Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Anahir: rekvalifikace fakt nechapu - me treba nabizeli na pomocnou zdravotnickou silu a pritom bylo v te dobe jenom v nasem okrese asi 15 tisic nezamestnanych zdravotnich sester - no nerikej te mi ze nemocnice radsi neprijme sestru, ktare vi co dela nez me po 14 dennim kurzu. A naopak ktera sestra radsi nejde s platem dolu delat do nemocnice nez byt doma . A nebo zrovna minuly tyden povidal znamy, dela brigadne postaka a UP mu nabidl rekvalifikaci na delnika v tovarne ,ze s tim by sehnal pevnou praci ... a pritom fabrika u nas na vesnici zavira pristi mesic a betonarka zavrela s novym rokem, takze netusim v ktere fabrice mel UP na mysli sehnat tu praci

A jak píše Linda o té překvalifikovanosti.
to má pravdu. Mě nevzali kvůli tomu na 4 místa. Prý bych jim utekla, se svým vzděláním......
A na dotaz tak máte přece technologii, oddělení Lean (pro které mám skutečnou praxi a vzdělání) - tak to jsem zase moc málo vzdělaná

Mám šťestí, že práci mám slušnou, sice průměrný plat nemám ani náhodou, ale zato mám hodného a uznalého šéfa a bezva kolektiv. Ale kdyby se náhodou stalo a já zůstala bez práce, zkusila bych sehnat místo hospodyně a chůvy u nějaké rodiny. Někteří mladí vydělávají dost peněz, ale na úkor času a uvítají někoho, kdo se jim postará o děti a o domácnost. U nás to hodně funguje u Vietnamců, chtějí české chůvy, aby se děti naučily dobře česky, sice neplatí závratné sumy, ale zas není člověk celý den uvázaný v nějaké továrně, kde na něho řve nějaký usmrkanec.

A jen tak pro srandu i když to moc legrační není. Před 2 lety mi na pohovoru bylo řečeno že jsem ve svých 34 letech do jejich kolektivu stará.

Jo chápu vás. A odborné rady kterých se mi dostávalo mají akorát hodnotu použitého toaletního papíru. A takové rady a mínění těch co práci nehledají a nebo ji dostali přes známého je pro mne jen šumění trávy, protože oni si tu problematiku neodžili a kolikrát kecají takové blbosti, že snad ani nemají soudnost.
A rekvalifikace? Pracáky vám nabídnou akorát rekvalifikaci na dělnické místo, protože jsou zaměřeni jen na lidi se základním vzděláním. A pokud jdete na rekvalifikaci např. jako webdesigner tak skutečně pochybuju, že najdete práci v IT po cca 120 hodinách kurzu.
Mě to přijde jako záplatování díry děravou látkou.

ale co bych vám mohla doporučit (sama jsem si tím prošla a měla štěstí, před 4mi roky mi práci našli do 14ti dnů) podívejte se po nějakých projektech zaměřených na zaměstnanost. Ten, kam jsem se tenkrát přihlásila se jmenoval Restart a skutečně mi pomohli. Věnovali se mě, ne jen číslu v řadě, ale mě. Tyto projekty jsou dlouhodobé, trvají třeba 2 - 3 roky a je možné se tam přihlásit (za nějakých podmínek, které si oni stanovují, ale není to nic neuskutečnitelného). A většinou bývají oblastní, takže vám nenabídnou nic na druhém konci republiky. Třeba v našem se rozjel nový program (název teď nevím) ale zjistila jsem to z obyčejného inzerátu v místních novinách.

Dost ty firmy nechápu, člověk po padesátce je většinou ještě v dobrém zdravotním stavu, děti už má velké a tudíž nemusí každý den letět do školky nebo do školy, má zkušenosti a dobré znalosti v oboru, proč o takové lidi není zájem? To si nasadí do firmy mladého manažera bez zkušeností, ale s titulem a ten začne dělat reorganizaci. K práci nikdy nečuchl, ale sežral šalamounovo ho..o

...jo a to je mi 40 takze teoreticky jeste perspektivni a deti mam skoro dospele tudiz opet nehrozi ze s nimi budu kazdy druhy tyden doma a jak rikam nesezenu nic ani za boha (shanim od ledna)

