Bývalý přítel mi ze života dělá peklo
Milá redakce, čtu příběhy vašich čtenářek a zkouším poprosit o radu i já.
Před necelými dvěma lety jsem se seznámila s mužem, který mi byl sympatický. Po chvilce jsme ale oba viděli, že naše povahy a styly života jsou hodně rozdílné a rozešli jsme se. Románek to byl opravdu krátký, takže nebylo třeba si vracet žádné dary a podobně. Jediné, co jsme oba v domácnosti toho druhého nechali, bylo pár nepodstatných drobností. V jeho koupelně zůstal můj krém, kondicionér, tričko a v kuchyni hrníček a možná ještě nějaká drobnost. Nedělala jsem si seznam. U mě doma se v úklidové komoře válela zednická lžíce a hladítko. Nevraceli jsme si to, protože už jsme jeden druhého nemohl ani vidět. Mávla jsem nad těmi drobnostmi rukou a myslela jsem, že on udělal to samé. Od té doby jsme se nestýkali a přerušili veškeré kontakty.
V půlce letošních prázdnin mě najednou začal bombardovat telefonáty a esemeskami a vyžadovat své zednické náčiní. Velice hrubě a nevybíravě. Volal v pět hodin ráno, v půlnoci, při obědě, klidně i dvacetkrát za den. Mohla jsem mu ty věci přinést, ale způsob, jakým si o ně řekl, mě takříkajíc zašprajcoval. Jsem už dost stará na to, aby mě někdo urážel pro věci, které mají hodnotu asi dvě stě korun. Také si myslím, že pokud mu na nich záleželo, měl se o ně přihlásit hned nebo krátce po rozchodu, a ne se objevit za rok a půl a čekat, že vyskočím a přinesu je. Kdyby aspoň na oplátku přinesl ty moje, nebyla bych tak zatvrzelá.
Řekla jsem mu, že ty věci nemám a že si nepřeji, aby mě dál obtěžoval. Bylo to marné, volal a psal dál. Pořídila jsem si další sim kartu, a původní telefon vypnula. Po čase telefonáty ustaly. Místo nich mě začal obtěžovat osobně. Pracuje na dráze, a protože do práce jezdím vlakem, ví přesně, kdy mě zastihne na nádraží. Před lidma na mě volá, pohvizduje, zesměšňuje mě, uráží a dělá ze mě zlodějku. Nechtělo se mi ustoupit ze své verze, že to nemám, tak jsem mu před lidmi nabídla, že mu tu lžíci zaplatím nebo koupím novou. Obě dvě možnosti odmítnul.
Nedávno mi sousedi říkali, že ho viděli, jak se dobývá ke mně domů. Tak nevím, co dělat. Jde mu opravdu o lžíci a hladítko, které může koupit za pár drobných v prvním železářství? Vždyť jen benzín, který projel cestou ke mně, ho musel vyjít dráž. Mám vyměknout a ty věci mu dát? Co když to ani potom neskončí? To obtěžování už trvá pět měsíců, jdu po městě a ohlížím se jako skutečný zloděj, jestli na mě zas někde nečíhá. Jít na policii mi však připadá přehnané.
Co byste dělaly na mém místě vy?
27.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalý přítel mi ze života dělá peklo
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
taky se přidám,když by po roce a půl chtěl vrátit nářadí,tak bych mu ho vrátila a po takovém "teroru"bych ho s ním při své povaze nejdříve přetáhla po hlavě 
,prosím nebrat jako návod!!!!!!!!
.gif)
Nechápu, proč si dělat zbytečný problémy, jako by nebylo i tak v životě dost starostí. Oba to zjevně baví.
.gif)
Kassy: to byla právě ta nadsázka těch 17 protože se tak chovají oba, co si budem povídat, asi je to "baví" oba......nebo se Johanka baví tím co tu píšem
.....takže Johanko : "jaký si to uděláš, takový to máš", jak tu mnozí píší , už dávno jsi mu to měla vrátit , panu zedníkovi, jak on chudák může bez náčiní pracovat?když to chtěl a pokud by nedal pokoj tak to řešit dál......
aby ti ještě nenaúčtoval ušlou mzdu.....z fušek !
Milda_1: No tak záleží na tom, na co mu tak odpověděla, že... Pokud to byl půlnoční telefonát typu "ty pičo, co si máš co nechávat moje věci, zlodějko, okamžitě je vrať!" tak bych se nedivila. Ale to je už v tuto chvíli jedno - viz moje odpověď sharon. Prostě blbost ze strany Johany byla věci zapřít a rovnou je nevrátit, ale to nic nemění na tom, že ON překračuje meze nejen slušného chování, ale i zákona mnohem drsnějším způsobem.
