Pomohly vám někomu odborné rady při hledání práce?
.jpg)
Připadá mi, že je svět nějak vzhůru nohama. Asi jsem se za posledních několik let dopracovala k pořádnému pesimismu, ale nemůžu si pomoct. Teď mám konkrétně na mysli situaci na trhu práce. Je známo, že je u nás v současné době asi 600 000 nezaměstnaných a práce pro ně prakticky není.
Rozhodla jsem se podělit se s vámi o své osobní zkušenosti v tomto ohledu. I já a můj manžel jsme totiž řady nezaměstnaných rozšířili. Ne vlastní vinou jsme oba téměř současně přišli o práci z důvodu snižování stavů u mě a krachu firmy u manžela. Je to už několik měsíců a ačkoli se oba intenzivně snažíme, práci sehnat nemůžeme. Přivyděláváme si tedy zatím brigádně, já v pokladně jednoho supermarketu, manžel tamtéž jako skladník.
A souběžně s tím intenzivně hledáme nějakou jinou, lépe placenou práci, která bude odpovídat naší kvalifikaci a především zkušenostem. Marně. Otevřeně přiznávám, že už pomalu ale jistě propadáme zoufalství a beznaději. Manželovi je čtyřiapadesát, mně o tři roky méně. Životopisy a motivační dopisy máme vymakané, sledujeme pracovní portály, píšeme i do jednotlivých firem a společností, hledáme, kde se dá. Většinou to však dopadá tak, že buď nikdo ani neodpoví, nebo přijde dopis s obligátním: Děkujeme za váš zájem, ale dali jsme přednost jinému uchazeči.
Kdo něčím takovým prošel, ví, jak je to deprimující. Začínám být dokonce alergická na všechna ta rádoby odborná doporučení, které dneska člověk čte snad všude: Jak správně napsat životopis, motivační dopis, jak se připravit na pohovor, co na kterou otázku odpovědět, jak být flexibilní, stále se vzdělávat, nebát se rekvalifikace… Všechna tahle moudra jsou podle mne jen teorie vycucaná z prstu někoho, kdo vůbec nemá páru, jaká je skutečná praxe.
Zajímal by mne názor a zkušenosti ostatních. Také jste byli v situaci, kdy jste dlouhodobě marně sháněli práci? A co vám nakonec pomohlo, abyste ji našli? Vaše zkušenosti, vymakaný životopis a správné odpovědi při pohovoru (pokud vás na něj někdo vůbec pozval)? Nebo nakonec zapracovala náhoda a štěstí či osobní známosti?
Nejhorší na tom je, že ti, kdo práci aktuálně nehledají a nevědí, jak to ve skutečnosti je, žijí v mylném pocitu, že pracovních nabídek je přece všude dost a není tedy možné práci nenajít. I my se s tím ve svém okolí setkáváme. Jsme z toho oba frustrovaní. Práce, kterou momentálně děláme, není finančně ani na život ani na umření, navíc manžel začíná mít problémy se zády a nevím, jak dlouho vydrží jako skladník pracovat. Já v té pokladně poměrně dost trpím, hlavně tím, že nemám možnost dostatečně pít, protože mám omezené možnosti odchodu na toaletu. V důsledku toho mi začaly silně otékat nohy.
Víte, otevřeně přiznám, že jsem se současné doby hodně zklamaná. Nikdy bych nevěřila, že někdy něco takového řeknu. Ale myslím, že zdaleka nejsem jediná, kdo má podobné pocity. Tohle, co je tu dnes, jsme před více než dvaceti lety asi nikdo nechtěl.
Ale to jsem odbočila, vrátím se zpátky k tomu hledání práce. Prosím, napište mi, jaké zkušenosti máte v tomto ohledu vy. Předem děkuji.
9.5.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pomohly vám někomu odborné rady při hledání práce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Chvilku jsem měla dojem, že článek je o mě a mém manželovi Taky jsme dostali padáka současně, a od nového roku jsme volný jako ptáci s ulámanýma a křidélky
. Fabrika, kde jsme oba pracovali víc než 40 let se prostě ZAVŘELA.
Hledání práce ve věku 58 let bude asi stejně nemožné, jako v padesáti čtyřech, tím rozdílem, že my dva již přece jen vidíme to světýlko na konci tunelu v podobě předdůchodu a předčasného důchodu. Petro, bohužel čísílka nad padesát jsou již v dnešní době „kouzelná slůvka“. Pozor na ně. Vyslovíš věk a staneš se neviditelnou a nežádoucí. Většina nás, odkojená komunistickou érou, v tomto věku na podnikání a stěhování se za prací nemá náturu, často ani ty peníze a opět hraje roly ten náš věk.
