Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

booze muj. certi nemusi byt dospely ozraly hovada, ale dvanactilety deti od sousedu. a nemusi strasit, ale muzou cinkat zvoneckem a rozdelovat cokoladu. opravdu je to tak trapne?

vychovna metoda stylem "pockej sebere te cert" neni to prave, ale nevidim nic spatnyho na trose poezie a pohadek.

Mikuláš se přece objednává, na vesnici, je to konkrétní člověk, tak o co jde. Já si pamatuju svůj strach a přece jsem se těšila a to jsem netušila, že Mikuláš je má mami a četr je sousedka. Pak jsem byla několik let anděl. Když pak syn šílel z mikuláše, poprvé ho dělala má mami, tak jako mě, časem ho to přešlo a nakonec Mikulášoval taky. Nemyslím, že měl trauma nebo že já jsem dodnes traumatizovaná strachem z bubáků, co mě nakonec dali šanci se polepšit, nezlobit rodiče a navrch koš sladkostí. Jinak doma dělají jen to co chtějí rodiče a čert bývá v pozadí za Mikulášem a andělem....

Almega: jj, tohle se komancum povedlo dokonale... vtloukat lidem do hlavy, ze nejsou veci mezi nebem a zemi.. to je pro me zas druhej extrem

Ota: vidis, me velikonoce presne takhle pripadaji a to nemam zkusenosti jako majucha... prijde mi to strasne ponizujici, ze by do me mel nekdo slehat ( byt jen symbolicky) a ja bych si to mela nechat libit.. proste z principu.....

no harantici si zaslouzi pevnou ruku, nicmene si nemyslim, ze by se boril svet, kdyz mikulaskou tradici vynechaji.. jen by me zajimalo, jestli pani je tak vehementni i v pripade velikonoc, nebo kluky mydlit holky posila... tuhle tradici zase bytostne nesnasim ja

Ota: S tou paní ovšem v tomto souhlasím. Aspoň v některých místech se kašle na nějaké tradice nebo symboliku, ale bere se to jako den, kdy se smí beztrestně ženská zmlátit do bezvědomí a ona to ještě musí potupně přijmout bez bránění. Taky jsem na takové vesnici strávila dětství a taky mám z té doby sešívaná stehna na chirurgické pohotovosti. Ona symbolika je fajn, ale když si někdo nechá namočený čerstvý pruty, z nich udělá třímetrovej bejkovec silnej jak moje ruka, kterej ti na první pokus rozřízne džíny i s masem, tak jde veškerá symbolika do hajzlu a je to jen a jen o tom mlácení. Ke mně domů je od té doby zákaz vstupu s pomlázkou, i kdyby to byla jen ta sušená z krámu a ten něko by opravdu chtěl jen velice symbolicky uctít tradici jara.

Nezvu Mikuláše s čerty k nám domů, nechci děti strašit doma, ale o Mikuláše a čerty je připravit nemíním. Takže organizuju setkání, posezení přátel, rodin s dětmi a tam přijde i Mikuláš. Resp. přijede na koni, je to na koňském ranči :) Perfektní atmosféra, děti spokojené, rodiče taky :)

Tak nevím, ale přijde mi zvláštní, že dospělé ženě přijdou trapné tradice, neví co má dělat a jak se tvářit.

Autorka mě trošku připomíná jistu paní Neelu Winkerman - Heyrovskou.
( Vnučka akademika Heyrovského), která léta psala do zahraničního i domácího tisku, kterak o Velikonocích mnógo trpěla neb její dědeček, mužský sadista, jí zmlátil vrbovou větví. Pak napsala, že neblahá tato tradice snižuje ženu a mrzačí vztahy i dalším generacím.
Takové paní inklinují ke genderově zdravým a vyváženým tradicím ( tak jako za Keltů , kteří určitě dělali jen pěkné věci a hojně zpívali) případně jsou ochotny do rodiny nacpat tradice guruů a zpívat u zapálené svíčky háréháré, místo toho aby si vážili, že nežijí v prostředí televizních maniaků...

Hodně lidí, kteří se přestěhují na venkov, dokonce i do satelitů na poli za vesnicí , je překvapeno, že ostatní lidé mají nějaké zvyky a to i ti ze satelitu.

Podle mě by nejlepší bylo, aby se autorka sama zapojila do přípravného výboru, celou akci naplánovala někam do předsíně případně na zápraží aby se jí nemotali domkem a připravila si foťák nebo kameru.

A himbajs netvářit se jako zmrzlý sobolí trus až přijdou !

Jsem z většího města,u nás žádní mikuláši a čerti nechodili,když jsem byla malá.Jedině na mikulášské besídce od podniku se vyskytl Mikuláš,ten rozdával nadílkové balíčky a kolekce od ROH...Rodiče nám od mala vysvětlili,že nejsou žádné nadpřirozené postavy,ani ježíšek(dokonce mi slovo ježíšek bylo až do 1. třídy zcela neznámé,věděli jsme ,že dárky nám dávají rodiče...).nebály jsme se jako děti ničeho,jedině chodit do sklepa pro uhlí,když tam nesvítilo světlo...nesnášela jsem velikonoce kvůli mlácení pomlázkou,moje děti jsem taky nebulíkovala,aby neměly psotník z těchto věcí(ve školce).

Tak nevím, ale přijde mi zvláštní, že dospělé ženě přijdou trapné tradice, neví co má dělat a jak se tvářit.

