Snaží se mě převychovat na domácí puťku
Asi jsem si pěkně zavařila a můžu si za to sama. Teď řeším, jestli mám ze svého vztahu nějak elegantně vycouvat, nebo mu dát ještě šanci. Budu ráda, když mi sdělíte svůj názor. Přistoupila jsem totiž na dočasné bydlení s budoucí tchyní a díky tomu najednou vidím věci, o nichž jsem předtím neměla ani tušení. Respektive tak trochu jsem ho měla, ale ve snu by mne nenapadlo, do jakých rozměrů může přerůst mateřská láska a bezmezná synovská oddanost.
Je mi dvaatřicet, přítelovi o čtyři roky víc. Seznámili jsme se před rokem a půl. Já jsem bydlela sama v pronajaté garsonce, přítel u svých rodičů ve čtyřpokojovém bytě. Oba jsme svobodní, bezdětní. První rok našeho vztahu se nesl ve znamení klasického chození, zábavy, výletů a jedné společné dovolené. Na všech těchto akcích se přítel jevil jako sebevědomý, aktivní muž, cítila jsem se vedle něj velmi dobře a skvěle jsme si rozuměli. Občas u mne přespal, párkrát zůstal celý víkend, ale to málokdy, většinou se už v neděli ráno chystal k odchodu na společný rodinný nedělní oběd.
Z těchto momentů plynulo mé mlhavé tušení, že něco není úplně v pořádku. Podezřelé mi připadalo, že dospělý chlap bydlí u rodičů i to, že když už u mne dvakrát do měsíce tráví víkend, tak minimálně jednou ho dobrovolně ukončí po sobotní noci a prchá do lůna rodičovské péče. Tomu, že když je u mne, se nijak neangažuje v chodu domácnosti, jsem nepřikládala význam, brala jsem to tak, že je u mne vlastně na návštěvě a beztak nebylo nic extra potřeba. Maximálně jsem uvařila něco k jídlu, ale většinou jsem někam vyráželi a vraceli se až večer.
Po roce chození jsme se dohodli, že bychom mohli bydlet spolu. Vlastně mne přítel požádal o ruku, což jsem s radostí přijala. Zároveň přišel s nápadem, že bych měla pustit svou pronajatou garsonku a nastěhovat se k nim, prý tak na rok, dva, rodiče s tím vřele souhlasí a rádi nám umožní bydlení za nízké náklady, abychom si mohli více ušetřit na něco vlastního. Asi si teď poťukáte na čelo, ale souhlasila jsem, připadalo mi to logické a normální. Jeho rodiče jsem znala, několikrát jsem k nim byla pozvána a působili na mne velmi sympaticky.
Jak jsme se domluvili, tak se stalo a já se po měsíci stěhovala. Rodiče nám velkoryse uvolnili celé dva pokoje a sami si nechali druhé dva, společně užíváme kuchyň a příslušenství. Zpočátku jsem se zabydlovala a rozkoukávala, nechtěla jsem být v jejich rodině nějakým rušivým elementem, a tak jsem se snažila plně respektovat jejich způsob života a chod domácnosti. Hned zkraje jsem však zaznamenávala něco divného, co mne znepokojovalo: Tchyninu absolutní a manipulativní vládu jak nad svým manželem, tak synem. Pod maskou obětavosti a nesmírné laskavosti je oba tvrdě staví do latě a oni, aniž si to snad uvědomují, šlapou přesně tak, jak jí 
vyhovuje. Z manžela má dokonalého podtantofláka, který ji poslouchá na slovo, a u syna jakoby si nestačila uvědomit, že už není malý kluk. To vše činí velmi fikaně. Nikdy nekřičí, nepeskuje, nevytváří konflikty. Nevím, jak to mám popsat, prostě nasadí takový tón a výřečnost, že se ani jeden ani druhý nezmůžou na odpor a věřím, že je ani žádný nenapadne. Připadá jim to normální.
Po asi dvou měsících jsem si uvědomila, že tchyně začíná pomalu ale jistě manipulovat i se mnou. Vařily jsme společně oběd a na mi v takovém tom přátelském tónu řekla: „Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi taková, jaká jsi. Ty dnešní mladý holky jsou moc emancipované a to není dobře, je to přece především žena, která vytváří teplo domova a rodinnou pohodu. A já vím, že ty se o mého syna budeš pěkně starat.“
Možná vám ta věta nepřipadá nijak zásadní, ale mne vyděsila. Došlo mi, že stejně jako má zpacifikované oba chlapy, chce teď do své ideální škatulky napasovat i mne. Od té doby si víc všímám, víc vnímám a pozoruji. A to, co vidím, mne naplňuje nejistotou, zda chci za manžela právě svého přítele a zda se chci stát součástí této rodiny.
