A koukej si vzít košilku!
.jpg)
„Máš košilku? Jak to, že ne? Koukej si ji vzít, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“ Tuto neocenitelnou radu mám neodmyslitelně spojenou se svým dětstvím a dospíváním. Provázela mě téměř den co den vždy od října do dubna. Obzvlášť babička byla velice vytrvalá a otázku na košilku mi byla schopná položit i v době, kdy už jsem byla dávno dospělá.
Jako dítě jsem většinou rezignovala, a abych měla klid, do nějaké ohavně růžové nebo žluté bavlněné košilky jsem se navlékla. V okamžiku, kdy jsem na sobě začala pozorovat první známky dospívání a zájmu o opačné pohlaví, však nebylo moci, která by mě donutila si ten příšerný kousek prádla obléct.
Přesto mě maminka a babička neustále zásobovaly a poctivě dokupovaly zaručeně teplé a hlavně dostatečné dlouhé („hlavně aby ti netáhlo na záda, kvůli ledvinám“) spodní košilky. O tom, že to v sedmdesátých letech rozhodně nebyly kdovíjak oslňující kousky, nemusím nikomu, kdo tu dobu zažil, vyprávět.
Nebyla jsem jediná, kdo byl vystaven košilkovému teroru. Vzpomínám si, jak jsme v zimě vybalovaly na internátě kufry. Každá druhá jsme v něm měly košilky podstrčené starostlivými maminkami a většina z nás těsně před odjezdem vyslechla několikrát zdůrazněnou větu: „A koukej nosit košilku!“
Samozřejmě že jsme je nenosily. Ani když teplota klesla pod minus dvacet a byly vyhlášené uhelné prázdniny. Ten potupný kousek prádla bychom na sebe dobrovolně nenavlékly ani za nic.
S postupujícím věkem se přístup některých z nás ke košilkám změnil a mnoho mých bývalých spolužaček je vzalo na milost.
Já zatím ne. Mé mamince a babičce se patrně podařilo vypěstovat ve mně něco jako nepřekonatelný odpor k této součásti oblečení, protože nevlastním ani jeden jediný košilkový kousek. Dokonce ani svým dcerám jsem je nikdy nenutila, s výjimkou doby, kdy byly hodně malé.
Přesto jsem se před nedávnem přistihla, když jsem se v předsíni loučila s odcházející dcerou a všimla si, že jí zpod krátkého svetru vykukuje kus zad, že se mi nekontrolovatelně dere do úst obligátní věta: „Proč si, prosím tě, nevezmeš, košilku? Vždyť máš úplně holá záda, nastydnou ti ledviny, vaječníky, budeš nemocná...“
Ke cti mi budiž přičteno, že jsem to nevyslovila nahlas. Hned poté, co mne to napadlo, mi totiž došlo, že by to byla z mé strany marná snaha.
Co vy a košilky? Nosily jste je vždycky, nebo jste k nim chovaly podobnou nenávist jako já? A jak jste na tom teď? Došlo na slova vašich babiček a maminek a po košilce rády sáhnete, nebo statečně odoláváte?
16.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A koukej si vzít košilku!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jako malá jsem nosila, pak chvíli ne, teď, jo, pokud teploty nějak moc klesnou. Už nejsem puboška, abych si ničila ledviny jen kvůli nějakýmu (blbýmu) pocitu, že je něco nemoderní či co 
A taky nosím čepici - ty který nenosí by měly zkusit, jak takovej nepatrnej kousek oděvu zahřeje a je hned podstatně tepleji
.jpg)
Křeček: na podlahu byl taky dobrý, občas si říkám, že kdybych věděla, co se budou prodávat za šmejdy, udělám si zásobu
.JPG)
Markýza: náhodou jako prachovka to mohl být dobrý materiál
jako mala jsem kosilky samozrejmne nenavidela. ted je sice nenosim casto, ale sem tam jo. v zime, z funkcnich materialu, fantasticka vec.
no a pak mam samozrejmne par kousku, ktere sice nehreji, ale slusi 
Bridgetj: 
Copak košilku, já dostala k PATNÁCTÝM narozeninám od babičky apartní soupravu z růžové česané bavlny - košilku a kalhotky s nohavičkama (tzv. bombarďáky). Abych byla v teple a nenachladila si nějaký důležitý orgán
. Vycvičená mamkou jsem to nekometovala, košilku si vzala mamka a z kalhotek udělala hadr na podlahu
Nenosím košilky, když je moc zima, řeším to trikem bez rukávů.
Speedy: Jo jo, taky maskuju a zpevňuju špeky. I když, ještě by to chtělo víc zpevnit. Asi si pořídím neopren
Trpím na močák, takže od podzimu do jara košilku pod volnější svetřky, pod které může fouknout, nosím. Dají se koupit i pěkné kousky a než brečet bolestí pokaždé, když močím, tak to bych radši nosila i ten vytahaný bavlněný nátělník, co nosil můj děda
Joo košilka, tu jsem musela nosit. A jak jsem ji nenáviděla 
Co nejsem u mamky, tak už skoro neremcá, jen občas zaslechnu: "až nastydneš, ráda si tu košilku vezmeš"
Košilka mi byla vnucována tak nějak decentně. Docela brzo jsem je přestala nosit, teď nevlastním ani jeden kousek. Nějak se nemůžu srovnat s tím, že bych měla mít podprsenku a ještě košilku. Myslím, že stejnou službu udělá nějaké tenčí tričko, které se ale v případě potřeby na rozdíl od košilky dá odhalit 
.gif)
P.S. Nosim elasticke, stahovaci, ty jeste navrch udelaji sluzbu a zpevni spekouny
Ano, byla mi vnucována košilka 
Přestala jsem je nosit, když jsem začala nosit podprsenku 
A tento kus prádla jsem natolik vytěsnila, že mě nějak ani nenapadlo kupovat něco takového dcerám.
Když Zuzka přišla, že má mít nátěllník, když jede na plavání, trošku jsem se zděsila - ale pak jsme si vysvětlily, že má na mysli sprchový gel na tělo
.JPG)
Speedy: 
dřív jsem nenosila, dnes už nosím
Bez kosilky v zime ani ranu, dokonce, kdyz ji na jare odlozim, si pripadam divne hola. Tento obrat ovsem nastal az na velice zrala kolena, zamlada to byla potupa.
