Pokladní v supermarketu s maturitou. Je to degradace?
Je mi třiapadesát let a před rokem jsem přišla o práci. Kdo něco podobného zažil, asi ví, jak složitá situace to je, obzvlášť pro lidi mého věku. Práce je málo, i když to na inzertních portálech s nabídkami vypadá úplně jinak. Skutečnost je však taková, že touto cestou se práce opravdu najít nedá. Alespoň já jsem to zjistila. Na zaslané životopisy většinou nikdo ani neodpoví, nebo přijde rovnou odmítnutí.
Zaměstnání hledám velmi intenzivně, obvolávám firmy, dokonce po nich i osobně chodím. Trvá to už více jak rok a stále jsem nebyla úspěšná. Občas se zadařila maximálně nějaká dočasná brigáda za pár korun, alespoň něco.
Nejsem typ, který je doma spokojen. Doslova mi to leze na mozek, i když naštěstí finanční problémy nemáme, protože manžel nás oba uživí. Děti už máme dospělé a samostatné.
Začala jsem uvažovat, že nastoupím jako pokladní do supermarketu u nás na sídlišti. Prostě už nutně nějakou práci potřebuji. Není to sice něco, co by mne kdovíjak lákalo, ale říkám si, že lepší něco než nic. Ptala jsem se a přijali by mne velmi rádi, pokladní hledají prakticky stále.
Manželovi se však mé rozhodnutí vůbec nelíbí. Má k tomu takové asi trochu snobské důvody. On je inženýr, má dost důležité postavení, patří ve společnosti, kde pracuje, k vysokému managmentu. (Ani on mi však nebyl schopen u nich nějaké místo zajistit.) Já jsem dříve pracovala jako personalistka v jedné velké státní instituci.
A v tom je podle manžela problém. Jak by to prý vypadalo, kdyby mne lidi, kteří nás zde v domě a okolí znají, najednou viděli sedět za pokladnou. Považuje to za degradaci mé osoby a doslova řekl, že by se musel stydět. Jinými slovy řečeno, vlastně mi zakázal, abych tam nastoupila.
Ani mně není ta představa příjemná, ale po roce marného hledání už vše vidím jinak. Myslím, že zdaleka nejsem jediná, která vezme zavděk čímkoli, jen aby už konečně nějaké zaměstnání měla. Navíc podle mne opravdu není ostuda, když člověk pracuje, pokud je slušný a poctivý. Proč se mám ohlížet na to, co si o mně pomyslí nějaká sousedka, kterou vidím párkrát do roka v přízemí u výtahu?
Máme kvůli tomu doma dusno. Podle muže mne do práce nic nehoní, zajištěná jsem, tak co prý vyšiluju, ať hledám dál, však ono se něco vhodnějšího naskytne. Vadí mu směny, které s touto prací souvisejí. Jenže já už nemám sílu hledat dál. Je to strašně vyčerpávající, psaní životopisů, volání, chození, čekání na odpovědi a následně jedno zklamání za druhým.
Mám tu práci vzít i proti vůli manžela? Asi to udělám, i když on tvrdí, že o takových věcech mají rozhodovat vždy oba dva. Akorát nevím, jestli tím nervy ze shánění práce nevyměním za další nerváky spojené s nabručeným manželem.
