Asi je mi nevěrný. Jak získat jistotu?
.jpg)
Jsem sedm let vdaná a mám v poslední době podezření, že můj manžel má milenku. Všechno tomu nasvědčuje. Nejsem nějak extra žárlivá a nikdy jsem neměla potřebu ho „hlídat“, ale od jara tuším, že se něco děje.
Nikdy neměl tolik služebních cest, ani nemusel zůstávat v práci do večera nebo o víkendech. Až od května to začalo být téměř pravidlem. Zpočátku občas, teď už je to čím dál více. Kolikrát se přižene z práce domů, dá rychlou sprchu a utíká údajně na nějakou pracovní akci apod.
Nejdřív jsem neměla důvod a ani mne nenapadlo ho jakkoli podezírat. Ale od začátku srpna se to začalo stupňovat a ve mně začal hlodat červíček pochybností. Ani náš manželský sex není, co býval, dříve jsme se milovali tak dvakrát, třikrát týdně, teď jsem ráda, když to zvládneme jednou za čtrnáct dní. Moc toho se mnou nenamluví, je pořád jakoby duchem nepřítomný.
Při jedné vhodné příležitosti jsem se manžela opatrně zeptala, zda je všechno v pořádku, odpověděl, že ano, jen že má prostě moc práce a prý se to snad časem zase rovná do normálu.
Jenže já mu nějak nevěřím. Znám ho dost dobře a vidím, že je něco prostě jinak. Užírá mne to, ten pocit, že nevím, na čem jsem. Kolikrát bych měla chuť zeptat se ho přímo, ale pochybuji, že i kdyby měl nějakou bokovku, tak by mi to přiznal.
.jpg)
Ta nejistota mi vadí. Už nedokážu myslet na nic jiného, chtěla bych znát pravdu, ať je jakákoli. A zároveň se jí bojím. Mám strach, že pokud by se mé podezření potvrdilo, musela bych to nějak řešit. A to opravdu nevím, jak, máme dvě malé děti, s mladším jsem ještě na mateřské.
Užírám se strašně. Kolikrát mám chuť mu projet mobil nebo mail, ale nikdy jsem to neudělala. Takové chování se mi příčí, bylo by mi hanba před mnou samotnou.
Možná vám to, co jsem napsala, připadá zmatené, takové nějaké neopodstatněné podezírání. Ale není to tak, já opravdu cítím, že není něco v pořádku, a nevím, jak s tím naložit. Špehování se mi protiví, k tomu bych se nesnížila a nevím, jakým jiným způsobem bych mohla zjistit, zda je mi manžel věrný, či nikoliv.
20.9.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 108 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Asi je mi nevěrný. Jak získat jistotu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
a....: to zas bychom si nerozuměly. Ano, i muži většinou děti chtějí. To samozřejmě nepopírám. Ale lonkue psala o přemlouvání, doslova že "slibují hory doly, aby se manželka okotila" a že potom mají ženu "v pasti". Kam ji dotlačili jaksi proti její vůli. O tom tady vedeme diskuzi. To je extrém, který rozhodně není ani častý, ani by to nebyl rozumný přístup. 
No a ano, kdyby fakt mělo platit, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, tak já chci na Mars. 
Tolik k té jiné planetě.
lonkue: já,ač VŠ technického směru byla s dětmi doma 5 let a užívala jsem si to. Těch obrázků,básniček, ušitých šatiček na panenku, výlety vlakem, básničky, když začali zlobit, tak jsme si zazpívali. Ono potom třeba po 20 letech moc potěší, že si děti vzpomenou na nějaký zážitek z lesa, pro mě nepodstatný,ale jim utkvěl v paměti.To si pak říkáš, žes ty děti nevychovávala tak špatně. Že i v dospělosti se rádi vrací k rodičům, z lásky, ne z povinnosti. Ano, česká mateřská je dlouhá, není pro to, aby se ženská doma otravovala a zakrněla,ale je určená pro výchovu dětí,aby jsme se jim mohly my mamky dostanečně věnovat, aby jim odřené koleno pofoukala mamka a ne cizí teta. Na druhé straně uznávám, že být doma některé ženy ubíjí a utíkají do práce, ale ať jsou potom k dispozici dítěti po zbytek dne.
Riki: Tak to já každopádně znám muže, kteří děti chtějí a hovoří o tom, například takový byl i můj manžel, abych nechodila daleko, stejně tak přítel mé dcery mluví o tom, že se těší až budou mít ...jednou... dítě. A další a další...Že žiješ v jiném vesmíru jsem trochu předpokládala
caira: no vida. Však netvrdím, že tací nejsou, jen že si myslím, že jich je málo, a že žádného takového osobně neznám.
.jpg)
příliš - omlouvám se
lonkue: ne, argumenty nedošly - spíš chuť debatovat s tebou.
Můj čas je příliž drahý na to, abych ho trávila s pitomcema
lonkue: fakt, bez legrace, neznám osobně žádného muže, který by strašně chtěl děti, a za tím účelem partnerku přemlouval. Znám dost mladých žen, které děti nechtějí, nebo alespoň zatím ne, nebo nemají pro jiné aktivity čas o tom přemýšlet, nebo to prostě neřeší... ale ty mají v tomto se svými partnery shodu. Případně ani nemají stálého partnera. Víckrát jsem slyšela "chtěla bych první/druhé/třetí dítě, ale ten můj nechce/už další nechce", ale ještě nikdy jsem neslyšela "chtěl bych dítě/děti, ale ta moje nechce".
Markýza: kdyz dojdou argumenty, tak jsou tu nadavky. Diky Bohu za ne, ze...
Riki: já jednoho znám - pitomce, když to nešlo jinak, tak me "selhal" kondom - idiot chorobně žárlivý
Markýza: diky za litost, ale nech si ji od cesty. Me opravdu litovat nemusis...
lonkue: 
ta jsi fakt blbá
lonkue: ne celý zbytek světa je vychováván perfektně a k dokonalosti - akorát my češi jsme pitomci
lonkue: Můj manžel chtěl děti,já ne-ale nechala jsem se ukecat.Ovšem my byli zcela jiní,než byla tehdy doba-svatba skoro ve 30 a děti až dost po 30...Nyní je to tak,že dcera má ještě 2 roky VŠ a já mám za 4 roky důchod....Tehdy,před lety,bylo normální mít děti v 17-20,vdávat se okolo 19 let....
Markýza: a jeste... samozrejme do tri let se vsechno pocita...a od tri let at si zijou na ulici, vzdyt uz maji dobry zaklad, ne...? Boze to je ta nase ceska demagogie....
.gif)
Riki: Znám jednoho, co se moc chtěl množit. Můj muž.
Chtěl dítě nejlépe hned po svatbě, když už jsem na radnici nešla těhotná. Syna jsme počali po mojí rozumné argumentaci (že těhotná alegička na staveništi a miminko alergičky na staveništi fakt NE). To jen na okraj k tomu, že jsou tací :-)