Autorka mě trošku připomíná jistu paní Neelu Winkerman - Heyrovskou.
( Vnučka akademika Heyrovského), která léta psala do zahraničního i domácího tisku, kterak o Velikonocích mnógo trpěla neb její dědeček, mužský sadista, jí zmlátil vrbovou větví. Pak napsala, že neblahá tato tradice snižuje ženu a mrzačí vztahy i dalším generacím.
Takové paní inklinují ke genderově zdravým a vyváženým tradicím ( tak jako za Keltů , kteří určitě dělali jen pěkné věci a hojně zpívali) případně jsou ochotny do rodiny nacpat tradice guruů a zpívat u zapálené svíčky háréháré, místo toho aby si vážili, že nežijí v prostředí televizních maniaků...

Hodně lidí, kteří se přestěhují na venkov, dokonce i do satelitů na poli za vesnicí , je překvapeno, že ostatní lidé mají nějaké zvyky a to i ti ze satelitu.

Podle mě by nejlepší bylo, aby se autorka sama zapojila do přípravného výboru, celou akci naplánovala někam do předsíně případně na zápraží aby se jí nemotali domkem a připravila si foťák nebo kameru.

A himbajs netvářit se jako zmrzlý sobolí trus až přijdou !

Sama mám z čerta takové trauma z dob útlého dětství, že tě Katko plně chápu a souhlasím...přesto k nám čerti chodí, ale jen ti co si předem domluvíme, jsou to většinou děti od dcery ze školy a ona mezi nimi a dorostenci z okolí. Máme jasně daná pravidla co mohou a co už je příliš a svých dětí se vždy ptám předem, zda chtějí nebo nechtějí čerta a Mikuláše vidět, dál něž na práh bytu nejdou a když zaznamenávám sebemenší strach(zvlášť u toho nejmenšího) okamžitě celou akci končím, děkuji za jejich přízeň a zavírám dveře. Každopádně je to tak, že dětská fantazie je velice bujná a i když náš tehdy již 7letý synovec věděl, že je za anděla převlečená naše dcera a Mikuláš je přeci Míša kterou taky zná a čerta dělá Maruška, kterou taky poznal, nic to neměnilo na faktu, že se tak strašně bál, že se počural a druhý den se bál jít do školy, že tam ty holky potká. Na druhou stranu znám spoustu lidí co si čerty zvou a děti se z nich radují takže musíš vědět nejlíp sama co tví kluci zvládnou a co ne a podle toho si prosadit co je ještě přípustné a co již neakceptovatelné. Osobně s touhle metodou „ výchovy“ nesouhlasím, příčí se mi a pocity mám asi stejné jako popisuješ

sevenofnine: souhlasím, že ty silné řeči nebyly potřeba, ale když autorku čtu, vzpomněla jsem si na jednu maminku s babičkou, které jsem sledovala ve vlaku. Já tam jela s dvouletou dcerou, která seděla vedle mě na sedačce, ne že by byla potichu, ale seděla.
Ty dvě dámy tam měly kluka taky asi dvouletého, ten lítal po vagónu, ječel a prudil všechny okolo. A maminka mu vždycky jen řekla "Ty ale zlobíš, viď" pohladila ho a nechala ho lítat.
Tudíž docela chápu, že příbuzní Katce říkají, že by kluci potřebovali čerty jako sůl.

Ano, čerti k nám chodí, nebo spíš dcera jezdí k babičce,kde chodí bráchovi kamarádi (tudíž nehrozí ožralé mátohy). Teď už na ně moc nevěří, ale líbí se jí to, a když loni onemocněla a nemohla na čerty odjet, byla hrozně zklamaná.
Když jsem byla malá, taky k nám chodili, nepáchali žádné výtržnosti,nijak nás nestrašili, vzpomínám na to ráda.

teda holky, co blázníte? Nazvat někoho, kdo se zajímá o výchovu svých dětí a má jen neujasněnou představu o mikulášské hloupou, povrchní a odmítající tradice, popř s hnusným dětstvím kde nemá na co vzpomínat , to jste trošku přestřelily ne? No tak to Katka nezná no a co? Myslím, že jste si tuhle doušku mohly odpustit. Zvlášť, když je starším klukům 6, takže celkově celá rodina už evidentně neklape v dřevácích a nejezdí žebřiňákem.
Za mě, pozvala bych někoho koho znám a jen do předsíně a vidělo by se.

Já bych čerta s Mikulášem klidně pustila, ale chtěla bych, aby bylo splněno několik podmínek.
Za prvé předem vědět, kdo to bude a domluvit se na postupu s tím, že kluci to zažjí poprvé. Za druhé přijdou střízliví. Za třetí vy jako rodiče (tj. i manžel) musíte být dětem oporou - povzbudit, upozornit spíš na Mikuláše a anděla, než na čerta a hlavně ujistit, že i když občas zlobí, máte je rádi a NEDOVOLÍTE čertovi, aby je odnesl.
Je mi jasné, že tvůj muž doufá, že když synům pohrozí čert peklem, budou sekat latinu. Ale ačkoli jinak většinu tradic respektuju, tohle je věc, která se mi hrubě nelíbí - když rodiče začnou sami děti strašit "počkej, přijde čert a odnese tě". Myslím si, že to může v dětské duši napáchat hodně škody, když mu rodiče takhle sdělí, že by ho klidně čertovi dali a ještě by vlastně byli rádi, že se ho zbaví. "Výchovně" to může působit měsíc, ale pocit, že ho rodiče nepřijímají se vším všudy, si dítě může odnést na celý život.
Takže bych tohle probrala s manželem a pokud přistoupí na to, že sami děti strašit nebudete a že je budete před čertem spíš bránit, klidně bych Mikuláše pozvala.