Prý čekám postižené dítě. Jak se mám rozhodnout?
Zdravím všechny šťastné ženy. Ačkoliv bych nikdy nevěřila, že bych mohla žádat o názor, tak nyní se tak stalo.
Je mi 35 let a tak nějak nevím, jak se rozhodnout. Jsem bohužel docela dost nemocná – mám cukrovku. Kdysi dávno, před třinácti lety, jsem si vyslechla: „Slečno jste těhotná a rozhodně to dítě musíte dát pryč, protože bude 100% postižené.“ A já poslechla a nechala si vyplnit papíry na interrupci s tím, že si ještě zajedu na dovolenou a teprve po ní se zákroku podrobím.
Na dovolené se mi vše rozleželo v hlavě a já se rozhodla dítě si i přes všechna rizika nechat. Narodil se mi krásný, zdravý syn, kterému je dnes skoro třináct let.
Teď je mi pětatřicet a stojím před stejným rozhodnutím. Jsem těhotná, mám za sebou všechny možné testy a vyšetření a podle lékařů není stoprocentně jisté, že se dítě narodí zdravé. Je velké riziko, že bude mít postižený mozek z důvodu mé cukrovky a častých hypo- a hyperglykemií.
Jsem už ve dvacátém týdnu, rozhodnout se pro ukončení těhotenství je pro mne velice těžké a navíc – pořád se mi vrací mé první těhotenství, které přes důrazná varování lékařů dopadlo skvěle a dítě se narodilo zcela zdravé.
Nevím, jak se mám rozhodnout. Moc ráda bych požádala o radu ženy, které měly dítě i navzdory těžké cukrovce. Zajímaly by mne jejich pocity a zkušenosti. Uvítám i nezávislé pohledy ostatních žen. Není mi vůbec lehko a rozhodnutí, které mám učinit, je velice těžké a bolestné. Všem moc děkuji.
14.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý čekám postižené dítě. Jak se mám rozhodnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Grainne: To asi obrečím 
Vim ze to je etzke rozhodnuti, ale jak ted napisu Zalezi jen na Vas a manzelovi.
Poradim,jdete na jine prac. specializovane,jiny Dr. dalsi testy,proste udelejte vse a ptejte se at mate odpove3di a pak bych se az rozhodovala.
Ja s etake takhle musle arozhodnout minuly rok,jsme prisli o miminko v 6.mesici z duvodu tezkeho postizeni mozku.
Predtim nez jsme se rozhodli jsme jezdili ke spec.lekarum,testy proste vse.
Proste pokud mate pocit z enemate odpovedi tak to nedelejte zatim,bezte na testy,vysetreni a potom se uvidi
.gif)
Renee: lidi s takovým názorem házím do "ignore".
Grainne: Nikdo ji tady k potratu nevyzývá.... máš asi slabej žaludek 
.gif)
Grainne: no jo, já už taky četla, že důchodce naházet do Macochy...ale to tu nepatří ......společnost jsme my všichni a mnohým se to mluví pokud se jich to bezprostředně netýká......
sharon: "za nos" by se měli chytit především zdravotníci a poskytovat úplné informace o všech možnostech, neřešit "domněnky", jako pravděpodobně v tomto případě a v některých případech dokonce nevyvíjet přímý nátlak, směřující ženu k potratu.
Taky by se měla chytit za nos veřejnost, uvědomit si, že touha po lidské dokonalosti je zhoubná - nebo snad budeme tleskat fašistům? a že i méně dokonalí jedinci mají právo na život a protože jich znám poměrně dost, mnozí mohou být pro společnost i přínosem - i když nás něco stojí.
Ostatně, taky bychom nebyli rádi, kdyby nás na vozíčku, třeba po autonehodě, svrhli ze skály jakožto nepotřebné a nevýkonné.
Grainne: což to tak napsat na poslaneckou sněmovnu, třeba se chytí "za nos"......