A proč začal rok a půl po rozchodu? Třeba mu ji někdo nebo něco připomnělo nebo se prostě začala projevovat do té doby latentní porucha osobnosti (to se tak občas stává, že se něco takového projeví z ničeho nic). Nebo prostě potřeboval to nářadí a nedokázal překonat antipatii k bývalce a chovat se slušně. Možností je hromada. Pokud má duševní poruchu, měl by se jít léčit, jinak je to evidentně debil, kterému chybí základy slušného vychování.
sharon:27.11.2009 11:24 no kdyby potřeboval vyvětrat to svoje nářadí,tak na to má dnes takovejch možností o kterejch se nám mohlo jen zdát a né čekat rok a půl
sharon: No tak 17 mu asi nebude, když před dvěma lety měl domácnost, kde mohla Johana v koupelně zapomenout kondicionér... a když pracuje na dráze.
Mně spíš přijde, že ani jeden z nich ještě nepřekonal porozchodovou nenávist a tak nejsou schopní se spolu bavit normálně. A jestli on má sklony ke stalkingu a podobnému chování, Johana mu svým naschválem dala perfektní podnět. Prostě oba se chovali jako malé děti. Ale i tak, Johana se chová dětinsky a hloupě, ale svým chováním ho neohrožuje. Zatím co on ji ano a je pravděpodobnost, že to bude narůstat. Tudíž teď už je jedno, jaký podíl nese Johana na vzniku konfliktu - přerostl v něco, co se nespraví omluvou a domluvou, co je potřeba řešit razantněji s ohledem na svou bezpečnost a duševní zdraví.
Asi jako když se chlapi poperou v hospodě. Dokud lítají půllitry a židle, dá se to brát, že si to vyřídí sami. Ale kdyby někdo z nich vytáhl pistoli, překračuje meze a je úplně fuk, jestli byl třeba na začátku v právu.
.jpg)
on to dělá proto, že mu to někdo baští. Kdyby ho poslala k šípku hned a tu jeho lžíci za ním mrskla, měla by pokoj. I ti největší deptači deptají jen toho, kdo se dá. Když jim pšenka nekvete, najdou s někoho jiného, kdo se dá - je to pro ně daleko jednodušší, než zbytečná námaha, vynakládaná na deptání nezdeptatelného 
Kassy: a co když mu odpověděla že mu to nevrátí takovým způsobem,že jí řekl že dokud to nevrátí,tak jí bude dělat ze života peklo,proč jí to nedělal ten rok a půl po rozchodu? asi má hodně másla na hlavě ona a to se ho nechci v žádném případě zastávat ale vím že z hodně žen jsou po rozchodu fůrie,pro případné kritičky - s manželkou jsme 41 let až na nějaké mráčky v pohodě
Moje zkušnosti radí, vrátit (nemáš nejmenší nárok si ty věci nechat, nikdy nebyly Tvoje), zeptat se při té příležitosti "Je to všechno? Pokud zůstalo něco z mých věcí u tebe, vrať je nebo je vyhoď, nechci se s tím už zabývat." a pak definitivně utnout komunikaci.
Kassy: tak jestli je mu 17 tak se nediv...ale ani to ho neomlouvá,mě to celý připadá tak nějak přitažený za pačesy.........
.jpg)
Stanik: To je jasný. To je jasný
Majucha: nebo tak...
ja chapu, ze nekdy se slovek sprajcne... ale myslim, ze lepsi by byvalo bylo, kdyby o naradi poradne vyvalela v hnojniku a poslala zpet , hned jak si op nej ten hnuj rekl 
ale vis jak: "kyby byly v pr*eli ryby, nemusely by byt rybniky"
sharon: No i kdyby ho v pět ráno poslala do prdele, nedává mu to snad právo v takovém jednání pokračovat. Spíš by se měl chytit za nos a zavolat v rozumnou denní dobu s omluvou a slušnou prosbou. Kdyby na začátku slušně požádal, asi by Johana neměl důvod se zašprajcovat.
Nicméně ovšem to zašprajcování bylo dětinské. Ohradit se proti neslušnému chování je vpořádku, ale věci měla hned vrátit i tak. I když je u ní nechal sám a bylo před půldruha rokem, pořád mu patří a ona nemá právo je zadržovat.
Teď bych to asi řešila zasláním věcí poštou s doručenkou nebo kurýrní službou případně osobní schůzkou někde mezi lidmi (a klidně s mužským doprovodem). Omluvila bych se jen v případě, že se bude chovat slušně. A kdyby pronásledování nepřestalo ani potom (jako že si myslím, že nepřestane, že nářadí je jen záminka), kontaktovala bych policii a snažila se zajistit co nejvíc svědků jeho chování.
Milda_1: no jestli je to fakt takovej magor, tak by jí taky mohl definitivně rozbít hubu, kdyby se dozvěděl, že o něm napsala do magazínu, a ne sem psát svoje vyjádření
Ota:parafraze na "Hoří,má panenko"?