Moje jediná rada…známé. Hledej přes známé. Jinak je to sázka do loterie. 1: 3 000 000 že vyhovující práci najdete. Hodně štěstí.
Spěchám na pracák…..
Salle - před pětadvaceti lety, samozřejmě, nedobrovolných skladníků, topičů atd, víc nebylo. Já byla jedna z těch, která v tomhle prostředí pracovala a "odložených" tam bylo mizivé procento, většinou to byli lidé, pro které to byla normální práce. Pokud jde o ty děti, ty většinou studovaly, on ten systém byl kupodivu o dost složitější, než jednoduchá hesla, ale to je jiná věc. Krátkodobá brigáda není řešení, ono jich taky moc není a je otázka, kde pisatelka bydlí. Nepochybuji o tom, že známé už zaúkolovala. Máme příliš málo informací. Nevíme, v jakém oboru pracovali - pokud je paní účetní, klidně může mít i vlastní firmu, dobrých účetních je málo - ani odkud jsou. Pokud jsou z místa z vysokou nezaměstnaností, tak jim můžeme radit, jak chceme.
tohle jsem měla na mysli - vím, že pro každého to není, ale co když??
http://jooble.cz/search-pr%C3%A1ce-cz/kw-man%C5%BEelsk%C3%BD-p%C3%A1r
orinka - 9.5.2013 6:36: píše, vzít dopis do obálky a donést osobně.
To je možné u menších firem. Já v současnosti třetím rokem pracuji ve velké firmě (2500 lidí). Když jsem se o práci u současného zaměstnavatele ucházela, ano, opravdu bylo možno osobně donést životopis spolu s motivačním dopisem na osobní, pardon, personální oddělení, či ještě lépe - oddělení řízení lidských zdrojů. Nyní to již nejde. Proč? Bylo vymyšleno samoobslužné elektronické zařízení, kde si uchazeč zadá svá data, sice je možnost vložit papír, ale osobní kontakt se prostě nekoná... 1x denně schránku vybírá dáma z kanceláře. Je tam sice napsáno, že pokud by si člověk s obsluhou nevěděl rady, že má požádat o pomoc v kancelaří personálního odd. Ale pokud se člověk hlásí na leší práci, ne jen na posunování věcí z leva do prava, tak to vypadá hloupě, jít se ptát, co tam naťukat. Takže osobní kontakt je v p****i....
Petra se ptá jestli někdo následoval rady k hledání práce. Já ano, opravdu jsem Po 3 měsících , kdy jsem bylaa na ÚP, přijala místo dělnice u pásu úplně mimo obor. Při pracovních pohovorech jsem měla nacvičenou frázi, "...následovala jsem radu přijmout méně kvalifikovanou práci a mezitím si hledat něco vhodnějšího ." u pohovorů to většinou hodnotili kladně, i když mě nakonec nepřijali. Současný zaměstavatel to také hodnotil kladně. Že to bylo lepší, než kdybych byla doma jent tak. Ono to bylo ale hlavně o penězích, protože by nám nikdo nic nedal a jen z manželova platu bychom těžko vyžili.
v tomto věku je žena v domácnosti zkušená a šikovná. Nehledají někde hospodyni? Pokud by ses na tohle cítila
kamarádka s maturitou a bohatou praxi chodí uklízet do baráků, ale to jí dohodili známí. Vím, že existují agentury, které po prověření pracovníků je pak posílají na různá pracoviště. Heslo z knihy Betty McDonald je "Kdokoliv může dělat cokoliv". Viděla bych i výhodu v tom, že jste manželský pár. Manžel třeba jako údržbář a žena jako hospodyně, administrativní síla v nějakém objektu.....na vašem místě bych rozpoutala inzerátní činnost
a nabízela oba dva. A vypíchnout své dobré předpoklady.
.gif)
orinka: souhlasím , hlavně s osobním pohovorem s osobním setkáním u zaměstnavatele.....
za tohle jsme postávaly na náměstích a zvonily klíčema....byla jsem třikrát na ÚP a nikdy mi ONI práci nenašky, vždycky sama až do té doby kdy jsem se rozhodla pro předčasný důchod....
sallie: takový chudák topič pan Diensbier...a jeho dcera studovala v Rakousku...
Petro , i já byla v té pokladně a otékaly mi nohy, pila jsem a chodila na WC , zkus zajít k lékaři....je pravda že pokladní nedosáhnou zdaleka na průměrný plat a o skladnících ani nemluvím.....což tak zkusit nějakou rekvalifikaci ? Třeba přes ÚP ?
