Prý jsem uklízecí blázen. Co si myslíte vy?
Potřebovala bych slyšet nezaujaté názory. Už dlouhodobě máme s partnerem neshody ohledně mého přístupu k uklízení a k pořádku celkově. On tvrdí, že to přeháním, já myslím, že nikoli. Teď mě ale docela rozhodila i moje máma, která mi řekla, že bych měla zvolnit, protože můj styl péče o domácnost není normální.
Já ale nemám pocit, že bych byla v tomto ohledu nějaká vadná. Mám ráda čisto, uklizeno, věci na svých místech. Postupně jsem si vypracovala systém, který mi vyhovuje, podle partnera se v tom nedá žít. Prý nedělám nic jiného, než že uklízím a jdu mu tím na nervy.
Žijeme spolu rok a půl v jedné domácnosti, máme pronajatý byt. Zatím jsme bezdětní, ale o dítěti mluvíme a já bych si ho už moc přála. Mně je 27 let, partnerovi 31.
Do doby, než jsme se s přítelem sestěhovali, jsem bydlela u rodičů. Strašně jsem se těšila, až budu mít jednou něco svého, kde si budu po svém hospodařit. Teď to konečně mám a užívám si to. Jak jsem psala, mám ráda uklizeno, čisto voňavo. Aby to u nás doma k něčemu vypadalo, uklízím denně. Každý den utírám prach, umývám koupelnu, vytírám, luxuju. Když to někdy náhodou nestihnu, bývám nervózní a druhý den jsem schopná vstát v půl páté ráno, abych to stihla udělat, než odejdu do práce. V sobotu provádím hloubkovější úklid, leštím zrcadla, myju kuchyňské skříňky, dveře, povlékám postele, okna myju každých cca šest týdnů, někdy častěji, stejně tak často vytírám i vnitřky skříněk a skříní.
Baví mě to, uklízení mě v žádném případě neobtěžuje, ani po partnerovi nevyžaduju, aby se zapojoval. Přes ten týden mám ten úklid hotový za necelou hodinku, nemám pocit, že by to bylo něco nepřekonatelného. Prostě přijdu z práce, absolvuju své uklízecí kolečko a když přijde partner domů, je všechno hotovo a můžeme si večer užít hezky v klidu. Možná mu jdu na nervy tím, že po něm pořád všechno rovnám, odnáším prázdné talíře sotva dojí apod., ale když já prostě nedokážu v binci odpočívat.
Horší je to o těch víkendech, pozoruju na něm že na to začíná být alergický, když v sobotu ráno nastoupím, vysvléknu peřiny a dám do pračky povlečení. To se už u snídaně začíná tvářit otráveně a pronáší připomínky, ve stylu, ach jo, zase tu máme sanitární sobotu a nechceš toho pro jednou nechat? Teď k nám v sobotu přišla neplánovaně moje máma a zastihla mě při uklízení a viděla naštvaného a otráveného přítele, který si jí samozřejmě postěžoval. Ona si mě pak vzala stranou a promlouvala mi do duše, že mít uklizeno je hezké, ale není to všechno.
Já nějak nevím, nemám pocit, že bych to přeháněla. Podle mě by přítel měl být rád, že máme čisto a hlavně že po něm nic nechci. Když jsem ještě bydlela u rodičů, vadil mi mámin přístup k pořádku. Ona se s tím moc nemazala, přes týden ošolíchala to nejnutnější, v sobotu uklidila trochu víc, peřiny povlékala jednou za měsíc a okna, dveře, kuchyňskou linku myla sotva dvakrát do roka. Já si po svém udržovala aspoň svůj pokojík.
Teď mám konečně svou domácnost a jsem ráda, že si ji můžu udržovat po svém. Přítele bych ale kvůli tomu ztratit nechtěla, zatím nic takového nehrozí, ale máma mě vystrašila, že jestli nezmírním, může se mi stát, že ve svém nablýskaném bytě zůstanu sama. Což by byla katastrofa, protože nájem bych jen ze svého malého platu neutáhla a musela bych se vrátit zase domů. A hlavně mám přítele ráda.
Asi bych potřebovala slyšet, jak přistupuje k pořádku většina žen, nebo jiné ženy. Možná by to chtělo nějakou zlatou střední cestu, něco mezi máminou laxností a mým perfekcionismem. Jak by podle vás ta zlatá střední cesta měla vypadat? Připadá vám, že to opravdu přeháním?
