Pomohly vám někomu odborné rady při hledání práce?
.jpg)
Připadá mi, že je svět nějak vzhůru nohama. Asi jsem se za posledních několik let dopracovala k pořádnému pesimismu, ale nemůžu si pomoct. Teď mám konkrétně na mysli situaci na trhu práce. Je známo, že je u nás v současné době asi 600 000 nezaměstnaných a práce pro ně prakticky není.
Rozhodla jsem se podělit se s vámi o své osobní zkušenosti v tomto ohledu. I já a můj manžel jsme totiž řady nezaměstnaných rozšířili. Ne vlastní vinou jsme oba téměř současně přišli o práci z důvodu snižování stavů u mě a krachu firmy u manžela. Je to už několik měsíců a ačkoli se oba intenzivně snažíme, práci sehnat nemůžeme. Přivyděláváme si tedy zatím brigádně, já v pokladně jednoho supermarketu, manžel tamtéž jako skladník.
A souběžně s tím intenzivně hledáme nějakou jinou, lépe placenou práci, která bude odpovídat naší kvalifikaci a především zkušenostem. Marně. Otevřeně přiznávám, že už pomalu ale jistě propadáme zoufalství a beznaději. Manželovi je čtyřiapadesát, mně o tři roky méně. Životopisy a motivační dopisy máme vymakané, sledujeme pracovní portály, píšeme i do jednotlivých firem a společností, hledáme, kde se dá. Většinou to však dopadá tak, že buď nikdo ani neodpoví, nebo přijde dopis s obligátním: Děkujeme za váš zájem, ale dali jsme přednost jinému uchazeči.
Kdo něčím takovým prošel, ví, jak je to deprimující. Začínám být dokonce alergická na všechna ta rádoby odborná doporučení, které dneska člověk čte snad všude: Jak správně napsat životopis, motivační dopis, jak se připravit na pohovor, co na kterou otázku odpovědět, jak být flexibilní, stále se vzdělávat, nebát se rekvalifikace… Všechna tahle moudra jsou podle mne jen teorie vycucaná z prstu někoho, kdo vůbec nemá páru, jaká je skutečná praxe.
Zajímal by mne názor a zkušenosti ostatních. Také jste byli v situaci, kdy jste dlouhodobě marně sháněli práci? A co vám nakonec pomohlo, abyste ji našli? Vaše zkušenosti, vymakaný životopis a správné odpovědi při pohovoru (pokud vás na něj někdo vůbec pozval)? Nebo nakonec zapracovala náhoda a štěstí či osobní známosti?
Nejhorší na tom je, že ti, kdo práci aktuálně nehledají a nevědí, jak to ve skutečnosti je, žijí v mylném pocitu, že pracovních nabídek je přece všude dost a není tedy možné práci nenajít. I my se s tím ve svém okolí setkáváme. Jsme z toho oba frustrovaní. Práce, kterou momentálně děláme, není finančně ani na život ani na umření, navíc manžel začíná mít problémy se zády a nevím, jak dlouho vydrží jako skladník pracovat. Já v té pokladně poměrně dost trpím, hlavně tím, že nemám možnost dostatečně pít, protože mám omezené možnosti odchodu na toaletu. V důsledku toho mi začaly silně otékat nohy.
Víte, otevřeně přiznám, že jsem se současné doby hodně zklamaná. Nikdy bych nevěřila, že někdy něco takového řeknu. Ale myslím, že zdaleka nejsem jediná, kdo má podobné pocity. Tohle, co je tu dnes, jsme před více než dvaceti lety asi nikdo nechtěl.
Ale to jsem odbočila, vrátím se zpátky k tomu hledání práce. Prosím, napište mi, jaké zkušenosti máte v tomto ohledu vy. Předem děkuji.
9.5.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pomohly vám někomu odborné rady při hledání práce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega - tebe bych potřebovala
Linda - 9.5.2013 9:47
tak to já jsem dostala na ˇUP nabídku na uklizečku, cikánka předemnou vyšla s úsměvem, že jde zase až za měsíc. Já jsem se zmínila a to by pro mne nebylo něco niného, a co by jste chtěla- s úšklebkem.
Já jsem vyučená, maturitu + ped. minimum.
