Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jak já ti rozumím, ač jsem o 20 let starší, už dva roky marně hledám práci. Mám také středoškolské vzdělání..a nikde mě něchtějí. úplně chápu jak se cítíš- dokonce i rodinné zázemí máme hodně podobné...akorát mám ještě tři malé děti k tomu. Připadám si zbytečná, vyštavená věčným předváděním na pohovorech, posíláním životopisů...je o k ničemu, nikde nejsem potřebná. nejhorší je, že i když píšu na ryze dělnické profese, protože už sakra nechci být doma-taky mi to leze na mozek- tak ani tam mě nechtějí a to jsem zkoušela i zapřít děti, nebo se oodpvědi an otázku vyhnout- je to marné. Tak jsem se rozhodla, že letos v září nastoupím do školy...budu dělat aspon něco, zvýším si vzdělání, přijdu mezi lid, a třeba nakonec i tu práci seženu.
Také jsem chtěla jít dělat pokladní- ale u nás je to jen brigádně, na HPP neberou u nás vlastně už nikde. Jenže brigáída znamená u nás být n tlf kdykoli si zamanou -a to já s těmi dětmi a velmi zaměstnaným mužem prostě nejsem tak pružná. Potřebuju mít předem dané služby.

Kadla: tím se dnes nemáš šanci uživit...ale je pravda že lepší než sedět se založenýma rukama

pokladní v Tescu , Intersparu , atd je dřina každá práce je nutná není se za co stydět

No, pokud to není existenční nutnost, tak souhlasím s děvčaty, že je lépe přenechat místo v pokladně někomu, pro koho to existenční nutnost je. A autorce článku bych doporučila založit si svoji firmičku - s kosmetikou nebo čímkoli jiným. Prostě něco, kde se bude realizovat. I tudy vede cesta.A divím se, že ji to ještě nenapadlo.

Zvědavka: máš pravdu jak pani uživí manžel tak ať nebere místo jiné ženě ,která to potřebuhe víc a nemá ji kdo živit ,nebo opravdu jen tak pro zábavu si něco najít jak piše Linda: ,ale to by mu taky vadilo ,že pani chodí do DD

loupák: annie: SOUHLA SIM p. ing. je víte co ???


orinka: 7.29. ano maturita je už nutná jako základka

orinka: 7.32
Ve velkých marketech pokladní je jenom pokladní, zboží ukládají a rovnají pomocné síly nebo učni, úklid provádějí uklízečky. V malém krámku je to asi tak, jak píšeš..
Mně by zase nevadilo, kdybych byla doma a nemusela do práce, konečně bych si užívala volna...

Je to práce ,to je hlavní. A navic nerozumim tomu, proc by o TVE praci meli rozhodovat dva??? Ano zeptat se na názor druhého je samozrejmost, respektovat jeho práni také, ale rozhodovat ne.
Pokud je manzelovym jedinym argumentem co si pomysli sousedky, tak si najdi supermarket mimo bydliste, budes sice dojizdet, ale manzelovi seberes argument. Ty to nedelás k vuli penezum, ty to delás protoze potrebujes vypadnout mezi lidi - tak bych to manzelovi naservirovala.
Z druhé strany pokladni neni zadná vyhra, zvlást pokud navic nepotrebujes penize. Pokud je to opravdu jenom k vuli vypadnuti ze 4 sten a kontaktu s lidma co treba zkusit nejakou neziskovku, dobrocinnost, delat spolecnika stariku v DD nebo co já vim, ale proste vypadnout z bytu.

Určitě to degradace není, jsem případ o kterém píše modroočka, kdy jsem v cizině pracovala s VŠ titulem kde se dalo, i fast food se hodil. Ale vím že v česku se tohle bere trochu jinak, znám holky které by s maturitou prostě prodávat nešly, je to pod jejich úroveň. Takže celkem chápu že jestli manžel Renaty má takhle nastavené mantinely, tak bojovat s ním a ještě řešit to že nemůžu najít práci, člověku moc na sebedůvěře nepřidá.

Pokud pracovat jít nemusíš, tak já bych být tebou ještě hledala. Ne proto, že pokladní je degradující práce, ale proto, že je to nedoceněná dřina a to co slyším od lidí co to v česku dělají, je dost děsivý. Co takhle zkusit chvíli někde dobrovolničit, třeba v nějaké neziskovce. Z takových pozic se často dá po nějaké době udělat pozice permanentní a placená. A může to být něco co tě nadchne, bude ti připadat důležitý.

