"To je smrad, že by jeden pad."
Ahoj Šťastlivky. Jdu sem se zážitkem, který znáte všichni. Puch. Zápach. Odér. Smrad. Pořád a všude. Zas se tyto zapáchající zážitky hromadily a hromadili, až dnes, jeden pán v obchodě, dodal poslední kapku. Stojím za ním (a asi za jeho paní či přítelkyní), kousek dál ať neblokuju uličku a čekám až na krájecím stroji dokrájí chleba a já si nakrájím též. Otočil se udělal pár kroků k odchodu, přistoupím ke stroji a….Kristova noho! Rána do nosu! Ten zápach! ,,Panebože, to je děs“ vylítlo ze mě zároveň s pohybem ruky, co měl ochránit můj čichový orgán.
Tentokrát, přísahám, to bylo fakt bezděčné. A pán mě slyšel. A otočil se. Zírám na něj s rukou na nose, on zírá zlověstně na mě (paní hledí do regálu s houskami) ..…náhle přistupuje můj muž s čokoládou v ruce (ne pro pána, ale pro sebe) a autoritou své postavy zcela beze slov změní situaci. Pán odchází a já vysvětluju co se stalo. ,,Prase“ praví můj čistý muž.
Jenže ono je to všude. Páchnou ženy, páchnou muži. Voňavého člověka potkám zřídka. Nijak už neřeším, zda se cítí nebo to dělají naschvál (mimochodem, takového naschválníčka má manžel za kolegu a to prosím pracují ve službách). Spíš jsem se zamyslela nad tím, jak to, že navoněnému člověku se tak snadno řekne, nejlépe sprostě, že se nasmrděl, že smrdí jak ku*va, zamořuje ovzduší, dokonce ohrožuje svou vůní něčí zdraví (nebavíme se o lidech, co na sebe vylijí litr drogérovky – i když…radši litr drogérovky, než měsíc uleželý pot kombinovaný alkoholem).
S potěšením vidím, že lidé samozřejmě i voní a sama, když cítím, že někdo voní a je to možné, vždycky pochválím (ta radost v očích toho člověka je fakt krásná…) Ale lidem zapáchajícím potem, špínou, případně chlastem a putykou, se ostýcháme říci stejně naplno, že smrdí, zapáchají a obtěžují. Že se nám zvedá žaludek.
Jak je to možné? Čím to je? Řekli jste někdy někomu naplno, že zapáchá a měl by se umýt? A co se dělo pak?
27.8.2014 Rubrika: | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - "To je smrad, že by jeden pad."
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
vosmajda: ze by byl nekdo tak mimo ze by se rano zapomel vysprchovat a nebo si omylem vzal tricko z kose na spinave pradlo se mi zda vice nez nepravdepodobne. A pokud se zapomenes navonet, mas stresovy den, dobihala jsi tramvaj - ano budes citit, ale jinak nez tyden neprana kosile.
.gif)
dadka: 11:51...přesně tak to myslím.....
.jpg)
Jednomu kolegovi z práce jsme nalepili obal od poctivých olomoučáků (psal se rok 88) pod sedadlo auta ... učitel AŠ .... žákyně ho chtěly pozabíjet, ale šly jen pootevírat okýnka ... po týdnu krušného smradu a velkého pátrání na to při ÚDRŽBĚ přišel ... no chtěl nás pozabíjet ...
Ale jinak jsem si těch pachů taky užila ... smrádek z přehnanýho spreye, potu z nervozity a smradlavých bot 
a různé cibulovočesnekovo krmě . Jednou mi nastoupil do auta cikán ... jeho boty byly cítit krémem - a taky se tak leskly - ponožky svítily bělobou , šaty byly cítit práškem a on sám mýdlem .. fačko či co ... já vedle něj po 10 hodinách jízd jsem se cítila jak ta největší šmudla ... učitel neměl možnost se jít pomalu vy... natož hodit sprchu ... střídalo se s 5 min. pauzou ..... takže i naši barevní nejsou šmudlové ....
