Žárlivec, nebo úchyl? Pokračování příběhu z minulého týdne.
Minulý týden vyšel můj příběh, v němž jsem se na čtenářky obrátila s prosbou o radu. Můj přítel se choval tak, že jsem nevěděla, zda je to nějaká úchylka, či „normální“ žárlivost. Věděla jsem jen jedno: přestala jsem se vedle něj cítit dobře.
Vaše reakce mne velmi povzbudily. Také díky nim jsem sebrala odvahu k ukončení vztahu. Slíbila jsem, že napíšu, jak to celé dopadlo.
Původně jsem to chtěla udělat tak, jak mi radila mam-ča. Napsat mu mail a jasně, stručně a bez zbytečného vysvětlování mu sdělit, že končím. Než jsem se k tomu dostala, všechno se vyvinulo jinak.
Ve čtvrtek mi přítel volal, že bychom se mohli vidět. Moc se mi nechtělo, ale souhlasila jsem. Už když jsem na schůzku šla, nebylo mi dobře. Uvědomila jsem si, že se na něj vůbec netěším, a tak jsem se rohodla agónii našeho vztahu zbytečně neprodlužovat. Řekla jsem mu, že se chci rozejít. Velmi znejistěl, zřejmě ho to hodně překvapilo. Když popadl dech, začal se vyptávat, zda mám někoho jiného, a naléhat, proč se chci rozejít, když on mne přece tolik miluje.
Vysvětlila jsem mu, co mi vadí a že mě jeho chování a neustálé připomínání minulosti ničí. Vůbec to nechápal, pravděpodobně si v nejmenším neuvědomoval, že někde dělá chybu. Začal slibovat, že s tím hned přestane. Prý netušil, jak moc mi to vadí. Hlavně ať se s ním nerozcházím, život beze mě pro něj nemá smysl, prý jsem žena, kterou hledal.
Přiznám se, bylo mi ho líto. Vidět ho takhle zlomeného a nešťastného mi vůbec nebylo příjemné. Ale čím víc prosil, tím víc se mi zároveň protivil. Najednou jsem byla schopná vidět jej jakoby cizíma očima a nechápala jsem, jak jsem se do takového člověka mohla zamilovat.
Přesto mi nebylo lehko, když jsem odcházela. Naléhal, ať zůstaneme přáteli, chtěl slyšet, že se se mnou alespoň občas bude moci vídat. Nepřistoupila jsem ani na jedno a požádala ho, aby moje rozhodnutí respektoval a nesnažil se mě kontaktovat.
Samozřejmě to nedodržel. Ještě ten večer mi telefonoval a posílal srdceryvné SMS, dokonce došlo i na citové vydírání, kdy vyhrožoval, že si něco udělá. Nakonec jsem přikročila k tomu, co jsem původně neměla v plánu: změnila jsem si telefonní číslo.
Momentálně jsou mé pocity značně rozporuplné. Na jednu stranu se mi ulevilo, na druhou si připadám provinile. Vím, že jsem mu ublížila, je mi líto, že se trápí. Vrátit se k němu nechci ani náhodou, jen mi to není úplně jedno. Snad to brzy přejde.
Všem vám moc děkuji za podporu. Kdybych se neodhodlala popsat své trápení, asi bych k tak ráznému řešení dospěla pomaleji. Držte mi, prosím, palce, ať rychle vybřednu i ze sebeobviňování, které mě stále trápí. Vím, že je to hloupost, ale nějak to nedokážu „odehnat“.
Ještě jednou všem děkuji.
15.1.2008 Rubrika: | Komentářů 116 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlivec, nebo úchyl? Pokračování příběhu z minulého týdne.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Blánž: neboj, vsechny si tu myslim,ze jsi udelala dobre
Zdravím vás všechny a děkuji za reakce a podporu. Už mě to pomalu přechází, myslím ty výčitky, které jsem měla.