Jarča*: Tak v tom mám jasno, kdybych měla chlapa, který je ochoten a schopen mě živit, tak se klidně na to vyprdnu. Rozhodně bych se dokázala zabavit jinak, než prací.

Já už mám taky padesát skoro za pár a říkám si, kdybych přišla o práci, že bych dělat tu pokladní klidně dělat šla. Otázka je, jestli by se to dalo nějak dlouhodobě vydržet, přeci jen už člověk není nejmladší a asi žádný med to nebude. Sama píšeš, že pokladní hledají prakticky stále - proč asi? Jinak si taky myslím, že maturitu má dneska kde kdo, a mně nepřipadá podřadná žádná práce, sama jsem si kolik let přivydělávala uklízením.
Když bych nemusela koukat na peníze, možná bych se zkusila realizovat v nějaké charitativní organizaci - to dělala jedna známá. Nevím, pod čím to bylo, ale navštěvovala opuštěné lidi, a docela se jí to líbilo.
Ale ještě k manželovi. Možná tu některé popudím, ale pokud by mě manžel uživil a hlavně nám to jinak klapalo, přiznávám, že nevím, jestli by se mi chtělo riskovat dusno, a brala bych v potaz i jeho názor. Ale to píšu za sebe, jnak je každého věc, čemu dá přednost. Naštěstí vím, že ten můj by mi do ničeho nemluvil.

jo, a nemyslete si, že pokladní sedí jenom za kasou! Taky doplňuje zboží, v menších prodejnách rejdí s kýblem a smetákem, opravdu to není zaměstnání, po kterém by lidi toužili, leda snad ve vlastním krámečku.

maturita, to je toho, tu má dnes každý, kamarádka s maturitou je ráda za úklid, protože s malými dětmi prostě odpovědnější práci nesežene, navíc beze směn. No, pan inžinýr by si to mohl za kasou tak týden vyzkoušet a hned by viděl, jestli to zvládne se svým VŠ vzděláním, vsadím se, že by pletl rohlíky s pletýnkama a večer by se v kase nedopočítal. Dělá honoraci a neví, jaká je situace. Když ženě nedokáže sehnaž lepší místo, ať je rád, že se stará sama.

To máte Renato štěstí, že jste tu práci vůbec sehnala. Taky se s tím potýkám a šla bych i za tu kasu. Nemám bůhvíjaké vzdělání - prostě maturitu, i když práci jakoby na lepších místech. Do hyper, super už mě několikrát nevzali s tím, že nemám praxi, že jsem nikdy nedělala v obchodě a že vyučených nezaměstnaných prodavaček jsou fronty, tak mají kde šáhnout ....
Držím vám pěsti a přeji hodně štěstí

Ráda čtu, že někdo pracovat chce a opravdu se snaží. Takový člověk má u mě veliké plus.
Chápu vaše pocity, že už doma být nechcete, i když vás vlastně nic netlačí. Když jsem byla asi rok bez práce, tak jsem se cítila tak, že "už nejsem k ničemu dobrá, nikdo mě nepotřebuje, nikdo o mě nestojí". Děs. Taky jsem hledala, kde se dalo, byť manžel měl moc pěkný příjem. Hlásila jsem se s VŠ i na místo prodavačky. To se mě dokonce ptali na to, jaké jsem měla známky na maturitním vysvědčení. Takže prodavačka s maturitou asi není úplný nesmysl.
Já za sebe bych tu práci vzala a u toho hledala něco "lepšího". Manželovi bych zkusila vysvětlit, že práce se líp hledá, když někdě pracujete, nový zaměstnavatel vidí, že jste pracovitá, snažíte se, že vám na práci záleží a nechcete se "flákat" doma. Navíc bych mu argumentovala i tím, že jste se nikdy (pokud je to tak) nebavili o tom, že byste chtěla být ženou v domácnosti. A v nejhorším případě bych použila i podpásovku: "Tys mi dostatečně honosnou práci nesehnal, tak do tohoho teď nemluv." Navíc si pan manžel trochu protiřečí. Tvrdí, že o takové věci by měli rozhodovat oba, ale on SÁM vydal zákaz....