Jak dlouho se dnes hledá práce? Už ničemu nevěřím.
.jpg)
Je mi dvaapadesát, před více než dvěma lety jsem přišla o práci. Nejdřív jsem nijak nepanikařila, říkala jsem si, že však si něco najdu, ale s postupující dobou mi došlo, že to nic jednoduchého nebude. Prakticky celou tu dobu nedělám nic jiného, než odpovídám na inzeráty, prohledávám internet a volná místa v různých firmách, společnostech a podnicích, píšu, volám, chodím i osobně. Výsledek – nula.
Už dávno jsem vzdala myšlenky na to, abych získala práci ve svém oboru (administrativa). Momentálně jsem na tom tak, že chci prostě jakoukoli práci, která mi zajistí příjem, abych zvládla nějak normálně žít a poplatila všechno, co je potřeba. Jsem totiž sama, partnera nemám.
Myslím, že se opravdu snažím, nesedím s rukama v klíně. Když mi došlo, že najít stálé zaměstnání nebude jednoduché, začala jsem brát alespoň brigády a různé přivýdělky, abych si alespoň něco vydělala. Teď jsem na tom tak, že lítám a dělám jako blázen, ale příjem, který mi to v součtu dá, je ve stylu „ani na život, ani na umření“: Vstávám ráno v pět hodin a jedu přes celé město uklízet do jedné firmy. Dvanáct kanceláří, sociální zázemí, kuchyňky, chodby. Zabere mi to tak tři hodiny. Tam odtud jedu do jedné neziskovky, kde se starám o administrativu a tam odtud pak zas na druhý konec města, opět úklid, tentokrát dětské ordinace. Domů chodím kolem osmé hodiny (ty jednotlivé práce jsou od sebe hodně vzdálené a jen cestováním strávím skoro čtyři hodiny) a otvírám internet a pokračuju v hledání práce.
Dohromady vydělám necelých čtrnáct tisíc, jen za nájem mé garsonky zaplatím skoro devět, k tomu telefon, měsíční jízdenka, splátka úvěru (ten už bude naštěstí do půl roku splacený), na jídlo a vše ostatní mi zbudou sotva dva tisíce. Každý druhý víkend proto ještě chodím prodávat do jednoho pouličního stánku pečivo. Všechny tyhle práce jsou velmi málo placené, za jeden úklid beru pět tisíc, v té ordinaci čtyři, neziskovka mi platí kolem pěti tisíc, víc nemůžou. Dělám tam, protože je to administrativa, tak abych nevyšla z praxe.
Jsem uhoněná, od brzkého rána do večera v pořádném zápřahu. Ve finále jsem ráda, že si můžu alespoň takhle něco vydělat, ale úplně nejvíc bych si přála mít nějakou stálou práci s platem nejlépe od patnácti tisíc výš, s tím už bych dokázala nějak slušně vyžít. Zkoušela jsem i práci v různých supermarketech, doplňování zboží, u pokladny, ale nevím, prostě jsem to nezvládala, hlavně tu šílenou buzeraci, na kterou jsem narazila. A peníze tam taky nejsou kdoví jaké.
Pořád to nevzdávám, zkouším, hledám, snažím se. Chtěla bych se vás tady zeptat, jestli se vám někomu podařilo najít ve vyšším věku práci na stálý zaměstnanecký poměr. Já už tomu snad ani nevěřím a pomalu se smiřuju s tím, že abych přežila, nezbude mi nic jiného, než to dělat tak, jak to dělám teď. Prostě brát, co se naskytne a být ráda aspoň za to málo.
24.1.2014 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak dlouho se dnes hledá práce? Už ničemu nevěřím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
a....: nějak tomu nerozumím....tři děti po 3 letech doma je devět let...
snacha má tři děti s rozestupy několika let , dnes je nejmladší ve školce a snacha pracuje dokonce na vedoucím místě....
asi to není všude a u všech stejný...
.jpg)
Našetřit na vlastní byt z 1 podprůměrného platu
no to je snad sranda ne...
Když vezmu že cena mini bytu se u nás pohybovala klem 300 tisíc a za 5 let se vyšplhala na 500 tisíc....ráda bych viděla toho, kdo za 5 let z 15ti tisíc dokáže našetřit 200 tisíc.
proboha vzpamatujte se
Dál mám pocit, že Anně skutečně nepomůže, když bude srovnávána s jinými. Její situaci to nevyřeší a v únavě kterou prochází taky ne. Srovnávat ji s jinými člověka spíš demotivuje.
A zcela upřímně řeknu, že velmi chápu, že nezvládla práci v supermarketu. Jsou lidé, kteří prostě na některou práci nestačí, třebas z psychických důvodů, nezvládají a nedokážou se bránit každodennímu psychickému nátlaku. já jsem nebyla v supermarketu, ale jinde a taky jsem to nezvládala a to jsem předtím dělala práce fyzicky daleko náročnější. Máme se jít kvůli tomu oběsit?
ano, je to hendikep nezvládnout onu šílenou buzeraci, ale prostě to tak je a Anna se snaží jak může.
Nikdo z nás jí tu nemůže pomoct.