Oto, já jsem to do toho prvního článku nenapsala, myslela jsem, že to z toho vyplyne, ale vidím, že to byla chyba. Mluvila jsem s ním o tom několikrát, pokaždé, když na mě naléhal, abych mu něco z minulosti prozradila, jsem mu říkala, ať to po mně nechce, že mi to není příjemné. Ale on do mě hučel a hučel, až jsem pro "klid" radši ustoupila. Takže to není tak, že bych se tvářila jak je všechno v pořádku a pak najednou přišla s defintivním rozchodem. Kdyby byl pozorný, dostával hodně jasné signály. A já nechci muže, kterého si budu muset převychovat. Chci zralého chlapa, který určitě nějaké své chyby mít bude, stejně, jako je mám já. Ale nechci nikomu dělat chůvu a učit ho, jak se má chovat. To by on měl ve svém věku dávno vědět.
Ota: myslíš, že chlapi taky vyjednávají, když nejsou spokojení ve vztahu? Ale houby, najdou si milenku, anebo jdou rovnou pryč...
jojo, prošení a citové vydírání, to rozhodně svědčí o osobnosti muže 
Můj ex na mě sice za společného života kašlal a naprosto mě ignoroval, ale jak jsem mu řekla, že s ním končím, rázem začal ten dvoumetrový chlap páchat sebevraždy, psychicky se hroutit, nutit naše kamarády, aby mi domluvili - vynadali. Jojo, to se člověku pak fakt chce napravovat vztah... Blánž - udělala jsi dobře, byli jste spolu krátce a choval se jak magor 
Stanik: Já taky.Hnus.
Stanik: 
Vona se nenechá.Viď,Blani.
Qwea: jo jo jo jo .. uz jsem par takovejch zazila
Ch.Z. Kochanská: No,máš pravdu, ale dialogy typu:Já ti přece řek...a tys mi odpověděla...Na čem jsme se dohodli...Proč jsi mi teda tvrdila...A proč jsi mi teda říkala,že mě miluješ!?!...jsou holt pro některý pány kořením života a končícího vztahu.
Ota: víš on je problém, že tyhle maniaci umí vyhmátnout "hodný holky", který jsou ze začátku nadšený, jak je pozornej, romantickej, milej....... a když se pak vytasí s něčím podobně zhovadilým, tak ony se to prostě snaží tolerovat, protože jsou zamilovaný, jednaj, až když pohár přeteče. a upřímně tyhle týpci na nějaký ohrazování se a snažení se vyříkat si kompetence moc nejsou, viz. např. to, co psala Kassy
Qwea: Sheeni: presne tak 
jak chlap zacne takhle blbout .. zdrham.. to same jako kdyby me byl nekod nekdy uhodil.. stacilo by jednou.. a uz by me nevidel...
zadne pocity viny nejsou na miste.. vrele doporucuju Blanž nenechat se zvikla Otovymi plky
.jpg)
Ota: Já vím, o co ti jde - že nemá právo bez varování ukončit vztah. Že se vždy musí nejdřív vyjednávat. A proč? Když je vnitřně rozhodnutá jít od toho, proč by se v tom měla ještě pitvat? Nechce ho - hotovo!
.jpg)
elephant: to mi normální nepřijde
stejně mi tak nepřijde normální se proti tomu neohradit
Sheeni: Ale my jsme holky chytré a my je odhalíme.
Qwea: Svět je totiž plný magorů...a člověk se musí hodně snažit, aby na nějakého takového nenatrefil...většina to totiž ze začátku umí maskovat...
Ota: "On totiž vytahuje to, co jsem mu o nich řekla, i jinde než v posteli. Když se třeba nepohodneme nebo mu něco vyčtu, hned mě uzemní, že s XY jsem určitě byla šťastnější a takové rozepře jsem s ním jistě nemívala." TOHLE ti přijde normální? já si ten původní článek přečetla znova, ona mu to nechtěla říkat, on to z ní vysloveně vydyndal, nakonec mu to řekla, buď aby měla klid, nebo mu chtěla vyhovět, protože ho měla ráda, a on pak to začal zneužívat proti ní.
mě tohle jako normální jednání normálního chlapa nepřijde. tři měsíce nejsou žádná doba, to se teprve pozávaj, a když si začnu uvědomovat, že čím víc toho druhého poznávám, tím méně se mi líbí jak se chová, pak zdrhám, bez výčitek!
