Žárlivec, nebo úchyl? Pokračování příběhu z minulého týdne.
Minulý týden vyšel můj příběh, v němž jsem se na čtenářky obrátila s prosbou o radu. Můj přítel se choval tak, že jsem nevěděla, zda je to nějaká úchylka, či „normální“ žárlivost. Věděla jsem jen jedno: přestala jsem se vedle něj cítit dobře.
Vaše reakce mne velmi povzbudily. Také díky nim jsem sebrala odvahu k ukončení vztahu. Slíbila jsem, že napíšu, jak to celé dopadlo.
Původně jsem to chtěla udělat tak, jak mi radila mam-ča. Napsat mu mail a jasně, stručně a bez zbytečného vysvětlování mu sdělit, že končím. Než jsem se k tomu dostala, všechno se vyvinulo jinak.
Ve čtvrtek mi přítel volal, že bychom se mohli vidět. Moc se mi nechtělo, ale souhlasila jsem. Už když jsem na schůzku šla, nebylo mi dobře. Uvědomila jsem si, že se na něj vůbec netěším, a tak jsem se rohodla agónii našeho vztahu zbytečně neprodlužovat. Řekla jsem mu, že se chci rozejít. Velmi znejistěl, zřejmě ho to hodně překvapilo. Když popadl dech, začal se vyptávat, zda mám někoho jiného, a naléhat, proč se chci rozejít, když on mne přece tolik miluje.
Vysvětlila jsem mu, co mi vadí a že mě jeho chování a neustálé připomínání minulosti ničí. Vůbec to nechápal, pravděpodobně si v nejmenším neuvědomoval, že někde dělá chybu. Začal slibovat, že s tím hned přestane. Prý netušil, jak moc mi to vadí. Hlavně ať se s ním nerozcházím, život beze mě pro něj nemá smysl, prý jsem žena, kterou hledal.
Přiznám se, bylo mi ho líto. Vidět ho takhle zlomeného a nešťastného mi vůbec nebylo příjemné. Ale čím víc prosil, tím víc se mi zároveň protivil. Najednou jsem byla schopná vidět jej jakoby cizíma očima a nechápala jsem, jak jsem se do takového člověka mohla zamilovat.
Přesto mi nebylo lehko, když jsem odcházela. Naléhal, ať zůstaneme přáteli, chtěl slyšet, že se se mnou alespoň občas bude moci vídat. Nepřistoupila jsem ani na jedno a požádala ho, aby moje rozhodnutí respektoval a nesnažil se mě kontaktovat.
Samozřejmě to nedodržel. Ještě ten večer mi telefonoval a posílal srdceryvné SMS, dokonce došlo i na citové vydírání, kdy vyhrožoval, že si něco udělá. Nakonec jsem přikročila k tomu, co jsem původně neměla v plánu: změnila jsem si telefonní číslo.
Momentálně jsou mé pocity značně rozporuplné. Na jednu stranu se mi ulevilo, na druhou si připadám provinile. Vím, že jsem mu ublížila, je mi líto, že se trápí. Vrátit se k němu nechci ani náhodou, jen mi to není úplně jedno. Snad to brzy přejde.
Všem vám moc děkuji za podporu. Kdybych se neodhodlala popsat své trápení, asi bych k tak ráznému řešení dospěla pomaleji. Držte mi, prosím, palce, ať rychle vybřednu i ze sebeobviňování, které mě stále trápí. Vím, že je to hloupost, ale nějak to nedokážu „odehnat“.
Ještě jednou všem děkuji.
15.1.2008 Rubrika: | Komentářů 116 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlivec, nebo úchyl? Pokračování příběhu z minulého týdne.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ota: no jestli nema cenu se dal bavit... tak jedine proto, ze nechces vzit na vedomi reakci blanž, ktera tu uprenila, co nekterym ( teda jak se zda, leda tak tobe nedoslo) z clanku....
Ota: ty si vazne slepej, nebo si neclet tu rekaci blanky?.... rekla mu to ale neposlouchal.. a jak se rika, chytremu napovez, hloupeho kopni takze presne o udelal a udelala spravne....
Kaca: nepodsouvám jí že je na vině, jen jsem se podivil, že mu to neřekla hned kdy ji s tím ofendoval?
To zeptání nebo vymezení hranic přece není jen o šanci pro něj ale i o její šanci vycouvat ze vztahu dřív ,no ni ?
Co jí nakonec stála asertivita ? Jenom nějaký ten měsíc života na pochybách navíc a ztracený čas s chlapem který ji nesedí.
Pokud hodláš argumentovat ve floskulích "vy ješitní chlapi" tak to nemá cenu se dál bavit.
Qwea:
Stanik: já nepsala pozdě, ale později....z otova pohledu to později než okamžitě fakt bylo on je totiž jasnozřivej a hned by asi měl jasno
taky mi připadá, že h odhalila včas.....alespoň z toho pohledu, že si ho nestihla nastěhovat domů, vzít a počít s ním dítě....pak by pozdě bylo i po těch 2 měsících
Kaca: me navic neprijde to , ze po dvou mesicich, kdy spolu notabene nebydleli , poznala ze je debil uchylackej.. jako , ze to poznala pozde...
naopak to poznala velmi zahy.. a udelela dobr,e ze mu nakopala rit... ( byt jen obrazne, ja bych mozan byla i razantnejsi, ale ja jsem zocelena lety v muzskem kolektivu)
Kaca: On neni stejnej,je jen trošku pomalej!
Kaca: presne tak
Ota: asi jsi slepej, ale Bláž tu několikrát ...a přesně jsem to tak vytušila už z článku- psala, že mu to řekla, že jí podobný řeči vadí....tak co furt dokola řešíš????
hele, po 3 měsících můžu i z práce odejít bez udání důvodu tak proč ne ze vztahu, kterej se mi prostě už nezdá dobrej??
nebo ty hned od prvního dne s novou známostí víš, jaká je??
holt to poznala bohužel až později, že neni normální a opravdu s ním nechce bejt..a naše názory jí jen pomohly pochopit, že to co cítí, není nijak výjimečný a že to není důvod k sebevýčitkám.....
já nevim, proč se ji tak moc snažíš vysvětlit, že je vina na její straně a že by mu měla dát šanci....PROBOHA PROČ?? ..protože jsi úplně stejnej jako ostatní ješitní chlapi
Stanik: divnej chlap
Jéje,copak mi tu uteklo,zatímco jsem si v pracovní době hrála s fraktálama?Proč by teda nemohla štkát?
Ota: no ano.. zalozil ho jisty Ota.. mozna ho sem tam po ranu vidas, kdyz se kouknes do zrcadla...
chytrájakrádio: a proč jo ?
Meryl: Stanik: Ch.Z. Kochanská:
sem nevěděl že na štastných to ženách je vysoké učení demagogické
Ch.Z. Kochanská:
Meryl: nejen, že vystudoval, dodnes tam i přednáší