Asi je mi nevěrný. Jak získat jistotu?
.jpg)
Jsem sedm let vdaná a mám v poslední době podezření, že můj manžel má milenku. Všechno tomu nasvědčuje. Nejsem nějak extra žárlivá a nikdy jsem neměla potřebu ho „hlídat“, ale od jara tuším, že se něco děje.
Nikdy neměl tolik služebních cest, ani nemusel zůstávat v práci do večera nebo o víkendech. Až od května to začalo být téměř pravidlem. Zpočátku občas, teď už je to čím dál více. Kolikrát se přižene z práce domů, dá rychlou sprchu a utíká údajně na nějakou pracovní akci apod.
Nejdřív jsem neměla důvod a ani mne nenapadlo ho jakkoli podezírat. Ale od začátku srpna se to začalo stupňovat a ve mně začal hlodat červíček pochybností. Ani náš manželský sex není, co býval, dříve jsme se milovali tak dvakrát, třikrát týdně, teď jsem ráda, když to zvládneme jednou za čtrnáct dní. Moc toho se mnou nenamluví, je pořád jakoby duchem nepřítomný.
Při jedné vhodné příležitosti jsem se manžela opatrně zeptala, zda je všechno v pořádku, odpověděl, že ano, jen že má prostě moc práce a prý se to snad časem zase rovná do normálu.
Jenže já mu nějak nevěřím. Znám ho dost dobře a vidím, že je něco prostě jinak. Užírá mne to, ten pocit, že nevím, na čem jsem. Kolikrát bych měla chuť zeptat se ho přímo, ale pochybuji, že i kdyby měl nějakou bokovku, tak by mi to přiznal.
.jpg)
Ta nejistota mi vadí. Už nedokážu myslet na nic jiného, chtěla bych znát pravdu, ať je jakákoli. A zároveň se jí bojím. Mám strach, že pokud by se mé podezření potvrdilo, musela bych to nějak řešit. A to opravdu nevím, jak, máme dvě malé děti, s mladším jsem ještě na mateřské.
Užírám se strašně. Kolikrát mám chuť mu projet mobil nebo mail, ale nikdy jsem to neudělala. Takové chování se mi příčí, bylo by mi hanba před mnou samotnou.
Možná vám to, co jsem napsala, připadá zmatené, takové nějaké neopodstatněné podezírání. Ale není to tak, já opravdu cítím, že není něco v pořádku, a nevím, jak s tím naložit. Špehování se mi protiví, k tomu bych se nesnížila a nevím, jakým jiným způsobem bych mohla zjistit, zda je mi manžel věrný, či nikoliv.
20.9.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 108 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Asi je mi nevěrný. Jak získat jistotu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Michalap: Většina z nás pracuje nebo pracovala. Jsme kvůli tomu chudáci? Já se tak necítím. Někteří z mých kolegů mají malé děti. Chtěli je a věnují se jim a zároveň pracují, aby mohli splácet hypotéky a měli z čeho žít. Žádný z nich nevypustil z úst takovou pitomost, jako že oni dřou, aby jejich ženy měly doma pohodlný život. Možná, že takové hloupé kecy mají před bezdětnými a jinými muži
. Nám, které mají děti, se chlubí fotkami svých dětí a jejich pokroky. A o svých ženách mluví s láskou.
Kozoroh18: na tuleni ma manzela, jak s tim proboha souvisi deticky? 
Kozoroh18: Ke mně se už moje "mrňata" o výšce 185 a 175 cm už netulí......
je mne líto žen co nechtějí děti, já doufám, že osobně toho nikdy nebudu litovat, že je mám. Ještě dnes mne hřeje to, jak se mrně přitulí.
Tak si říkám... chudák chlap. V práci neví, kam dřív skočit, aby vydělal svojí rodině na pohodlný život, aby se i manželka měla dobře na mateřský, ale ona za tím vidí nějaký podvod 
Přesně totéž vidím u svých kolegů, kteří jsou v jednom kuse na služebkách, nebo do večera v práci, aby o ní nepřišli.. pak dojedou domů a polovičky po nich chtějí druhou šichtu.. pisatelka už by měla jít asi do práce a zjistit, jak funguje život.
