Žárlivec, nebo úchyl? Pokračování příběhu z minulého týdne.
Minulý týden vyšel můj příběh, v němž jsem se na čtenářky obrátila s prosbou o radu. Můj přítel se choval tak, že jsem nevěděla, zda je to nějaká úchylka, či „normální“ žárlivost. Věděla jsem jen jedno: přestala jsem se vedle něj cítit dobře.
Vaše reakce mne velmi povzbudily. Také díky nim jsem sebrala odvahu k ukončení vztahu. Slíbila jsem, že napíšu, jak to celé dopadlo.
Původně jsem to chtěla udělat tak, jak mi radila mam-ča. Napsat mu mail a jasně, stručně a bez zbytečného vysvětlování mu sdělit, že končím. Než jsem se k tomu dostala, všechno se vyvinulo jinak.
Ve čtvrtek mi přítel volal, že bychom se mohli vidět. Moc se mi nechtělo, ale souhlasila jsem. Už když jsem na schůzku šla, nebylo mi dobře. Uvědomila jsem si, že se na něj vůbec netěším, a tak jsem se rohodla agónii našeho vztahu zbytečně neprodlužovat. Řekla jsem mu, že se chci rozejít. Velmi znejistěl, zřejmě ho to hodně překvapilo. Když popadl dech, začal se vyptávat, zda mám někoho jiného, a naléhat, proč se chci rozejít, když on mne přece tolik miluje.
Vysvětlila jsem mu, co mi vadí a že mě jeho chování a neustálé připomínání minulosti ničí. Vůbec to nechápal, pravděpodobně si v nejmenším neuvědomoval, že někde dělá chybu. Začal slibovat, že s tím hned přestane. Prý netušil, jak moc mi to vadí. Hlavně ať se s ním nerozcházím, život beze mě pro něj nemá smysl, prý jsem žena, kterou hledal.
Přiznám se, bylo mi ho líto. Vidět ho takhle zlomeného a nešťastného mi vůbec nebylo příjemné. Ale čím víc prosil, tím víc se mi zároveň protivil. Najednou jsem byla schopná vidět jej jakoby cizíma očima a nechápala jsem, jak jsem se do takového člověka mohla zamilovat.
Přesto mi nebylo lehko, když jsem odcházela. Naléhal, ať zůstaneme přáteli, chtěl slyšet, že se se mnou alespoň občas bude moci vídat. Nepřistoupila jsem ani na jedno a požádala ho, aby moje rozhodnutí respektoval a nesnažil se mě kontaktovat.
Samozřejmě to nedodržel. Ještě ten večer mi telefonoval a posílal srdceryvné SMS, dokonce došlo i na citové vydírání, kdy vyhrožoval, že si něco udělá. Nakonec jsem přikročila k tomu, co jsem původně neměla v plánu: změnila jsem si telefonní číslo.
Momentálně jsou mé pocity značně rozporuplné. Na jednu stranu se mi ulevilo, na druhou si připadám provinile. Vím, že jsem mu ublížila, je mi líto, že se trápí. Vrátit se k němu nechci ani náhodou, jen mi to není úplně jedno. Snad to brzy přejde.
Všem vám moc děkuji za podporu. Kdybych se neodhodlala popsat své trápení, asi bych k tak ráznému řešení dospěla pomaleji. Držte mi, prosím, palce, ať rychle vybřednu i ze sebeobviňování, které mě stále trápí. Vím, že je to hloupost, ale nějak to nedokážu „odehnat“.
Ještě jednou všem děkuji.
15.1.2008 Rubrika: | Komentářů 116 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlivec, nebo úchyl? Pokračování příběhu z minulého týdne.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kassy: Přesně.To se slíbí,vyříká,vyřeší - a za pár tejdnů se jede zas ve stejnejch srač...ch.
Ota: Ježišmarjá,většina ženských nemá v povaze hned na někoho vystartovat,snaží se leccos překousnout,tolerovat...až zjistí,že to nejde.No a holt některý komunikátorky sbírají odvahu a posilu k řešení na Netu.
Sheeni: Nebo na druhou stranu když se ti každou chvíli věší před barákem,tak taky dobrý.Ve volným čase mezi sebevraždama píše anonymy zaměstnavateli,známým a jánevím komu ještě.Občas to řízne prošením a přemlouváním příbuzných a známých,aby dotyčné domluvili.
