Pokladní v supermarketu s maturitou. Je to degradace?
Je mi třiapadesát let a před rokem jsem přišla o práci. Kdo něco podobného zažil, asi ví, jak složitá situace to je, obzvlášť pro lidi mého věku. Práce je málo, i když to na inzertních portálech s nabídkami vypadá úplně jinak. Skutečnost je však taková, že touto cestou se práce opravdu najít nedá. Alespoň já jsem to zjistila. Na zaslané životopisy většinou nikdo ani neodpoví, nebo přijde rovnou odmítnutí.
Zaměstnání hledám velmi intenzivně, obvolávám firmy, dokonce po nich i osobně chodím. Trvá to už více jak rok a stále jsem nebyla úspěšná. Občas se zadařila maximálně nějaká dočasná brigáda za pár korun, alespoň něco.
Nejsem typ, který je doma spokojen. Doslova mi to leze na mozek, i když naštěstí finanční problémy nemáme, protože manžel nás oba uživí. Děti už máme dospělé a samostatné.
Začala jsem uvažovat, že nastoupím jako pokladní do supermarketu u nás na sídlišti. Prostě už nutně nějakou práci potřebuji. Není to sice něco, co by mne kdovíjak lákalo, ale říkám si, že lepší něco než nic. Ptala jsem se a přijali by mne velmi rádi, pokladní hledají prakticky stále.
Manželovi se však mé rozhodnutí vůbec nelíbí. Má k tomu takové asi trochu snobské důvody. On je inženýr, má dost důležité postavení, patří ve společnosti, kde pracuje, k vysokému managmentu. (Ani on mi však nebyl schopen u nich nějaké místo zajistit.) Já jsem dříve pracovala jako personalistka v jedné velké státní instituci.
A v tom je podle manžela problém. Jak by to prý vypadalo, kdyby mne lidi, kteří nás zde v domě a okolí znají, najednou viděli sedět za pokladnou. Považuje to za degradaci mé osoby a doslova řekl, že by se musel stydět. Jinými slovy řečeno, vlastně mi zakázal, abych tam nastoupila.
Ani mně není ta představa příjemná, ale po roce marného hledání už vše vidím jinak. Myslím, že zdaleka nejsem jediná, která vezme zavděk čímkoli, jen aby už konečně nějaké zaměstnání měla. Navíc podle mne opravdu není ostuda, když člověk pracuje, pokud je slušný a poctivý. Proč se mám ohlížet na to, co si o mně pomyslí nějaká sousedka, kterou vidím párkrát do roka v přízemí u výtahu?
Máme kvůli tomu doma dusno. Podle muže mne do práce nic nehoní, zajištěná jsem, tak co prý vyšiluju, ať hledám dál, však ono se něco vhodnějšího naskytne. Vadí mu směny, které s touto prací souvisejí. Jenže já už nemám sílu hledat dál. Je to strašně vyčerpávající, psaní životopisů, volání, chození, čekání na odpovědi a následně jedno zklamání za druhým.
Mám tu práci vzít i proti vůli manžela? Asi to udělám, i když on tvrdí, že o takových věcech mají rozhodovat vždy oba dva. Akorát nevím, jestli tím nervy ze shánění práce nevyměním za další nerváky spojené s nabručeným manželem.
15.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 115 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pokladní v supermarketu s maturitou. Je to degradace?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
a....: 
renkapar: Zdravím a přeji, abyste našla něco co vám naplní život 
To je zvláštní, že někdo vede tak prázdný život, že ho potřebuje zaplácnout prací v supermarketu, aby se neužral nudou.Něco mimo mé myšlenkové obzory..hmmm...Když se mi loni poštěstilo být půl roku doma, musím říct, že jsem si to fantasticky užívala a nenudila jsem se ani den, ani minutu. Do práce vlastně chodím jen kvůli tomu, že žádný chlap se o mě nepostará tak dobře, jak se o sebe postarám sama
Renee: 11:57 do kamene tesat.