15.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 115 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pokladní v supermarketu s maturitou. Je to degradace?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jelítko: 
sevenofnine: Ano - já bych se klidně a s největší radostí nechala živit svým manželem. A on by mě klidně a s největší radsotí živil, jen kdyby vydělával tolik, aby to bylo možné. Jak tady psaly holky - rozhodně bych se nenudila, nenudila jsem se ani na mateřské a litovala jsem, že musím zpět do práce. Mám dost svých zájmů na to, abych se doma nenudila. A i toho manžela bych z vděčnosti samosebou opečovávala jako sultána 
jelítko: a kde jsem psala že se nudím? Jen že mi to leze na mozek- a to se mi nemůže nikdo divit - jsem doma 10 let a mozek se omezil na základní programy..a věř, že ani pc hry, kamarádi, čtení apod, nenahradí to jak se člověk cítí, když si přijde už nepotřebný.Když tě nikde nechtějí, navíc děti odrůstají, potřebují mě čím dál mín a strávit život s prachvokou v ruce se mi fakt nechce, nehledě na to, jak tu někdo psal, z čeho mi jednou vypočítají důchod? Co když si muž najde jinou? Mám na něm být takhle závislá? Kde to proboha žiješ? Ano být chvíli doma je zábava, ale dlouhodobě ne, alespon pokud má člověk nějakou inteligenci a není pro něj smyslem živoa prachovka a závislost na chlapovi
sevenofnine: aby tu druhou mízu nechytil, když by měl doma "jen" pokladní. Ale ne, vážně, to musí vědět Renata, jak jim to doma klape. A do důchodu už nemá tak daleko, aby si, pokud jsou na tom s penězi dobře, nemohla platit důchodové pojištění dobrovolně. Koneckonců moje starší kolegyně už kdysi v tomto věku odcházely do předčasného důchodu. Kámen úrazu je spíš v tom, že někdo by byl doma spokojený, a jiného to ničí.
Linda: nějak mě to zmohlo, rychle jsem zestárla
kat: ty bláho, tři děti a ještě se nudíš? Tak to budeš asi hodně akční.
loupák: Přesně. Už se mi několikrát poštěstilo být doma pár měsíců a rozhodně jsem se uměla zabavit. Pak jsem akorát byla nasr...., že už mi to končí a musim zasejc do práce. Já nejsem kariérista a práce mě opravdu slouží jenom k vydělání peněz na byt a stravu a můj vůlný čas. Lidi k životu taky nepotřebuju, takže takovej ten pocit, že musim mezi lidi jsem v životě neměla. Spíš naopak 
Koukám, že můj nápad už tady několikrát proběh. No aspoň je vidět, že nebyl špatněj 
.gif)
jelítko:viď?mě by to teda taky nevadilo,pokud by s tím můj manžel neměl problém...
Ale stejně nechápu, jak se může někdo nudit, když je doma. Já bych sportovala, četla, stýkala se s kamarády, hrála na kompu hry, vařila dobroty atd. A rozhodně bych se nenudila.
A neuvažovala si o práci dobrovolnice? V nějaký neziskovce? Když nepotřebuješ prachy, tak tam bys byla hodně užitečná a pochybuju, že by se tam hrnuly davy uchazečů.
Jinak do pokladny klidně jdi, ale budeš asi za chvíli úplně vycucaná. To bych šla radši do lahůdek prodávat salámy. Tam to aspoň nepípá
holky vy by jste se opravdu nechaly živit chlapem? Renatě není 20let, co když její inženýr chytí druhou mízu? To bude chodit potom žebrat? Jaký bude mít důchod , když teď přestane úplně pracovat? Vždy´t nemusí sedět za kasou dalších 10let. Muž ji už teď kecá do výběru práce, jasně spoustě chlapů by se líbilo aby žena seděla doma a oprašovala ho, protože nemá jinou možnost, netuším jak to mají doma nastavené, ale aby se z Renaty nestal poslušný robot ... Renata je rok!!! bez práce a čím déle to bude trvat tím menší má šanci na jakoukoliv práci, potřebuje tuhle šňůru přerušit. Já osobně při přijmu nováčka koukám jestli je schopný se o sebe postarat, dělal cokoliv, protože je mi jasné, že takový člověk se nebude ofrňovat a bude si slušného zacházení vážit a pracovat na 100%.
.jpg)
kat: jsem si rikala jak ten cas letí 
.jpg)
evropka: Já vím, to je jasný, ale z článku mi vyplývá, že nejde ani tak o peníze, jako o seberealizaci..
jsem o dvacet let mladší, ne starší (nevím na co jsem proboha myslela?
)
jsem o dvacet let mladší, ne starší (nevím na co jsem proboha myslela?)