Tak mě napadlo, přemýšlel o tomhle někdy někdo z druhé strany? Teď nemám na mysli zrovna chronické smraďochy a opilce, co kouří, pijou, neperou si oblečení a zasmrazují autobusy. Teď myslím, co když někdo je cítit úplně náhodně, snad jednou nebo poprvé v životě a někdo mu vynadá, jak to musí být líto. Nikdo nemůže vědět, jak je na tom finančně, co mu doma funguje a nefunguje, jak je na tom se zdravím, co ráno řešil. Mohla to být nějaká lapálie, zapomněl se navonět a ještě je zrovna vystresovaný. Mysleli jste někdy na tohle?
a právě teď mám plnou místnost smradu. Otevřeným oknem se mi natahuje cigaretový kouř od souseda vlevo dole. Kouří jak ucpaný kamna a ne a ne natáhnout brka.
Máme to několikrát denně. Než zareaguju a vyletím pozavírat všecko, už to nemá cenu a je toho plný byt.
.jpg)
orinka: bože, koňský pot
monyk: a nejenom chodit, nejenom chodit!
Dolní lem se používá k utření nosu a ...... - no, viděl někdo, že to má kapsy na kapesník a toaleťák??
Anahir: vždyť byl vyroben jakýsi pánský parfém, který "voní" jako pot na koňovi nebo co...pro ty, co milují seno a stáj.
Anahir: to netusim, ja to objevila vloni jako novinku - ma s to pouzivat pri vycviku psu, pry staci to otevrit a zamavat s tim a psiska pribehnou a dostanou oliznout, vyzkouseny to nemam, ale pry to funguje rikali na cvicaku. Zeptej se tady pejskarek, je mozny ze nejaky internetovy obchod se spsima pochutinama to ma i v cechach. Na me je to dost drahy, stoji jedna 50 ddk (antiperspirant pro me stoji 10-15ddk )
Anahir: to netusim, ja to objevila vloni jako novinku - ma s to pouzivat pri vycviku psu, pry staci to otevrit a zamavat s tim a psiska pribehnou a dostanou oliznout, vyzkouseny to nemam, ale pry to funguje rikali na cvicaku. Zeptej se tady pejskarek, je mozny ze nejaky internetovy obchod se spsima pochutinama to ma i v cechach. Na me je to dost drahy, stoji jedna 50 ddk (antiperspirant pro me stoji 10-15ddk )
Jezdím denně 3,5 hodiny MHD rok. Počet voňavých chlapů by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Stydím se před cizinci - musí si myslet, že Češi jsou národem smraďochů. Stalo se mi, že jsem byla v Londýně v extrémních vedrech (30 ve stínu ), ale v MHD nikdo nesmrděl. Prostě ten průměr se ráno nevysprchuje a nevezme čisté triko nebo košili nebo to dorazí nikdy nepranou bundou. Pak jsou zde extrémy, kdy jsem požádala řidiče, aby zakročil, protože vedle mě si sedla páchnoucí mrtvola. Samozřejmě byl z toho poprask, ale řidič prý nic udělat nemůže, i když smraďoch jezdí pravidelně a jsou s tím pravidelně problémy. Prodrala jsem se narvaným busem na druhý konec, vystoupit nemůžu, další linka jede za hodinu. Taky se mnou jezdí paní, kdy snad i popelník smrdí míň cigaretama než ona. A to je prosím z kategorie zastydlých 20cátnic v jejich tak odhadem 55ti.
Anahir:
Střídám to, ale teď používám Kenzo v takové té dlouhé lahvičce s vlčím mákem a od Niny Ricci Dolce Vita.
No a na jaře jsem byla týden v nemocnici a ležela se mnou na pokoji Rómka. Byla čistá, sprchovala se a převlíkala, ale když tam za ní přišla početná černá návštěva, tak jsem musela odejít, jaký to byl smrad. Takové to "cigánské pyžmo" Potom jsme s další pacientkou hodinu větraly.
dadka: co používáš za parfém?
Linda: a to se prodává jen u vás?