Přítel totiž svou maminku bezmezně miluje. Když přijde z práce (chodí později než já), jde jako první na uvítanou políbit maminku. Ta mu na oplátku snad obden kupuje jeho oblíbené bonbóny. Ano, skutečně kupuje dospělému synovi sladkosti, jako by byl malý kluk. Mě začíná pomalu ale jistě štelovat do přesné šablony a sice opatrně, ale přece jen, mi vytrvale a nenápadně udílí cenné rady stran dokonalé péče o jejího syna. Když se například chystám uvařit samostatně večeři, motá se mi v kuchyni, nabízí pomoc a rádoby nesměle špitá věty typu: „Já nevím, Mirečko, ale Jiříček mleté maso zrovna rád nemá, když už, tak ho melu sama. Jestli se ti nechce vařit nic složitějšího, klidně uvařím já a ty si ty špagety vem třeba zítra do práce.“
Už se u nich necítím vůbec dobře. Byla jsem zvyklá žít samostatně od svých devatenácti let, ani moje máma by mi nikdy nemluvila do toho, co a jak vařím, pokud bych se jí nezeptala na nějakou konkrétní radu. Přítel si chování své matky neuvědomuje a já nemám odvahu mu to na rovinu říct. Bojím se, že budu označena za rozvracečku jejich skvělých rodinných vztahů. Je fajn, že se ke své mamince chová pěkně a ohleduplně, ale zároveň je až děsivé, jak moc je na ní duševně závislý. Se vším se jí svěřuje, radí, cokoli, co probereme spolu, jde následně ještě zkonzultovat s maminkou.
Co s tím? Asi by bylo nejlepší pronajmout si společně byt a zkusit žít sami, ale to jsem navrhla a on s tím nesouhlasí. Co nám prý u rodičů chybí? A za dva roky se budeme stěhovat do svého. Jenže já nevím, jestli o to ještě stojím.
17.5.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 113 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Snaží se mě převychovat na domácí puťku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
mam-ča - 18.5.2012 8:42 
přesně, žít a nechat žít. A´t se staví klidně na hlavu, ale ať do toho nezatahují mě. Víš, já pořád nechápu, kde tyhle aktivní tchyně berou tu energii, že je baví strkat nos tam kde o to nikdo nestojí a brát na sebe starosti jiných. Už jen s tím vařením, u nás když se mladá pohybovala v kuchyni, já jsem šla dělat něco jiného, mě by taky bylo nepříjemné, kdyby mi někdo koukal přes rameno. Proč ty baby nevyužijí volného času pro sebe a ještě mají pocit, jak se obětují a jak by jim okolí mělo být vděčné? 
mam-ča: 18:56 Ty jo me normalne napadlo presne to samy jak jsem ten prispevek od Ala cetla.
A to vyjadrovani je uplne v bledemodrym to samy co moje tchyne 
Taky takovy jako radoby poucky typu mlceti zlato apod. 
PEGG: 8:16 Já mám taky syny, hned tři. Všichni se o sebe umějí postarat, ale je fajn, že mají partnerky, které tak nějak automaticky pečují o domácnost. Kluci to zas vyrovnávají jinými činnostmi.
Nepletu se jim do domácností, a i kdyby se některá "mladá" jenom válela na kanapi, tak je to věc těch dvou, jak si to zařídí.
Jejich domácnost = jejich pravidla.
PEGG: Jasně. Naše maminka vždycky z legrace říkala, že s mužem se má mluvit zásadně ve větách holých, stručně a jasně, jako se psem. 
Protože když mluvíš dvě minuty v jednom kuse, tak mu důvod rozhovoru uniká a vnímá Tě jen jako šumění vodopádu.
Mockrát jsem si ověřila, že je to pravda. 
Linda - 18.5.2012 8:14 - v tom je možná problém, Mirka mu neřekla, že jí to nevyhovuje a jemu to nedocvakne, on je spokojený, tak žádný problém nevidí, někteří chlapi jsou natvrdlí a nestačí jim naznačovat, ale říct jasně co se po něm chce.
Ala - 17.5.2012 17:55 - vím, přesně co tím chceš říct. Už jsem to tu psala, Mirka ještě nezažila v životě nic špatného a neví, že může být daleko hůř. Ale není přece nic jednoduššího, než se s partnerem domluvit na přestěhování. Na rovinu mu říct, že se tam necítí dobře, že nemá své soukromí a že má pocit, že velmi narušuje soukromí jeho rodičů a navíc, že chce být s ním a ne s jeho rodiči, to mohla zůstat doma.
mam-ča - 17.5.2012 20:30 - jenže to co je teď se mi taky nelíbí, holka očekává, že se o ni muž po všech stránkách postará, že bude krásný, inteligentní, prachatý, úspěšný a ještě bude doma vařit. A co ona nese do vztahu? Krásu, no někdy ani tu ne, ale chtěla by všechno a hned.
Tím rozhodně nechci říct, že se má žena o muže starat jak o mimino, ale neměli by do vztahu vkládat oba stejně a ne jen očekávat? Já bych takovou snachu nechtěla, mám normálního pracujícího syna, který umí uvařit, uklidit, obstarat, zařídit, ale dost by mi vadilo, kdyby se slečna jen válela na gauči a ještě si na něho chodila stěžovat, že málo vydělává. Vztah dvou lidí je vždycky určitý kompromis a kdo tvrdí opak, tak lže a nebo je sobec, který vidí jen sám sebe a na druhém mu nezáleží
.jpg)
36leteho chlapa nepredelás! Takze bud se prevtelis do maminky c.2 (tzn budes jeji mladsi kopie od A do Z) a nebo si vezmes pritele na pohovor. Klidne mu vysvetli ze jeho vztahy chápes a respektujes, ale jsou to jeho vztahy a ne tvoje. Takze bud je po tvym a nebo sbohem. A vic neztracej s nim cas. Ano nekomu by to vyhovovalo, me by kleplo.