7.9.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý jsem uklízecí blázen. Co si myslíte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Pentlička: no a já si sundám brýle a je uklizeno v mžiku!
Já teda uklízím, když je to potřeba. Je-li prach, tak ho utřu a vysaju, jsou-li flekaté podlahy, tak je setřu, umývám špinavá okna atd. Uklízet čisté věci mi přijde na hlavu.
Ještě z jiného pohledu. Tady nejde ani tak o úklid, ale o nastavení pravidel soužití. Když spolu dva lidi mají být, tak se musí cítit dobře, a vzhledem k tomu, že každý má jiné představy, je nutné se dohodnout na kompromisech. A to ve všem - utrácení společných peněz, dovolená, zařízení bytu, domácí zvířata, výchova dětí, vaření....a i ten úklid.
Prosazovat svou vizi čehokoli, co se týká obou, je projev obrovské netolerance a neúcty k názoru partnera a časem vede k rozchodu. Je zvláštní, že uklízecí maniaci se dokážou dohodnout v ledasčem jiném,ale co se týče úklidu, odmítají jakýkoli kompromis a ještě se považují za hrdiny, kteří zachraňují partnery před životem v binci. Vůbec je ani nenapadne uvažovat o tom, že partner má jiné představy o pořádku a že ho přemíra pořádnosti toho druhého obtěžuje.
Takže by to chtělo se zamyslet na přijatelné míře pro každého, domluvit a hlavně respektovat druhý názor.
Pro začátek by snad šlo uklízet jen obden. To je náhle 15 volných hodin měsíčně, 180 ročně, což je celých 7,5 dne, když odečteme 8 hodin denně na spánek tak 11 bdělých dní, to je v podstatě běžná dovolená, kterou lidi stráví u moře nebo na horách. Není škoda to prouklízet?
Nebo by se místo toho dalo chodit cvičit, číst si, malovat nebo cokoli jiného.
Na stav domácnosti to nebude mít nejmenší vliv, jen se o něco zvýší pohoda. I když je třeba zejména odbourat dopad na přítele a nechovat se k němu jako k nesvéprávnému idiotovi, který neví, že si po sobě má uklidit hrnek, až to uzná za vhodné.
rychlonožka: hezky napsáno
Děti...měly všechny...no fuj!
Jinak Jano, je dobře, že jste sem napsala. Znamená to, že nad tím přemýšlíte, zda děláte dobře. Víte, život uteče a najednou má člověk mládí za sebou. A zjistí,že ho prouklízel. Není to škoda? Není lepší mít nač vzpomínat, kde jste byla a co jste zažila? Nebo snad myslíte, že v šedesáti budete mít sílu dohánět, co jste zameškala a že na to budete mít? Dobře si přečtěte reakce, které tady jsou. Jsou od nezaujatých nestranných lidí. Psycholog by Vám to vysvětlil odborněji. My jsme normální ženské a čím jsme starší, tím větší nadhled máme. Ono není dobré křečovitě jít proti proudu. Naše příbuzná taky neměla koníčky. Taky ráda takzvaně šůrovala. Měla kliku,že manžel měl pro to pochopení, on si kutil v dílně, ona řádila v pokojích a kuchyni. Jak oba stárli, museli slevovat ze svých výkonů. Myslím, že bylo pro ně zdrcující pomyšlení, že neudržují ten standard, na který byli zvyklí. Jejich děti tohle s nimi nesdílely, neměli čas tam chodit a makat, poněvadž měly všichni jak svou práci, tak své rodiny a své povinnosti doma. A taky koníčky, na rozdíl od rodičů, v nichž vzor neviděly. Vy asi taky Jano nebudete jednou komplexně dezinfikovat dítě v pračce, až Vám na procházce upadne...nebo ano? Proberte se. Dokud je čas.Rok a půl jste si tenhle model zkusila, nefunguje to. Asi byste potřebovala přítele razantnějšího. Až budete zpátky u rodičů, to se tam zblázníte. Vlastní bydlení v nedohlednu, dneska je všechno drahé, to nebudou vyhlídky...Radím Vám, najděte si uklízecí brigádu! Bude to mít víc kladných účinků!