Já myslím, že jsi to udělala moc dobře. I s tou výměnou telefonního čísla. Taky jsem zažila jednoho takového. Byla jsem s ním rok a půl (dnes nechápu, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet), stále dokola jsem mu vysvětlovala, že mi jeho chování v některých věcech vadí. Pořád musel být se mnou, v ničem mi sice nebránil, ale rušil svůj program, aby mohl jít se mnou a já se pak cítila provinile. Když jsem se ho zeptala na jeho názor na cokoli, odpovídal zásadně otázkou "co myslíš ty?", tahal ze mě informace, do kterých mu vůbec nic nebylo a na druhou stranu neposlouchal, když jsem se chtěla s něčím svěřovat já. Rok a půl jsem mu vysvětlovala, co a proč mi vadí, on pořád sliboval, že se změní a neměnilo se nic. Když mi konečně došlo, že tohle prostě neklapne, a rozešla jsem se s ním, tvářil se nechápavě a vyptával se proč. A znovu sliboval, že se změní a nešťastně mi vyprávěl, že pro nás zrovna začal shánět byt. Bez jakékoli domluvy se mnou... To byla poslední kapka. Já jsem tenkrát neměla odvahu ke změně čísla a mailu, takže jsem ještě půl roku musela snášet jeho srdceryvné výlevy. Naštěstí nevyhrožoval, jen prosil. Takovíhle chlapi se prostě nezmění a je dobře poznat to co nejdřív, než do toho člověk stačí zabřednout moc hluboko.
Sheeni: presne tak ...
Ota: kdyz se jak debi lporjevuje uz po trech mesicich.. ted vlastne uz driv, kdy na ni vyzadoval podrobnosti minulych partneru v intimni oblasti... v podstate neni co resit.. kopacky by mu razantnejsi dama dala hned jak by zacal... tahle se chtela poradit s nekym nezaujatym.. bud je resnim poradna.. nebo tohle.. btw. kolikrat uz jsi rikal, ze sverit se tady je v pohode...
takze takovyhjle plky, kdyz jde o trimesicni vztahj vlastne nezavazny .. to teda vazne neberu
Ota: V dnešní době, kdy se s borcem rozejdeš a on pak přijde se sekerou a popraví celou vaši rodinu, je dobré, rozpoznáš-li úchyla, odejít co nejdřív!!!!
.JPG){kind=avatar}
Ota: Snažit se uchovat vztah má smysl tehdy, když kolem pobíhají batolata a problém je jen banální. Bezdětný vztah, ve kterém se necítím dobře, za uchování nestojí, a pokud je kratší než rok, tak je to vysloveně nesmyslné. Dobře Blanka udělala.
.jpg)
Stanik: elephant: Qwea:
poukazuju na to, že Blanka mu vůbec nikdy ani na začátku neřekla , že jí to vadí, že jí to ofenduje, že jí to připadá jako úchylka, že to nechce a že to ohrožuje její vztah k němu.
Říci mu dneska něco přímo ? Kdepak to ne , to se nedělá, co kdyby on začal být vcitovacím telepatem jako v nějaké telenovele a zázračně přestal sám?
A tak chlápek se štastným úsměvem naklusal na rande, dostal nemilosrdné desetisekundové kopačky a pak se celkem zákonite sesypal. Kdyby se nesesypal tak by Blanka napsala, že to byl mužský ješita co ani neprojevil cit.
Citové vydírání to je druhá stránka mince, tam se Staníkem souhlasím. Je to blbé a ponižovat se před člověkem ,kterému nestojím za náznak ?
Kaca: mě vůbec nevadí, že se svěřila netu,chatu, šťastným ženám a tobě či mě.
Mě udivuje zejména ta nulová snaha to řešit s ním, prostě mu to zarazit, říci mu hele udělala jsem chybu, že jsem ti hned na začátku vztahu, kdy spolu již po pár týdnech spíme všechno o tvých předchůdcích a praktikách.
Kaca : Nám normálním chlapům ( tedy taky lidem )v lásce,ve vztahu a sexu přijde normální všechno co neobtěžuje a nezraňuje partnera a jeho lásku.Všechno co ho potěší. Co mu vadí to neděláme , ovšem pokud se o tom dovíme.
Pokud je ovšem partner normální a normálě řekne co chce a co nechce.
Bejt náma chlapama tak si vážíme zejména parnerky co dokáže definovat co jí vadí a co ne. Protože víme že nám důvěřuje, že ví že jí pochopíme. Není to žádná taková co všechno hodí na "nás neschopné chlápky.¨
Na vztah jsou potřeba dva. Né jedna trpitelka nebo jeden trpitel.
.jpg)
Blánž: 
dobře jsi udělala, navíc ty jsi váš vztah ukončila dospěle a slušně takže žádné výčitky mít nemusíš.
Ota: a proč by s ní měla zůstávat, když už nechtěla? Aby mu dala druhou, třetí, čtvrtou šanci a zabředávala do vztahu, kde se necítí dobře? Vždyť to nebyla jen jedna věc, která jí vadila. 
