Prý čekám postižené dítě. Jak se mám rozhodnout?
Zdravím všechny šťastné ženy. Ačkoliv bych nikdy nevěřila, že bych mohla žádat o názor, tak nyní se tak stalo.
Je mi 35 let a tak nějak nevím, jak se rozhodnout. Jsem bohužel docela dost nemocná – mám cukrovku. Kdysi dávno, před třinácti lety, jsem si vyslechla: „Slečno jste těhotná a rozhodně to dítě musíte dát pryč, protože bude 100% postižené.“ A já poslechla a nechala si vyplnit papíry na interrupci s tím, že si ještě zajedu na dovolenou a teprve po ní se zákroku podrobím.
Na dovolené se mi vše rozleželo v hlavě a já se rozhodla dítě si i přes všechna rizika nechat. Narodil se mi krásný, zdravý syn, kterému je dnes skoro třináct let.
Teď je mi pětatřicet a stojím před stejným rozhodnutím. Jsem těhotná, mám za sebou všechny možné testy a vyšetření a podle lékařů není stoprocentně jisté, že se dítě narodí zdravé. Je velké riziko, že bude mít postižený mozek z důvodu mé cukrovky a častých hypo- a hyperglykemií.
Jsem už ve dvacátém týdnu, rozhodnout se pro ukončení těhotenství je pro mne velice těžké a navíc – pořád se mi vrací mé první těhotenství, které přes důrazná varování lékařů dopadlo skvěle a dítě se narodilo zcela zdravé.
Nevím, jak se mám rozhodnout. Moc ráda bych požádala o radu ženy, které měly dítě i navzdory těžké cukrovce. Zajímaly by mne jejich pocity a zkušenosti. Uvítám i nezávislé pohledy ostatních žen. Není mi vůbec lehko a rozhodnutí, které mám učinit, je velice těžké a bolestné. Všem moc děkuji.
14.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý čekám postižené dítě. Jak se mám rozhodnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jako matka mentalne postizeneho chlapce musim zasadne souhlasit se vsim, co napsala Grainne. Nechapu, co se to stalo se spolecnosti, ze vsechni chteji absolutne dokonale deti, ale kdo komu zajisti, ze tak budou i po cely zivot. Vetsina tu pise o tom, ze by ihned sla na potrat, protoze by to nezvladly a ja vubec nechapu jak nekdo neco takoveho muze vypustit z pusy, kdyz to vubec nevi a nema s tim zadnou zkusenost, maximalne to vidi nekde u sousedu. zivot s postizenym ditetem je hodne narocny, to je pravda, ale rict, ze syn mi nebyl zadnym prinosem a ze ho presto vsechno nemiluju by asi nebylo pravdive. Kazdy at se rozhodne za sebe. Jen autorce bych poradila zjistit si vic informaci.
Do toho bych nešla. Paní píše, že "má za sebou všechny možné testy a vyšetření" čili posílat ji na další je asi zbytečné, konec konců do 20.týdne bylo dost času zjistit, co se dalo, a přesnější informace zřejmě už nedostane. Pokud má jít o postižení mozku, nemůže být viditelné, a pochybuji, že se dá předem zjistit z odběru čehokoliv. Může se jí narodit na pohled zcela zdravé dítě, které ale celý život bude mít schopnosti nemluvněte, a do takového rizika bych já nešla, v žádném případě. Tím spíš, že jedno dítě ona už má a to ji taky potřebuje, i jemu by se narozením postiženého sourozence značně změnil život. O otci řeč vůbec není, což je taky zvláštní, ten by samozřejmě měl být první, koho je třeba se ptát.
Milá Šárko, předpokládám, že ve svém věku máš cukrovku I.typu. Můj manžel také onemocněl, když mu bylo 30 let a tak vím o průběhu této nemoci určitě víc, než některé z reagujících. Co jestli bude děťátko opravdu postižené a tvoje nemoc se zhorší, což se nedá vyloučit a ty se octneš v nemocnici, co se pak bude dít u vás doma ? Zažila jsem to mockrát a to já jsem naprosto zdravá a mé děti taky. Jedno zdravé dítě máš, tak dobře uvaž, jestli máš někoho, kdo ti v takovém případě pomůže.Na manžela nebo partnera se nespoléhej . Muži jsou v tomhle směru dost nespolehliví.