Utěšovala jsem se tím, že v cikánce neměla tu důvěru, že by asi nekradla.
.jpg)
u nás ve firmě objevili ameriku...když zjistili že fakturantky je lepší brát po 40 ,jinak jim "všechny mladé" utečou cca do 5 let
jinak praci, kde jsem ted, jsem nasla na zaklade nahody, CV a pohovoru. Ale to bylo v roce 2008, nez zacala krize. Dneska by to myslim, takhle nedopadlo.
PEGG: No nahraditelný - jen někde...My si každý dělal svoje,byly třeba 3-4 party a každý měl své měření...Ovšem byli jsme všestranní,až na vyjímky,málokdo uměl z chlapů slušně kreslit mapy,když nebyly počítače...Nyní jsem už přes 20 let OSVČ,co si nemocenskou neplatí,tak ani nemůžu být nemocná....Když je mi hodně zle,tak jsem 2 dny doma a pak zase do práce...I proto už jsem opravdu unavená,sčítá se vše:hledání práce,přecházené nemoci,stres,že je na mně úplně všechno...Každý den se člověk musí vnitřně nutit do práce,musí se prostě...jinak by nebyly peníze...
vsechny odoborne rady jsou kravina. Dnes je to bohuzel tak, ze kde nemas zname , ci kamarady... nedostanes, at jsi , jak chces dobra.
Pentlička: Jak jsem psala níže,myslím si,že psát někam a těšit se,že výběrové řízení je spravedlivé a vybere toho nejlepšího je zbytečné...Opravdu hraje roli jen to,jestli je to doporučená známá dobré známé,pak nehraje ani vzdělání zas až takovou roli a všechny ty vyplňování testů a důležité otázky jsou k smíchu,komise ví,že se vezme paní Nováková a basta!! protože to řekl nevyšší šéf !! Pak se stává,že dotyčný nový zaměstnanec je neschopný,neoblíbený a tak,ale nikdo si nechce znepřátelit šéfa,tak se dělá,jako že je vše o.k. a dělají práci i za něj....jen aby oni náhodou nebyli mezi těmi,co chtějí v dalším roce vyrazit! A tak se nehorázně intrikuje,donáší a řediteli se leze příšerně v pr*del,jen aby to bylo "nahoře" dobrý....Fuj,jak tohle slýchám,tak jsem ráda,že jsem svou paní,i když za čím dál menší peníz,ale nemusím se nikomu cpát do zadku !!!
.JPG){kind=avatar}
Pentlička: Na dávky v hmotné nouzi není nárok, ale vlastnictví bytu není překážkou. Někde člověk bydlet musí. Pokud by šel do nájmu, pak by mohl žádat o příspěvek na bydlení ,takže je to z hlediska úřadu vylej nalej. Hrozí jiné nebezpečí (tedy v případě,že práci nenajdeš ani za ten rok) - že tě budou nutit podat žalobu na děti o výživné. Vyživovací povinnost je obousměrná.
.jpg)
A tak jsem měla tu čest, být zaměstnancem pracovní agentury. Důrazně před tím varuju. Kdo si cení valstního zdraví jak fyzického tak duševního, nechoďte k nim.
.jpeg)
Almega - 9.5.2013 9:44 
nedokážu posoudit, jestli byla umělá zaměstnanost, ale jedno vím jistě, každý byl zastupitelný. Dneska nemohu zůstat doma, protože jsem tady jediná. Chřipku přecházím nebo si beru dovolenou a snažím se to vyležet přes víkend, ale tak to dělají všichni a to není dobře. Jenže nahoře se jim to hodí, důchodu se nedožijeme a oni ušetří
Linda: koukám že že je to všude stejné bez ohledu na stát. Takovou mám taky zkušenost, jak ji popisuješ.
