Jsi strašnej! A to jsem ti dneska chtěla upéct štrůdl!
„Není kostelíčka, aby v něm nebylo kázáníčka,“ říkávala moje babička vždycky, když jsem si postěžovala, že jsme se s manželem trochu pohádali. Jiné moudro zase praví, že na partnerských hádkách je nejkrásnější to usmiřování, které většinou následuje.
No, nevím. Mně to „sladké usmiřování“ většinou moc nešlo. Když přišla bouřlivější výměna názorů a hádka neskončila nějakým oboustranným vysvětlením, obvykle jsem na následné manželské radovánky chuť zrovna neměla. Připadlo mi, že křivdu, která na mě byla právě spáchána (a to byla dle mého názoru pokaždé), nemůže odčinit ani několikanásobný orgasmus.
Až s postupujícím věkem jsem se naučila nevidět za každou hádkou zásadní problém, kvůli kterému bych byla schopná okamžitě vyplňovat rozvodová lejstra. Naučila jsem se nestartovat na první našlápnutí a radši jsem počítala do deseti. Už při čísle „šest“ mi většinou došlo, že kvůli takové prkotině nebudu přece svou energii investovat do nějaké zbytečné slovní přestřelky.
S mým současným přítelem se téměř nehádáme. A když, tak je to většinou právě kvůli těm drobnostem. Ne, že bychom je vyhledávali, ale čas od času to prostě zajiskří, jeden druhému předvedeme, kolik jsme schopní vyloudit ze svého hrdla decibelů, a poté se demonstrativně rozprchneme do různých koutů našeho 3 + 1. Pokud nepovažuji ze své strany hádku za ukončenou, chodím v pravidelných intervalech do partnerova hájemství a doštěkávám na něj ještě poslední „zaručeně nevyvratitelné“ argumenty, na něž on odpovídá absolutním mlčením, čímž mne dostává do stavu, kdy se blížím k infarktu. Když mi argumenty dojdou, konečně se i já někam uklidím a pár minut přemítám o tom, jak jsou ti chlapi strašní, sobečtí, samolibí, nesnesitelní a proč my jemné a křehké ženy s těmito individui vlastně jsme. Bez nich by nám bylo přece mnohem lépe. A to jsem mu, já blbá, chtěla zrovna dneska upéct štrůdl!
Uběhne přibližně půl hodina a mně začne docházet, že „to byla panebože zase ptákovina, kvůli které jsme se chytli“. Zajímavé je, že ve stejném časovém úseku dospěje k podobnému závěru i přítel, a pak už je otázkou několika málo minutek, kdy se z jedněch nebo z druhých úst ozve usmiřující: „Chceš kafe?“ Kladná odpověď je známkou toho, že bouřka je zažehnána, vše odpuštěno, peprnější výrazy zapomenuty... a při pití kávy se už dokážeme oba sami sobě zasmát.
Nějaká dlouhotrvající dusna se u nás skutečně nekonají. Představa, že bychom spolu nemluvili třeba i celý den, nebo nedej bože několik dnů, je pro nás absolutně nepřijatelná. Na druhou stranu, takové vypuštění ventilu je někdy moc užitečné, člověku se tááák krásně uleví.
Jak to máte doma vy? Hádáte se a usmiřujete? Umíte se omluvit? Dokáže se omluvit váš partner vám? A co dusno? Bývá takové, že by se dalo krájet, nebo se ho snažíte co nejrychleji rozptýlit?
21.9.2007 Rubrika: | Komentářů 113 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsi strašnej! A to jsem ti dneska chtěla upéct štrůdl!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Meryl: No nekecej! Ty jsi taková fůrie?
Komáre:Nedej se! Klíííííd....
Stanik: Jo, naprosto ignorovat je ta správná cesta. 
Já jsem takhle přehlížela jak planinu bývalého manžela svojí sestřenice, který se vykašlal na manželku se třema dětma, a šel zachraňovat "chudinku" rozvádějící se sousedku. Prostě se jen přestěhoval přes chodbu. 
Má to ovšem happy end : po pár letech uštvanosti a zoufalství se sestřenice provdala za bezva chlapa, mladšího, hezčího, vzdělaného a prachatého. 