Ahojky všem, ani já sama nevím jak bych se rozhodla, ale určitě bych si nechala udělat všelijaká vyšetření, abych zjistila jak na tom dítě je. A pokud by se ukázalo že bude opravdu postižené pořádně bych to probrala s rodinou, se svými blízkými.Mám jednu známou, která má také postiženého chlapečka, je to velmi silná osobnost a zvládá to výborně.Rozhodnu tí je na tobě. Držím pěstičky
Xantipa: tam, kde se stát vůči svým obyvatelům - i k těm oslabeným a nevýkonným, chová civilizovaně, by tohle snad nikomu krom extremistických skupin, nepřišlo na mysl a pokud už ano, hluboce by se styděl to zveřejnit.
Tady jsou matky stále nuceny podstupovat potrat, mnohdy "pro jistotu", mnohdy i pro vady, které jsou relativně snadno odstranitelné, případně se s nimi dá žít plnohodnotný život.
Opravdu bytostně se mi hnusí tenhle způsob uvažování - ostatně, čistota, jak rasová, tak zdravotní i psychická už tu taky byla a já bych byla docela ráda, kdyby si ti, kdo prezentují tyhle myšlenky, uvědomili souvislost.
Jinde je matkám běžně umožněna volba bez odsudků, je jim umožněno důstojně zacházet i s ostatky svých časně zemřelých dětí a to i přes to, že výsledek byl znám předem, matky, které se rozhodnou přivést na svět postižené dítě, mají podporu společnosti, jak finanční, tak materiální a ani otcové díky tomu nejsou vystaveni takovému tlaku, který je v Čechách mnohdy odpudí od rodiny s postiženým dítětem.
Samozřejmě nejsou odsuzovány ani matky, které se rozhodnou pro potrat, ale je to jejich vůle, bez nutnosti takto volit a bez nátlaku okolí, ať už ze strany společnosti, lékařů, nebo vlastní rodiny.
Grainne: Myslím si, že všechny co tu píšeme, řešíme jen citové a zdravotní potíže. Renee to snad nemohla tak myslet, jen to tak vyznělo - doufám. A s těmi politiky máte plnou pravdu. A co se dovíme, je jen vrchol ledovce.
Renee: tak tohle přede mnou UŽ NIKDY A NIKDE NEPIŠ.
My Češi jsme banda nevycválaných a necitelných hajzlů co se charity týče, řadíme se mezi některé méně vyspělé africké státy - poměrně nedávno zveřejněná statistika, ale vyzývat někoho k zabíjení pro pár korun, které by naši slovutní politici nemohli prošustrovat v předražených zakázkách........
Chce se mi blejt a to zcela vážně!!!
necitala som ostatne reakcie... ale najlepsiu odpoved da odber plodovej vody - amniocenteza , sama som ju absolvovala. drzim palce 
.jpeg)
Poradit neumím, tak přeji alespoň hodně štěstí
ať už se rozhodnete jakkoliv
Jen si dovolím vyjádřit svůj názor, postižené díte bych si nenechala, je to oběť pro celou rodinu, samozřejmě záleží na stupni postižení, ale mám několik případů ve své blízkosti a to opravdu ne. 
Renee: 1. Ale pokud má Šárka - jak sama píše - těžkou cukrovku, předpokládám u ní 1.typ. V každém případě to chce těhotenství plánovat. Při 2.typu se - pokud vím - převádí na inzulín, alespoň po dobu těhotenství.
Nikdy bych si nedovolila v takové věci někomu radit, vím jen, co bych udělala já - šla bych na potrat, protože vím, že bych nedokázala starat se o postižené dítě. Fyzicky snad ano, ale psychicky bych to neunesla. Mám 2 zdravé děti, kromě neustálých, ale vcelku banálních nemocí v dětství, a přesto jsem tyto jejich nemoci odnesla těžkou depresí. Takže pro mě by platilo: jakákoli hrozba postižení = potrat.