Tak v téhle situaci jsem taky. O práci jsem přišla koncem ledna, zatím jsem na nemocenské, ale od června budu na ÚP. Je mi 54 a mám VŠ. Brigádu v kase zatím nesháním, ale kdoví, možná i na to dojde 
Byla jsem už na 9 výběrových řízeních, vždycky se učím jako idiot, napíšu test, odbudu si osobní přezkoušení, snažím se tvářit příjemně a kompetentně a pak mi stejně odpovědí (pokud vůbec), že vybrali jiného uchazeče. Bodejť by ne, když se nás na jedno místo hlásí cca 20 a většina jsou mladí lidé kolem třicítky. Vím, že je to ještě relativně krátká doba, ale už jsem ztratila naději, že něco najdu. Samozřejmě, že jsem si nastudovala, jak má vypadat CV a motivační dopis, jak se mám obléknout a nalíčit na pohovor apod. Ale můj názor je ten, že práci v mém věku bych mohla sehnat jedině přes známé, kteří by mě doporučili výběrové komisi. Jenže já ty známé prostě nemám.
A nosit životopisy osobně na personální oddělení je taky nanic, protože o přijetí nerozhoduje paní na personálním, ale výběrová komise, kde je paní personalistka jen jednou členkou. Pochybuju, že bych si ji získala natolik, aby přesvědčila x dalších členů, popř. ředitele příslušné instituce, aby vybrali ausgerechnet mě.
Sice nepolevuju v rozesílání životopisů a přihlášek do výběrových řízení, ale už nevěřím tomu, že něco seženu. Bohužel důchod za 8 let, takže v nedohlednu. Asi budu žít z dávek v hmotné nouzi, jestli mi je vůbec dají, když vlastním byt. Jinak nevím, co budu dělat, manžela nemaje.
Linda: jo je přesně tak to je jak píšeš. je to úplně postavené na hlavu.
.jpg)
Anahir: zrovna pred velikonocema jsem se rozcilila u nas v obchodaku...ptala jsem se jestli by me nevzali jako vypomoc na nejakych 10-15 h tydne, je mi sumak do kasy, do skladu, doplnovat zbozi, proste cokoliv. Ne, jsem prekvalifikovana (maturita) a mam praci (castecny uvazek) a stejne bych jim brzo zdrhla. A pritom maji v kase studaky z gymplu, co to delaji o vikendech a po mature (coz je za mesic a pul) mizi a obchodak bude hledat nove studaky a zapracovavat. A klidne bych i brala jejich plat, vim kolik maji, jsou to dceriny spoluzaci, ale nejsem perspektivni pracovnik ktezto studujici perspektivitou primo oplyva!!!! A pritom to vidim doma na dcerach a jejich spoluzacich - ty meni brigady snad casteji nez spodni pradlo, podle toho kde jim nabinou vic za min casu
Já už ty dva roky do důchodu jako OSVČ snad doklepu...jestli budu mít nějakou práci...Manžel snad taky vydrží u své práce ve státním...Nemám žádné zkušenosti s hledáním práce,v podstatě jsem kdysi nastoupila u podniku a u té práce jsem doteď.Bohužel vím dosti přesně,jak to chodí u mnoha úřadů: sice napíšou inzerát,že někoho hledají,ale všichni v tom odboru už ví předem!! kdo tam přijde-samozřejmě známý někoho z toho úřadu! Výběrové řízení je pro smích králíkům,i kdyby si neznámý zájemce přinesl ty nejlepší reference,byl prvotřídní v oboru a pod.,tak nemá šanci...Já osobně bych zřejmě nejdříve obešla všechny známé a známé známých,jestli by o něčem nevěděli...Přes inzeráty vezmou snad jen velice nedostatkové obory nebo naopak,kam nikoho nemohou pro malý plat dostat.Škoda,že pracovní úřady jsou dnes jen evidence nezaměstnaných a někdy ani to ne,kdo odmítl jejich nějakou praktiku,tak ho vyškrtnou a takový není ani v evidenci,čili podle mne je nezaměstnaných ve skutečnosti daleko víc než "jen" 600 tisíc...Myslím,že jsem se už přiblížili stavu v letech 1929 - 1933....Ano,takto si to nikdo nepředstavil ani v nejhorším snu...A domněnky,že za komunistů byla místa uměle vytvořena: možná někde,ale u nás,co jsem byla kdy u podniku,nás bylo dost málo a měli jsme práce až nad hlavu,ve stavebnictví to bylo to samé a skoro jsme neslyšela,že by tam byl někdo z donucení,kromě několika učitelů,které vyrazili po r. 1970 z politických důvodů a vzali je jen na stavbách (jako mistry a stavbyvedoucí),nakonec měli mnohem větší platy,než by měli v té škole...