Petro, vím čím si procházíte, dávala bych přednost, osobní návštěvě při předávání životopisu. Když muž hledal jinou práci tak věk hrál podstatnou úlohu, když to posílal písemě. Nakonec odvedl práci rychleji jak mladší. ( stal se zněho OSVČ ) Problémy s páteří nemusí být jem z těžké práce tam se odráží i psychika.
Na ÚP jsem byla vždy do počtu zaplnění rekvalifikačního kurzu. Tak jsem nabyla dojmu, že i zde to funguje tak, že se dohodí známím kšeft na provádění rekvalifikace.

Nezamestnana jsem byla 2x, poprve rok a pul, podruhe 7 mesicu.
Poprve jsem po roce marneho shaneni i pitome brigady dala na rady UP a prihlasila se do aktivniho hledani prace (debilni kurz), abych se dozvedela jak se mam na pohovor obleci, nalicit, ucesat, jak rozsirit pole pusobnosti , proste shrnuto vymyslet to nejaky pablb ktery snad v zivote trh prace nevidel. Sice rady berte vsechno jsou nad zlato, ale kdyz ma clovek jakez takez vzdelani tak ho ani do pokladny nevezmou protoze je prekvalifikovany, na uklizecku nemam dostatecny hygienicky znalosti (co to je ve skutecnosti jsem se nikdy nedozvedela a to jsem predtim pri studiu uklizela ve skolce) a tak bych mohla pokracovat. Nakonec mi pomohla nahoda a jakysi lektor z vedlejsiho kurzu mel extchana jehoz prizeneny synovec zacinal stavebni firmu a hledal lidi s praxi ale za minimalni plat - lepsi nez nic, makala jsme u neho 18 mesicu za hubicku, ale byla to prace. Pak firma zkrachovala. Delala jsem tam vsechno od uklidu wc pres stavebni dohled a z k vyplaceni mezd.
Podruhe jsem mela vic stesti nez rozumu, dala jsem cv na nekolik internetovych portalu a hledala hledala kde se dalo, po asi pul roce mi najednou zavolal chlapik, ze videl moje cv na internetu a jestli nechci zitra na pohovor tam a tam. Samozrejme ze chci, podle adresy jsem na internetu zjistila ,ze se jedna o benzinovou pumpu - sakra na co tam potrebuji kreslicku??? Z pumpy se pristi den vyvrbila rafinerie a jsem tam uz patym rokem. Sice vzdycky se smlouvou na dobu urcitou na 6 mesicu, ale opet lepsi nez nic. Momentalne jsem na tom taky blbe protoze mi tu smlouvu jeste skrouhli na 20 h tydne, tudiz polovina platu a pomalu nutim rodinu past se venku na travniku, ale nemuzu nikde sehnat nic jinyho (ani brigadu coby privydelek) a tak si rikam drz se holka aspon tohodle, porad lepsi nez podpora a nejistota.

Nika1:

Na tohle téma jsem tu už několikrát psala.Já i manžel zatím práci máme,ale já mám kolem sebe zase dost mladých lidí-přátel mých dětí,kteří taky marně hledají práci a jejich věk je taky na překážku-nemají zkušenosti.Přítel mé dcery nakonec sehnal práci přes známé,nastoupil původně jen na 2 dny na brigádu a nakonec získal pracovní poměr-sice na dobu určitou,ale je to práce v jeho oboru a je moc spokojený.Syn získal práci taky díky tomu,že ho firma znala z praxe a občasných brigád.Synova slečna v Albertu končí,má slíbenou novou práci,ale nejsem si jistá,jestli si nějak polepší.Sehnala jí taky přes známé.Myslím,že jen odepisováním na inzeráty se práce hledá velmi,velmi těžko.

Nemám radu, jak nové místo najít. Podle mé zkušenosti dost funguje, když se člověk nenabídne jako zaměstnanec, ale jako SVČ. Alespoň v některých oborech. Jeden známý přišel o místo v 59, tedy 4 roky před důchodem. Pracoval ve vrcholovém managementu, firma změnila majitele, ten vyměnil management. Po půl roce marného hledání začal dělat konzultanta a práce má dost. Ne sice tolik, aby ji musel odmítat, ale dost.