Milá Šárko, předpokládám, že ve svém věku máš cukrovku I.typu. Můj manžel také onemocněl, když mu bylo 30 let a tak vím o průběhu této nemoci určitě víc, než některé z reagujících. Co jestli bude děťátko opravdu postižené a tvoje nemoc se zhorší, což se nedá vyloučit a ty se octneš v nemocnici, co se pak bude dít u vás doma ? Zažila jsem to mockrát a to já jsem naprosto zdravá a mé děti taky. Jedno zdravé dítě máš, tak dobře uvaž, jestli máš někoho, kdo ti v takovém případě pomůže.Na manžela nebo partnera se nespoléhej . Muži jsou v tomhle směru dost nespolehliví.
nakoukla sem do sve chytre knizky co se tam pise i diabetu a tehotenstvi. no neni tam dohromady nic. jen ze by diabeticky i s diabetem 1. mely byt soustredeny v diabetologickych centrech aby mely specializovanou peci. a ze tehotenstvi by melo byt planovane a ze je strasne dulezita dobra kompenzace hladiny cukru v krvi na zacatku tehotenstvi. vic nic 
kočka Šklíba: mas pravdu v tom, ze se porad vypravi historky jak komusi predpovidali postizene dite a je to v pohode. debata o tom, v jakym procentu se lekari skutecne seknou a v jakym se naplni ty cerny prognozy by mohla byt zajimava. Ja jsem napriklad presvedcena, ze vysledky vsech tech vysetreni jen malokdo interpretuje spravne (laik vubec ne, doktor je interpretuje jako doktor - ve smysly nasledky a tak, ale co znamena pravdepodobnost postizeni napr. 1:900 umi spravne urcit malokdo) ale asi by nebylo uplne dobry poustet se do ni zrovna tady. Sarka to nema lehky, bude to mit jeste tezsi a myslim, ze my ji touhle debatou moc nepomahame.
.JPG){kind=avatar}
Lidi hodně lžou. Když se někomu narodí postižené dítě, tak nepřizná, že ho lékaři varovali. Kdekdo by totiž řekl, že bylo nezodpovědné ponechat si ho. Když se ale naštěstí ukáže, že vada není velká nebo dokonce šlo falešně pozitivní výsledky, tak se to po světě rozhlásí, aby každý věděl, jací jsou lékaři pitomci. Když jde k léčiteli sto lidí a osmdesáti nepomůže, ti o tom mlčí, aby nebyli za hlupáky. Těch dvacet, z nichž by se aspoň deset uzdravilo i tak, ti všude rozhlásí, jak je ten léčitel skvělý. Nemyslím si, že se některý gynekolog třese na provádění interrupcí. Ostatně bodové ohodnocení za takovou operaci není nijak vysoké. Tak bych jim nepodsouvala krvelačnost. Prostě znají víc těch případů, o kterých nevíme, protože jsou „uklizeny“ v ústavech v zapadlých vesničkách. Za sebe nevím, jak bych se zachovala, kdybych byla hodně nemocná a neplánovaně otěhotněla (plánovaně bych to neudělala). Nejspíš bych doufala ve spontánní potrat a říkala si, že pokud dítě bez pomoci donosím, tak příroda ví, co dělá a bude víceméně v pořádku. Ale v každém případě bych to probírala s manželem, nebo s otcem dítěte, pokud bych nebyla vdaná. Ten do toho má hodně co mluvit, ne že ne.
.gif)
kočka Šklíba: v tom případě bych se podle pravděpodobnosti postižení obrátila na rodiče takto postižených dětí, jak to vnímají oni, případně na různá sdružení, která sdružují rodiče s podobným postižením.
Někdo zvládne Marušku bez ručiček jako dar a obohacení, jiný se zhroutí nad banálním onemocněním dítěte a další s tím "tak nějak" žijí, někteří ani neměli možnost to ovlivnit.
Tohle by měl vzít v potaz ten, kdo se rozhoduje.
Jinak preventivní nabádání k potratu - přece si nebudeme kazit naše skvělé statistiky - to je taky realita českého zdravotnictví.
pavlina - při prvním a druhém těhotenství jsem byla vyšetřena na koze jen jednou. U třetího pokaždé, bylo mě z toho vždy zle.
kočka Šklíba: Maruška bez ručiček ještě není to nejhorší. Ta může být velice šikovná, schopná s e o sebe postarat.Vím o pár takových lidech.
Maruška, která leží , nevnímá a jen nějak přežívá, to je asi to, čemu by se každý rád vyhnul.
pavlina: No možná, že ty velké problémy s cukrovkou se projevily až v pozdějším stádiu těhotenství.
Heather:
já četla dvanáctý 
dvacátý taky nechápu
ono pred třinácti lety se toho mohlo vedět méně ( jsem laik, ale já třeba v té době byla za celé tehotenství na ultrazvuku jednou a pri dalších skoro při každé poradně)
Když se tu tak pěkně řeší, jak něčí kamarádce řekli, že dítě bude asi postižené a ejhle, Pepíček je v pohodě, zajímalo by mě, kolikrát něčí kamarádce řekli, že dítě bude asi postižené a ejhle, Mařenka nemá ručičky.
Doporučuju vyptat se na přesnější informace, ale ta nezvládaná cukrovka může opravdu zadělat na problémy, takže bych to nebrala tak, že doktoři přehánějí.
Dporučuji přečíst
http://www.tyden.cz/tema/potrat-a-hra-na-boha-ziji-lekarum-navzdory_393.html
Nevím, co ti poradit. Rozhodni se jak to cítíš sama. Já ti přeji hodně štěstí a zdravé miminko
