A koukej si vzít košilku!
.jpg)
„Máš košilku? Jak to, že ne? Koukej si ji vzít, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“ Tuto neocenitelnou radu mám neodmyslitelně spojenou se svým dětstvím a dospíváním. Provázela mě téměř den co den vždy od října do dubna. Obzvlášť babička byla velice vytrvalá a otázku na košilku mi byla schopná položit i v době, kdy už jsem byla dávno dospělá.
Jako dítě jsem většinou rezignovala, a abych měla klid, do nějaké ohavně růžové nebo žluté bavlněné košilky jsem se navlékla. V okamžiku, kdy jsem na sobě začala pozorovat první známky dospívání a zájmu o opačné pohlaví, však nebylo moci, která by mě donutila si ten příšerný kousek prádla obléct.
Přesto mě maminka a babička neustále zásobovaly a poctivě dokupovaly zaručeně teplé a hlavně dostatečné dlouhé („hlavně aby ti netáhlo na záda, kvůli ledvinám“) spodní košilky. O tom, že to v sedmdesátých letech rozhodně nebyly kdovíjak oslňující kousky, nemusím nikomu, kdo tu dobu zažil, vyprávět.
Nebyla jsem jediná, kdo byl vystaven košilkovému teroru. Vzpomínám si, jak jsme v zimě vybalovaly na internátě kufry. Každá druhá jsme v něm měly košilky podstrčené starostlivými maminkami a většina z nás těsně před odjezdem vyslechla několikrát zdůrazněnou větu: „A koukej nosit košilku!“
Samozřejmě že jsme je nenosily. Ani když teplota klesla pod minus dvacet a byly vyhlášené uhelné prázdniny. Ten potupný kousek prádla bychom na sebe dobrovolně nenavlékly ani za nic.
S postupujícím věkem se přístup některých z nás ke košilkám změnil a mnoho mých bývalých spolužaček je vzalo na milost.
Já zatím ne. Mé mamince a babičce se patrně podařilo vypěstovat ve mně něco jako nepřekonatelný odpor k této součásti oblečení, protože nevlastním ani jeden jediný košilkový kousek. Dokonce ani svým dcerám jsem je nikdy nenutila, s výjimkou doby, kdy byly hodně malé.
Přesto jsem se před nedávnem přistihla, když jsem se v předsíni loučila s odcházející dcerou a všimla si, že jí zpod krátkého svetru vykukuje kus zad, že se mi nekontrolovatelně dere do úst obligátní věta: „Proč si, prosím tě, nevezmeš, košilku? Vždyť máš úplně holá záda, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“
Ke cti mi budiž přičteno, že jsem to nevyslovila nahlas. Hned poté, co mne to napadlo, mi totiž došlo, že by to byla z mé strany marná snaha.
Co vy a košilky? Nosily jste je vždycky, nebo jste k nim chovaly podobnou nenávist jako já? A jak jste na tom teď? Došlo na slova vašich babiček a maminek a po košilce rády sáhnete, nebo statečně odoláváte?
16.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A koukej si vzít košilku!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak to je úžasné téma
,zrovna dnes ráno jsem domlouvala 18 leté dceři,která odjížděla se školou na celodenní výlet,aby si vzala košilku 
....bylo kolem toho dost řečí,ale já jsem neustoupila
...nakonec bude ráda,že mě poslechla
.No a já?Já košilku nosím skoro celou zimu.
Jojo, košilka byla hit. Ještě teď se mě maminka ptá: Jakto, že nenosíš košilku? Ona ji totiž poctivě nosí. A taktéž bombarďáky, protože nenosí kalhoty a pod sukni táhne. U nás bylo ještě na denním pořádku: Vem si čepici! Tu jsem hned za rohem strhla z hlavy a strčila do tašky. Nenávidím čepice!
pche košilka - to není tak strašný, ale ty komunistický punčocháče, to byl hnus ...a sedět v nich celej den ve škole
, protože byla přece zima, tak jsme nemohli vylézt ven jen v kalhotech, to bylo utrpení....synovi jsem je dávala jen do školky pod kombinézu, tam se stejně převlíkl a do školy už je vůbec nenosí a je rád
.gif)
Košilku jsem zavrhla už kdysi v dětství, ale v posledních letech se vlastně nosilo body, které jsem ustřihla, takže pod "kousací" oblečení ho nosím. Jak jinak vyřešit tvídové kalhoty nebo sukni s nepodloženou pasovkou?
Jo, a dnešní topy? To jsou vlastně košilky
Taky je nosíte třeba pod košile nebo svetry a necháte je koukat kde to jen jde?
Dřív jsem nikdy košilku nenosila. Ale s postupem času (31 let) ji v zimě nosím. Sedím v práci kousek od okna a už jsem si zažila nachlazené ledviny a močák, kdy jsem krvácela a brečela na záchodě. A to jsem prochladla přes léto kdy bylo otevřené okno a dveře a nějak jsem to nečekala. Takže košilka 
Teď se dají opravdu sehnat krásné, moderní a příjemné na tělo, že nejsou ani vidět a cítit na těle.
V životě jsem košilku neměla a naše dcery taky ne. Nějak nechápu, proč bych ji měla nosit. Na holé tělo obleču podprsenku a nějakoé tričko nebo mikinu a hotovo.Tento kousek spodního prádla mně opravdu nic neříká.Pokud nejsme na horách, tak mně neříká nic anio svetr a pod kalhoty punčocháče nebo teplé ponožky.
Moje maminka mně neříkala "vezmi si košilku", ale každý den jsem slyšela "nechoď bosá, vezmi si papuče,nastydnou ti vaječníky!".Vyjde to nastejno.
košilku nikdyjsem nepřítelem košilek ,jistě je tepleji ale ani jako holka jsem je nesnášela a to je dodnes
.gif)
Ja je nosila poctive a celkem rada - mama mi dokazala sehnat pekne kousky i v letech davno minulych.
Ted zase vlastnim par kousku, ale nenosim je, protoze ziju na miste, kde neni zima. Ale pokud bych ted prijela do Cech, tak kosilku navlecu bez problemu.
Nenavidela jsem vytahane puncochace, brrr
apartní kousky v 70. letech jsem nenáviděla.... ale teď jsem objevila krásné košilky, co mají čouhat zpod triček - a protože mám problémy se zády, tak je poctivě a RÁDA nosím 