Práci nenajdete ani když zůstanete s nemocným synem doma a pomáháte manželovi živnostníkovi.... a ten nečekaně zemře.
sharon: Když máš jedno dítě, seš na mateřský max 3 roky a celý život na sobě profesně pracuješ, tak si práci vždycky najdeš. Když máš 3 děti, jsi 15 let doma a profesně vpodstatě nic neumíš, tak si slušnou práci už nenajdeš. Velmi jednoduché, že? Každého volba
evropka: jedině tak.....
evropka: Teď samozřejmě ne, to měla řešit před dvaceti a více lety.
Almega: Ze státního baráku jsem právě pro to neustále se zvyšující nájemné odešla. Už kdysi dávno, kdy bylo jasné, že to bude jenom horší Buď ráda, že jsi zdědila aspoň chalupu, někdo nezdědí nic. Náhodou jít na důchod na venkov je moje přání...... A máš pravdu, dnešním mladým není vůbec co závidět. Nechtěla bych být teď mladá. A už vůbec bych se nechtěla teď narodit, v současnosti narození budou zažívat doslova peklo......
.jpg)
sharon: ne ,muzes ho dat k adopci
Almega: presne tak,byty ktere se pred lety kupovaly za 40000kc byla sranda,jenze vzit si hypoteku na 1500000kc znamena v horsim pripade zaplatit take jednou tolik,takze suma sumarum jednoduche kupecke pocty
a....: 16:47.....takže když máš dobrou práci a pořídíš si dítě které v pohodě uživíš tak fajn....a když o práci po čase přijdeš ne vlastní vinou tak to dítě utopíš nebo jak ?.....
Renee: To jsou kecy,že si mohl každý koupit byt....my doplatili na to,že jsme dostali před 30 lety přidělený služební byt s dekretem,měli jsme po odchodu ze zaměstnání do důchodu dostat jiný...Ale pojem služební byt zrušili,nájem zvedli až nesmyslně (je to státní barák,kde si nemůžeme byt, ani kdybychom na to měli ,koupit) ,právě na naše stará kolena,kdy jsme peníze dali na studium dětí (aby dnes byly bez práce...) a nic nám nezbyde,než na důchod jít do mé zděděné vesnické chalupy,kde byl vždy jen sezónní pobyt,tak tam není nic,a ještě musíme být rádi,že ušetříme aspoň něco,když už naše důchody po 40 letech práce a víc,budou dosti malé,zvláště já,jako OSVČ,kdy jsem měla výdělky tak akorát na uživení,ale ne na ušetření nějakých miliónů! Fakt mladým dnes nezávidím,není to žádná perspektiva,jestli to takhle půjde od 10 k 5....
Renee: kristapana v jejim pripade jit do hypoteky je sebevrazda
Zmiňujete tady děti, ty asi Anna nemá, jinak by jí snad pomohly (tedy mně to přijde normální, že by pomohly)....... O to víc jsem překvapená, že neušetřila na vlastní byt.
a....: 
Souhlasím se vším, co píšeš.
V článku mě trochu zarazilo to, že Anna ve dvaapadesáti bydlí v pronajaté garsonce. Možná by to mohlo sloužit jako ponaučení pro ostatní, že podceňovat vlastní bydlení se skutečně nevyplácí. Dosud pracovala, tak bylo asi možné si něco za ta dlouhá léta práce pořídit, dnes už to mohla mít splacené a mohla ve vlastní garsonce platit třeba jen 2 nebo 3 tisíce za poplatky. Možná je rozvedená. Ale ani to neznamená, že musela nutně skončit v drahém pronájmu, pokud by si s manželem něco pořídili, při rozvodu se to muselo rozdělit a vyplacené peníze mohly posloužit ke koupi garsonky.
Někteří tohle hrozně podceňují, na pořízení vlastního bydlení celý život kašlou a tvrdí, jak je pronájem skvělý. Ano, to je. Přesně do chvíle, než se stane něco takového 
Už jen s myšlenkou na důchod nebo dlouhodobou nemoc bych nechtěla ještě ve vyšším středním věku bydlet v pronájmu, z toho bych nejspíš strachy nespala 
a....: napsala jsem žena samo o sobě. Administrativa není žádné top a není moc o zkušensti, ale spíš o schopnostech a to nijak specifických. Navíc Anna shání jakoukoli práci - takže nekvalifikovaná prac. síla za 15 tisíc čistého? Na takovou práci je zájemců opravdu hodně a nikdo se o ně nepere. Navíc i to co, člověk umí musí umět taky prodat.
Z hlediska evolučního člověk není samotář, nýbrž společenský tvor. Nevrháme 10 dětí naráz, ale rodí se nám po jednom, proč asi. Tohle prostě nikdo nepopře a může být individualista jaký chce. Nevím co máš proti alimentům, našla sis nějakého chlapa obtěžkaného alimenty a štve tě, že ti dětičky ubírají finance na tvoje opečovávání nebo co? Povinnost starat se o děti má otec stejně jako matka. Pochybuju, že kdyby se měl otec o děti fyzicky osobně postarat, tak by ještě stihl vydělat tolik kolik aktuálně vydělává.
A ano, evolučně normální je, najít si partnera, se kterým si můžu ty děti pořídit a budou se mít dobře. A kdyby to tak fungovalo, tak společnost ještě pořád funguje dobře. Dnes je ale módní si pořídit děti s nýmandem, který nemá ani práci, ani zodpovědnost a pak brečet, že jsem samoživitelka, otec neplatí a státe dej. A že je to také hodně rozšířený model a mnohem horší.
daty: To se mýlíš...pokud něco opravdu umí, tak je cenná