Vyměníš nervy ze shánění práce za nervy z práce. Pokladní v supermarketu je hodně blbá práce, pakliže nejsi výjimečně asertivní, obdařená nekonečnou laskavostí a tvým největším potěšením není komunikace s lidmi. Na pokladně jsi první na ráně, kdykoliv se komukoliv cokoliv nelíbí a nikoho nezajímá, že ty za to nemůžeš. Musíš se usmívat a být slušná i na největší protivy, v mnoha obchodech máš přesně vymezený i čas kdy si smíš dojít na záchod, máš hmotnou odpovědnost za tržbu v kase a finanční ohodnocení za to nestojí. Pokud tě k tomu neženou existenční důvody (což neženou, píšeš, že manžel vás uživí), nešla bych do toho. Ne z nějaké hrdosti, ale proto, že je to prostě nepříjemná a vpodstatě i nudná práce. Chvíli budeš mít radost, žes vypadla z domácího stereotypu a věčného odepisování na inzeráty, ale brzy se tam začneš užírat. Věř mi, dělala jsem to, i když jen krátce.
Jestli nemáte finanční problémy, hledala bych být tebou dál něco odpovídajícího tvému vzdělání a zkušenostem a abys neseděla celý den doma, můžeš mezitím zkusit třeba nějakou dobrovolnickou činnost. Proti tomu by snad neměl námitky ani manžel, manželky vysoce postavených pánů se přece vždycky věnují charitě, to se tak nějak sluší 
Případně zkus popřemýšlet, jestli bys třeba nechtěla založit živnost v nějakém oboru, kterému rozumíš, zdá se mi, že aktivní jsi dost, předpoklady bys k tomu asi měla.
evropka: Jo taky mi to připadá jako dobrá věc.
.JPG)
Renato, a nemůžeš zkusit podnikat?
Když vás manžel uživí oba, nemusí to být přece nic supervýnosného
.jpg)
Heather: tak to je super
renkapar: Možná by byla zajímavá i tahle informace: dobrovolnické programy mají i velké nemocnice (v Praze např. Motol). Je možné chodit třeba na dětskou chirurgii, onkologii, hrát s dětmi hry nebo jim číst nebo naopak na LDNku povídat si se starými lidmi, event. jim pomoci s jídlem nebo s obsluhou. Nemusíš se bát, že bys něvěděla, co a jak, nemocnice pořádá školení pro dobrovolníky, po jeho absolvování je povinnost tam minimálně 1x týdně chodit na pár hodin po dobu cca 3 měsíců. Dobrovolníci se taky mezi sebou sdružují a vyměňují si zkušenosti, lze tam potkat i nové zajímavé lidi.
.gif)
Renato,je fajn,že jste se ozvala
.....sto lidí,sto názorů,snad jste se alespoň inspirovala
.....držím palce
Díky za vaše názory, milé dámy. Koukám, že co člověk, to jiný pohled na věc. A jsem ráda, že se mnou souhlasíte, že žádná práce není podřadná. Možná bych měla vysvětlit ten důvod, proč tak moc do nějaké práce chci. Skutečně mne nehoní finance, to ne. Ani manžel mi nic nevyčítá, nemá tendence mi dávat peníze na příděl. V tom problém není. Mně prostě strašně nevyhovuje být doma. Potřebuju vypadnout, zabývat se něčím jiným, než jen domácností a nějakým zabíjením času. I když ho zabíjím hlavně tím hledáním práce. Mám toho už dost. Ale možná zkusím, jak tu někdo psal, nějakou tu charitu, to mě nenapadlo, třeba by to byla možnost. A moc vám všem děkuju. Renata
orinka: přísahám!!!já taky nevěřilaale s járou jsi mě tak rozesmála až brečím
evropka: 
manager....Fanda!! já nemůžu
to zní skoro jako ten Guru Jára
.gif)
TAk at tě živí a nemusíš se za nic stydět
.jpeg)
Renee - 15.2.2012 11:57 jj, vždycky pokukujeme po tom, co nemáme
Renee - 15.2.2012 11:57 - fyzicky napadla
