A koukej si vzít košilku!
.jpg)
„Máš košilku? Jak to, že ne? Koukej si ji vzít, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“ Tuto neocenitelnou radu mám neodmyslitelně spojenou se svým dětstvím a dospíváním. Provázela mě téměř den co den vždy od října do dubna. Obzvlášť babička byla velice vytrvalá a otázku na košilku mi byla schopná položit i v době, kdy už jsem byla dávno dospělá.
Jako dítě jsem většinou rezignovala, a abych měla klid, do nějaké ohavně růžové nebo žluté bavlněné košilky jsem se navlékla. V okamžiku, kdy jsem na sobě začala pozorovat první známky dospívání a zájmu o opačné pohlaví, však nebylo moci, která by mě donutila si ten příšerný kousek prádla obléct.
Přesto mě maminka a babička neustále zásobovaly a poctivě dokupovaly zaručeně teplé a hlavně dostatečné dlouhé („hlavně aby ti netáhlo na záda, kvůli ledvinám“) spodní košilky. O tom, že to v sedmdesátých letech rozhodně nebyly kdovíjak oslňující kousky, nemusím nikomu, kdo tu dobu zažil, vyprávět.
Nebyla jsem jediná, kdo byl vystaven košilkovému teroru. Vzpomínám si, jak jsme v zimě vybalovaly na internátě kufry. Každá druhá jsme v něm měly košilky podstrčené starostlivými maminkami a většina z nás těsně před odjezdem vyslechla několikrát zdůrazněnou větu: „A koukej nosit košilku!“
Samozřejmě že jsme je nenosily. Ani když teplota klesla pod minus dvacet a byly vyhlášené uhelné prázdniny. Ten potupný kousek prádla bychom na sebe dobrovolně nenavlékly ani za nic.
S postupujícím věkem se přístup některých z nás ke košilkám změnil a mnoho mých bývalých spolužaček je vzalo na milost.
Já zatím ne. Mé mamince a babičce se patrně podařilo vypěstovat ve mně něco jako nepřekonatelný odpor k této součásti oblečení, protože nevlastním ani jeden jediný košilkový kousek. Dokonce ani svým dcerám jsem je nikdy nenutila, s výjimkou doby, kdy byly hodně malé.
Přesto jsem se před nedávnem přistihla, když jsem se v předsíni loučila s odcházející dcerou a všimla si, že jí zpod krátkého svetru vykukuje kus zad, že se mi nekontrolovatelně dere do úst obligátní věta: „Proč si, prosím tě, nevezmeš, košilku? Vždyť máš úplně holá záda, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“
Ke cti mi budiž přičteno, že jsem to nevyslovila nahlas. Hned poté, co mne to napadlo, mi totiž došlo, že by to byla z mé strany marná snaha.
Co vy a košilky? Nosily jste je vždycky, nebo jste k nim chovaly podobnou nenávist jako já? A jak jste na tom teď? Došlo na slova vašich babiček a maminek a po košilce rády sáhnete, nebo statečně odoláváte?
16.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A koukej si vzít košilku!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
matysek: já pod bundu nacpu do klahot třeba i svetr nebo mikinu a když se někde svlíkám, tak to honem vytáhnu 
beruuuunka: tak nějaké pěkné body
já jsem si jako těhotná říkala, že si po porodu koupím a nějak jsem se k tomu ještě nedopracovala
ale na zimu by se docela hodilo 
to já košilku ano a taky nějaké štramplíky pod kalhotyněkdy si říkám že kdybych se nedej bože na ulici vyvrátila ,no ti by se zapotili než by se prodrali přes ty vrstvy oblečení
.gif)
talenka, Meryl: 
košilky nosím, protože nesnáším trička do kalhot, no a taky nesnáším, když mi fouká na záda. V pubertě jsem si užila zánět močáku, takže jak teplota klesne pod 10, vytahuju košilky. Mám jich asi tucet, ale mám pocit, že je poslední dobou dělají nějak moc krátké, musím hodně shánět, aby to bylo OK
.jpg)
z vlaku S1
situace : sychravé podzimní ráno, odhadem +2+3 stupně celsia
osoby a obsazení : dívka pravděpodobně středoškolačka a její kamarádky
kostým : podivné kalhoty bez pasu a krátké tričko, pupík a záda úplně holé k tomu rozepnutý kabát.
1. jednání : kamarádka kde jsi byláá ?
dívka s holým tělem " já už zasééé braláá antibiotikáá ...
2. jednání kamarádka " a co ti býlóó?
dívka s holým tělem " zase močáák"
3. jednaní kamarádka už zaséé?
dívka s hol.t "jó letos už potřetííí sem s tíím byla domáá., vůbec nechápů próóč jáá máám takovou smůlůůů"
konečná stanice
Já jsem je vždycky nosila pocitivě. Ale dneska ve svých 24 letech je moc nenosím i když bych chtěla, protože ani nemůžu sehnat nějakou pěknou a zároveň dostatečně dlouhou, aby mi na ty záda netáhlo. Řeším to zakasaným tričkem nebo delším topem a přesto svetřík. Dneska se sice dělají košilky krásné a sexy, ale kraťučké do pasu... takže k ničemu.
Košilky ne.. já dneska radši svetr navíc
Meryl: no jo no, já jsem taková slepičí prdelka 
.gif)
talenka: tak já se snažím, abych nebyla v článku indiskrétní a ty to na sebe vykecáš v diskusi
Markýza:
Pravda je, že dnes se košilky dělají hezké, ale to, co bylo za totáče 
Když jsem byla asi v 7 třídě, poprvé jsem si vydržkovala košilku s tenkými ramínky
Ach Meryl, ty potvůrko, příště ti zase něco prozradím
Košilku jsem měla minulý měsíc poprve po asi 20 letech právě při návštěvě Prahy - couraly jsme s Meryl starým městem v podstatě celý den, a protože jsem den předtím u nás doma na rozsvěcení stromku pořádně promrzla, půjčila jsem si pro sichr košilku od maminky, bo tenhle kus oděvu nevlastním. Bylo to strašný 
tedy ta košilka, ne ta návštěva 
jak na to nejsem zvyklá, pořád jsem o ní věděla, když jsme šly Nerudovkou nahoru, zpoceně se mi lepila na záda, pořád mi lezlo ramínko do výstřihu, no prostě košilka zase minimálně 20 let NE! 
To já nosím košilky pořád i na spaní pod pyžamo. Nesnáším holá záda. Teď jsou košilky pěkný, žádný bavlněný nátělníky. Akorát v létě pod letní šaty je vynechávám .
Bridgetj: no přesně, z toho je mi vždy špatně. Jen při pohledu na takový je mi zima. Teda já taky byla v pubertě, ale zas tak blbá jsem nebyla 
Radši v teple, než cokoliv jinýho
Zaffira: Není nic lepšího, než vidět holku v zimě, které se klepe zimou, šálu omotanou kolem hlavy, ale hlavně že má kus břicha a zad venku. Nevím co je na tom erotického a přitažlivého.
Tedy Merylko, já se musím přihlásit mezi horlivé zastánce košilek 
Byla jsem tak vychována, takže kdybych jí neměla, připadala bych si, jako že mi něco chybí. Odkládám jí, když je tak od 20 stupňů výš. Starší dcera (21) jí samozřejmě odmítá, ale protože se má ráda, v mrazu si jí taky vezme. Mladší (9) jí zatím nosí bez řečí . Nechápu manželovu dceru, která chodí i v zimě s nahými zády, už dvakrát byla v nemocnici s ledvinami a nepoučí se 
.