Po revoluci jsem hledala místo několikrát. Na začátku mohli říkat pravdu, a tak jsem věděla, že mě neberou, protože nejsem mladý muž pod třicet, ale žena nad pětatřicet a s malými dětmi. To se teď říkat nesmí. Místo jsem vždy našla přes známé. Běžně to bylo tak, že byli nadšeni mým CV, mými zkušenostmi, pak zjistili, že už je mi skoro padesát a usoudili, že práce v mladém dynamickém kolektivu není pro mě. Měli pravdu. Myslím si, že tvůrčí kolektiv nemá být jednopohlavní a stejnověký, takže mezi těmi, kteří to vidí jinak, bych se opravdu necítila dobře. Pak jsem přes známé našla místo, kde to bylo fakt dobré, s mladými lidmi je mi dobře, ale vinou druhotné platební neschopnosti a chybným manažerským rozhodnutím firma krachla. Teď už hledám místo jen tak z hecu, abych poškádlila PR, protože do důchodu jdu za pár měsíců.

Ahoj Petro, z části vím, jak se cítíte. Já ztratila práci na začátku listopadu. V lednu jsem nastupovala do nové firmy. Brečela jsem tam každý den (před tím jsem v práci nikdy nebrečela) a po 2 měsících skončila na psychiatrii. Teď jsem 2 měsíce doma a začínám hledat zase novou práci, kde bude prostředí "normálnější". Mám ale velkou výhodu - věk. Ale zase všichni čuchají, kdy a jestli mám/budu mít děti. Mám teď rozjednané 3 pozice. Motivační dopisy mám stručné, životopis na 1 stránku v CJ a 1 v AJ. Je to prostě tím věkem. Přitom starší jsou loajálnější, mají zkušenosti a není už pravda že se nechtějí učit novým věcem. Na jednom pohovoru jsem byla s ostatními účastníky 3 hodiny a pak hodinu samostatně, tj. celkem 4 hodiny. Zkoušeli ze všeho a hlavně na každý úkol bylo dost málo času, takže si člověk musel vybrat co a jak bude řešit. Samozřejmě všechno je na dobu určitou, aby nemuseli dávat odstupný, aby při těhotenství neměli problém s propuštěním atd. Nikoho nezajímá,že bych např. po event.mateřské chtěla na poloviční úvazek zpět. Nikdo z uchazečů nesplňoval úplně všechny požadavky, ale snažím se chovat přirozeně a s nadhledem. Vím, jaká je situace na trhu práce pro 50+ a je to ostuda státu a managementu firem. Ano, bude přibývat tzv. brigádníků s minimálními právy tzv. novodobí otroci. Společnost snad časem prohlédne a půjde od globalizace zase k domácí výrobě. Pěkně to má zpracované Doc. Ilona Švihlíková - najdete na internetu. Vy musíte zatnout zuby a vydržet. V příštích volbách 2014 vyhraje levice. Nečekám, že se zlepší situace státu, ale očekávala bych nějaké podpory v oblasti zaměstnávání ohrožených skupin. Manžel pracuje u OSVČ a je to hrůza. Všichni v okolí dávají min. mzdy a ostatní bokem. Teď je manžel nemocný, čeká ho operace, kterou stále odkládá, protože nemocenskou bude mít 3 tisíce.

Na Moravě se teď hledá jakákoliv práce blbě...
Švagrové hrozí výpovědí - mají snižovat stavy, fabrika nemá zakázky, tak obchodila všechny firmy v okolí, osobně donesla životopisy, obvolává, ptá se, dala si inzerát - prostě není.
Jednu dobu chodívala vypomáhat do úklidové firmy, ale tam ji nechtějí - byli spokojení, ale mají málo práce, lidi šetří, takže si úklidy objednávají mnohem míň.
Je to podivná doba - po škole lidi nechtějí - nemají praxi - po mateřské taky ne - kdo bude s dětma v době nemoci - po čtyřicítce - jak jsem slyšela známou - nechtějí taky, že už není repre, a je stará...
No, chci vidět, jak budu dělat do těch 68....