Pokladní v supermarketu s maturitou. Je to degradace?
Je mi třiapadesát let a před rokem jsem přišla o práci. Kdo něco podobného zažil, asi ví, jak složitá situace to je, obzvlášť pro lidi mého věku. Práce je málo, i když to na inzertních portálech s nabídkami vypadá úplně jinak. Skutečnost je však taková, že touto cestou se práce opravdu najít nedá. Alespoň já jsem to zjistila. Na zaslané životopisy většinou nikdo ani neodpoví, nebo přijde rovnou odmítnutí.
Zaměstnání hledám velmi intenzivně, obvolávám firmy, dokonce po nich i osobně chodím. Trvá to už více jak rok a stále jsem nebyla úspěšná. Občas se zadařila maximálně nějaká dočasná brigáda za pár korun, alespoň něco.
Nejsem typ, který je doma spokojen. Doslova mi to leze na mozek, i když naštěstí finanční problémy nemáme, protože manžel nás oba uživí. Děti už máme dospělé a samostatné.
Začala jsem uvažovat, že nastoupím jako pokladní do supermarketu u nás na sídlišti. Prostě už nutně nějakou práci potřebuji. Není to sice něco, co by mne kdovíjak lákalo, ale říkám si, že lepší něco než nic. Ptala jsem se a přijali by mne velmi rádi, pokladní hledají prakticky stále.
Manželovi se však mé rozhodnutí vůbec nelíbí. Má k tomu takové asi trochu snobské důvody. On je inženýr, má dost důležité postavení, patří ve společnosti, kde pracuje, k vysokému managmentu. (Ani on mi však nebyl schopen u nich nějaké místo zajistit.) Já jsem dříve pracovala jako personalistka v jedné velké státní instituci.
A v tom je podle manžela problém. Jak by to prý vypadalo, kdyby mne lidi, kteří nás zde v domě a okolí znají, najednou viděli sedět za pokladnou. Považuje to za degradaci mé osoby a doslova řekl, že by se musel stydět. Jinými slovy řečeno, vlastně mi zakázal, abych tam nastoupila.
Ani mně není ta představa příjemná, ale po roce marného hledání už vše vidím jinak. Myslím, že zdaleka nejsem jediná, která vezme zavděk čímkoli, jen aby už konečně nějaké zaměstnání měla. Navíc podle mne opravdu není ostuda, když člověk pracuje, pokud je slušný a poctivý. Proč se mám ohlížet na to, co si o mně pomyslí nějaká sousedka, kterou vidím párkrát do roka v přízemí u výtahu?
Máme kvůli tomu doma dusno. Podle muže mne do práce nic nehoní, zajištěná jsem, tak co prý vyšiluju, ať hledám dál, však ono se něco vhodnějšího naskytne. Vadí mu směny, které s touto prací souvisejí. Jenže já už nemám sílu hledat dál. Je to strašně vyčerpávající, psaní životopisů, volání, chození, čekání na odpovědi a následně jedno zklamání za druhým.
Mám tu práci vzít i proti vůli manžela? Asi to udělám, i když on tvrdí, že o takových věcech mají rozhodovat vždy oba dva. Akorát nevím, jestli tím nervy ze shánění práce nevyměním za další nerváky spojené s nabručeným manželem.
15.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 115 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pokladní v supermarketu s maturitou. Je to degradace?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Být vámi,tak ještě pohledám,ono to u tý kasy není žádný med.Já bych tedy raději když už doplňovala regál nebo uklízela,možná,že se v důchodu ještě dám na takovou brigádu,kde se nemusí na nic extra myslet a domů se jde s čistou hlavou...Z té mojí práce,kde se člověk jen stresuje (a zvláště teď,kdy už dva týdny nikdo nic nechce...není práce = nejsou ani peníze a výdaje denně...),se moc nedá odpočinout,ta leze do hlavy kolikrát i v noci...
.JPG){kind=avatar}
Silně by mi vadilo být finančně zcela závislá na manželovi. Když je na tom finančně dobře, hrozí nebezpečí, že ho klofne nějaká rozvedená čtyřicítka, aby jí pomohl živit její puberťáky, a co pak? To nemluvím o tom, že je dobré platit si sociální pojištění, aby se ty roky doma počítaly do důchodu. Každý nepojištěný rok na výši důchodu projeví.
sevenofnine: Přesně - manžela to klidně může klepnout kdykoliv, pokud pracuje ve vysoké funkci, je určitě pořád ve stresu, životospráva u chlapa určitě taky nic moc, takže co by pak Renata dělala? Lepší nějaká práce, než vůbec žádná, i kdyby měla pracovat jen na částečný úvazek.