Což její ex teď nemůže rozdejchat...
I proto, že ta "chudinka" mu teď zahejbá, a on musí občas, když se kvůli tomu poštěkají, bydlet na chatě.
ze sama se ke rvani a scenam uchyluju
my se skoro nehadame, kdyz se to stalo, to teda bylo asi max 3x za naseho souziti, tak to jsem schopna zabijet, protoze kdyz, me, nekoho, kdo ze srdce nenavidi sceny a rvani, privede nekdo do stavu, ze sama se ke rvani a scenam, tak to uz je fakt jen krucek pred vrazdou. Jinak jsem desne tvrdohlava, takze dojde-li k neshodam, to je u nas ticha a ja to vydrzim dokud protistrana neprijde, neb ja nikdy nejsem ten kdo prestane komunikovat a tak nebudu ten, kdo doliza
to je z toho meho stareckeho tresu, uz i kliknout jednou na odeslat mi dela problem...
Meander: jo, to jsou ta desne stresova obdobi... dulezite je, ze o tom vite, to se zas srovna...
Meander: jo, to jsou ta desne stresova obdobi... dulezite je, ze o tom vite, to se zas srovna...
Stanik: tak tohle je hodne blby... tady nezbyva nez uplna ignorace... proste jakoby tam nebyla, coz je dost tezky, delat ze tam neni nekdo, koho nesnasis... ale chapu te... nejspis bych to mela stejne jako ty...
Meander: neboooj, bude lip 
Viv :o): kdybychom byli v praze, je to fik, necht si s nima jde sam.. ale tohle je tak, ze se na nas vesej u nasich, kdyz chcem vudet i ostatni kamose, nemuzou neprijit...
no a kdyz pujdu na proste domu, budu jeste poslouchat mati , proc se nemuzu iovladnout , proc ji tak nensnasim.. no preci ji nebudu vykladat podrobnosti... ja fakt nevim co stim... uz i uvazuju, ze k nasim budem jezdit na otocku...a vecer dom...
ale je to 100km... tak je to blby, videj nas 2x do mesice.. a hlavne bychrada videla i ostatni z party... ale to je prave to uskali, jak jdem nekam na sklenicku, hnedka se nam veci na paty takhle vykutalena dvojka...
no treba to ted prestane.. uvidime
My se díky stresu a únavě ze stěhování poslední dobou hádáme jako psi o každou kravinu. 
Naštěstí s vědomím, že jsme utahaní a že jde fakt o kravinu ...se okamžitě zase usmíříme.
Viv :o): vis, oni jsou tam od nas.. kdyz jedem za nasima a chceme jit do hospody, vzdycky se na nas povesi a nikdy bez ty cuzy nejde.... bohuzel bydlej od nasich pres ulici, takze si nas vycihaj, i kdybychom se chteli tvarit ze tam nejsem a mnaza rekne
" no preci mu nereknu, at nechodej...."
Stanik: aha, no tak to je pak problem... ale je fakt, ze on se s nim prece vidat muze... v hospode atd. Prece protoze on s nim kamaradi jeste neznamena, ze s nim (a s jeho partnerkami) se musis kamaradit i ty... Ja mam taky kamaradky, ktere muj muz nemusi, takze je netaham k nam domu a zajdu s nima na kafe do kavarny atd. Ja taky nektere jeho zname nemusim a taky mi je nenuti... a pak mame i spolecne zname, kteri vyhovujou nam oboum... je to prece o domluve... ale nevim, nepochopila jsem presne, jestli u vasich je mensi mesto nebo dokonce vesnice, tam asi ty vztahy atd. se berou jinak, tam to mozna je vetsi problem... 
Viv :o): no blby na tom, je ze chlapi se kamradili... a chlapi to maji proste jinak... nechapou ,proc se rozcilujem, ze se casy zmenily....takze kvuli manzovi jsem nechtela delat dusno, ale kdyz uz to presahlo unosnou mez...
Stanik: podle me, normalni clovek tohle nezkousne... tot muj nazor, ale treba jsem taky desne netolerantni... Ale ne, fakt... kdyby se to stalo moji kamosce, nemela bych duvod se vidat s jejim ex a uz vubec ne s babou, se kterou ji podvadel...
