Bývalý přítel mi ze života dělá peklo
Milá redakce, čtu příběhy vašich čtenářek a zkouším poprosit o radu i já.
Před necelými dvěma lety jsem se seznámila s mužem, který mi byl sympatický. Po chvilce jsme ale oba viděli, že naše povahy a styly života jsou hodně rozdílné a rozešli jsme se. Románek to byl opravdu krátký, takže nebylo třeba si vracet žádné dary a podobně. Jediné, co jsme oba v domácnosti toho druhého nechali, bylo pár nepodstatných drobností. V jeho koupelně zůstal můj krém, kondicionér, tričko a v kuchyni hrníček a možná ještě nějaká drobnost. Nedělala jsem si seznam. U mě doma se v úklidové komoře válela zednická lžíce a hladítko. Nevraceli jsme si to, protože už jsme jeden druhého nemohl ani vidět. Mávla jsem nad těmi drobnostmi rukou a myslela jsem, že on udělal to samé. Od té doby jsme se nestýkali a přerušili veškeré kontakty.
V půlce letošních prázdnin mě najednou začal bombardovat telefonáty a esemeskami a vyžadovat své zednické náčiní. Velice hrubě a nevybíravě. Volal v pět hodin ráno, v půlnoci, při obědě, klidně i dvacetkrát za den. Mohla jsem mu ty věci přinést, ale způsob, jakým si o ně řekl, mě takříkajíc zašprajcoval. Jsem už dost stará na to, aby mě někdo urážel pro věci, které mají hodnotu asi dvě stě korun. Také si myslím, že pokud mu na nich záleželo, měl se o ně přihlásit hned nebo krátce po rozchodu, a ne se objevit za rok a půl a čekat, že vyskočím a přinesu je. Kdyby aspoň na oplátku přinesl ty moje, nebyla bych tak zatvrzelá.
Řekla jsem mu, že ty věci nemám a že si nepřeji, aby mě dál obtěžoval. Bylo to marné, volal a psal dál. Pořídila jsem si další sim kartu, a původní telefon vypnula. Po čase telefonáty ustaly. Místo nich mě začal obtěžovat osobně. Pracuje na dráze, a protože do práce jezdím vlakem, ví přesně, kdy mě zastihne na nádraží. Před lidma na mě volá, pohvizduje, zesměšňuje mě, uráží a dělá ze mě zlodějku. Nechtělo se mi ustoupit ze své verze, že to nemám, tak jsem mu před lidmi nabídla, že mu tu lžíci zaplatím nebo koupím novou. Obě dvě možnosti odmítnul.
Nedávno mi sousedi říkali, že ho viděli, jak se dobývá ke mně domů. Tak nevím, co dělat. Jde mu opravdu o lžíci a hladítko, které může koupit za pár drobných v prvním železářství? Vždyť jen benzín, který projel cestou ke mně, ho musel vyjít dráž. Mám vyměknout a ty věci mu dát? Co když to ani potom neskončí? To obtěžování už trvá pět měsíců, jdu po městě a ohlížím se jako skutečný zloděj, jestli na mě zas někde nečíhá. Jít na policii mi však připadá přehnané.
Co byste dělaly na mém místě vy?
27.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalý přítel mi ze života dělá peklo
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sharon: no nevím, tchán i tchyně mají pořád dotazy jestli jsme už nenašli tamto a tohle a nejedná se vždy o věci, které nám půjčili ale i o věci o kterých si myslí, že jsme si je půjčili my nebo naše děti...
Třeba tchyně se každých pár měsíců ptá jestli už jsme našli tu sázecí lopatku... trvá to už několik let. Byla to prý naprosto skvělá lopatka a ona je si naprosto jistá, že s ní jednou u nás něco sázela.....
Vikina: to jste těch 9 let neuklízeli sklep ? to by u nás už dávno letělo......
Vikina: včera né-předevčírem
sharon: jj,bejvávalo
sharon: na takové a podobné ilustrace byl kádr už včera
sharon: máš pravdu,paní taky spoustu věcí vyhazuje a hezkých věcí jsou to jen lapače prachu,dříve to naše babičky i pra...dávali na půdu ale dnes v panelácích půdy nejsou,nač na tom lpět
Milda_1: nevezmu, vidím jen pomník nad padlým hrdinou
dcera se s přítelem rozešla před 9 lety a fakt je u nás ještě ve sklepě fanka a hladítko, doufám, že až hoch začne senilnět, že si v záchvatu pravé sklerózy na to vzpomene a přijde
sharon: jak si to vezmeš
Ota: tak to stebou nesouhlasím , a to jsem ještě kapku starší....na ničem nelpím, zlato, šperky, sklo, porcelán a pod, nikdo z rodiny nechce, mladí jsou dnes jiní, tohle pro ně není IN......jak bych se ráda spousty věcí zbavila,vnučce jsem nabízela aby si vybrala z mého zlata co se jí líbí, a připadala jsem si jako blb.....no, babi, to už není IN, já i mamka nosíme stříbro nebo chirurgickou ocel, a o ostatním ani nemluvím, oni dnes mají věci z IKEA samou modernu, ani se jim nedivím.....fakt na ničem nelpím, do hrobu si nevemu zhola nic !
sharon: jak si to vezmeš
jarla: ten teror začal až po odmítnutí vrátit nářadí,tak proč ho s tím hned bacit po hlavě?
Milda_1: a toš, to se chlubíš, nebo si stěžuješ ????
mě by tedy teť naštvalo kdyby mě nechtěla vrátit
to jen pro odlehčení
tady byl hádán věk 17+-, ale spíš to vidím na jeho rujných 60-65+- a jejích 50-55...
Takové lpění na starých, v podstatě levných/nahraditelnýh věcích je spíš typické pro tenhle věk