Někteří lidé si druhou šanci zaslouží, jiní ne
Ota: jo naběhl sis, ono jsou chyby na tom druhým, který překousneš a potom samozřejmě to lze řešit směrem k uchování vztahu. a pak jsou chyby, který vadí tak, že opravdu nic uchovávat nechceš. a když se s někým začneš cítit nedobře a působí na tebe negativně, tak to je dost zásadní chyba.
Qwea: přesně tak
Ota: Náprava ČEHO?To je jenom začátek a víš,jak se tohle stupňuje?Blbý kecy v posteli jsou jen zlomek.V tom lepším případě by se na Blanku nalepil jak polyp a nemohla by bez něj ani na hoďku ke kamarádce.A choval by se sladce a vlezle.V tom horším - no...
.gif)
Ota: aspoň vidíš sám, že to co vám chlapům přijde normální, ženským vadí...a bejt váma chlapama, tak se tím řídím a nesnažím se ženskejm vysvětlovat "svoji pravdu" že je to tak normální a nenormální je ona 
to fakt neklapne 
a naopak, z mýho ženskýho pohledu je svěřit se anonymně a netovým "kámoškám"úplně normální a udělala bych to taky...i když asi jinde než tady formou článku 
takovýhle věci se líp řeší s nezaujatýma lidma, který ke mě nemají žádnou nebo malou vazbu, než doma 
Ota: to je zas s odpusteni kravovina co pises.. i kdyby.. jak chlap zacle lez po kolenou, mel by se zastreilt .. nejlepe sam a dobrovolne
Tak si zase naběhnu .... přečetl jsem si i původní článek.
Možná jsem něco překoukl, citový vydírání je dost ubohý to chápu, jen mě přijde divný, že si Blanka napřed postěžovala všude jinde než doma a pak to prostě utla aniž mu dala šanci nápravě.
Prostě mi přijde, že udělala chybu, dost jí to štvalo a byla vnitřně rozhodnutá vztah ukončit , nějak to řešit směrem k uchování vztahu už ani nechtěla.
Mimochodem mě to jako nějaká úchylka nepřijde, třeba prostě chlapík chtěl být šampion a zajímal se co jí dělá dobře 
jo Blanko...jednou kdysi dávno v pravěku jsme s kámoškou blbly a daly si inzerát...no puberťačky 
a já se pak s asi 3 klukama měla sejít...ten první se do mě asi zamiloval na první pohled, prostě už po hodině u kafe a svařáku "věděl" že sjem ta pravá a začal nám malovat budoucnost....no vycouvala jsem hodně rychle...moje výhoda byla, že neznal moji adresu, jen telefon a nevěděl ani kde pracuju....a jakmile jsem si uvědomila, že je něco špatně, začal mozek makat...jak zdrhnout aby mě neměl možnost sledovat....vyřešila sjem to tak, že jsem se nechala doprovodit na zastávku, kde jezdilo víc tramvají...a nasedla jsem na jinou, než co jela k nám...a když čekal pusu na rozloučenou (
), tak těsně než se dveře zavřely jsem mu řekla, že tohle neklapne a ať mi už nevolá....dodneška vidim, jak čumí přes ty zavřený dveře, překvapenej a na zlomek vteřiny jsem tam viděla vztek a "chuť vraždit"- asi jsem urazila jeho chlapskou ješitnost ...a v tu ránu jsem děkovala intuici, že sjem mu tohle neřekla bez tý bariéry dveří a rozjíždějící se tramvaje.....
jediný, co znal, bylo číslo linky, kterou se pohybuju...což byla samozřejmě taky zástěrka....tou by se k nám fakt nedostal...a mohl na tý trase šmírovat jak chtěl dlouho 
druhá schůzka už byla domluvená, tak jsem ji dodržela, vypadal jako fajn kluk a já viděla, že to mslí vážně a je férovej...a já najednou nemohla....omluvila jsem se mu, že se cosi stalo a mě přešla chuť k seznamování...pochopil to, asi byl fakt normální...ale prostě já bych furt viděla toho prvního a ten výraz a říkala bych si, jak dlouho se může mně úplně cizí chlap vydržet přetvařovat, než se ukáže v pravým světle...tak jsem radši každýho dalšího chlapa chtěla znát dřív a aby ho znal i někdo z mého okolí, než něco přeskočí...abych prostě věděla...no ten třetí měl smůlu, přišel na místo schůzky (pokud přišel) a slečna tam nebyla...asi si o mě nepomyslel nic hezkýho, ale to mi bylo fakt fuk 
.JPG)
kareta: mě zase baví, já nějak nerada telefonuju