Konečně odlehčené téma pro nás, šťastné ženy! Které máme, jak každá víme, v úklidu každá nějakou tu rezervičku! Taky mě v první chvíli napadlo požádat Janu, však tu jsme všechny kamarádky, že, o přátelskou službičku. Celé léto jsem jezdila do práce z chalupy a nepřejte si ženy vidět, jak to tady vypadá! Ještě jsem to neukočírovala do běžných obecně přijatelných mezí. Jano, můžu Vám říct jedno: jste ještě mladá, je mi jednou tolik. Aniž bych tedy měla stejná měřítka jako Vy, mívala jsem doma uklizeno a navařeno, ráda jsem prala, zkrátka se starala o dvě děti a muže a nemuseli ani hnout prstem. My doma mívali taky docela binec, měla jsem z toho dobrý pocit, že já jsem lepší. Když ale děti dospívaly, už se mi to začalo zajídat. Byl to servis! Pořád dokola! Ale já byla docela ulítaná. Připočtěte si, že jsem léta denně vařila teplé a samozřejmě pěkně chodila do práce! Zahradu máme taky docela velkou! Oči mi otevřela nemoc. Když totiž několik měsíců ležíte a fakt nemůžete, je to lekce. Jak pro okolí, tak pro vás. Najednou vidíte všechno jaksi jinak. No, jak to u nás doma vypadalo po měsíci, dvou, to si asi neumíte představit. Když jsem se postavila na nohy, usoudila jsem, že jsem se kolem rodiny nalítala dost. Manžel to nedal a rozvedl se se mnou. Odmítal se podílet jakkoli na chodu domácnosti, podporován svými rodiči. Na rozdíl od obou dětí, kterým se taky jako mně otevřely oči. Vřele Vám Jano doporučuji, pokud máte tuhle mánii a uminutost, najděte si brigádu! Spousta bohatých rodin nemá na domácnost čas! Vyděláte si na něco pěkného a nebudete mít energii takhle pozvolna zahrabávat Váš vztah. Protože až přijdete domů, bude Vám tam připadat uklizeno a budete se s přítelem jistě věnovat daleko příjemnějším věcem. Snažte se víc nebýt doma, aby Vás tohle pustilo. Pravidelně taky pak o víkendu někam vyražte. I třeba na kole nebo pěšky. A korunky z brigády /příbuzná to má jako hlavní pracovní poměr a věřte mi, že lecjaká kamarádka si tolik v kanclu nevydělá/ si dávejte stranou! Uvidíte, že to bude dvojnásob užitečné. Někomu pomůžete a taky hlavně sobě zachráníte vztah.
Haló, haló, taky se hlásím do pořadníku
Linda: taky řešení
Jarča*: at jezdi s ni .... ona bude uklizet a on muze poznavat okoli. U Krasaky se muze opalovat a uzivat more, u me je treti nejdelsi most na svete a nejstarsi zachovale vikingske sidliste Trelleborg .... a urcite by se nasli i dalsi moznosti
Než Jana objede půl Evropy, nějaký čas jí to zabere, a přítel bude mít od jejího uklízení aspoň chvíli klid
prema:
A hlasim se do poradniku , pane boze ja bych potrebovala uklidit, poradny uklid typu vsechny kramy z leta zazimovat (=odstehovat z obyvaku), uklidit kulnu abych mela kam nastehovat zahradni nabytek, vycistit sedacku, okna, zavesy, zaluzie, za nabytkem, pod postelema.... uz si ani nepamatuji kdy jsme to delala naposledy ,ale skutecne to odmitam delat po nocich. Nabytek mam svetly, na tom prach videt neni, vyluxuji pres leto tak jednou za 14 dni, koupelnu projedu tak jednou za tyden a na vic jsem se od jara nezmohla ....Jani prijed!!!!
Petruša: ježiš ty jsi poctivá Já furt čekám na nějakou tu janu....domase s tím vcelku smířili, já dostanu takový uklízecí záchvat občas...uherský rok??? Tak nějak. Potřebuju janu.
Arna: je to ke mne sice pouze 2.500 km, ale prosim rovnez o zapsani do poradniku. Jsou tu jeste vedra /35st. ve stinu, voda v mori jako kafe/ - mohla by to divka spojit s relaxaci. Za tyden by vydrhla vse / stacilo by co druhy, treti mesic /, moc by mi to pomohlo.
Dnes jsem to s uklidem prehnala a od vecera uz nemohu ani chodit / ani sedet, snad po dvou tramadolech aspon usnu bez bolesti???/
Preji klidnou dobrou noc