Nessie: Jasně, chápu, ale na druhou stranu jsou lidi, které to vyloženě baví a rádi se se zákazníky zapovídají. Chápu, že se Renata doma nudí, když už má děti z domu (předpokládám - nic o nich nepíše) a hlavně si připadá neužitečná a závislá na chlapovi. I kdyby si vydělala akorát na kapesné, mělo by to pro ni význam. Pokud na práci není finančně závislá, nebyl by problém s tím seknout, kdyby zjistila, že jí to nevyhovuje.
Nessie: ne nemyslím, že dělat pokladní je terno, ale taky si nemyslím, že je dobrý nápad v Renatině věku spoléhat na zajištění mužem, má do důchodu pár let a v kombinaci jakékoliv práce a pracáku docílí alespoň nějakého důchodu, co bude dělat pokud by pana inženýra kleplo? A navíc ona doma být nechce, kdyby byla doma v klídečku a věnovala se svým zálibám tak sem nenapíše dopis. No tak zkusí pokladní, však toho může za měsíc nechat, bude o zkušenost bohatší. Ono je to stejně jedno co si myslíme, Renata si musí poradit sama, nejsme všichni stejní a někdo doma jen kvete a jiný živoří. Je fajn, že si můžem vybrat :-)
.gif)
jelítko: myslíš, prase v kase ?....
Juana: zato je náročná na psychiku - aspoň teda pro mě zcela určitě. Ale uznávám, že chyba bude ve mě - práce s lidmi mě nesmírně otravuje, rozhdoně nejsem a nebudu za všech okolností příjemná a usměvavá ke všem a pokud si někdo myslí, že si na mě bude vylívat zlost nebo se ke mě chovat arogantně, tak se škaredě plete
Ale třeba je Renata jiný typ, takový ten splachovací - pak ať to klidně zkusí.
To je ale ješitný pitomec. Maturitu má dneska skoro každý - takže pokladních a prodavačů s maturitou budou plné obchody. Kamarád sice studuje VŠ, ale současně doplňuje zboží v Tescu. S maturitou. Manžílek je evidentně ten typ, který kdyby přišel o práci, tak se radši bude flákat na pracáku, než by vzal v jeho očích podřadnou práci.
Žádná práce není podřadná, pokud se dělá poctivě. Doporučuju občas kouknout na seriál Špinavá práce na Prima Cool, tam by teprve viděl, čím vším se lidi můžou živit - a pokladní je proti tomu luxusní práce, v teplu, suchu, nenáročná na fyzičku.
sevenofnine: Tak já předpokládám, že když Renata píše, že manžel má ve firmě důležité postavení a patří k vysokému managementu, tak že nechodí domů s 15 tis. čistého, to dá rozum. Takže si myslím, že finance tam problém nebudou. A když Renata šílí z toho věčného NE, tak doporučuji prostě přestat práci hledat a žádný NE neuslyší
Já ti nevím...ty si vážně myslíš, že dělat pokladní v Albertu je TAKOVÝ terno, že je to lepší než být v klidečku doma a věnovat se svým zálibám? Hlavně tedy, když finance nejsou asi problémeme??? To mi nejde do hlavny - něco takového bych šla dělat až úplně na posledním místě...hlavně tedy proto, že jsem prodavačku dělala, sice v rodinném obchodě, ale stejně - už NIKDY!!!!!!!!!!!!!!! 
A to byl náš obchod, dělala jsem na sebe, ale prostě ne, ne a ne.
Ale každý se musí rozhodnout sám....
sharon: takový pěkný rýmování
sevenofnine: Jo, jo každýho naplňuje něco jinýho. A právě proto ať se vykvajzne na pokladnu a de třeba jako dobrovolnice do děcáku nebo důchoďáku. Bude mít vyžití a ještě bude dělat něco prospěšnýho.
orinka: 7:29....
to máš pravdu, myslím že by měl pan inžinír hlavu v pejru..............toho pečiva co je druhů, koláčů, rohlíků, chleba a všechno má jinej kód, těch stravenek co jima lidi platí a každá se musí naťukat do kasy jinak, a večer to pokladní vyúčtování které musí sedět na haléř......žádná sranda to není, ráno od 6 hodin doplňuješ uhoněná jako prase a v 8 už musíš sedět upravená , usměvavá v kase.................
Nessie: 
kdyby uvažovaly všichni jakom tvůj manžel tak nemáme kde nakupovat ...
.jpeg)
Nojo, každý chceme něco jiného. Taky mi je 53, já naštěstí práci mám a dobrou, takže důvod ke stížnostem nemám. Přesto bych se klidně manželem živit nechala. Jenže on by nás neuživil. Mě by rozhodně práce nechyběla, mám ji doma tolik, že bych aspoň nebyla tak ulítaná a mohla bych se věnovat sobě a svým koníčkům, na což teď většinou nemám už sílu (čas bych našla)
Pokladna v marektu by pro mě bylo to poslední zoufalé řešení, to bych šla raději do skladu rovnat zboží
vůbec to těm ženským nezávidím a někdy je obdivuji za jejich trpělivost.
