou halt z Marsu.. a prooze manze je jinak naprosto skvelej chlap o to vic me to mrzi...
neni to ten typ co by mu chybela empatie... ale pry se s tim musim smirit
Stanik: já bych tu jeho novou taky nezkousla. to, co udělala ona a její povedenej nyní-přítel se fakt nedělá 
. z toho, jak jsi psala, že se ještě chlubila, že si s ním začla, když ta tvoje kámoška byla těhotná, to mě teda úplně dostalo. já bych jí asi chtěla provést nějakou schválnost 
třeba to na ní nějak nenápadně narafičit, aby si myslela, že jí ten její zázkrak podvádí. ono takový hlodáníčko udělá svý 
Stanik: Nikomu se neomlouvej, Tvůj přístup se mi líbí. 
Ota: 
Matu Hari bych delat nechtela.. a ze zasady jsem ji nedelala ani te kamosce, kdyz chtela nejaky vyzvedny informace o druhe pulce, protoze vi, ze se na nas vesi...
prave proto me tak dostalo, ceho jsem schopna. viz ta scena... fakt to normlane nedelam, i kdyz vztekla umim byt poradne...
ted je mi spis lito , ze manza nechape zenskou soudrznost a neochotu bratrickovat se lidmi typu te nove pritelkyne... toz asi tak
vsem se omlouvam, ze jsem to tady na vas tak vrhla, vetsinou jsem schopan si dat tyto veci do poradku sma.. ale ted vidim rude a kazdy nezavisly nazor me potesi.. proto dekuji vsem, co se mnou na toto tema byli ochotni diskutovat
Stanik: a teď si představ, že my máme takovou věc u sousedů , dlouholetí známý postavili vedle nás barák načež se rozešli my nemůžem přestat jezdit k nám dom.... a jelikož manželka je kámoška té paní které kupodivu barák nepřipadl byla poctěna úlohou Mata Hari a měla by dodávat informace o sousedovi. Rozchod iniciovala ona po svém zamilování do kolegy ale přesto pořád slídí kolem.
Nejpikantnější je že ona si někoho nabrnkla a s dětma odešla k němu a on tam bydlí sám a pořádá brutální pánské kalby .... a taková to byla klidná lokalita
mam-ča: Viv :o): no ja se snazila ji ignorovat pul roku.... bohuzel se navazi do te kamosky, coz ignorovat nemuzu
proste se to vyresi tim, ze nejspis prestanu jezdit k nasim na cel vikend...
wrtoshiwa: mě to přijde romantické.
Přijdu domů, vyleju ze sebe chandru a pak přece potřebuju něco na usnutí no ni ?
ja naprosto miluju, kdyz ma muj chlap "svuj den" a je z neznameho duvodu znicehonic prijemny jako vred na prdeli. prudi, drzkuje, stezuje si. nesmeruje to vylozene na mne, ale proste ma tu chvili svetonazor, ze vsechno je na h.... pak si jdeme lehnout a on se mi hned dobyva pod kosilku jako by se nechumelilo. mozna on ze sebe svuj pesimizmus vykecal, ale ja ho pro zmenu nasaju jak houba a je po nalade. 
evelyn: ticho je nejzákeřnější . žena to taky zkusila u nich doma je to folklór tchán to vydrží klidně tejden.
Mě se na ticho osvědčil walkman
Viv :o): dulezite je, ze o tom vite, to se zas srovna...
Meander: tak to znám
to je proč jsme se vlastně stěhovali , kdo chtěl stěhovat víc, kam sem se určitě chtěl stěhovat víc, já se vlastně stěhuju jen kvůli tobě, stěhováci jsou blci, ti co to balili jsou blci, kdo balil tohle , kterej ... to stěhoval, kam jsme se to odstěhovali .....