Ještě se vrátím k tématu:Zjistí-li Radka na 100% nevěru svého muže,bude jí to přínosem? nebo naopak ? Už to někdo dole psal,že by si tím zadělala na problémy,ovšem další otázka zní: co když pán nevěru sám přijde jednoho dne přiznat??? Z toho plyne poučení jediné-nelpět příliš na druhém,vnitřně být připraven i na nejhorší a nechat vše plynout....však se vždy věci vyjeví v pravé podobě a i řešení se pak najde,tak nač předcházet čas.
Hmm, to se teda taky hlásím k individuům ovládaným pudy. 
Ne kvůlivá dětem, ale kvůli chlapům. 
S těma dětma to beztak úplně uteklo od tématu, neb ve své podstatě děti s nevěrou souvisí jen okrajově. Mezi nevěrníky a nevěrnicemi je plno takových, co děti nemají, nebo je mají už dávno z domu.
.jpg)
Stanik: asi ano - na oboje 
můžeš dělat parlamentního vyjednávače já mizím (moc práce) 
pravda skor ci neskor vyjde najavo.... len ci si prichystana na to, ake to moze mat nasledky... lebo potom sa uz ani jeden nemoze tvarit, ze sa nic nestalo... pravda vsak je aj ta, ze nastrbena dovera sa neda obnovit a zit s tym je tazke a bolave.. zelala by som Ti, aby to bola len praca a nie milenka
Markýza: ale draha, to ani lonkue.. asi jsou dneska skrvny na slunci nebo co. Myslim, ez jste si spatne porozumely 
Stanik: ale já tě nepřesvědčuju, že máš mít děti to ani omylem ne - já vím, že ne každá na to má.
Ale ty aspoň neodsuzuješ ty ostatní, které se rozhodly mít děti a užít si to 
Stanik: já vím co myslíš, ale jednala jsem "pudově" a naprosto spontánně a byla to spíš reakce na to - do tří let a pak si můžou žít na ulici .... to, nezlob se, ale je blbost a může to říct jen pitomec
Markýza: me male deti, rikanky, knizky a hrani si s nima neskutecne ubiji a nebavi me to. Nekutecne me tyto aktivity nebavi a ubiji.. jo. vydrzim to pul hodiny s detma znamych a pak toho mam plne zuby, mit to doma, by me jistojiste zabilo. Materstvi halt neni pro 20% zen, ja si aspon doakzu priznat, ze jsem jedna z nich.
Hazet psovi micek a litat s nim po venku to je jina. Kozich ma vlastni, nemluvi a nema pitome dotazy
Stanik: já vím co myslíš, ale jednala jsem "pudově" a naprosto spontánně a byla to spíš reakce na to - do tří let a pak si můžou žít na ulici .... to, nezlob se, ale je blbost a může to říct jen pitomec
Stanik: jo a já doma vydržela čtyři roky (kluci jsou dva roky od sebe) a taky pak prchala do práce a ještě předtím jsem začala chodit do školy, abych nelezla po zdi, ale nadruhou stranu jsem se jim maximálně věnovala, hráli jsme si, četli, zpívali, přeříkávali miliony říkanek, jezdili na výlety.... soudě dle bezproblémové puberty u obou, dostali dobrý základ
no a protože jsem demagog, tak jsem si odrodila do pětadvaceti a teď si užívám, bavím se, cestuju, dělám "kariéru". Fakt je ten, že nehledě na dobu a lékařské vymoženosti, po čtyřicítce se lehce začínají ozývat nemoci a taky už jsem asi trochu zpohodlněla, ale při představě nočního vstávání, zoubků, kolik, prvních vzdorů.....se mi lehce rosí čelo. Ne děkuji, já už jsem si svoje odrodila, teď už si počkám na vnoučata - čítám tak deset, patnáct let a dočkám se a mezitím budu cestovat a užívat si a bavit se a dělat "kariéru" - holt pitomá česká výchova a demagogie