Petro: naprosto chápu jak se cítíš, dokud jsem práci (a to velmi dobrou) měla taky jsem na nepracující koukala všelijak a co "dobrých" rad jsem rozdala. Dnes bych si za to sama nafackovala. Já práci sehnala přes známe (což jsi za dobu co jste nezaměstnaní dávno udělali) a byla to velká náhoda. Co psala sallie asi funguje v Praze, u nás na Moravě nikdo brigádně sekretářku nehledá a i na brigádu na kasu se něco naběháš aby jsi ji dostala, rozhodně to není práce kterou dostaneš automaticky natož na HPP. Nepíšeš jak moc jste vázaní na místo bydliště, kde vůbec je, jestli máte auto a jste ochotní dojíždět.
Přeji hodně štěstí a nevzdávej se, to je jediné co opravdu funguje, zkoušet znovu a znovu. Jen na okraj asi jste to zkoušeli, ale hlaste se na cokoliv co je volné, divila jsem se kolik lidí nakonec sehnalo práci úplně jinou než na jakou měli kvalifikaci. Dnes se lidé hlásí téměř na cokoliv.
p.s. nekoukej do minulosti, stahuje Tě to a zbytečně lidi okolo sebe odrazuješ, kašli na politiku, ta Ti nepomůže a řeči co by kdyby také ne, ženeš lidi okolo sebe do opozice a navíc se prezentuješ jako zapšklá a to nikdo v práci nechce. Zkus myslet pozitivně a dopředu.
souhlasím s tím, že práce - konkrétní a poctivá - se hledá moc těžko. Souhlasím taky s tím, že před sametem se hledala líp, pamatuju, že když jsem po maturitě hledala místo, mohla jsem si vybírat, případně mít práci i s bytem. I bez let kvalifikace, stačilo vzdělání. Takže je rozhodně hůř, když už na to přišla řeč, i po stránce dodržování zákoníku práce. Nelíbí se ti? Za dveřmi čekají desítky uchazečů, kteří nebudou remcat a budou pracovat za jakýchkoliv podmínek. No, a co se týče CV....není nad to vzít ho do obálky a na místo dojít osobně. Pokud má člověk trochu sebevědomí a vypadá solidně, dokáže se vyjadřovat, hned má náskok před těmi, co jen píšou. A zapojit známé, dát sám inzerát...
hmm... mě přijde, že před pětadvaceti lety bylo těch nedobrovolných skladníků a topičů mnohem více. S tím, že narozdíl od tebe, neměli žádnou perspektivu "změny zaměstnání" a ještě navíc řešili to, že jejich dětem, které se nedostanou ani na pitomou střední školu, hrozí to skladničení taky.
Ale k problému... máte vymakané motivační dopisy? Ehm... možná by to chtělo trošku polevit... děsně precizně vypracované materiály můžou působit nedůvěryhodně, myslím si, že určitá dávka jednoduchosti a upřímnosti je lepší než vybroušená nic neříkající souvětí hemžící se "moderními" slovními obraty.
Dále - nepíšeš v jaké oboru jste pracovali, nebo chcete pracovat, ale možná bych se poohlídla, jestli příslušná firma třeba nenabízí krátkodobou brigádu, nebo nějaké místo na "pozici skladníka" - ale v oboru. PRostě si myslím, že pokud účetní půjde na brigádu do účetnické firmy na pozici třeba sekretářky, tak už je jednou nohou ve dveřích - a pokud se ve firmě pak objeví místo účetní, tak ona o tom bude vědět jako jedna z prvních - a je dost pravděpodobné, že ve firmě raději přijmou někoho, koho znají a s kým už udělali zkušenost, než aby dávali inzeráty nebo platili agenturu a trávili čas zkoumáním "cizích" lidí. A pokud se v té firmě nic nevyskytne, tak můžeš hledat pořád dál - a pořád ještě vypadá na CV líp práce v oboru (byť třeba méně kvalifikovaná), než pokladní v supermarketu.
No a určitě bych rozhodila sítě po známých - ne, aby sehnali práci, to může málokdo zajistit, ale spíš aby dali vědět, kdyby narazili na něco vhodného pro vás - to, že budete o nabídce vědět dřív, než vyjde v inzerátu, může hrát velkou roli. A můžete se takhle dozvědět i o pozicích, které se do inzerátů vůbec nedostanou (viz. vnitropodnikové povyšování a přesouvání).
