A koukej si vzít košilku!
.jpg)
„Máš košilku? Jak to, že ne? Koukej si ji vzít, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“ Tuto neocenitelnou radu mám neodmyslitelně spojenou se svým dětstvím a dospíváním. Provázela mě téměř den co den vždy od října do dubna. Obzvlášť babička byla velice vytrvalá a otázku na košilku mi byla schopná položit i v době, kdy už jsem byla dávno dospělá.
Jako dítě jsem většinou rezignovala, a abych měla klid, do nějaké ohavně růžové nebo žluté bavlněné košilky jsem se navlékla. V okamžiku, kdy jsem na sobě začala pozorovat první známky dospívání a zájmu o opačné pohlaví, však nebylo moci, která by mě donutila si ten příšerný kousek prádla obléct.
Přesto mě maminka a babička neustále zásobovaly a poctivě dokupovaly zaručeně teplé a hlavně dostatečné dlouhé („hlavně aby ti netáhlo na záda, kvůli ledvinám“) spodní košilky. O tom, že to v sedmdesátých letech rozhodně nebyly kdovíjak oslňující kousky, nemusím nikomu, kdo tu dobu zažil, vyprávět.
Nebyla jsem jediná, kdo byl vystaven košilkovému teroru. Vzpomínám si, jak jsme v zimě vybalovaly na internátě kufry. Každá druhá jsme v něm měly košilky podstrčené starostlivými maminkami a většina z nás těsně před odjezdem vyslechla několikrát zdůrazněnou větu: „A koukej nosit košilku!“
Samozřejmě že jsme je nenosily. Ani když teplota klesla pod minus dvacet a byly vyhlášené uhelné prázdniny. Ten potupný kousek prádla bychom na sebe dobrovolně nenavlékly ani za nic.
S postupujícím věkem se přístup některých z nás ke košilkám změnil a mnoho mých bývalých spolužaček je vzalo na milost.
Já zatím ne. Mé mamince a babičce se patrně podařilo vypěstovat ve mně něco jako nepřekonatelný odpor k této součásti oblečení, protože nevlastním ani jeden jediný košilkový kousek. Dokonce ani svým dcerám jsem je nikdy nenutila, s výjimkou doby, kdy byly hodně malé.
Přesto jsem se před nedávnem přistihla, když jsem se v předsíni loučila s odcházející dcerou a všimla si, že jí zpod krátkého svetru vykukuje kus zad, že se mi nekontrolovatelně dere do úst obligátní věta: „Proč si, prosím tě, nevezmeš, košilku? Vždyť máš úplně holá záda, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“
Ke cti mi budiž přičteno, že jsem to nevyslovila nahlas. Hned poté, co mne to napadlo, mi totiž došlo, že by to byla z mé strany marná snaha.
Co vy a košilky? Nosily jste je vždycky, nebo jste k nim chovaly podobnou nenávist jako já? A jak jste na tom teď? Došlo na slova vašich babiček a maminek a po košilce rády sáhnete, nebo statečně odoláváte?
16.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A koukej si vzít košilku!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
trochu jsem se zamyslel a vzpomínám si i na další skvělý vynález té doby pánské punčocháče , byly takové světle hnědé ( okrové) bavlněné nebo modré myslím že se tomu říkal krepsilon?
Ty mě matka nutila i na první lyžařský výcvik já chtěl "jen ty dospělácké jégrovky" 
meryl, diky za clanek...taky jsem obeti kosilkoveho teroru a proto me velmi udivilo, kdyz se tuhle baby bavily, ze jejich deti kosilky nosi...me dve dcery je rozhodne nenosi a ani me nenapadne jim je nekdy davat 
.jpg)
Ota: bude mít revma 
nechtěla bych mít na stáro jeho kolena - 
vlastně ani na mládo 
blázni jsou i mezi nama .
Herec Pavel Nový, toho jsme potkával v kraťasech a džísce i v lednu, za 20 stupnového mrazu .....
Šťastná Baronka: Křeček: jo pletený kalhoty do zvonu - po straně s copánem 
děs běs
Křeček: to mi povídej, na mě jednou navlíkly mami s babi doma pletené kamaše (cca 10 let) a mám trauma dodnes...byla jsem hubená, ale v tomhle modelu... fuj.. dodnes nenosím věci co mi obepnou kolena....brrrrrr
Křeček: a říkala nám, že v tom vypadáme, jak CHUPENEJ MAKOR No ale na ledviny nám netáhlo
Křeček: jojo chemloňák, já měla takovej zrzavej na zapínání a s páskem, pravým chemlonovým páskem))))a co pletený kalhoty do zvonu, měla jsi, měla?
Na druhou stranu, šílela jsem, ale až časem jsem pochopila...babička moje zlatá vyrostla opravdu ve velmi chudých poměrech a i když na oblečení peníze byly, babička si celý život veškeré oblečení šila, pletla, háčkovala sama. Koupený snad měla leda kabát, ale opravdu všechno si šila
Dost chudák hubovala, když jsme po ní v 80tých letech pořád chtěli "zúžovat jeansy na trubky" skoro jsme to nemohli natáhnout) ale babi měla super šicí stroj i na džíny, nelámal jehly Neříkala džíny ale doslova JEÁNSY
.JPG)
Šťastná Baronka: no to víš, fialovej s pozlacenýma knoflíkama
Moje máma má docela dobrej vkus, ale co dokázala narvat na mě, to dodnes nepochopím - ona nějak měla pocit, že dětem je škoda kupovat něco hezkýho, když z toho vyrostou, tak vždycky dotáhla hadry po někom, že mi to nesedělo, to bylo fuk..... 
Křeček: mělas taky pravej chemlonovej svetr? Já jo
orinka: no jo statečné, ale když vidim ty holčiny 13-15...megamaxiprdele- tanga s lístkem zařízlý v sádýlku, špeky ven z bokovek....bachor holej z pod svetříčíku, na tom bílá vestička s kožešinkou a zvony gatě uprasený z ulice taková holka, kdyby mi vešla do ordinace a stěžovala si, že jí bolí buchta, tak jí dám na recept zrovna tu košilku
Šťastná Baronka: ona jim zima je, ale jsou statečné
monja:
dadka: ¨
orinka: no asi to, že za totáče to fakt byly nevzhledné kousky oděvu
a pod přiléhavějším tričkem se ošklivě rýsovaly ty tlusté lemy na tom
stejný odpor mám k tesilkám
manža včera brblal cosi o tom, jak komunistické výrobky hodně vydrržely, tak jsem si vzpomněla zrovna na oblečení - nevzhledné, nepříjemné na omak - ale vydrželo všechno (bohužel)
Dodneška nepochopím, co je na tom kousku prádla tolik strašného, že vzbuzuje odpor ho nosit
Neumím si představit, že bych si měla na holé tělo obléct třeba svetr.
Ota: 9:59
Košilku jsem taky slyšela od babičky hlavně) ale i nosila bruslila jsem na zimáku každý den skoro celý školní rok, tak košilka musela být
na závody pak jen silonky a kostým, brrrrrrr))) Mám dodnes po babičce košilky dvě žlutou a růžovou a k nim i nohavičkové kalhotky-skorem ke kolenům a jsou docela velké, užila jsem je v těhotenství) babička, když je vyprané věšela na šňůry, stačily dvoje troje a šňůra byla plná říkala těm bombarďákům "moje motýlky"
Nedovedu moc vstřebat dnešní módu holých břich a zad To neni možný, aby těm kočkám mladým nebyla zima