Nenapsala jsi jak si predstavujes spolecny zivot, co od pritele chces a ocekávás. A jestli jsi to nerekla ani jemu, tak holt automaticky pokracuje v prijemném opecovavani. Chlap si sám od sebe nebude pridelávat praci, coz osamostatneni je! Pokud je to pro tebe chlap a OPRAVDU ti stoji za námahu, zacala bych lehce predelávat matku. Vyrazit na dámskou jizdu na vikend a at se chlapi postaraji sami o sebe (ne jim predem navarit). Jednou v tydnu zavést pevny den, kdy vari a pak po sobe uklidi kuchyn, chlapi. A co nejrychleji se odstehovat, kasli na prachy. Kdyz bude daleko od maminky tak más sanci, ze aspon neco kvuli tobe se zacne aspon nejaké domáci prace ucit a 2x v mesici zajedete spolecne na nedelni obed podle tchyne. Proste kazdy trosku ustoupi, stylem doma u rodicu je mamincin rezim, doma u nás je muj rezim. Aspon uvidis, jestli mu za to stojis. Pokud na to nepristoupi a nebo bude chtit opecovavat i u vás doma,tak bal kufry.
Mirku nechápu 
ale co, každý svého štěstí strůjce
Ala: Já jsem jiná generace než Mirka. "Za nás" se ještě očekávalo, že zvládnem děti, domácnost, práci a ještě přitom budeme vzorně pečovat o manžela, aby ním neodešel za nějakou jinou.
Přičemž v zaměstnání se očekávalo, že budem údernice, členky BSP, aktivní soudružky,...a ještě to všechno budem dělat za poloviční plat.
Zatímco doma jsme měly hezky nalinkováno být vzornou manželkou, vyxhovatelkou potomstva, kuchařkou, hospodyní...a ve volných chvílích, kdy jsme zrovna nestavěly barák vlastníma rukama, neprohazovaly písek, nebo nevyráběly tvárnice ze škvárobetonu, že budeme svěží, krásné a manželovi budeme domácí bajadérou, aby neodkráčel za jinou soudružkou.
Dneska mají děvčata trochu jinou pozici, ale kazíme jim to my, matky synů, protože ty lumpy rozmazlujeme domácím servisem, na který si zvyknou, a pak koukaj jak puci, že to jejich partnerky nejen neumějí, ale hlavně nehodlají napodobovat.
.jpg)
S ,,mamiňákem" ti to nikdy nevyjde. Myslely si to všechny co mamiňáky měly a dopadly všechny stejně blbě.
hele mam-čo, sama jsi dnes v 8:58 psala: "...vařit a čím mazat prdelku (tomu mladšímu). všechno ví, všechno zná nejlíp, všude byla dvakrát. S touto vzácnou ženou už "víkendově" soužiji 33 let..."
no tak jak vidíš, všude, včetně Tebe je něco... Pokud bude čekat na prince na bílém koni, tak se asi načeká...
Ala: Nejsi Ty náhodou Mirčina budoucí potencionální tchýně ?
To už by se dalo případné manželství hodnotit slovy : Peníze mi dává a nebije mě.
Jenže dnešní děvčata očekávají od vztahu o trošku víc, než jejich prababičky. Taky mají svoje povolání, vlastní příjmy a vlastní rozum.
Ty mi připadáš, že jsi sem vypadla z předminulého století.
Okamžitě do podnájmu. A partner? Buď se přistěhuje 
, nebo se nepřistěhuje 
. Život je krátký a společný spokojený začátek je moooc důležitý. 
Tak vybírej, Mirko, vybírej... ale víš co se říká: Kdo vybírá přebere... Tvůj budoucí muž je hodný člověk, nekouří, nepije, asi má práci, ikdyž ne tolik lukrativní aby si odvážil pořídit vlastní byt. Nemá závazky v podobě alimentů, zdá se že by Tě ani nebil. Smějete se vy ostatní??? A kolik je takových vztahů. A to jsem nezmínila další nežÁdoucí vlastnosti do vztahu. Rozmysli, se co chceš. Ptáci se musí střílet když lítají :-)
Renee: Úplně s tebou souhlasím. Také si nedovedu představit, že bych se měla dva roky dobrovolně omezovat a sdílet bydlení s rodiči partnera, kteří jsou pro mě sice na jednu stranu cizí, ale na druhou stranu se před nimi musím omezovat víc než před cizíma. Což znamená dva roky se hádat šeptem, při sexu nehekat a nevrzat postelí a další věci, které píšeš.
Občas přes víkend bych to ještě zvládla, ale dva roky v kuse? Děkuji nechci, ani kdyby tchyně byla zlatá a svatá současně.
